Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Edwarde, vrať mi moje kalhotky!!!

16.06.2012 (15:15) • Marianne • FanFiction jednodílné • komentováno 46× • zobrazeno 6925×

Všude hrála hlasitá hudba, dveře byly zavřené, v pokoji byla tma a já byla natlačena na stěnu. Jeho koleno jsem měla vtísněno mezi své nohy, polibky zasypával celý můj krk a pomalu mi sundával šaty dolů. Jeho polibky začaly směřovat k mým prsům a ruce stihly vyhledat mé pozadí. Ani mé ruce nezahálely a zapletly se do jeho neposedných bronzových vlasů…

„Slečno Swanová, jestli i nadále nebudete dávat v mých hodinách pozor, budu nucen to probrat s ředitelem školy.“ Aneb tímto proslovem ukončil učitel matematiky mé vzpomínky. Nikdo by nevěřil, jak jsou hodiny matematiky nudné a nezáživné. Tak proč je tak špatné vzpomínat na sobotní večírek, během kterého se udála jedna celkem nepodstatná věc? Ano, i já jsem podlehla Edwardu Cullenovi. Pokud byste ho čirou náhodou neznali, je to ten největší sukničkář na škole.

„Bello, jsi v pořádku? Už zvonilo a ty pořád sedíš a koukáš do zdi,“ zeptala se mě Angela. Neboj Angie, jenom si v hlavě přehrávám noc, která se nejspíš neměla stát. I když na druhou stranu to bylo něco dokonalého.

„Neboj se, jenom jsem se zamyslela. Běž napřed, Angie, musím si skočit pro učebnici,“ odpověděla jsem a pomalu odcházela ze třídy. Na chodbě bylo jako každé pondělí pořádně rušno. A já se musím opět nějakým způsobem protlačit ke své skřínce. Teď už jen odemknout zámek, rychle najít učebnici a stihnout do třídy přijít včas.

„Víš, že se mi stýskalo po tvém sténání,“ potichu zašeptal a rty se otřel o můj ušní lalůček. Ze mě opět vyšlo jen tiché ach. Zavřela jsem oči, hluboce jsem se nadechla a doufejme, že s chladnou hlavou, jsem se otočila na Edwarda, protože tohle mi nemůže dělat. Mezi námi není nic víc než jen jedna strávená noc, která se však nesmí opakovat.

„Edwarde, přestaň se chovat jako nadrženec. Jestli si chceš užít, tak sbal jednu z těch blonďatých vypatlaných barbín a ne mě. Jim rozhodně nebude vadit, že je přefikneš někde na záchodě,“ řekla jsem mu a užívala jsem si toho pocitu, že jsem se mu dokázala postavit a říct, co si myslím. Nechci říkat, že by sex s ním nebyl dobrý. Opak – bylo to úžasné, ale já nejsem holka na jednu noc. Naletěla jsem mu jednou, ale podruhé už ne.

„Tak tohle rozhodně odvoláš, protože mě ještě sama budeš prosit, budeš křičet moje jméno a užívat si, jak ti působím rozkoš, kterou ti nikdo jinej nedokáže způsobit. A jestli potřebuješ důkaz, tak ti to klidně teď hned předvedu.“ Jen co to dořekl, mě hrubě chytl za ruku a táhl sebou k nejbližším dveřím. Byly to dveře od školního kumbálu. Já si mezitím připadala jako hadrová panenka.

Vtlačil mě dovnitř, nestihla jsem se ani pořádně rozhlédnout a už jsem opět byla přitlačena ke stěně. Jeho koleno se dobývalo mezi mé nohy a jeho rty zaměstnávaly ty mé. Vzduchem proletělo moje tílko a hned se věnoval rozepínání mé podprsenky. Jeho neposedné ruce klouzaly pomalu od mých boků směrem dolů. Sjížděl s nimi po mých stehnech, až se dostal k vnitřní části. V tu chvíli se mi začal zrychlovat dech a cítila jsem opět to horko, jako bych  byla v sauně. Ne, musím to zastavit, dokud to jde.

„Edwarde, to bychom neměli. Co když nás tady někdo najde.“ Jen co jsem to dořekla, tak jeho ruka bloudila směrem nahoru a zastavila se na místě mé rozkoše.

„Vážně, Edwarde, přestaň,“ zašeptala jsem, ale pro něj to nic neznamenalo. Spíš ještě zrychlil svůj pohyb rukou a já jsem tomu podlehla. Zavřela jsem oči, zaklonila hlavu a vyčkávala, co bude dál.

Sám ze sebe rychle strhl tričko, kalhoty a vše ostatní. Stál přede mnou tak, jak byl stvořen. Jako antická socha, která byla vytesána do mramorového kamene.

„Na dnešek budeš ještě hodně dlouho vzpomínat, Bello.“ Jen co to dořekl, tak mi pomalu začal sundávat zpod sukně kalhotky. Hodil je někam do neznáma a svými rty zabloudil pod mou sukni. Ten pocit, co jsem zažívala, se nedá popsat.

Když konečně viděl, že už to nevydržím, když jsem ho dokonce začala i prosit, tak nás konečně spojil. Začal se ve mně čím dál rychleji pohybovat a unášel nás do ráje.

Tak trošku jsme propásli druhou hodinu, protože to nebylo jenom jednou. Nešlo tomu odolat a museli jsme to zopáknout. Po svém posledním orgasmu jsem ležela nahá na dece a snažila se nějak vydýchat to, co se stalo.

„Vidíš, taky jsi nakonec prosila. Přiznej si to, líbilo se ti to a rozhodně si to ráda zopakuješ,“ řekl do ticha a naprosto tím zkazil tu atmosféru. Tímhle se ve mně probudila moje bojovná stránka, která nechtěla nechat Cullena vyhrát.

„Nikdy ti nic nebudu přiznávat, protože takovejch jako jsi ty budu mít ještě bůh ví kolik,“ odpověděla jsem a začala pomalu hledat svoje oblečení. Edward pohotově vstal, oblékl se a opět byl kousíček ode mě.

„Tak na to zapomeň, protože nikdo není lepší než já. A hlavně jsi moje a s nikým jiným spát nebudeš!“ řekl naštvaně a odešel. Samozřejmě nezapomněl prudce bouchnout dveřmi.

Řekla bych, že dnešním vítězem jsem já. Oblékla jsem se a teprve teď si uvědomila, že mi něco chybí. Kde jsou moje kalhotky? Rychle jsem je začala všude hledat, ale nikde jsem je neviděla.

Na chodbě zazvonilo na přestávku a já byla nucena odejít na další hodinu, i když jsem své kalhotky nenašla. Celou cestu jsem si nadávala za své rozhodnutí vzít si dnes sukni a začala jsem mít podezření, že v tom má prsty Edward. V půlce hodiny mi přišla SMS.

Kde máš kalhotky, Swanová? Ne, že by ti to bez nich neslušelo. Ten hajzl, on mi sebral kalhotky. Přestala jsem vnímat výklad učitele a soustředila jsem se, abych mu co nejrychleji odpověděla.

Cullene, okamžitě mi vrať moje kalhotky!!! Byla jsem spokojená se svou odpovědí a čekala, co bude dál. Ani jsem nemusela čekat dlouho a opět jsem cítila vibrace svého mobilu.

Jestli chceš svoje kalhotky, tak si pro ně přijď. Dneska večer u mě doma, protože ty jsi jenom moje, Bello. A nikdo ti to neudělá líp než já. Čekám tě, Edward. Jen co jsem to dočetla, tak by se krve ve mně nedořezalo.

Jenže já se nehodlám jen tak vzdát. Edward si tímhle začal válku, ale já tu válku hodlám vyhrát. Využila jsem toho, že se líbím Miku Newtonovi. Mike je hlasatelem ve školním rozhlase a údajně Edwarda také nemá moc v lásce. Tak jsme společně sestavili jedno ohlášení, které měl na začátku další hodiny ohlásit. Naštěstí tu hodinu jsem neměla mít s Edwardem, ale na jednu stranu mě mrzelo, že ho neuvidím zuřit.

Už jsem seděla dávno v lavici, když se ozval školní rozhlas:

„Tady je opět váš školní rozhlas v čele s Mikem Newtonem a mám pro vás velmi důležitou zprávu. Na naší škole se odcizují kalhotky, aneb nebylo to dnes poprvé, co za mnou přišla jedna z dívek, že jí zrovna dnes byly jedny odcizeny. A máme dokonce podezřelého. Takže, děvčata, pozorně poslouchejte, protože náš Edward Cullen má nejspíš v oblibě kalhotky. Dokonce mám tušení, že z nich má doma vytvořenou pořádnou sbírku. Tohle je konec hlášení."

V tu chvíli ve třídě vypukl obrovský smích, který byl doprovázen nechápavým pohledem ze stran některých dívek. Dokonce i našemu učiteli začaly cukat koutky. Hodina potom uběhla hrozně rychle a odzvonilo na přestávku. Rychle jsem vylétla ze třídy a už tam na mě čekal. Samozřejmě hned mu došlo, kdo za to může. Aspoň jsem si trochu oddechla, že to neodnese chudák Mike.

„Jestli si myslíš, že to bylo hrozně moc vtipný, tak to teda ne. Bitvu si vyhrála, Swanová, ale válku ne. Ty ještě nevíš, čeho všeho jsem schopen,“ dořekl a odcházel pryč ze školy. I když mě to na jednu stranu vyděsilo, jelikož nevím, co všechno ho ještě může napadnout. Ale i tak jsem si užívala ten pohled, kdy odcházel ze školy a všichni se mu smáli.

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde, vrať mi moje kalhotky!!!: