Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Den s Nessie

05.08.2009 (07:30) • Izumi • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2334×

Pomalu a vysíleně jsem došel k velkému balvanu kousek od mýtiny, kde jsme lovili, lehce jsem vyskočil nahoru a rozplácl se na něm. Po chvíli ke mně ten andílek přišel, ladně vyskočil na kámen a posadil se vedle mě. V jejích hnědorudých prstýncích se odráželo jarní slunce a na její bledé pokožce nechávalo jemný jas.

„Jaku? Víš, že jsem dnes zase ulovila většího jelena!?“ zeptala se posměvačně a dloubla mě do ramene.

„Jasně, jasně…“ přitakal jsem. „Už ti prostě nestačím.“ Usmál jsem se na ni a lehce jí pohladil po kadeřích.

Opětovala mi úsměv a zadívala se na nebe. Bylo nezvykle slunečno. Na Forks. Po chvilce ticha jsem se posadil.

„Něco pro tebe mám, Nessie.“ Řekl jsem a začal z kapsy šortek vytahovat malý dáreček. Její očka vzrušeně pozorovala pohyb mé ruky a byla velmi nedočkavá. V tomhle nebyla jako její máma. Ness zkrátka dárky zbožňovala a radost jí udělala každá drobnůstka. Kterých ode mě měla samozřejmě spoustu. Její tělo se nedočkavostí třáslo. Schválně jsem to prodlužoval.

„No tak, Jaku! Nenapínej mě!“ řekla a poposedla si blíž ke mně, pohled stále upřený na mou zavřenou dlaň.

„Nebuď netrpělivá…“ pokáral jsem ji a dlaň jsem otevřel. Její oči zajiskřily. Lehce jsem vzal ten titěrný řetízek do prstů a lehce jí ho připevnil na její studené zápěstí, hned vedle náramku, který ode mě dostala na své první Vánoce. Hned po tom, co jsem náramek připnul, jsem sledoval její obličej. V očích jí poletovaly jiskřičky a prsty druhé ruky jemně vzala malý dřevěný přívěsek a zkoumala ho.

„Jaku! To je ten nejkrásnější dárek, který jsi mi dal!“ špitla, skočila mi do náruče.

„Líbí se ti?“ Jako kdyby se jí někdy něco nelíbilo.

„Samozřejmě! Vypadá úplně přesně jako ty.“ zazubila se na mě.

„Taky jsem se snažil!“

„Je hezčí než ten, co má mamka!“

„Cvik.“

Znovu na mě vycenila své ostré bílé zoubky.

„Dáme si závod domů?“ šibalsky se na mě podívala.

„Zase vyhraješ!“

„No a?“

A pak seskočila z balvanu, mrkla na mě a byla pryč. Usmál jsem se, kraťasy jsem zamotal do gumičky na kotníku a z balvanu na zem jsem dopadl na všechny čtyři. Vesele jsem zavyl a rozletěl se lesem. Brzy jsem běžel vedle ní, ale přes řeku se dostala jako první. Začala výskat a posmívala se mi před všemi přítomnými, jako vždy, když vyhrála. Což bylo většinou.

„Docela ti dává na frak!“ zavolal na mě Edward z verandy, po boku se široce se usmívající Bellou. Lehce jsem na ně zavrčel. Nessie se usmála ještě víc ze široka a já se divil, že je to možné. Miloval jsem, když se usmívala. Všichni jsme se teď usmívali. Všichni jsme teď byli šťastní.

Nessie přitančila k Belle a Edwardovi a chlubila se svým novým šperkem.

„Koukněte! Je dokonce hezčí, než ten tvůj, mami!“ posmívala se Belle a hopsala kolem nich ve vysoké trávě pod verandou.

„Renesmé Carlie Cullenová!!!“ ozval se z útrob domu Alicin zvonivý naštvaný hlásek. Odfrkl jsem. Zase ten její smysl pro módu… Vylezla s nakrabatěným čelem a zlobně si prohlížela Renesmein potrhaný obleček. Začal jsem se smát. Bella, Nessie a Alice na mě vrhly podezřívavý pohled, jen Edward se usmíval.

„Jestli jí ještě jednou přivedeš takhle domů, tak ti utrhnu ocas!“ křikla na mě Alice, došla k Nessie a táhla jí do domu. Pokrčil jsem rameny.

„Neboj, neutrhne.“ začal se smát Edward, když poslouchal mou myšlenku, ve které jsem si Alici, trhající mi ocas, představoval. Bella se široce usmála. Edward přikývl. Zaběhl jsem si kousek do lesa a do domu už jsem přišel po dvou. Dům působil…vyvětraně. Doktor byl v práci, psychouška se svaloušem kdesi v Evropě, Esme aranžovala nábytek někde v prvním patře a Jasper se koukal na zápas. Položil jsem své tělo na pohovku vedle něj a sledoval obrazovku. Přitom jsem poslouchal zvuky. Zpěv ptáků, proud řeky, vítr ve větvích, dusání velkých tlap kdesi za bývalou hranicí a Nessiiny protesty z prvního patra.

„Ale Alice! Já nechci tyhle růžové!“ prosazovala si svou a já se usmál nad představou, jestli vůbec jsou nějaké její šaty nerůžové. Aliciny ruce se dál přehrabovaly v zásuvkách ve velké šatně, která dříve sloužila jako Edwardův pokoj.

„Tyhle?“ zeptala se Alice pohrdavě. Nejspíš přemítala nad tím, proč takovéhle šaty vůbec kupovala. Nejspíš proto, že věděla, že se Nessii budou líbit. Po chvilce už hopkala po schodech dolů a její vlásky jí poletovaly kolem bílého obličeje v jarním větříku, proudícím do domu velkými okny. Měla na sobě obyčejné bavlněné šaty žluté barvy. Slušely jí. Alice na to možná měla jiný názor, soudě podle jejího výrazu. Nabručeně si sedla před pohovku a záda si opřela o Jasperova kolena, ruce založené na prsou. Vrhl jsem pohled na verandu, Bella s Edwardem byli pryč. Možná na lovu, možná v soukromí v jejich domečku lásky. Odfrkl jsem.

„Jaku! Jaku, pojď stavět domeček z karet.“ ozvala se Ness svým zvonivým hláskem a už mě tahala za ruku z gauče. Okamžitě jsem se zvedl. Dřív jsem nechápal své otištěné bratry, ale teď mi to bylo jasné. Přestože jsme domečky z karet stavěli minimálně jednou denně, nemohl jsem jí říct ne.

Po dvou hodinách usilovného a marného snažení o pětipatrový dům to Ness vzdala. Koukla z okna na zapadající slunce a zívla. Potom mrkla ke mně. Bylo to znamení, že chce domů. Počkal jsem na zápraží, dokud se nerozloučila s Esme, Alicí a Jasperem, a nepostavila se vedle mě, s pohledem upřeným do lesa. Ještě nás čekal menší závod, který bezesporu vyhraje, i když byla unavená a já bych jí s klidem porazil. No jo, otištění vlkodlaci. Rychle jsem skočil za ní do lesa, aby mi neutekla příliš daleko, a v začínající tmě jsem jí doprovodil do chaloupky. Přede dveřmi se zastavila, pohladila mě po čumáku a vlepila mi pusu na čelo.

„Dobrou noc, Jacobe!“ široce se na mě usmála a zmizela uvnitř. Do těch mrňavých dveří bych strčil sotva hlavu a i kdybych tam šel jako člověk, omlátil bych si temeno o strop. Poodstoupil jsem a s pohledem upřeným na okno jejího pokoje jsem čekal, až mi zamává a světlo se zhasne. Potom jsem přistoupil k domu a pod její okno, vedle dveří jsem složil své chlupaté tělo. Ještě chvilku jsem poslouchal zvuky kolem sebe, a potom jsem s obrázkem Nessiina obličeje před očima usnul.

Autor: Izumi, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Den s Nessie: