Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Děkuji, že jsem vás mohla naposledy spatřit

Já a Game of Thrones

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Děkuji, že jsem vás mohla naposledy spatřitTento příběh je šťastný, zároveň však i smutný. Destiny. Mladá dívka, upírka. Její život nikdy nebyl snadný a pro svou milovanou rodinu by udělala vše. Jedno přání, poslední úzkostlivé přání, změní vše. Dostane Destiny poslední možnost spatřit své milované? Bude šťastná?

01.04.2010 (07:30) • Petruska17 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1687×

Píseň - Evanescence - Hello

 

Seděla na zemi a upínala zrak na zapadající slunce. Krásná, pískově zbarvená puma. Tohoto pohledu se snad ani do konce věčnosti, do konce života nenasytí. A ona věděla, co je to věčnost. Dívala se do slunce, ale její mysl byla tisíce mil daleko, tisíce okamžiků v minulosti.

 

 

Když poprvé přivedl k nim domů svou milovanou Bellu, ani nemusela vlastnit Jasperův dar k poznání, že je její nejstarší bratříček dokonale šťastný a až po uši zamilovaný. Zamilovaný do obyčejné lidské dívky, které ani nemohl číst myšlenky. Byl z ní úplně na větvi, z její vůně, z jejích kladů i záporů, z ní samotné. Vždy měl velmi vyvinutý ochranitelský pud a ten v její přítomnosti mohl konečně uplatnit naplno. Před tím se snažil ochraňovat ji, svou milovanou sestru Destiny, protože byla sama a podle něj bezbranná, ona tedy byla Belle vděčná, že má klid na svůj vlastní život. Nepotřebovala ochranu, ale její bratr Edward si to někdy neuvědomoval.

Byli spolu celé desetiletí, trávili spolu všechny volné chvíle. Milovali se, ale pouze jako sourozenci. Několikrát přemýšlela, jestli mezi nimi může být něco víc, ale nějak… nedokázala k němu chovat jiné city než sourozeneckou lásku. Možná to bylo škoda, přece jen byl jeden z nejkrásnějších upírů, jaké kdy potkala. Až na jednoho… toho však už dávno ztratila. Tohle všechno jí proletělo hlavou, když poprvé přivedl Bellu, a zjistila, že nedokáže nic jiného, než přát mu věčné štěstí. Žádná žárlivost, nic.

Udělala za svou věčnost spoustu chyb, možná více než spoustu, a není možnost je napravit. Když Edward Bellu opustil, nedokázala s ním být, s jeho trápením. Vyřešila to jednoduše, odešla… ne, utekla, do Volterry. Jakmile se dozvěděla, že její bratr žádal o smrt, protože si myslel, že jeho láska zemřela, pouze k němu přišla a zeptala se, jestli si je opravdu jistý. Pohled do jeho utrápeného obličeje jí málem rozdrtil srdce. Věděla, jaké to je ztratit celoživotní lásku, ona o svou také přišla. A vzpomínky neblednou…

Utekla znova, tentokrát se jen toulala po světě. Telefon již dávno zahodila, neukazovala se lidem. Připadalo jí, že se toulá desítky, stovky let, ale zatím to byly jen měsíce. I ty se však bez její milované rodiny neskutečně vlekly. Tolik se jí po nich stýskalo, tolik toužila je ještě jednou spatřit, ale bála se, že je najde zlomené a bez Edwarda.

Nevěděla, že se jí Alice a ostatní snaží najít, nevěděla, že jí chtějí oznámit tu radostnou novinku: Edward žije a bude si brát Bellu. Přesto ji však za nějaký čas popadlo zlé tušení. Věděla, že to může znamenat jen jediné, a to, že je její milovaná rodina v nebezpečí. Okamžitě se vydala na cestu, ale na místo nedorazila. Potkala… někoho.

 

Nedaleko za sebou uslyšela tiché křupnutí větvičky. Prudce se napřímila a otočila. To, co spatřila, jí úplně vyrazilo dech. Dívala se do tváře překrásné mladé upírky, jejíž oči začínaly pomalu černat. Ona tu upírku znala. Znala ji jako člověka, znala ji jako neobyčejnou lidskou dívku, dívku, která dokázala upadnout i na rovném a stabilním povrchu.

Najednou se vedle upírky objevilo dítě, asi desetileté děvčátko s krásnýma čokoládovýma očima a bronzovými vlásky. V první chvíli se puma zatvářila zmateně, ale ta podoba… Ano, muselo to být jejich dítě, jiná možnost není. Ta holčička byla podivná, ale krásně podivná.

 

 

Potkala dva muže, upíry, její smrt. Rozcupovali ji na kousky a hodili do ohně, aniž by jim něco udělala. Snažila se bránit, ale byli silnější. Mnohem silnější.

Jenže ona nezemřela. Nezemřela úplně. Viděla před očima bílé světlo, v hlavě jí však kolovalo stále jedna a tatáž myšlenka: Prosím, chtěla bych je ještě jednou spatřit. Pak vše zmizelo.

Myslela si, že je mrtvá, ale něco ji donutilo otevřít oči. Nějaký… instinkt? Nevěděla, co čekala, že spatří, ale rozhodně to neměl být zelený, vlhký les.

Destiny už nebyla upír. Nebyla ani člověk. Byla pískově zbarvená puma, puma jako každá jiná. Nemusela se ani tolik rozhlížet, aby zjistila, že je ve Forks, ve svém skutečném a jediném domově, jaký jí kdy osud dopřál.

 

 

Puma se ani nesnažila bránit, když se k ní upírka začala pomalu blížit. Věděla, co teď bude následovat. Bude kořistí, stane se tím, čím bývaly i její oběti. Trochu ji udivilo, že se i ten malý andílek začal přibližovat s lačným leskem v očích. Pomalu odhalila tesáky do šťastného, přesto bolestného úsměvu, každým okamžikem očekávaje smrt.

 

Její život nebyl nikdy snadný. Narodila se do velmi chudé rodiny a měla sedm sourozenců. Od časného mládí musela denně dřít, aby se vůbec mohla najíst. Není se čemu divit, že si prostě jen sbalila všechny své věci, moc jich ani neměla, a vydala se hledat štěstí do širého světa.

Osud jí přivál do cesty jeho. Byl to upír, nadpozemsky krásný, dokonalý. Láska, ta mocná a vrtkavá čarodějka tomu chtěla a oni v sobě našli na první pohled zalíbení. Neodolal a proměnil ji.

 

Naposledy upřela zrak na hvězdné nebe nad sebou. Srdce se jí rozeběhlo v rychlejším tempu, ale nebylo to strachem. Jak by se mohla bát, jak by se mohla něčím trápit, když je její milovaná rodina šťastná a v pořádku?

 

 

Život má však dvě tváře, i radost musí někdy ustoupit smutku. Když se jako dva nomádi toulali krajinou, potkali o něco větší skupinku. On ji stačil zachránit, stačil je zadržet, aby mohla utéct. Jenže jaký je život bez lásky?

Skoro to vypadalo, že se bude do konce své existence jen bezcílně toulat světem, potkala však rodinu, která nebyla jako všichni ostatní. Přidala se k nim, milovala je. Všechnu svou nenávist, bolest, všechen svůj vztek přeměnila v lásku k této, někdy trošku šílené rodince. Teprve bez nich by neměla její existence pražádný smysl.

 

Malé děvčátko se odrazilo a prudce dopadlo na pumu. Ta se však nebránila. Hnědovlasá upírka se zarazila a zadívala se do klidných očí zvířete. Něco, někoho jí připomínaly… Její lidské vzpomínky byly však zastřené, tak to nechala být.

Puma se naposledy nadechla, než se jí tem malý andílek zakousl do krční tepny. I přes bolest pocítila vlnu klidu a úlevy. Její rodina je v pořádku, může jít.

 

Mladá dívka kráčela dlouhým tunelem, vstříc zářivému světlu, které ji tolik lákalo. Nedalo se odolat.

Naposledy se otočila a se šťastným úsměvem zašeptala: „Děkuji, že jsem vás mohla naposledy spatřit.“ Pak se celé její vnímání zahalilo uklidňující, hustou mlhou. Klid, všude kolem byl nebeský klid. Světlo postupně pohltilo i její tělo a vtáhlo ji do sebe.

Navždy.

 

 

Shrnutí

 

Autor: Petruska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Děkuji, že jsem vás mohla naposledy spatřit:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře