Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Exotický Valentýn

19.02.2012 (15:00) • eivliS • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1912×

„Zlato, víš, co je příští týden za datum?“ zeptal se mě jednoho slunečného rána Edward v posteli.

Nejdřív jsem se k němu jen přitulila a vdechovala jeho krásnou vůni, když jsem se zarazila.

Sakra, máme výročí, má narozeniny? Nebo někdo z rodiny? Že by měli zase Rose a Emmett svatbu?

Bože, nevím, zase budu za blbce. No, co nadělám. S provinilým výrazem jsem vzhlédla k jeho zlatavému pohledu.

„Nevím. Ale asi to bude něco důležitého, když se ptáš.“

„No, to si mě tedy zklamala,“ řekl naoko smutně. Bídák, měl ze mě legraci.

„Je přece Valentýn, lásko.“ Huh, tak to mě opravdu nenapadlo.

„Nevěděla jsem, že ho chceš slavit, Edwarde,“ vytřeštila jsem na něj oči.

„No, já jsem si také nebyl jistý, ale napadlo mě, že bychom si mohli udělat menší dovolenou jako oslavu naší lásky. Myslíš, že si můžeš vzít volno z práce?“

Teda, tak to asi nebude jen večeře při svíčkách, když si mám brát volno.

„A co budeme podnikat, pojedeme do Afriky?“ Zasmála jsem se svému báječnému vtipu, taky si z něj můžu pro jednou udělat srandu. Najednou jeho nadšení pohaslo a já nevěděla proč.

„Hm.“

„Co, hm?“

„Myslel jsem, že by se ti v teple líbilo, že ho ráda vystřídáš za tu zimu tady.“ Zase mě dostal.

„Ty mě vážně chceš vzít do Afriky? Mezi všechny ty lvy, tygry a hrochy? Víš, že jednomu člověku hroch ukousl nohu?“

„Ale, Bello, copak se ti v mé přítomnosti může něco stát? Ochráním tě a v porovnání se mnou jsou zvířata v Africe neškodná štěňátka,“ řekl.

Tak to bude paráda, až mi při svitu měsíčku bude palec u nohy ožužlávat lev ve štěněčím převleku.

„A nemůžeme si pronajmout nějakou pěknou chaloupku, daleko od všeho a od všech?“ škemrala jsem.

„Chtěl jsem, aby byl tento Valentýn výjimečný. Představ si, západ slunce nad Kalahari, zpěv ptáků…“ Chtěl pokračovat, když jsem ho přerušila.

„Západ slunce, zpěv ptáků, vřískání opic, chechtání hyen a řev lvů v pozadí.“

„Ale Bello,“ řekl a chtěl pokračovat.

„A mouchy tse-tse,“ skočila jsem mu do řeči.

„Ty jsi teda romantik, Bello, to ti řeknu.“

„No co, mám strach,“ odvětila jsem.

Ale hlavně se mi nechtělo trmácet se přes půl světa. Pořád mi nedalo, proč se tak snaží mi to vnutit. A pak mi to došlo.

„Že ty si tam chceš jít zalovit. Pumy už tě nebaví?“

„No, víš, Bello, už jich tady moc není a máš pravdu, prokoukla jsi mě. Chtěl bych se trošku při lovu zabavit.“

A už je to tady. Prý západ slunce. Lovit se mu zachtělo! Edward bude špásovat se lvy a já budu ten západ slunce sledovat z ocelové klece, aby mě něco nesežralo. To bude príma Valentýn.

„A nechceš jet raději s Emmettem? S ním by sis to báječně užil. Určitě víc, než se mnou.“

„Ty bys chtěla, aby s námi jeli Emmett a Rose? No, to je skvělý nápad!“ vyrazil ze sebe.

No, tak jsem to zrovna nemyslela, povzdychla jsem si.

Všiml si mé reakce a posmutněl.

„Tak ne, Bello, asi to nebyl dobrý nápad. Nechci a nebudu tě do ničeho nutit.“

Nad jeho zklamaným a zmučeným výrazem by se i kámen ustrnul. To má určitě nacvičené od Alice! Zhluboka jsem se nadechla a proti své vůli a pudu sebezáchovy jsem s úsměvem řekla: „Dobře, lásko, pojedeme. Třeba to bude opravdu krásný zážitek.“

„Miluji tě, uvidíš, budeš nadšená,“ vykřikl s jásotem Edward.

„O nic se nestarej, vše zařídím já a oblečení Alice.“

Samozřejmě, když už dělám radost Edwardovi, Emmettovi a Rose, tak proč nepotěšit i Alice možností nakupovat safari oblečení. Takže dva dny před Valentýnem jsme seděli v letadle směr africký kontinent. Emmett, Rose a hlavně Edward div neposkakovali nedočkavostí, zatímco já jsem se snažila nacvičovat nadšený úsměv.

Když jsme přistáli na letišti a vynosili kufry, nasedli jsme do třesoucího se pidi letadýlka a po hodině letu do terénního auta, kterým nás Edward dvě hodiny kodrcal na místo určení.

Zvláštní bylo, že jsme cestou nepotkali ani jednoho lva, hyenu, dokonce ani mouchu – zvláštní. Bylo svatého Valentýna a musím uznat, že jsme se ocitli na nejnádhernějším místě, co jsem kdy viděla – když nepočítám naši louku. Na vyvýšeném místě s dalekým rozhledem pod korunou obrovského baobabu, byly rozestavěné tři velké bílé stany s dřevěnou podestou. Ve velké dálce se prohánělo stádo antilop a zeber, dvě žirafy okusovaly lístky tamního stromu a zdálo se mi to, nebo ne, v pozadí tohoto fascinujícího výjevu se povaloval lev. Vystoupila jsem celá rozlámaná a natřepaná z auta a došla k jednomu ze stanů.

Nevím, jak se to Edwardovi podařilo, a už vůbec nechci vědět, kolik ho to stálo, ale naše valentýnské útočiště bylo naprosto neskutečné. Vévodila mu velká pohodlná postel z ratanu. Bílé lehké přikrývky se líně povalovaly po nadýchaných polštářích a od stropu až k zemi spadala světlá moskytiéra. Na bocích prádelníky noční stolky a toaletní stolek se zrcadlem, džbánem s vodou a plechovým umyvadlem. Před stanem postával stoleček, skládací židle a v okolí byly zapíchnuty louče. Dobře, tak tomu se říká romantika, to jsem musela uznat.

Edward mě objal.

„Miluji tě, lásko, pěkného Valentýna.“

V jeho objetí ze mě opadl všechen strach a naplnila mě jen čistá radost a obrovská touha.

Přivinula jsem se k Edwardovi a domáhala se nejen polibku. Vtom se Emmett zachechtal, že to museli slyšet až v Jihoafrické republice. Úplně jsem na něho a Rose zapomněla.

„Hele, Emme, nechcete se jít s Rose ubytovat a pak na hodně dlouhou dobu vypadnout?“

Rose ho chytla za paži a vysmátého ho táhla do jejich stanu.

„Neboj, Bello, dnes večer nás nechají osamotě,“ pošeptal mi Edward do ucha.

Ze sousedního stanu jsem uslyšela uchechtnutí a slova.

„Jsem zvědavý, jestli tu ještě ráno bude toto stanové městečko stát, nebo jestli budou hrát celou noc šachy.“

Já toho Emmetta snad uškrtím, pomyslela jsem si.

Musím uznat, že západ slunce nad Kalahari byl opravdu skvostný. Edward měl pravdu, byla to nádhera a s ním po boku doslova balada. Rozsvítil všechny louče, které ještě umocňovaly tuto atmosféru. Ani nevím, odkud donesl lahodné, lehlé jídlo a dokonce si se mnou připil šampaňským. Studeným! To jsem nechápala. A se mnou v náručí na dece pozoroval krásy šeřící se Afriky.

Emmett s Rose se šli bavit lovem, jak Edward sliboval, a my se na dece oddali jeden druhému.

Nad ránem jsme se přesunuli do naší africké ložnice a milovali se tak vášnivě, až to v posteli praskalo.

Ráno při snídaní dorazili Emm s Rose s cukáním v  koutcích.

Ale mně nemohlo po tak krásné noci nic rozházet. Co na tom, že se dokážeme milovat jako lidi, aniž bychom zničili vše v okolí. Zbylé dva dny jsem trávila s africkým průvodcem, kterému jsem byla Edwardem svěřena, a prohlížela jsem si krásy Afriky z blízka. Nás se zvířata nebála jako upírů, tak jsme se mohli dostat do jejich bezprostřední blízkosti. Edwardovi jsem přes den dávala propustky, aby se šel pobavit lovem, ale večery a noci jsme trávili spolu v objetí. Těch pár dní v Africe pro mě bylo tím nejkrásnější valentýnským dárkem a nezapomenutelným zážitkem.

Nevím, proč jsem se ho tak bála a bránila se mu.

Tak co, jaké to bylo? Těším se na komentíky.

Tisíceré díky WhiteTie, že mě vzala pod svá křídla a opravuje mi má „veledíla". :-)

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Exotický Valentýn: