Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Farewell - část 1

17.10.2011 (20:00) • Kikketka • FanFiction jednodílné • komentováno 27× • zobrazeno 6619×

Bella

Konečně tu byl čtvrtek a k mému štěstí i poslední hodina, takže i moje nálada už byla hodně povznesená. Nepřítomně jsem se posadila na mé obvyklé místo v přednáškové aule profesora McKynleyho, bágl hodila na zem a zaujatě přemítala nad tím, co asi tak dnes budeme probírat.

Nebyl to vlastně nijak vstřícný a přátelský člověk, a tak se to jeho neustále brblání a stěžování holt muselo jednoduše překousnout. Židle vedle mě najednou zavrzala a já se jen zmateně ohlédla tím směrem.

Alice to být nemohla, to mi bylo hned jasné, takže?

No, vedle mě se posadil ten, koho bych tu čekala jako posledního.

„Ahoj Bello!“ oslovil mě poprvé za celý semestr Edward. Obvykle seděl ob dvě židle dál a nevěnoval mi ani minimální pozornost, když jsme s jeho sourozenci o něčem hodně živě diskutovali. Vždycky byl tak tichý a odtažitý. Ale teď?

Jeho hlas byl milý a sladký, až se mi z toho nečekaného poznání na okamžik bláznivě zamotala hlava. Hloupě jsem si pomyslela, zda se mi to třeba jen nezdá… ale ne. Byl tady. Vedle mě skutečně najednou seděl ten tajemný a překrásný kluk, který byl zároveň i Alicin bratr. A vlastně nejen její…

Nechápala jsem ten jeho najednou vzplanutý zájem o moji osobu, když na mě celý ten čas, co spolu chodíme do školy a sedí hnedka vedle Jaspera, ani jednou nepromluvil. Teď okupoval místo mojí nejlepší kamarádky, která už chyběla dva dny, a koukal na mě tím zvláštně kouzelným medovým pohledem.

Kdyby se mi Alice, po všech mých neúspěšných pokusech se jí dovolat, sama včera večer neozvala, že se teď dva týdny neuvidíme, protože odjela společně s jejím přítelem na studijní pobyt do Francie, asi bych se o ni pořád jen strachovala.

Přišlo mi od ní dost sprosté a nezodpovědné, že mi to neřekla už dřív… ale prý jakmile se vrátí, všechno mi vysvětlí.

No to jsem teda opravdu zvědavá!

Znovu jsem zaměřila pozornost na mého nového souseda. Koutky měl přátelsky vytaženy nahoře, až mi z toho začalo automaticky sprintovat srdce. A i přes moji nesmělou povahu jsem mu oplatila jedním milým úsměvem.

„Ahoj,“ vylezlo ze mě tak tichounce, až jsem měla obavy, jestli mě Edward vůbec slyšel. Zato ale jistě musel vidět ty moje výstražně blikající tváře. Přímo hořely.

„Tak co? Připravená na dnešní hodinu? Myslím, že budeme psát písemku - McKynley měl tu svoji mysteriózní auru,“ pověděl spiklenecky a potěšeně na mě mrkl.

Kdyby jen věděl, že já se na látku posledních dnů ani nekoukla, a tak nemohla sdílet to jeho nesmyslné nadšení. Tohle opravdu nemůže dopadnout dobře…

„Ehm - myslím… Pokud máš pravdu, tak to jsem vážně nahraná,“ zabrblala jsem posmutněle a doplnila to jedním smířlivým povzdechem. A další nešťastné vydýchnutí zastavila Edwardova ruka, najednou tak něžně položená na té mojí. Byla neskutečně ledová, ale to mi bylo v tenhle magický moment naprosto jedno.

On se mě dotýká? Posílalo mi zmateně moje podvědomí a srdce bubnovalo na poplach. Procházelo takovým šokem, až mě bláznivě napadalo, jestli to vůbec vydrží a nezkolabuje. Naštěstí to úspěšně přestálo, jenomže to, co se mi v hrudníku ozývalo, by se dalo dost dobře přirovnat k splašenému úprku stáda srnek. A ke všemu na mě v podbřišku najednou zaútočil úplně neznámý, přesto tak příjemný, pocit…

„Neboj, já ti s tím pomůžu… pokud budeš chtít,“ zaševelil s tváří až u mého ucha. Ta jeho těsná blízkost mi způsobila pořádný nával horka a taky částečný nervový a srdeční kolaps. Ne! Málem to se mnou seklo poté, co se mi rty jemně otřel o ušní lalůček.

Z úst mi vyletělo jedno překvapené zajíknutí a moje ruka se automaticky vysvobodila zpod té jeho.

Edward se jen hloupě zaculil, znovu na mě provokativně mrknul a pak konečně obrátil pozornost k přednášejícímu, který právě naklusal do auly. No, já momentálně nebyla sto zkoncentrovat tu moji zatracenou mysl. Byla na toulkách a jediné, na co právě teď byla schopná myslet, byl můj sexy soused.

Jak asi chutnají jeho rty? Taky jsem tak nějak bláznivě záviděla tomu kousíčku mého ucha, kterého se před chvilkou jemně dotkl…

Bylo mi jasně známo, že ho jeho střapatá sestřička vůbec nemusí, a rozhodně jsem neměla sebemenší představu proč. Alice o něm nikdy hlouběji nemluvila a to ani tehdy, kdy jsem se na něj hodně okatě vyptávala. Líbil se mi, ale komu ne, že? Byl to ten nejhezčí kluk tady na škole a snad i dosud volný. Nebo alespoň takhle to vypadalo.

Ve škole se nikdy nechoval nijak špatně, dokonce byl vzorný a příkladný student, který se ale kromě jeho rodiny s nikým jiným nebavil.

Docela jsem chápala tu jeho uzavřenost. Sama jsem neměla ráda pozornost a jedinou bytost, kterou jsem považovala za skutečnou kamarádku, se kterou jsem si mohla bez obav o všem promluvit, byla právě Alice.

Pak tu samozřejmě byla i Angela, ale ta za sebou neustále tahala stádo ostatních, z nichž některé jsem nedokázala ani cítit.

Například ta proradná Jessica se Alice neustále nevyptávala jenom na Edwarda. Možná by mi byla i milejší, ale tímhle jejím dotěrným vyzvídáním jsem ji jen čím dál víc nenáviděla. Proč? Jednoduše jsem jak hloupá malá holka žárlila a navíc mi bylo i dokonale jasné, že je to z mojí strany úplně zbytečné. Edward neměl o žádnou dívku ze školy sebemenší zájem.

Nebyl můj a nikdy ani nebude.

On byl úplně jiná liga…

„Můžete prosím tohle rozdat?“ víceméně nepřátelsky nakázal přednášející Angele, která seděla úplně vepředu, a na stůl jí hodil štos papírů.

„Samozřejmě,“ odvětila mile, ale jakmile se otočila, protočila znuděně oči.

„Je to takový menší test na prověření vašich znalostí a toho, jak dobrý pozor dáváte na mých přednáškách. Mezitím, co se budete snažit sesmolit alespoň nějaké odpovědi,“ povídal samolibě. „Já si prozatím promyslím zadání vaší další domácí práce. Bude to děláno ve dvojicích a pro všechny bude téma stejné. Nechci však, abyste se do toho pustili jako kolektiv, ale pouze jako páry. V pondělí si to od vás vyberu, přečtu a ohodnotím. A nepřejte si mě, pokud objevím kopie!“ zakončil to výhružkou a mně se najednou udělalo nějak špatně od žaludku.

„Takže?“ Otočil se na mě znovu můj soused a přitom mě neustále spaloval tím jeho medovým pohledem. „Myslím, že z nás pan McKynley udělal na pár dnů partnery,“ pověděl tak nějak potěšeně. Téměř jakoby se mu spokojeností blýsklo v těch jeho překrásně hlubokých karamelových očích.

Nasucho jsem polkla, když si moje mysl pomalu začala uvědomovat, co to vlastně znamená. Máme před sebou společnou práci na prozatím neznámé téma.

Kde a kdy na tom vlastně budeme pracovat?

Alice! Vážně tě zakousnu, že tady teď nejsi…

Dokážu odolávat Edwardově dokonalosti víc jak jen jednu přednášku? Vlastně, teď když tu nebyla moje kamarádka, znamenalo to snad, že si její bratr bude pokaždé sedat vedle mě? A proč předchozí dny, kdy tady už Alice s Jasperem nebyli, dělal, že neexistuju?

Poslala jsem dolů tu hořko-sladkou pilulku, která se mi tak nehezky zadrhla v krku a zmučeně si protřela spánky. Musím odolat jeho…

„Bolí tě hlava?“ optal se starostlivě právě ten, který mi do žil vháněl až příliš mnoho nechtěného vzrušení.

„Ne, v pořádku,“ vydechla jsem s náznakem úsměvu, který mi Edward oplatil dvakrát tak větším a zářivějším. Srdce se mi opětovně vydalo na jeho trapně zrychlený pochod. V tu chvíli jsem ho za to vážně nenáviděla.

Jakmile se mi pod nosem objevila ta A čtverka, plná otázek, vystrašeně jsem si uvědomila, že odpovědi znám pouze tak na třetinu. Vytřepanou rukou jsem čapnula propisku a chystala se začít vyplňovat, když mě zarazilo Edwardovo rychlé prohlášení, ať prozatím nic nepíšu…

Je hloupý? Jestli nezačnu okamžitě, možná to ani nestihnu.

A on? Vypisoval ten svůj papír přímo nadsvětelnou rychlostí. Otázku po otázce. Němě jsem nad jeho bezchybným krasopisem, který zaplňoval to prázdné bílé místo, jen nevěřícně kroutila hlavou. Byl už dokonce v polovině papíru a to uběhlo pouze deset minut. Nervózně jsem si skousla ret a ruce se mi strachem začaly potit.

Nakonec se moje děravá hlava přece jen pustila do první otázky, u které si byla jistá alespoň částečnou správností. A tohle mi zabralo dalších dobrých pět minut, zatímco jeden rychlý pohled k Edwardovi mi prozradil, že už je téměř hotov.

Tentokrát jsem vážně poulila oči. Jak to dělá?

Dopsal poslední větu a obezřetně se narovnal. Obezřetně se podíval po celé třídě a pak jedním rychlým pohybem vyměnil naše písemky. Chtěla jsem zaprotestovat, ale hned co jsem si všimla, jak začal opravovat moji první odpověď, a dokonce i mým škrabopisem, srdce mi už skoro vyletělo z hrudi.

Nikdy jsem nepodváděla.

Tohle bylo poprvé…

Cítila jsem oheň ve tvářích a panika naplnila každičký můj pór. Určitě to někdo viděl a teď z toho bude řádný průšvih… Nikdo se ale neozýval. Všichni byli skloněni nad testem a profesor se naštěstí zdál v tuhle chvíli duchem nepřítomný.

Oči se mi pohotově zapíchly do toho překrásného Edwardova písma a dál jsem se nevědomky lehce hryzala do spodního rtu.

Snažila jsem se marně uklidnit rozbouřený tep a dělat jako že nic, že jen píšu, ale přesto byl můj žaludek scvrknutý do jedné maličké kuličky. A po dvaceti minutách hotového očistce mi Edward papír konečně podal nazpět, aby si hned na to vzal ten svůj.

Vypsal téměř všechno, kromě poslední otázky.

„Ta je na tobě,“ zašeptal přátelsky a pak se přihlásil.

„Ano, pane Cullene?“ vyvolal jej překvapený profesor.

„Jen, že už to mám hotovo,“ prohodil jakoby nic můj šprťácký soused.

„Tak mi to přineste,“ prsknul namíchnutý McKynely a prohlížel si Edwarda s těžkým opovržením. Nikoho už ale tahle scéna nepřekvapila.

Ladně se zvedl a líně přešel až ke katedře a s jedním samolibým úšklebkem podal svůj vyplněný papír profesorovi. Hned na to se vrátil zpátky do lavice, aby mohl po očku sledovat, co jsem na poslední otázku vykouzlila já.

Jen vytřeštil oči a pokroutil hlavou.

No měla jsem to jistě špatně, ale to bylo naprosto fuk, hlavně že zbytek je dobře.

„Za pět minut končíme!“ vyštěkl dotčený přednášející a všechny nás sjel odsouzení plným pohledem. „Musíme ještě probrat vaši víkendovou domácí práci…“

„To zas bude něco,“ prohodil tiše Edward a zlobivě na mě mrknul. Já se stejně tiše uculila a dál se snažila těch posledních několik minut cokoliv normálního vymyslet na poslední otázku. A musím uznat, že to šlo vážně dost ztuha…

Mozek mi snad stávkoval.

„Tak!“ vřísknul profesorův hlas tak silně, až všem studentům v aule vyletěly vystrašeně hlavy vzhůru. Výrazně si poklepal na hodinky na zápěstí. „Pošlete mi vaše písemky dopředu!“

S povzdechem jsem svůj plný papír strčila klukovi přede mnou a fixovala oprýskanou a vybledlou fasádu zdi na druhé straně, než seděl Edward. Jakmile se veškeré papíry nahromadily na profesorově stole, McKynely se ležérně zvedl, sebral křídu a začal něco smolit na tabuli.

Téma znělo: ‚Jeden z důležitých mezníků lidského života‘.

Moje mysl se automaticky rozběhla všemi možnými směry. Nejčastěji se mi v hlavě střídala slova jako, partner, dítě nebo svatba… Bože, takovéhle koniny. Už jsem se viděla, jak s Edwardem rozebírám téma první menstruace. To je přeci takový první mezník v životě každé dívky… Jo, možná, ale rozhodně ne příjemný!

O čem s ním mám ksakru mluvit?

„A abyste to neměli až tak jednoduché, budete to psát ve dvojici dívka, chlapec,“ řekl vítězoslavně a pak začal od prvních lavic párovat. Bohužel k mojí smůle nechal většinu těch, kteří už vedle sebe měli opačné pohlaví, společně.

Takže nakonec skutečně skončím s Edwardem! Zaúpělo poraženě moje podvědomí. Netuším, jestli jsem se tomu měla smát nebo spíš plakat. Nejspíš to vyhraje směsice od obojího…

Jakmile se třídou ozvalo moje příjmení spárované s tím Cullenovým, přála jsem si, abych alespoň chvíli vydržela při smyslech. Po třídě se prohnalo povzdechnutí poloviny přítomných dam, ale koho to vlastně zajímalo? Hlavně že Edward se spokojeně usmíval. Horší by bylo, kdyby na mě koukal s opovržením a nechutí…

Během jediného dne mi můj prozatímně poklidný studentský život, přetočil na ruby a přimíchal mi do něj směsici vzrušení a chtíče. Nebuď hloupá! Nadávala jsem si. Je to s tebou marný, Bello! Posmívala se mi moje racionální půlka, ale ta snová už měla na nose dávno pevně nasazené ty růžové brýle.

Celou místností se ozvalo zvonění.

Zvedla jsem se tak rychle, až se židle za mnou málem převrátila. Naštěstí ji ale chytil pohotový Edward. Zazubil se na mě tak dokonale, div se mi z něj nepodlomily nohy, a rukou naznačil, abych šla před ním.

A hned jak jsme se společně dostali až na chodbu, okamžitě spustil.

„Tak kde to uděláme? U tebe nebo u mě?“ pronesl vesele, ale já bych si v ten moment odhadla tvrdit, že za jeho slovy bylo víc, jak pouhé psaní naší společné práce. Ucítila jsem, jak mi jemně zrudly tváře.

„A o čem vlastně budeme psát?“ vylétlo ze mě v rychlosti, abych tak přebila ten dvojsmyslný podtext Edwardových předchozích vět, který jsem si tam jisto jistě představila pouze já. Nervózně jsem se ošila nad tou hloupostí, která s takovou okamžitostí atakovala můj přihlouplý mozek. Proč by měla mít jeho slova nějaký jiný význam, než mají?

Tohle byla vážně prohraná bitva!

„Zatím nevím, ale na tom se později domluvíme, ne?“ Mluvil zase úplně nezaujatě. Jako bych mu neodpověděla tak, jak by si přál…

„Fajn,“ souhlasila jsem rázně. Nechtěla jsem ho znovu zklamat. Přece se teď se mnou bavil sám model téhle školy a všechny pohledy dívek okolo byly víc jak výmluvné… vražedné. Dokonce jsme spolu měli psát tuhle práci. A rozhodně jsem z toho byla jak šťastná, tak zatraceně nervózní.

„Tak co třeba u tebe?“ Edwardův hlas byl opět zvláštně nabitý tím divným smyslným podtónem. Proč mě pořád nutí se červenat? „Budeme tam mít rozhodně víc klidu, jak u nás…“

„Dobrá!“ Odkývala jsem mu to snad až moc zbrkle, protože se najednou tak samolibě usmál. Jako by právě něco důležitého vyhrál… No, nechápala jsem jeho podivné chování, i když… vlastně já to řešit ani nechtěla. Moje nitro se svíjelo v radostných záchvěvech, že budu mít Edwarda na tak dlouhou dobu jen a jen pro sebe. Uf.

Dá se to vůbec ve zdraví vydržet?

„Tak pozítří u tebe?“ prohodil nadšeně.

„Hm, tak jo… vlastně - nevíš, kde bydlím,“ vypadlo ze mě trochu vyděšeně. Jakoby moji osobu vidina toho, že Edward nezná místo určení a neměl by tak možnost přijít, přespříliš vyděsila. Kdy by se mi mohlo znovu podobně poštěstit? Možná už nikdy…

„Však mi to řekneš, ne?“ pověděl samolibě, když se z nenadání nahnul až k mému obličeji. Dech se mi na okamžik překvapeně zadrhl, přesto jsem jeho invazivnímu vstupu do mého osobního prostoru odolala. Ta odvážná Bella, která se venku moc neukazovala, mi teď hrdě poklepávala na rameno a spokojeností se téměř rozplývala.

„Takže?“ dodal s hlasem opětovně naprosto normálním, jakmile už byl zase narovnaný jako pravítko.

Nadiktovala jsem mu moji adresu a on slíbil, že se staví kolem druhé odpoledne. Víc než radostně jsem mu přikyvovala a hned, co jsme byli domluveni, se nahnul a jemně mě políbil na tvář. Nakonec mi ještě dal svoje telefonní číslo a já na oplátku zase to mé, abychom se mohli domluvit, kdyby jednomu z nás do toho něco důležitého vlezlo.

Měla jsem takový dojem, že se mi na okamžik zastavilo srdce…

Nebo snad ne?

„Tak v sobotu! Měj se, Bello,“ prohlásil sebevědomě a už si to pádil na další přednášku. Naštěstí tahle byla moje poslední, tudíž mé další kroky vedly k autu. Jako ve snech jsem nasedla, zapnula pás a rozjela se do mého podkrovního bytečku.

∞

V pátek ve škole se mnou Edward neprohodil byť jediné slovo, jen se neustále tak potutelně a tajuplně usmíval. Dokonce už zase seděl na svém obvyklém místě, což mě malinko překvapilo a částečně rozesmutnilo. Tajně jsem doufala, že dokud se jeho sestra nevrátí, zůstane už sedět vedle mě.

No, nestalo se tak.

Jeho občasné teplé pohledy, které mým směrem vysílal, mi tak divně uzlovaly žaludek a já si oddechla a děkovala za každou hodinu, kterou jsem s ním dnes neměla společnou. I oběd utekl tak neskutečně rychle, že to ani nebylo možné. Ani jsem se nenadála a pátek byl fuč. A stejně tak i všechny přednášky.

Vylezla jsem ze školy s knihami jak v batohu, tak na rukou a mířila si to rovnou k mému starému autíčku. Ovšem krok se mi společně s dechem zadrhl v okamžiku, kdy jsem si všimla, že se o kapotu mého už značně oprýskaného vraku opírá - Edward.

Ten jeho moderní rozcuch byl tak dokonalý, že mě automaticky napadlo, kolik mu asi dá každé ráno práce si vlasy takhle perfektně upravit.

Jeho tělo obepínalo jen černé triko s krátkým rukávem a ležérní šedivé kalhoty. Na komkoliv by to vypadalo hrozně, no na něm…

Doufala jsem, že neslintám!

„Ehm, ahoj. Co potřebuješ, Edwarde?“ vylezlo ze mě stydlivě, jakmile jsem došla až k němu.

„Tebe,“ oznámil mi něžně a žertovně na mě mrknul. No já na něj momentálně bezmocně kulila oči.

„Na co?“ vypadlo ze mě tak rychle, než jsem si to nestačila ani pořádně promyslet.

„Jen jsem se přišel zeptat, jestli ten zítřek platí,“ pověděl klidně a přitom se na mě neustále tak mile usmíval. Nechápala jsem, proč si ke mně dneska nesedl… Bylo mi to i proti mojí vůli tak iracionálně líto.

Jen jsem souhlasně přikývla, veškerý ten knižní náklad chytila jen do jedné ruky a druhou hledala v kapse džínsů klíčky od auta.

Jakmile jsem konečně odemknula, batoh v okamžiku letěl společně s dalšími věcmi na sedadlo spolujezdce. Vlezla jsem za volat, zavřela dveře a stáhla okýnko. Edward tam pořád stál, a tak spokojeně se umíval, až mi z toho opětovně škobrtlo srdce. Tváře mi nad touhle hloupou reakcí mírně zčervenaly a já byla ráda, že nemůže slyšet, jak na něj reaguje moje tělo.

„Tak zítra… Ahoj,“ pověděla jsem rychle a snažila se strčit klíčky do zapalování, a než se mi to skutečně podařilo, Edward přistoupil až ke dveřím a přes stažené okýnko mi k sobě otočil tvář.  Hned jak se jeho chladné prsty obemknuly okolo mojí brady, myslela jsem, že to se mnou tentokrát už skutečně sekne, ale nic…

Pořád jsem ho vystrašeně pozorovala.

„Zítra,“ vyhrkl těsně u mé tváře předtím, než mi na rty přitiskl ty jeho. Nepoddajné a studené… Šokovaně jsem vzdychla a chtěla se mu vymanit, ale tomu zabránily jeho dlaně, které mi z ničeho nic uvěznily rozohněné tváře. Krev se mi pod kůží doslova vařila a já najednou nebyla schopná normálně myslet.

Užívala jsem si jeho smyslná ústa, a tak když se odtáhl, nesmyslně jsem se na něj zamračila.

„Ahoj, Bell,“ vydechl mi do obličeje obláček jeho sladkého dechu a naposledy mi dal ještě jeden rychlý polibek. Pak už jsem viděla jen jeho vzdalující se záda.

Seděla jsem v autě ještě notnou chvíli a můj polo-funkční mozek se to všechno snažil nějak rozumně pobrat, ale ono to pořád nechtělo dávat smysl. Edward mě líbal? Bříšky prstů jsem přešla po rtech, které byly najednou rozpálenější než kdy jindy.

Netušila jsem, jestli ten zítřek přestojím ve zdraví, nebo se na mě chystá spadnout něco víc, ale rychlý pohled na hodinky na zápěstí mi napověděl, že už o tom přemýšlím dost dlouho na to, že jsem pořád na parkovišti před školou a Edward už je jistě dávno doma.

Jako v mrákotách jsem nastartovala a vydala se vstříc mému útulnému bytečku, pár bloků od školy.

∞

V sobotu jsem vstala až neskutečně pozdě, ale ty erotické sny, kterými mě po včerejšku Edward zavaloval, mě nutily po něm neustále marně toužit. Pořád jsem nechápala, co měl znamenat ten včerejší polibek, ale - chce snad, abychom spolu začali chodit?

Moje tělo ta představa příjemně zahřála a to příjemně toužebné vlhko mezi mýma nohama bylo pořád intenzivnější. Vlastně jsem se takhle navnaděná už vzbudila! Sakra! Vypadlo ze mě jedno zaklení.

Vyletěla jsem z postele, provedla ranní hygienu a dopřála si pořádnou snídani. Hned poté jsem se vrhla na rychlý úklid, ale byt byl tak malý, že mi to zabralo sotva pár hodin…

Z úst se mi neustále hrnuly jen další a další nadávky.

Ve dvanáct jsem se šla konečně osprchovat a upravit. Nejtěžší asi bylo vymyslet, co na sebe. Teplo už zdaleka nebylo, ale tak nějak jsem nechtěla, aby mě ‚pan dokonalý‘ viděl v teplákách na doma. Nakonec jsem na sebe tedy nasoukala rifle a vypasovanou letní kostkovanou košili. Vlasy jsem hodila do obyčejného culíku a v kuchyni ještě něco málo zakousla, aby naše učení nepřerušovalo moje zaryté kručení v žaludku.

Poslední pohled do zrcadla mi prozradil, že můj vzhled byl celkem ucházející. Nedočkavě jsem mrkla na hodiny nade dveřmi, které ukazovaly za pět minut dvě. Nervozitou jsem si div nezačala okusovat nehty, zato kolena se mi teda pořádně třásla.

Naposledy jsem si jazykem přejela po vyčištěných zubech a šla zkontrolovat všechny knihy a další studijní materiály, které jsem nechala položené v kuchyni na stole.

Nic nechybělo…

Ozval se zvonek.

Okamžitě jsem se tedy rozběhla k vchodovým dveřím. Při mém zbrklém otvírání se mi naskytl pohled na toho anděla, který stál hned za nimi. Usmíval se naprosto božsky, a já měla najednou neodbytou chuť se mu vrhnout okolo krku a líbat ho tak dlouho, dokud by mu stačil dech…

„Ahoj,“ pozdravil tak nějak povýšeně, když se rozhlížel okolo.

„Čau,“ vydechla jsem nesměle. A než jsem se stačila jen pohnout, nebo mrknout, byla jsem v jeho náručí a naše rty se k sobě vášnivě tiskly. Splněné sny! Pomyslela jsem si nadmíru spokojeně a zároveň i rozechvěle. Ještě jsme nebyli ani uvnitř a on mě už znovu líbal. A navíc tak nedočkavě!

Měla jsem téměř dojem, že blahem vrním… Naštěstí to tak ale nebylo, a hned jak se ode mě Edward odtáhl, zrudla jsem jak ředkvička.

„Co se pořád tak stydíš?“ Podíval se na mě radostně a přidal zdarma jeden spokojený úsměv. No já měla spíš pocit, že budu každou chvílí potřebovat kyslíkovou masku z toho návalu emocí a dalšího nechtěného vlhka…

„No, jaksi jsem to nečekala,“ zamumlala jsem a snažila se momentálně zneviditelnit. K mé smůle se mi to však nepovedlo… No ještě aby, pokárala mě ta uslintaná Bella uvnitř, která přímo prahla po Edwardovi a jeho těle. Po něm celém.

Všechny kluky jsem si pokaždé držela dost daleko od těla. Chtěla jsem prvně v klidu dodělat školu, než začít randit, ale tentokrát… Nedalo se jen tak odolat. Byla jsem si vlastně skoro jistá, že spolu už jaksi chodíme.

„Ale mělas,“ pokáral mě hravě a přejel ukazováčkem po celé délce mého nosu. Pak prošel okolo mě a nestydatě se pustil do prozkoumávání mého bytu. Nezmohla jsem se na jediné slůvko protestu, a tak jsem ho nechala, aby se tady detailně porozhlédnul. Moje kroky ho všude tiše následovaly. Občas něco prohodil, než se dostal až k mé zavřené ložnici.

Nedočkavě otevřel dveře.

„Tak tady spíš?“ pověděl tak nějak mlsně a v očích se mu zvláštně zalesklo. Tentokrát jsem to jasně viděla. Přešel až k posteli, nebezpečně, tedy spíš vyzývavě se na ni posadil a jeho pohled doslova zářil a vábil mě k sobě. Rukou něžně pohladil vršek deky a já bezradně udělala jeden váhavý krok kupředu.

„Jo, tohle je moje malé království…“

„Malé to teda jo, jsem zvyklý na daleko víc místa, než je tohle, ale to vůbec nevadí,“ pověděl mírně snobsky, ale mě jako by tím dal pořádný kopanec do žaludku. Moje rudá kontrolka v mozku výstražně zablikala, přesto jsem otočila vypínačem a v mžiku ji vypnula.

Já rozhodně neměla bohaté rodiče, kteří by mi všechno koupili. Vlastně neměla jsem už vůbec nikoho… Tohle byl můj malý domov, navíc pouze v pronájmu.

Naštvaně jsem si zkřížila ruce na hrudi a chtěla mu objasnit, proč on může mít prostoru, kolik jen chce, kdežto já ne, ale jeho pohled jako by najednou pochopil.

„Promiň, nechtěl jsem tě urazit. Je to tady vážně kouzelně útulné,“ vyhrkl omluvně a zakřivil jeden koutek nahoru. Můj křečovitý postoj se malinko uvolnil a nohy se automaticky vydaly až téměř k němu.

„Já to tady mám moc ráda, a i kdybych neměla, víc bych si stejně dovolit nemohla,“ vybrblala jsem více méně stydlivě, jenomže on si mě najednou nečekaně stáhnul do klína. Z úst mi uniklo jedno překvapené zajíknutí.

„Však já vím, zlato,“ šeptal a přitom mě náruživě líbal od ouška k tváři, až se konečně dostal k mým nedočkavým rtům, které okamžitě spojil v dalším vášnivém polibku. Tentokrát se už dovnitř probojoval i jazykem. A že to byla opravdu napínavá bitva.

Začal mi knoflík po knoflíku rozepínat košili a já cítila, jak mi najednou vzplanuly tváře a vlastně nejen ty. Chtěla jsem ho tak moc, ale strach z toho, že by tohle mělo být mé poprvé, mi do žil vháněl společně s chtíčem i těžkou nervozitu a strach. Žaludek mě chvíli příjemně šimral a pak se zase bolestivě stáhnul…

„Uvolni se, nesnažím se ti ublížit,“ ubezpečoval mě jeho medový hlas a ten nejsladší úsměv, přesto jsem nedokázala udržet ten mírný vystrašený třas.

„Edwarde,“ vydechla jsem celá vzrušená a zároveň i pekelně nervózní. „Co to děláš?“

Sice to ze mě vypadlo jako z nějaké nezkušené holčičky, ale bylo mi naprosto jasné, kam tahle situace spěje. Takže tohle mělo být skutečně moje poprvé? S tímhle nádherným klukem?

„Chci se s tebou milovat,“ pověděl tak sladce, až mi nebezpečně zrychlil pulz. Ono to vlastně ještě šlo?

„Cože?“ zajíkla jsem se a vykulila na něj oči. Pokusila jsem se ještě rychle odtáhnout, dřív, než bude příliš pozdě. Jenomže to vypadlo, že jsem v bodě, kdy už couvnout nemůžu. Alespoň tohle mi napovídala jeho najednou zvláštně napjatá tvář.

Pak se z ničeho nic znovu sladce usmál.

„No tak, neblbni - uvidíš, bude se ti to líbit,“ dodal svůdně a opřádal mě těmi nejchtivějšími pohledy, jaké jsem prozatím u nikoho neviděla. Nikdo na mě ještě takhle nekoukal.

„Já…“ pípla jsem nesměle a polkla ten obrovský knedlí, který mi blokoval krk.

„Ty?“ vypadlo z něj tak nějak chladněji.

„Hm… Neměli bychom se pustit do té společné práce?“ Pokusila jsem se změnit téma. Tohle byl přece účel, za který sem Edward přijel. Nebo snad ne?

Pobaveně vytáhl koutky nahoru.

„No a o co se tady vlastně celou tu dobu snažím?“ zapředl mi svůdně do ucha a pak mě tam i políbil. Když ale začal jeho jazyk smyslně klouzat po hraně mojí čelisti, v tu chvíli jsem si dokonce pomyslela, že sebou jednoduše seknu. „Tohle je přece společná práce, ne? Ty a já…“ dodal svádivě.

„Takhle to ale nestihneme!“ vyhrkla jsem a snažila se zabránit tomu, k čemu se tady tak rychle schylovalo. Přesto se mi vzrušením zadrhával dech a já toužila po dalších a dalších jemných dotecích a náruživých polibcích.

„Tak to zítra napíšu za nás oba a hotovo,“ pronesl blahosklonně a já jsem se nervózně ošila.

„To nejde, já prostě nemůžu…“ vydechla jsem vzrušeně.

„Proč ne?“ Přerušil mě pohotově.

„Já, no…“ Srdce mi v hrudi doslova bláznilo a já jaksi nedokázala najít ta správná slova. Věděla jsem jasně, co mu chci říct, ale měla jsem strach. Jenomže jediný pohled do té jeho tváře a oddaných hlubokých očí mě v okamžiku přesvědčil. „Ještě jsem s nikým takhle nebyla, Edwarde. Mám z toho tak trochu strach,“ pípla jsem tiše a úplně zostuzená. Obličej mi téměř hořel, jak se mi do něj valila rozžhavená krev…

„Bello,“ oslovil mě měkce a něžně chytil můj obličej do jeho chladných dlaní. „Tohle jsem netušil,“ pověděl naprosto překvapeně. Pak jeho pohled střelil ke dveřím a na moment se zamyslel, než znovu promluvil.

„Víš, jsem do tebe tajně zamilovaný už od první chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl,“ vyhrkl tak přesvědčivě, až mi ten sval v hrudníku div nevyskočil ven. Pusa se mi překvapením otevřela a oči div nevypadly ze svých důlků. Když na mě opět kouknul, jeho nádherně teplý pohled mi zapálil veškerá nervová zakončení.

„Byl bych ten nejšťastnější, kdybych mohl být tvůj první,“ pověděl tak neuvěřitelně svůdně a pevně, až jsem se mu málem na klíně štěstím roztekla. Nesměle jsem mu jeho nabídku odkývala, i když mi rozum napovídal, ať s tím ještě počkám. Přece jen jsme se moc dobře neznali.

Spíš vlastně vůbec!

Navíc Alice ho nějak nemusela. Ale já jednoduše nedokázala poručit srdci, které po něm přímo neskonale toužilo. Musela jsem ho mít, ať to stojí cokoliv. A to byla možná ta chyba...

Zbavil mně košile a džínů tak úspěšně, že jsem ani nepostřehla, jak se mu to takhle rychle povedlo. Moje vyklepané ruce mu přetáhly tričko přes hlavu a stejně roztřesenými prsty jsem rozepnula zip jeho kalhot. Poprvé v mém životě jsem mohla vidět něco tak dokonalého, jako bylo Edwardovo polonahé tělo.

Ty černé upnuté boxerky jasně ukazovaly, že už je i patřičně vzrušený…

Jakmile si mě natiskl na tělo, aby mohl rozepnout moji obyčejnou sportovní podprsenku, ucítila jsem to něco tvrdého, co už se tak nedobytně tisklo k mému břichu. Věděla jsem naprosto přesně, co to je, ale moje mysl nad tím teď nechtěla přemýšlet. Zabořila jsem nos do jeho prsních svalů a zhluboka se nadechla. Nevím, čím tak nádherně voněl, ale tohle aroma mi naprosto ničilo veškeré zábrany.

Když už jsem byla i nahoře naprosto nahá, cítila jsem, jak se moje ztuhlé bradavky směle tyčí kupředu. Edwardův zažehlý pohled za to stál. Okamžitě se ohnul a začal si jak s jednou, tak druhou ústně pohrávat. Dýchala jsem zrychleně a snažila se všechny ty hlasité projevy udržet uvnitř mého hrdla.

Pomalu mi sundal kalhotky a hned na to se sám postaral i o svoje spodní prádlo. Stydlivě jsem se dole zakrývala, mezitím, co mě pokládal na postel. Jeho oči uvěznily ty mé a já najednou nedokázala uhnout. Bylo to něco tak překrásného a magnetického. Nasucho jsem polkla a snažila se alespoň mrknout. No, nepovedlo se.

Prvně jedním a pak druhým kolenem se vměstnal mezi moje nohy a já se najednou cítila až nebezpečně otevřená. Cítila jsem chlad na té nejintimnější části mě samotné. Ale ten rychle vystřídaly Edwardovy prsty. Měly stejnou teplotu…

Připadalo mi, že snad zavrněl, když najednou zavřel oči. Pak je ale stejně rychle znovu otevřel.

„Ty už jsi na mě připravená,“ vydechl potěšeně a jedním prstem do mě mírně zajel. Vyklenula se mi záda a naše trupy se v jednom krátkém doteku spojily. Tentokrát už jsem zasténala nahlas.

„Tak se mi to líbí, maličká,“ pověděl potěšeně a hned na to do mě zasunul i další. Vlna obrovského horka zalila celé moje nedočkavé tělo. Stačila jsem si i všimnout, že jeho oči už nejsou kouzelně medové, ale temné jako ta nejčernější noc a tak hluboké… Vyklouzl ze mě a viditelně se snížil.

„Myslím, že už můžeme pokročit dál,“ zaševelil mi do kůže na krku a začal mě tam i líbat. Okamžitě se mi ale z hlavy vykouřil význam slov, která právě řekl. Ovšem ne na dlouho. Když mě jedním rychlým a bolestivým vpádem naplnil, naprosto jsem v šoku ztuhla. Z hrdla se mi vydralo jen jedno tiché vzlyknutí a vystrašeně jsem se podívala dolů. Bylo pozdě… Naše těla byla spojená, byl ve mně a naprosto celý.

Z očí se mi v momentě vyřinula záplava slaných kapek, které ale on rychle prsty setřel. Políbil mě na ústa, a pak se přemístil k mému uchu. Prozatím se ve mně ale nepohnul.

„Neboj se, zlatíčko, napoprvé to vždycky bolí,“ vydechl omluvně a pak se začal pomalu pohybovat. Dovnitř a ven… Cítila jsem, jak mě celý vnitřek pálí a ta bolest. Z očí mi neustále padaly hořké slzy, no nedokázala jsem je zastavit. Věděla jsem, že to poprvé nebude nic příjemného, ale tohle…

Nakonec, když jsem se po chvilce alespoň trochu uklidnila, a ta nepříjemná bolest taky lehce ustoupila, ji náhle zastoupilo něco daleko příjemnějšího. Edward automaticky zrychlil. Jako by snad věděl…

Líbilo se mi to čím dál víc a bláznivě jsem si přála, aby to jen tak neskončilo. Dokonce se mi z úst valilo nepřeberné množství hodně hlasitých vzdechů. Prsty na nohou se mi div náruživě nekroutily a těmi na rukou jsem přejížděla po pevné pokožce Edwardových zad. Byla naprosto perfektní. Rýsoval se tam každičký sval… A byla taky nelidsky tvrdá. Nikdy se mi nepodařilo ho jakkoliv zmáčknout, nebo zabořit do ní nehty. No, odmítla jsem nad tím momentálně hlouběji přemýšlet. To bylo nad mé síly.

Když se jeho chtivé pohyby ještě znásobily, byla bych téměř na vrcholku blaha, kdyby se najednou nezasekl a celý neztuhnul. Z úst mu vylezlo jen jedno mocné zasténaní - nebo to bylo spíš zavrčení? Pak se spustil na mě a ponořil svůj nos do mých vlasů. Cítila jsem se tak krásně, ačkoliv už zřejmě bylo po všem.

Příště to bude určitě lepší! Napadlo mě šťastně a pořád jsem ho nepřestávala jemně laskat po těch nádherných zádech.

Najednou se ale vylekaně zvedl, odtáhl, přičemž nás taky v mžiku rozdělil a odběhl do koupelny. Nechápala jsem, co to do něj tak najednou vjelo, jenomže pak jsem to náhle uviděla. Na prostěradle byla troška čerstvé krve a mně se v okamžení sevřel žaludek. Roztřesenou rukou jsem si šála mezi moje nohy, abych hned na to zjistila, že ta rudá tekutina je i tam. Udělalo se mi zle a raději jsem rychle utekla do kuchyně si opláchnout alespoň ruku.

Když jsem se pak celá nešťastná vracela do pokoje, Edward už byl oblečený a nervózně mě pozoroval, pořád tím jeho nenasytně temným pohledem. Tenhle mi ale naháněl husí kůži.

„Musím jít,“ pronesl chladně a chystal se kolem mě projít. No bylo mi naprosto jedno, že jsem momentálně úplně nahá a urychleně jsem ho zastavila.

„Edwarde! Počkej! Ty už jdeš?“ vylezlo ze mě v jakém si vzlyknutí. Moje první milování a on uteče jako bych byla prašivá? Co se stalo? Taky se mu z té krve udělalo zle, ale hraje si na tvrďáka? Vůbec mi to nedávalo smysl.

„Jo, už musím, takže -“ Podíval se na jeho zápěstí, okolo kterého byly omotány moje vyklepané prsty. „Laskavě mě pusť,“ zavrčel rozčíleně a mě se do očí okamžitě nahnaly slzy. Nechtěla jsem před ním, ale začala jsem automaticky plakat. Ta bolest na hrudníku úplně všechno přehlušila…

Přešel ke vchodovým dveřím, ale ještě se na mě otočil.

„Promiň, Bello, už opravdu musím. O tu práci se postarám, nemusíš se bát. V pondělí,“ vydechl a pomalu přešel až ke mně. Políbil mě na čelo a pohladil po celé délce ramene, než se znovu vydal na odchod. Tentokrát se už ale nezastavil a vyletěl ze dveří tak rychle, že jsem to ani přes moje zamlžené oči nebyla schopná vidět. Naštěstí za sebou alespoň zavřel.

Po zdi jsem se v hlasitých vzlycích sesunula zničeně na podlahu. Pořád mi to nedávalo žádný pořádný smysl.

Proč tohle udělal?

Proč ode mě utekl?

A ten konec?

Škytavý pláč mě mírně dusil, a tak jsem se na zem položila celá. Tělo se mi instinktivně schoulilo do ochranného klubíčka a z očí se mi dál bez přestávky řinuly slzy.

Podlaha ale příjemně chladila.

Následující hodiny byly opravdu šílené. Moje hlava neustále přemítala, co jsem asi tak udělala špatně, aby to Edwarda takhle rozčílilo. Začínala jsem si uvědomovat, jak byl vzteklý, a ten divoký černý pohled…

Ještě teď mě děsil.

Jenomže já ho bláznivě chtěla mít vedle sebe, být schoulená v jeho náručí. Toužila jsem po jeho chladných rukou, které by mě uklidňovaly jemnými doteky po celém těle. Chtěla jsem znovu cítit jak ty nejjemnější, tak vášnivé polibky na mých rtech a nejen těch.

Potřebovala jsem jeho vůni u sebe, aby mě tak ubezpečila, že neodešel…

Ale to byly pouhé představy.

Když jsem se pak navečer přesunula z podlahy do sprchy a poté okamžitě do postele, vzpomínky na mě v tom místě zaútočily jako jedovatá kobra. Okamžitě se znovu spustila ta nezadržitelná lavina vzlyků a já prostě povolila stavidla a plakala, dokud jsem jednoduše vyčerpáním neusnula.

Odpočinek se ale nedostavoval. Zdálo se mi zase jen o Edwardovi a moje mysl mi neustále promítala moje selhání.

A následující den rozhodně nebyl o nic snazší.

Doufala jsem, ale… Edward se neukázal. Vlastně ani nenapsal. Žaludek mě tak divně pobolíval a já si vystrašeně uvědomila, že ho vlastně budu muset vidět už v pondělí ve škole. A s touhle poslední myšlenkou mě přepadla taková nevolnost, až se mi téměř obrátil i můj prázdný žaludek.

Raději jsem znovu zalezla do postele a sledovala šedivé mraky na obloze…

______________________________________________________________________

 Tak jaký máte pocit z Edwarda? Proč tak urychleně utekl? A z jakého důvodu se asi s Bellou dřív nebavil, a pak tak najednou změnil názor? P.s. O sázku se nejedená!

Všechno se dozvíte v druhé části! ;-) A za každičký komentím předem děkuji! :-) 

Kikky

______________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Farewell - část 1: