Poslední část dílka, co dodat? Snad se bude líbit a konec nechávám na Vaší fantazii... :o)
02.09.2010 (17:30) • Anetanii • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 4161×
Třetí část - konec
„Není ti zima? Mohu zavřít okna,“ podotkl mladík s paletou, špinavý od barev. Celý den, povětšinu času, stál u vysokého stojanu s plátnem, nataženém na dřevěném rámu o velikosti A0.
Na dívce únava nebyla znát a podřizovala se umělci. Místnost byla sešeřená, osvětlená světly po stranách a svíčkami, které hořely vedle objektu, aby neničily stíny.
„Není,“ usmála se.
Edward nechápal její výdrž, předpokládal, že takhle nehnutá nedokáže být ani mramorová socha. Jemu samotnému se už zavíraly oči a dopíjel již třetí šálek kávy.
Ukončil by spolupráci dříve, kdyby dívka naznačila byť jen pohledem svou únavu, nebo potřebu odejít.
Hodiny ukazovaly něco kolem půlnoci. Bella seděla na židli stejně klidně, jako když si na ni poprvé sedala. Edward by udělal cokoli, klidně jednou rukou držel padající víčka a druhou štětec, jen aby ještě neodcházela – cítil se sobecky, ale každý tah, kterým pohladil plátno si nadmíru užíval.
„Mám to!“ vyřkl vítězně s patrnou dávkou zklamání. Bella otevřela oči a narovnala se.
„Počkej, ještě napíšu věnování. Zatím se můžeš obléci.“ Odložil kouřící hrnek a tenký štětec ponořil do černé barvy.
Uslyšel lehké krůčky, které se k němu blížily a uvolnil místo, jež zatím obýval jen on sám, aby se poprvé na obraz mohla podívat jeho majitelka.
Zatajila dech, když spatřila dokonalou malbu - jako fotografii - sebe samé. Umělec, který dílo maloval, mu vdechl víc než jen život. Vdechl mu duši. Očima přejela k věnování v pravém dolním rohu a její pohled zjihl.
Natáhla se na špičky a vtiskla Edwardovi polibek na tvář. Ani netušila, že krásnější poděkování mu nemohla dát. Nemusela hodnotit práci před sebou, aby Edward přesně věděl, co se v ní odehrává za pocity.
„Vím, že se to nesluší a když budeš chtít, odvezu tě domů, za domem mám auto, ale je pozdě a kdybys chtěla, mohla bys přespat tady.“ Přešlápl Edward z jedné nohy na druhou a oči se mu rozzářily, když s nervózním úsměvem přikývla.
„Vedle mám ložnici, můžeš se vyspat tam a já se uložím tady.“ Ukázal Edward do rohu k oknu, kde byla ke stropu připevněna houpací síť.
Bellu doprovodil do vedlejší místnosti, kryté splývavým bílým závěsem a sám se odebral zpět do obýváku, sloužícímu spíše jako ateliér.
Dal se do lehkého poklízení. Barvy, štětce očistil a uložil zpátky. Stojan i s obrazem na něm postavil ke stěně a pozhasínal zapálené svíce.
Lehl si do sítě a díval se na malovanou dívku. Portrét byl světlý, vzdušný, ale ať se Edward snažil jak chtěl, neměl ani setinu skutečné živoucí krásy, spící u něj v posteli.
Zavřel oči a přehrával si celý den, přišel mu neskutečný. Našel si ho anděl a daroval mu múzu. Náhle mu svět připadal veselejší a jednodušší.
Ucítil lehké zhoupnutí sítě, oči nechával stále zavřené jako by spal a na jeho tělo se opatrně položilo křehké ženské. Cítil, že si ho její oči váhavě prohlížejí, usmál se a přitáhl si drobné andělské stvoření do obětí. Pocítil něžné dlaně na svém hrudníku a pod bradou ho pošimraly kaštanové, prsténkové lokny.
Bylo mu krásně. Prodlužoval okamžiky než únavou usne a vdechoval její slabou omamnou vůni růží.
Ráno ho na nose polechtaly paprsky slunce. Vztáhl ruku a dotkl se teplého, chlupatého kožíšku.
Když rozlepil víčka, nestačil se divit - všude kde ležel, bylo rozeseté bílé peří. Pírka se povalovaly i pod sítí a chmýří se větrem vznášelo ve vzduchu.
Bella nikde nebyla. Na hrudi mu spokojeně spal Snížek, zamotaný v Bellině bílé, plátěné košili od Edwarda a rozespale na něj mžoural.
Edward položil hlavu zpátky do sítě a povzdechl si. Snížek v jeho náruči slabě zamňoukal… a Edward mu s pousmáním a pohledem na azurově modrou oblohu odpověděl.
„Šla domů…“
„Harry, jak to bylo dál?“ Třásl mu s loktem netrpělivě Jonas a díval se na starého muže s nepřítomným pohledem. Dočkal se jen pokrčení ramen.
„Jak to všechno vlastně víš?“ vpíjel se do něj zrakem a jeho oči měly zvědavostí rozšířené zorničky.
„Nevím,“ zasmál se Harry, „ale byl by to hezký příběh, nemyslíš?“ Poplácal kolegu po zádech, kterému spadla brada.
„Tak pojď, doděláme to, ať můžeme jít taky domů.“ Sundal obraz andělské dívky a podal ho Jonasovi, zatímco sám skládal zaprášený stojan. Jonas se zadíval do pravého dolního rohu malby a četl:
Dotek anděla 98
Věnováno Isabell
S láskou Edward Masen…
Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Dotek anděla - Třetí část - konec:
Už som to čítala toľko krát Je to naaaádherné
Nádherné
wow ! naadherne
jedním slovem dokoalé
Tak to byla nádhera... Páni... Vyrazilo mmi to dech!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!