Může déšť nahradit slzy? Nebo jde pouze o další z řady šílených Aliciných nápadů? Tahle povídka vám ale ukáže spíše Alicinu jinou stránku. Tu choulostivější...
A ještě něco... Tuto povídku chci věnovat AlliceVolturiCullen za skvělý nápad a za to že, je taková, jaká je.
Hezké čtení! HC
31.08.2011 (15:45) • honzacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 20× • zobrazeno 2021×
Drobná Alice práskla dveřmi od koupelny takovou silou, až se po světle modré zdi rozeběhla pavučina prasklinek a začaly odpadávat kusy omítky.
I sama Alice se podivila, kde se v ní vzala taková síla. Zřejmě jí dopomohl vztek. Připadala si jako sopka, která byla plná vřícího magmatu a jen čekala na sebemenší záminku k vybuchnutí. To, že se s ní Jasper rozešel, byla záminka. Nebyl to menší otřes, který sopku donutí vypustit ze svého nitra ústy dým, kamení a trochu lávy. Tohle zemětřesení v jejich vztahu by roztrhalo i sopku velkou jako italský Vesuv, která by zničila všechno ve svém okolí, co by se jí připletlo do cesty.
A takhle nějak se Alice cítila. Jako by se její mramorově hladké tělo mělo každou chvíli roztříštit na kusy stejně jako porcelánová panenka, která kdysi stála na poličce v jejím pokoji.
Alice bosýma nohama stoupla do veliké vany. Věděla, že kdyby se vany dotklo její lidské tělo, příjemně by chladila, ale teď spíše Aliciny nožky chladily vanu. Alice se podívala malým okénkem nad vanou ven. Byla už tma a pršelo. Kapky deště padaly černočerným světem skoro bez povšimnutí a dopadaly na zem, ze které smývaly hříchy a všechny špatnosti, které náš svět tíží.
Alice otevřela neslyšně okno a vyklouzla jím ven na déšť. Protáhla se jen tak tak, ale při její velmi útlé postavě nebylo něco takového veliký problém.
Chvíli jako velká kapka deště padala vzduchem a poté dopadla do mokré trávy, v níž leželo plno jehličí z nedalekého smrku. Člověka by do nohou jehličí bodalo jako malé jehly, které někdo poztrácel v trávě, ale Alice je sotva cítila. Protože nebyla člověk. Člověk...
Nad tímto slovem se Alice Cullenová musela zarazit. Nebylo by lepší, kdyby se upírem nikdy nestala? Kdyby tenkrát zemřela? Nebo kdyby jí nikdy nekousli a ona by se vdala, měla děti, zestárla a umřela? Hlavně by nikdy nepotkala Jaspera! A nemusela by se nikdy takhle cítit. Teď už Rose chápala, smrtelnost jí nyní připadala jako naprosto úžasná věc a to jí dříve pohrdala. I když Rosalie zřejmě odmítala nesmrtelnost z jiných důvodů, byly jejich pocity podobné.
Rozběhla se do lesa. Běžela tak dlouho, dokud si nepřipadala dost daleko od domova a své rodiny. A hlavně od Jaspera. Alice přišlo to, co jí udělal, děsně nespravedlivé a navíc pořád nechápala, proč to udělal. To bylo to nejhorší, navíc se nechtěla podívat na jeho rozhodnutí, jelikož se bála toho, co v nich uvidí a snažila se je ignorovat.
Chtělo se jí brečet. To byla další z věcí, které lidem záviděla. Plakat! Jak mohla takhle ukázat své emoce?
Pak Alici ale napadl šílený nápad, tak šílený, že by dokázal napadnout jen a jen Alici. Když však o tomhle jejím nápadu přemýšlela delší dobu, začal jí připadat spíše šíleně dobrý než jen šílený.
Vyšla zpod stromu, jehož koruna ji zprvu ukrývala před kapkami deště. Udělala několik kroků vpřed a otočila tvář vzhůru k nebi, na kterém sváděly nelítostný boj blesky a hromy s dešťovými kapkami.
Na její tvář začaly v okamžiku dopadat kapky deště, sice měly do slz hodně daleko, jelikož dopadaly na všechny části jejího krásného obličeje. Alice si však i tak připadala nádherně a nechala déšť, aby z ní smýval zlobu a starosti. Dokonce jí přišlo, že z ní kapky, stékající po tvářích, dokonce smyly vzpomínky na Jaspera.
Věděla, že je to jen chvilkový pocit, který brzy pomine, ale připadala si krásně. Lehla si pod strom, zavřela oči a představovala si, jaké by to bylo usnout a už se nikdy nevzbudit...
Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Dešťové slzy:
Nádhera!
V podstate Alice chápem. Nikdy v živote už neokúsiť obyčajné ľudstvo musí byť ťažké. Už nikdy neplakať, nespať... Byť tvrdá a ľadová ako socha. Ale možno aj cez to všetko by sa dalo preniesť, ak by ešte stále mala Jaspera. Ale takto... Chúďa.
Rozhodne to bola perfektná jednorázovka!
Zuzineckaa: Děkuji! Proč dal Jasper Alice košem nechávám na představivosti čtenáře. Nemám rád, když je v povídce řečeno všechno a rád zanechám nějaké to tajemno.
Jej, to je smutné.. Zajímal by mě důvod, proč jí dal košem, vždyť je to tak úžasný pár... Máš to pěkné :)
Překrásné Jenom cítím ten déšť
honzacullen: Já douifam že se nikdy neuvidíme!
THe: Opravdu??? Tak to mě opravdu moc těší. Děkuji ti!
Paes: Děkuji!
AVC: Maám tě rád , takovou jaká jsi, i s pcsychotestama a tvojí náladovostí a doufám, že budeme dlouhou kamrádi a že se někdy potkáme.
Za to že jsem jaká jsem... A moje psycho testy ti nevadí? Myslela jsem že ti začínaj líst krkem... A to já sem protivná, náladová a "Zlá" ti taky neva?
byl oto moc hezké a možná i lepší, že nevíme podrobnosti takhle to má své krásné kouzlo
Oh, to bylo... dokonalé. Strašně se ti to povedlo, za poslední dobu jsem nečetla nic tak procítěného a úžasně zpracovaného.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!