Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Doktor Cullen - III. část

02.08.2011 (15:45) • Lorenia • FanFiction jednodílné • komentováno 48× • zobrazeno 5710×

Když jsem vycházela z nemocnice, uvědomila jsem si, že je mi vlastně báječně. Žádná bolest, žádné návaly horka, ani nic podobného. Prostě jsem si připadala naprosto zdravá a jediným vysvětlením celé situace byl nečekaně Edward. Buď mě zázračně vyléčila jeho přítomnost, nebo fakt, že včerejšek byl jenom hloupé nedorozumění. Možná obojí. Ale jak se říká, všechno zlé, je pro něco dobré.

Rozhodla jsem se vrátit zpátky do práce a vrhnout se na haldu článků, které jsem ještě dnes musela dodělat. Pokud jsem chtěla jít večer s Edwardem na schůzku, musela jsem tohle všechno dopsat, abych se vůbec mohla hnout z práce. Otevřela jsem dveře redakce a nevšímala si zvědavých pohledů kolem sebe. Zastavila jsem se u svého stolu a jedním okem mžourala po Jess, která na mě hleděla jako na zjevení.

„Co tady děláš?“ vyhrkla překvapeně a zvedla se ze židle. Rozevlátě jsem přehodila kabát přes křeslo a usadila se ke svému počítači. Nedočkavě si přisedla.

„Jsem naprosto zdravá. Je mi dobře,“ odpověděla jsem se zasněným úsměvem a zapínala počítač. Jess se na mě nedůvěřivě podívala.

„Ty jsi zkouřená?“ odvětila nechápavě. Asi jsem nevypadala dvakrát normálně, když jsem zmateně koulila očima a každou druhou vteřinu hlasitě vzdychla. Její otázka mě probrala z toho obláčku zasněnosti.

„Jasně že ne,“ usmála jsem se. Vedle mě se ozvalo hlasité odkašlání.

„Byla jsi u toho doktora?“ ptala se starostlivě a já si uvědomila, že díky jejímu nátlaku jsem měla možnosti znovu vidět Edwarda a všechno se vysvětlilo.

„Právě že byla,“ hlesla jsem a cítila, jak mi v břiše poletují tisíce drobných motýlků. Zatvářila se ještě víc vyčítavě.

„Právě že byla? Bello, o co tu jako jde?“ vyhrkla podrážděně.

„Byla jsem u doktora a narazila na Edwarda,“ vysvětlila jsem, ale v jejím výrazu se téměř nic nezměnilo, dokud nepochopila, o koho jde. Naštvaně vyšpulila rty, ale hlavní pointa jí stále unikala.

„Jess, on je ten doktor. Edward je lékař, u kterého jsem byla,“ dodala jsem pobaveně, ale Jess si mě dál zkoumavě prohlížela. Asi měla pocit, že jsem se úplně zbláznila.

„No sakra! To je ale pech! Když si vezmeš, kolik je v Seattlu doktorů a ty narazíš zrovna na něho. Tak tomu říkám smůla,“ vydrmolila šokovaně. Musela jsem se rozesmát.

„Jess, ty to nechápeš! To, že jsem na něj narazila, bylo štěstí,“ vzdychla jsem rozzářeně a Jessica vyvalila oči.

„Odkdy prosím tě trpíš sebedestruktivními sklony, Bells?“ zděsila se a já se musela znovu rozesmát. Pořád to všechno nechápala.

„Kdybych Edwarda nepotkala, myslela bych si, že je to parchant,“ začala jsem a Jess mi skočila do řeči.

„A není?“ divila se.

„Ne, není,“ oponovala jsem jí, „vysvětlil mi, co se včera večer stalo. Zavolali mu z nemocnice, musel rychle odjet k akutnímu případu,“ konečně jsem dodala. Jessica se zatvářila rozpačitě.

„Fajn, budiž. Ale mohl snad něco říct, ne?“ odsekla okamžitě.

„No, ono to bylo trošku složitější,“ špitla jsem. Jessica přimhouřila oči, myslím, že se pokoušela sledovat tok myšlenek v mém mozku.

„Když jsi odešla, kupovala jsem nám u baru pití,“ začala jsem a Jess mi gestem ruky dala najevo, abych pokračovala, „no a ten druhý barman, co tam pracuje, se mě zkrátka pokoušel svádět a na konec mi poslal vzdušný polibek. A Edward to viděl.“

„No páni!“ vyjekla Jess a já se ji snažila ztišit. Teď už vypadala víc jak nadšeně.

„Chápeš, že na tebe žárlil, Bello? Bože, to je tak sladký,“ zašeptala rozechvěle a já se hlasitě rozesmála. Jessica prožívala téměř totožnou euforii, která mě zaplavila před dvěma hodinami.

„No a jak to dopadlo nakonec?“ dožadovala se naléhavě odpovědi.

„Pozval mě na další rande,“ zašeptala jsem rozrušeně a Jessica nadšeně vypískla, „dnes večer v Dorman Café,“ pokračovala jsem.

„No Bells, to je boží!“ vykřikla Jess a já ji znovu tišila.

„Ale mám tunu práce, takže pokud mě tu budeš dál zdržovat, nestihnu to,“ pokárala jsem ji s úsměvem a ona zvedla ruce vzhůru.

„Už se ti klidím z cesty,“ zašvitořila a vrátila se zpátky k práci.

XXX

Dala jsem si horkou sprchu a cítila, jak se znatelné napětí v mém těle začíná uvolňovat. Nechala jsem po pokožce stékat horké kapičky vody a užívala si to pomyšlení, že jdu dnes s Edwardem na rande. Nemohla jsem ho ani na minutu pustit z hlavy. Když jsem se po nekonečně dlouhé době vyplazila z koupelny, zamířila jsem k šatníku a přemýšlela nad tím, co by se Edwardovi mohlo líbit. Nakonec jsem se rozhodla pro karmínově rudé obepnuté šaty, které přímo křičely: Chci tě! A já jsem chtěla být provokativní, dnes večer ano. Už mu nedám šanci uniknout. Posadila jsem se k zrcadlu a vytáhla kosmetickou taštičku. Nalíčila jsem si kouřové oči a přes víčka vykreslila tmavou linku. Řasy jsem zvlnila přes černou řasenku, zvýraznila zdravíčka a rty přejela decentní rtěnkou. Zamrkala jsem do zrcadla a pocítila spokojenost z dobře vykonané práce. Vysušila jsem si vlasy a přes velké natáčky vytvořila bohaté a nadýchané vlny, které mi spadaly až k bokům. Se vším úsilím jsem se nasoukala do skutečně těsných šatů, které přesně obkreslovaly moji postavu. Prohodila jsem vlasy a navoněla se. Ze skříně jsem vytáhla malé černé pouzdro a zastrčila do něj ty nejnutnější věci. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl sedmé. Pokud jsem chtěla přijít včas, musela jsem ihned vyrazit. Oblékla jsem si kabát, naposledy se zadívala na svůj odraz v zrcadle a zabouchla dveře od bytu.

Ta cesta se mi zdála nekonečná, a když metro konečně zastavilo ve stanici GeorgeTown, vyběhla jsem po schodech na ulici. Podívala jsem se na hodinky, bylo přesně sedm. Ihned jsem spatřila malou kavárnu se zářivým nápisem „Dorman Café“. Přeběhla jsem přes cestu a zastavila se před vchodem. Všude panoval klid, jen sem tam projelo pár aut. Ale Edward nikde. Trochu jsem znervózněla.

„Bello.“ Zazněl za mými zády ten dokonalý, sametový hlas. S úsměvem jsem se otočila a zahleděla se na toho nejkrásnějšího muže, jakého kdy lidské oko mohlo spatřit. Stál naproti mně v ležérně nedopnutém černém kabátu, z něhož vykukovala bílá košile, a zářivě se na mě culil. Měla jsem pocit, že moje stabilita je značně ohrožena. Pronikavě se na mě díval.

„Sluší ti to,“ zašeptal a přistoupil uchváceně blíž. V duchu jsem se zaradovala.

„Díky,“ špitla jsem a snažila se o klidný tón v hlase. Jemně mě políbil na tvář a jeho omamná vůně doputovala až do té nejposlednější buňky v mém mozku.

„Půjdeme dovnitř?“ ptal se s úsměvem a už mi otvíral dveře. Vešla jsem do kavárny a fascinovaně zůstala zírat. Podnik měl temně růžové stěny, klasické židle nahradily pohodlná křesílka s polštářky a tlumená světla svíček dokonale dokreslovaly tajuplnou a trochu orientální atmosféru.

„Páni,“ vydechla jsem a Edward mě vedl do malého koutu, který byl ohraničen hedvábnými závěsy. Vypadalo to jako samostatný prostor, kde jsme měli naprosté soukromí.

„Objednal jsem pro nás tohle speciální místo,“ vysvětlil, když si všiml mého údivu.

„Je tu nádherně,“ zašeptala jsem omráčeně a Edward mi opatrně sundal z ramen kabát. Při té příležitosti mi nezapomněl přejet prsty po šíji. Pod jeho chladným dotekem jsem se zachvěla. Pověsil nám kabáty a posadil se naproti mně. Když se na mě zpříma podíval, v očích mu probleskly malé jiskřičky a se zaujetím přimhouřil oči. Snažila jsem se zhluboka dýchat.

„Pěkné šaty,“ podotkl a prvně jsem si u něj všimla, že trochu znejistěl. Ten slastný pocit se mi rozléval až do konečků prstů. Byl nervózní. Hned u nás stál číšník a my si objednali.

„Tak, pane doktore,“ prolomila jsem vzrušující napětí mezi námi a svůdně se předklonila nad stůl. Věděla jsem, že můj výstřih má už tak daleko k decentnímu, ale zkrátka jsem si nemohla pomoct. Přímo jsem hořela vzrušením. Edward si jemně přejel po rtech a měl co dělat, aby nedal najevo svoje rozrušení, „kde jsme to minule skončili?“

„Myslím, že byste měla podstoupit další prohlídku, slečno Swanová. Co kdyby, jste se zastavila zítra u mě v ordinaci?“ Připojil se k mé hře a svůdně se usmál. Teď jsem měla co dělat já, abych udržela svoje hormony na uzdě.

„Možná,“ připustila jsem a vysloužila si další jeho pokřivený úsměv. Vyrušil nás číšník, který donesl pití. Naštěstí rychle zmizel a nenarušil tu jiskřivou atmosféru nás dvou. Edward se ležérně opřel rukou o stůl a zpříma se mi podíval do očí.

„Bylo štěstí, že tě tvá kamarádka poslala k lékaři,“ uvažoval a přitom se pohroužil do svých myšlenek.  Ovanul mě jeho sladký dech. Ta vůně mi ulpěla na rtech.

„Bylo štěstí, že jsi mi přišel zapálit cigaretu.“ Soutěžila jsem a jemně vyšpulila rty. Usmál se a nespouštěl ze mě oči. Napila jsem se vína a odložila skleničku zpět.

„Chci o tobě vědět všechno,“ přiznal Edward tichým zaujatým tónem.

„Na mně není nic zajímavého,“ namítla jsem a odsunula pramen vlasů z obličeje. Nesouhlasně svraštil obočí a pronikavým pohledem se do mě vpíjel.

„Proč si to myslíš?“ divil se. Ani jsem nestačila přemýšlet nad odpovědí a už jsem ze sebe chrlila jedno slovo za druhým.

„Jsem Bella Swanová,“ spustila jsem, „je mi  dvacet pět let, pracuju jako novinářka v Seattle Times. Bydlím v bytě na Meryl Street, nemám žádné domácí zvíře a žádné zvláštní záliby,“ dokončila jsem svoji naprosto spontánní odpověď. Ušklíbl se a přitáhl se ke mně blíž. Ve vzduchu bylo cítit intenzivní napětí.

„Bello, jsi všechno, jen ne obyčejná,“ nedal se.

„Skoro mě neznáš,“ oponovala jsem mu. Nepřestával mě sledovat medovýma očima, které mě tak mámily.

„To málo zatím stačilo, ale přiznávám, že bych teď snesl mnohem víc,“ odpověděl zaujatě a já v duchu doufala, že červeň na mé tváři patří k pouhým vnitřním přeludům. Vzrušení, které mezi námi panovalo, bylo přímo hmatatelné, jen se ho dotknout.

„Mnohem víc?“ zopakovala jsem fascinovaně. Naklonil se ke mně blíž.

„Můžu mít otázku?“ zeptal se. Okouzleně jsem se vpíjela do jeho očí a lehce přikývla. Připadalo mi až neuvěřitelné, jak moje tělo reagovalo na jeho přítomnost.

„Proč jsi s touhle schůzkou souhlasila?“ Vypadal velmi zvědavě a neskrýval touhu po odpovědi. V duchu jsem si pomyslela, že na to se snad ani nemusí ptát, ale zkrátka ptal. Nevěděla jsem, jak co nejkulantněji říct, že se mi líbí a přitahuje mě, takže jsem nakonec zvolila tu nejpřirozenější taktiku – upřímnost.

„Líbíš se mi,“ vypadlo ze mě a při těch slovech jsem pocítila slastnou úlevu. I když se ve mně bouřilo vzrušení a stud. Jemně protáhl koutky do smyslného úsměvu, ze kterého čišela naprostá spokojenost. Zdálo se, že slyšel to, co chtěl.

„Musím se ti k něčemu přiznat,“ zašeptal mi do tváře. Ta vůně byla tak opojná a afrodiziakální, že jsem se musela hodně kontrolovat, abych nepřestala ignorovat fakt, že jsme na veřejnosti.

„Poslouchám,“ špitla jsem, ale pokoušela se z hlasu vytlačit nedočkavost.

„Taky se mi líbíš,“ řekl sametovým hlasem. Teď už jsem si byla naprosto jistá, že moje tvář je zbarvená červení. Ba co víc. Srdce mi začalo divoce tlouct do hrudi.

„Vážně?“ Zmohla jsem se jen a Edward mě odzbrojil dalším naprosto šarmantním úsměvem.

„Máš důvod pochybovat?“ ptal se zamyšleně. Začala mě přemáhat nervozita, věděla jsem, co chci, ale říct to?

„Ehm, myslím, že ne,“ šeptla jsem rozechvěle a bolestně si skousla ret. Nabyla jsem dojmu, že existuje na světě člověk, který dokáže propalovat pouhým pohledem. A navíc tenhle muž seděl přímo naproti mně a pobaveně si mě prohlížel.

„Myslíš?“ namítal s úsměvem. No dobře! Měl pravdu! Na co si to tu hraju!

„Ne,“ zašeptala jsem a okouzleně sledovala jeho blažený výraz, který se mu vzápětí rozlil po tváři.

XXX

Edward seděl na pohovce a prohlížel si můj byt. Snažila jsem se být klidná, ale jeho přítomnost se mnou zkrátka dokázala dokonale mávat. Pověsila jsem si kabát do chodby a přesunula se do místnosti, která byla zároveň kuchyní a obývacím pokojem. Nemohla jsem pochopit, že muž, kterého znám teprve pár dní, mi dokázal tak dokonale zamotat hlavu. Při myšlenkách na Edwarda jsem zamířila přímo k lednici.

„Dáš si něco k pití?“ nabídla jsem mu, ale místo odpovědi vládlo v pokoji naprosté ticho. Než jsem se stačila otočit, kolem mého pasu se obmotaly ledově chladné paže. Edwardovo pevné tělo mě přitisklo na dveře lednice a nedalo mi možnost úniku. Vzrušeně se na mě podíval a v jeho očích plápolal chtíč a vášeň. Jeho sladké rty se bez jediného slova dravě přitiskly k mým a z úst mi unikl tichý sten. Okamžitě jsem se zapojila a zapletla prsty do jeho hedvábných vlasů, čímž jsem kolem sebe rozvířila tu extatickou vůni jeho těla. Přitáhla jsem si Edwarda těsně k sobě. Vnímala jsem, jak mi tělem prostupuje horoucí vzrušení, které se stupňovalo každou další sekundou, kdy svým tělem svíral mé. Najednou Edward odtrhl rty od mých a v jeho očích se mísilo potlačené vzrušení s bolestnou sebekontrolou.

„Nemůžu si pomoct,“ vzdychl omluvně. Vypadal naprosto zoufale. Tentokrát jsem to ale byla já, kdo mu nedal jedinou šanci na únik. Věděla jsem přesně, jaké pocity se v něm odehrávají, protože jsem cítila naprosto to samé.

Chtivě jsem spojila naše rty a pocítila neuvěřitelnou slast, když se naše jazyky propletly v opojném tanci. V mžiku jsem se ocitla několik stop nad zemí, ale neměla jsem v úmyslu naše rty rozpojit. Líbat Edwarda byla životně důležitá potřeba, stejně důležitá jako potřeba kyslíku. Nesl mě v náručí a nepřestával líbat, ani když mě pokládal do hedvábných polštářů. Když vycítil, že mi dochází dech, začal chladnými rty putovat po mé tváři až k šíji. Pod jeho jemnými doteky jsem se zachvěla. Bez přemýšlení jsem mu začala rozepínat knoflíky od košile, ale scházela mi trpělivost. Nemohla jsem dovolit, abych se takhle zbytečně pozastavovala a zdržovala nad hloupou košilí. Nenasytně jsem škubla a dostavil se mi pohled na Edwardovo dokonale vyrýsované tělo. Každý pracují sval na jeho těle mě dováděl k většímu šílenství. Horká krev se mi hrnula do obličeje.

Chladné prsty začaly bloudit po zipu na mých šatech. Na malý okamžik jsem zalitovala, že jsem zvolila tak těsný oděv, ale nestačila jsem se divit, když se zip bez problémů rozjel až k mým bedrům. Znovu jsem pocítila tu sladkou příchuť Edwardových rtů, které se do mě s naléhavostí vpíjely. Jedním pohybem ruky mi stáhl šaty k bokům a s lehkostí mě nadzvedl jako bych nevážila téměř nic. Karmínově rudá látka sjela po posteli na zem. Edward prsty obkresloval lem mojí saténové podprsenky a vzrušeně se na mě zadíval.

„Jsi nádherná,“ zašeptal rozechvěle a druhou rukou se zapletl do mých vlasů. Vdechoval mou vůni a já se nechala mámit tou jeho. Každý nerv v mém těle se rozechvíval a vysílal mému tělu žádostivé impulsy. Edward mě silnými pažemi vyzdvihl k sobě a pevně sevřel v náručí. Přivřela jsem oči slastí. Ten chlad jeho těla mě příjemně zklidňoval. Ucítila jsem jeho rty, které bloudily po mém krku, a přiváděly mě k šílenství.

„Edwarde,“ vzdychla jsem a vzápětí se jeho rty spojily s mými. Než jsem se nadála, jednou rukou odhazoval moji podprsenku a druhou mě pevně přitiskl ke svému tělu. Prsty bloudil po mých nahých zádech a jeho zrychlený dech mi sladce bubnoval v uších. V další chvíli jsem se ocitla v polštářích, přímo pod ním a nemohla se nabažit pohledu na to božské tělo.

„Chci tě,“ špitla jsem udýchaně a on se na mě s úsměvem podíval.

„Chci tě,“ zašeptal mi do tváře a jazykem mi začal obkreslovat rty. Měla jsem pocit, že zešílím. Vsunula jsem ruku k jeho kalhotám a rozepnula zip. Trochu mi pomohl a nadzvedl se. Bez sebemenšího přemýšlení jsem kalhoty nohou shodila na zem a má poslední část prádla letěla s nimi. Edward se ke mně znovu přitiskl. A pak do mě něžně pronikl a já ucítila, jak mi vzrušující impulsy prochází až ke konečkům prstů. Jemně jsem vlnila boky a sžívala se s jeho tempem. Po chvíli začal zrychlovat, vzrušeně skousl můj horní ret a začal mě vášnivě líbat. Vzdychla jsem mu do úst a jeho chtíč ještě vzrostl. Přirážel stále rychleji a já měla pocit, že každou chvíli vybouchnu.

„Bello,“ zašeptal Edward roztouženě. Nechtěla jsem tuhle chvíli ztratit, a tak jsem rty toužebně přitiskla k Edwardovým a jeho reakce byla okamžitá. Znovu mě naléhavě líbal a začal se ve mně pohybovat. Cítila jsem jeho dotek, když propletl naše ruce a opět se vracel do našeho předešlého tempa. Šílela jsem. To, co se ve mně odehrávalo, se nedalo s žádným předchozím zážitkem srovnat. Bylo to jako z jiné dimenze. Horká krev se mi vařila v žilách a nesnesitelné vzrušení se blížilo ke svému slastnému konci. Oba jsme vydechli ve společném orgasmu a odevzdaně padli do peřin. Jediné, co mě naprosto ovládlo, byl spánek. Ještě než jsem se ponořila do říše snů, ucítila jsem, jak se ke mně Edward přitiskl a objal mě svými pevnými pažemi.

Ráno jsem se probudila do deštivého dne. Unaveně jsem otevřela oči. První, co mě napadlo, bylo, že jsem měla jen neskutečně nádherný sen, ale chladné paže, které se mi obmotaly vzápětí kolem pasu, mě utvrdily v tom, že jsem nesnila.

„Dobré ráno,“ přivítal mě Edward a zlehka mi přejel rty po mých. Zachvěla jsem se. Cítila jsem se tak šťastná a naplněná.

„Dobré ráno,“ odpověděla jsem s úsměvem. Edward zapletl prsty do mých vlasů a palcem mi kreslil po spánku.

„Vím, že se to příliš nehodí, ale musím do práce,“ přiznal rozmrzele. Trochu jsem našpulila rty jako projev nesouhlasu, ale jeho pohled mě udolal.

„No dobře,“ zasténala jsem smutně a chladné rty mě vášnivě políbily. V mžiku stál Edward na nohou a oblékal se. Slastně jsem se v peřinách přetočila na bříško. Oblékl se a hned zneužíval mojí pozice. Začal mi prsty přejíždět po nahých zádech.

„Jsi překrásná,“ řekl uchváceně a políbil mě do vlasů. Měla jsem pocit, že se vznáším, že dokážu cokoli na světě. Přímo jsem sršela dobrou náladou.

„Večer se ti ozvu,“ špitl a rychlým polibkem se rozloučil a zmizel za dveřmi bytu.

Tak! Snad se Vám tenhle díl líbil a necháte mi tu spoustu komentářů! Tohle byla původně jen jednorázovka, ale při psaní následujících dílů mě prostě začaly napadat další věci a přišlo mi škoda, nechat to ladem. Takže Doktor Cullen se stává ode dneška kapitolovou povídkou, navazující na jednorázové díly. Doufám, že bude mít stejný zástup čtenářek!:) Vaše Lorenia

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Doktor Cullen - III. část: