Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Emmettovo klopýtnutí II

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Emmettovo klopýtnutí IIU předešlé části jsem našla komentáře, že vás zajímá, jak to dopadlo. Mě to také zajímalo a tak to tu máte! Jak celou věc vezmou Cullenovi? A jak samotný Emm? Hezké čtení přeje Pegas99.

01.03.2011 (18:15) • Pegas99 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1335×

„Jsem netvor..." zašeptal. Pozoroval svůj odraz v okenní tabulce. Vyděšeně zíral do svých červených očí. Do očí, které prokazovaly známky slabého odhodlání. Byl vrahem a jeho oči to dokazovaly.


Nebyl schopný se pohnout. Stál a nevěřícně zíral na svou vlastní tvář. Jen nejasně si uvědomoval, že se začíná stmívat. Dvakrát zamrkal a škubl hlavou, aby si uspořádal své zmatené myšlenky. Stále viděl ten její chabý pokus ho svést. Pořád viděl výraz, jaký měla v obličeji, když jí šeptal tu tichou omluvu. Pořád viděl, jak se jí v očích zatřpytily slzy. Pořád viděl celou tu zbrklou akci. Až najednou v duchu viděl tvář jeho jediného opravdového otce. Viděl Carlislovu tvář, jak se stáhne zlobou, jak mu řekne, že vraha v rodině nechce. Jak Rose pohodí vlasy a místo něho půjde za někým jiným... viděl, jak se ho bude chtít Esmé zastat a tím ho dostane ještě na horší pozici, než už je. Viděl Edwardovu tvář, jak se stáhne zlobou nad tím, že Emmett stále - ačkoli jen částečně - prahne po krvi té dívenky. Náhle pochopil Jaspera. On chápal, jaký je to ošklivý pocit, když zabijete nevinného člověka. Emmett ten pocit cítil poprvé v životě. Bylo to jeho jediné klopýtnutí.


„Liso?" ozval se za ním mužský hlas. Emmett se cítil tak hrozně, že ani nepomyslel na to, že by ta dívka mohla mít kamarády nebo snad dokonce rodinu.


Emmetta to donutilo, aby se rychlostí světla přesunul alespoň hluboko do lesa. Upřímně se bál jít domů, protože jeho největším strachem byla naprosto normální věc. Upír by se podle standardních měřítek měl bát slunce nebo česneku, ale to se jeho strachu ani nepřibližovalo. On se bál jen jediné věci, která však byla dostatečným důvodem, aby tu trčel v lese. Nedává to smysl, ale pro něj ano. On se bojí být sám. Bojí se samoty a toho, že přijde o svou rodinu. Jistě, Edwarda také vzali zpátky potom, co se zbláznil a přešel na lidskou krev, ale to byl jejich „prvorozený" a v té době byl jen Carlisle a Esmé. Carlisle by splnil Esmé každé přání - i kdyby se mu to příčilo.


Emmett vztekle bouchnul do stromu a ten se rozlomil. Cítil, jak se mu síla z lidské krve rozlévá do žil. Měl pocit, že by se dokázal prohrabat až do jádra Země, kdyby nebylo tak horké. Síla se mu líbila, ale způsob, kterým se k ní dostal se mu moc nelíbil. Jeho maličké já ho nutilo, aby se tam vrátil a vysál ještě jejího manžela... měl to zkusit?
„Ne!" křikl si spíš pro sebe a vydal se domů. Došlo mu, že tím, že se neukáže, jim ještě ke vší té zlobě přidá starosti o to, jestli se mu něco nestalo.


Snažil se lovit - aby jim mohl třeba zalhat, že si jen cucnul. Vypil tolik krve, že se mu dělalo špatně a pil další a další. Měl v sobě snad sto srnek a několik medvědů - ani si s nimi nehrál, už to bylo divné -, ale jeho oči byly červené tak jako na začátku. Vysmívají se mu snad? Třeba začnou křičet „Koukni se sem, koukni se sem! Koukej, slaboch!", aby upoutaly co možná nejvíc pozornosti k tomu, jaký je hloupý.


Mohl se upír otrávit s krve? On se snad otrávil. Teď nebude muset na lov pěkných pár týdnů. Možná se to prodlouží i na několik měsíců.


„To nemá cenu," zašeptal si zničeně. Vydal se k domu, ale šel ještě pomaleji než člověk. Věděl, že Rosalie bude zuřit, že už zase přišel pozdě, ale bylo mu to jedno, protože bude zuřit i kdyby tam šel rovnou a ušetřil si všechno to divadlo okolo. Věděl, že už ho nebude chtít ani vidět. I on sám se už nechtěl ani vidět.
Po několika hodinách se konečně doloudal k domu.


„Už jde," hlásila Rose nabručeně. Emmett rychle zvažoval, že by utekl, ale nakonec mu to svědomí nedovolilo.


„My víme," řekl Edward jedovatě. „Bude to pro tebe novinka, Rose, ale i my máme uši."


Emmett věděl, že se ti dva nesnáší. V duchu si to odůvodňoval tím, že jim Edward závidí jejich lásku. Láska už to nebude dlouho. Přesně tak dlouho, než se mu jeho milovaná podívá do očí. Možná se Rose do Edwarda zamiluje přesně tak, jak si to Carlisle a Esmé plánovali.


Jeho nohy už dusaly po verandě. Už byl u masivních dveří, které vedly do haly spojené s obývacím pokojem. Zavřel oči a vešel dovnitř.


„Kvůli tobě nepojedeme do Londýna nakupovat ty šaty na ples!" vytkla mu Alice.


„Bála jsem se o tebe!" vykřikla Rose. Emmett si dovolil rychlý pohled. Edward stál u schodů a nedůvěřivě si ho měřil, pohled nezaostřený. Jasper stál úplně stejně, ale u dveří do koupelny. Rose a Alice seděly na zemi a kolem sebe měly hromadu časopisů. Carlisle seděl v křesle u krbu a Esmé si choval v náručí. Byl by to úplně normální výjev upířího večera, ale nikdo nevěděl, že je něco jinak.


„Emmette, jsi v pohodě?" zeptala se Rosalie nedůvěřivě. Složil hlavu do dlaní a rozvzlykal se. Netekly mu slzy, to zase ne, ale vzlyky se mu z hrdla hrnuly, jako by celou dobu čekaly ve frontě a nemohly se dočkat, až prozradí, že je něco v nepořádku. Emmett si dával velký pozor na myšlenky. Nyní otevřel oči i přístup k té hrozné vzpomínce.


„Emmette?!" vykřikli všichni.


„Promiňte mi to. Já... vůbec nevím, jak k tomu došlo. Prostě jsem šel a potom se obrátil vítr... a... voněla tak sladce. Chápu, když už mě nebudete chtít mezi sebou. Jdu... jdu si zabalit," vykoktal a vydal se ke schodům.


„Ale Emmette... nemusíš přece odcházet," Rose plakala bez slz a prosila. „Nemusíš jít pryč. Že nemusí, Carlisle, že nemusí?"


„Samozřejmě, že ne," řekl Carlisle a vyskočil na nohy, aby k němu přiběhl a zadržel ho.


„Va-vážně?" zeptal se Emmett a v jeho rudých očích byla jasně vidět naděje.


„Emmette, každý z nás uklouzl," řekl Edward a raději zmizel v patře.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovo klopýtnutí II:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře