Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Gigolo

14.04.2012 (16:30) • CatherineCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 27× • zobrazeno 5251×

Seděl jsem zrovna u baru u bazénu a rozhlížel se po někom, kdo by ocenil mé služby. Po nějaké nádherné dívce, která by stála o společnost, ale musela by být strašně bohatá, jinak by mě nezajímala.

Najednou se u dveří z hotelu k bazénu objevil anděl. Nádherná dívka s mahagonovými vlasy, které jí v jemných vlnách spadaly skoro až po zadeček. Na sobě měla bílý šátek obmotaný kolem těla. Měla velké sluneční brýle, tak jsem neviděl její oči.

Šla tanečním krokem s plážovou taškou v ruce k jednomu lehátku. Tam si odložila tašku, sundala si šátek, a tak odhalila červené bikiny. Musel jsem nasucho polknout. Ta nemohla být skutečná. Byla až moc dokonalá a krásná.

Sundala si i brýle a skočila elegantní šipku do bazénu. Když se vynořila, pohodila mokrými vlasy. Byl to obyčejný pohyb, ale ve mně probudil touhu.

Chvíli plavala, ale po pár minutách vylezla, malinko se osušila a lehla si na lehátko. Nespouštěl jsem z ní oči. Byla dokonalá a podle jejích věcí i velmi bohatá. Dokonalá dívka, která by mohla stát o mé služby. Otočil jsem se na barmana.

„Chci nejlepší koktejl, který máte, a odneste ho, prosím, támhleté slečně,“ zašeptal jsem barmanovi a dal mu jednu bankovku pod ruku. S úsměvem přikývl a udělal jeden koktejl jménem Sex on the beach. To by dokonale sedělo.

Pozoroval jsem ho, jak jde kolem celého bazénu až k té bohyni. Neslyšel jsem, co jí říkal, ale když pohledem šlehla ke mně, věděl jsem, že jí řekl, že to je malá pozornost ode mě. Něco mu řekla a barman šel zpátky ke mně, ale k mému úžasu se barman vrátil i s koktejlem. Nechápavě jsem se na něj díval.

„Slečna nechce žádné pozornosti.“ Položil kokteil přede mě. Znovu jsem se podíval na tu krásku, která se na mě kouzelně usmívala. Tuhle musím mít. Jak ji jenom získat, když tohle odmítla?

„Jak se jmenuje?“ zeptal jsem se opět barmana a vytáhl další bankovku. Ta dívčina, kterou jsem měl minule, byla velmi štědrá. Právě díky ní jsem teď v tomto luxusním hotelu Cullen. Zaplatila, myslím, nejvíc ze všech, které jsem kdy měl. Není divu, v posteli jsem vynikající a nepřekonatelný.

„To je Isabella Cullenová, dcera majitele hotelu.“ Chtěl si vzít tu bankovku, ale uhnul jsem rukou. Ještě mi neřekl všechno, co jsem chtěl vědět. Byl jsem překvapen. Není divu, že je tak bohatá. Tenhle hotel je ten nejluxusnější a nejlepší v celých Státech a možná i na světě. Rozhodně je největší.

„Nevíte náhodou, co má ráda?“ zeptal jsem se a tou bankovkou si přejel po rtu. Barman se podíval na slečnu Cullenovou a pak zpátky na mě.

„Slečna má nejraději bílé lilie s višněmi v čokoládě a francouzským vínem. Nápadníků už měla hodně a tohle ještě nikdy neodmítla. Ale dávejte si pozor, pane, je tvrdší, než se zdá. Umí muži zlomit srdce nebo ho roztoužit k nepříčetnosti. Ještě se ale nenašel nikdo, kdo by slečně vyhovoval.“ Podíval jsem se znovu na toho ďáblíka s tělem anděla.

Ještě chvíli jsem na ni koukal, ale pak jsem se zvedl, oblékl se a šel do města. Koupil jsem obrovskou kytici sněhově bílých lilií, velkou bonboniéru višní v čokoládě, láhev francouzského červeného vína a diamantovou sadu šperků. Všechno jsem odnesl na recepci, kde stál vysoký mladý muž, a překvapeně mě pozoroval.

„Odneste to, prosím, slečně Isabelle Cullenové a tohle jí, prosím, předejte.“ Předal jsem mu všechny ty dárky společně s obálkou a balíčkem bankovek. Všechno si ode mě vzal a zavolala někoho dalšího, komu to předal, a ten to odnesl. Do té obálky jsem jí napsal vzkaz. 

Slečno Cullenová,

Vaše krása mě zasáhla jako šíp. Přijměte, prosím, tyto dary jako důkaz mého zájmu a dovolte mi se s Vámi setkat.

Váš obdivovatel,

Edward Masen

Rozhodl jsem se jít do svého pokoje. Měl jsem celkem velký a krásný pokoj. Byl jsem v něm nadmíru spokojený. Převlékl jsem se do tílka a kraťasů, když se najednou ozvalo zaklepání. Šel jsem ke dveřím a otevřel je. Stál tam nějaký mladý muž v uniformě a něco držel v ruce. Byl to obrovský vak a dopis.

„Dary pro Vás, pane. Kam Vám to mám dát?“ zeptal se mě mile. Ukázal jsem na postel, kam mi to položil, a zase zmizel. Vzal jsem tu obálku, otevřel ji a přečetl si vzkaz, který byl uvnitř.

Pane Masene,

jsem okouzlena Vašimi dary. Jsem si jistá, že byl od Vás i koktejl Sex on the beach. Nuže, dobrá. Očekávám Vás dnes o deváté večer. Někdo z personálu Vás ke mně osobně zavede. Povečeříme spolu a dál se uvidí. Byla bych ráda, kdybyste si oblékl věci, které jsem Vám nechala poslat.

I.C.

Nevěřícně jsem četl ten vzkaz a nemohl věřit svým očím. Ona se se mnou chce sejít. Ale proč zrovna večeře? Bral bych spíše postelové hrátky, ale lepší něco než nic. Podíval jsem se na hodiny. Sedm hodin večer. Měl jsem ještě dvě hodiny. Času dost.

Nedočkavě jsem rozepnul ten vak. Byl tam černý oblek s bílou košilí, černé lakovky a bez kravaty. To se mi líbí. Hodinu jsem nervózně chodil po pokoji a cítil se jako lev v kleci.

Nakonec jsem se šel pořádně osprchovat a oblékl si ten oblek, který vypadal draze. Vlasy jsem nechal rozčepýřené, jako obvykle, a pořádně se navoněl kolínskou jménem Holkolep. Ještě žádná dáma té vůni neodolala.

Když zbývalo pět minut do deváté, ozvalo se zaklepání na dveře. Nedočkavě jsem je otevřel a spatřil opět toho malého klučinu, co mi donesl oblek.

„Následujte mě, prosím, pane. Slečna už čeká.“ Rozbušilo se mi srdce. Zase ji uvidím a nejen to. Zamknul jsem svůj pokoj a následoval toho hocha. Čekal jsem, že pojedeme dolů do haly, ale my jsme jeli výtahem úplně nahoru, do padesátého patra.

Z výtahu jsme šli krátkou předsíní a došli ke dveřím, které byly pootevřené. Můj průvodce drcnul do dveří a ty se otevřely. Ustoupil stranou, a tak jsem mohl vejít dovnitř. Byl tam malý stůl pro dva, už prostřený, závěsy byly roztažené, ale protože venku byla tma, působilo to romanticky a všude hořely svíčky.

Ale nejvíce mě upoutala dívka, která seděla na pohovce, která stála kousek od stolu. Jakmile mě spatřila, malinko se usmála a kývla na toho kluka za mnou. Ten odešel. Tomu říkám respekt.

„Vítám Vás, pane Masene. Já jsem Isabella Cullenová,“ řekla malinko nafoukaným hlasem, který zněl jako hedvábí, úplně mě pohladil. Natáhla ke mně ruku. Na nic jsem nečekal, vzal její ruku do své a jemně ji políbil na hřbet. Její pokožka byla taky hebká, bez jediné chybičky.

„Těší mě, slečno Cullenová. Jsem rád, že jste mi dala šanci,“ usmál jsem se na ni. Taky se na mě usmála. Měl jsem šanci si ji prohlédnout. Měla na sobě bílé lodičky na hodně vysokém podpatku a sněhově bílé šaty bez ramínek, které jí sahaly ani ne do poloviny stehen, vlasy natočené a vyčesané a co mě nejvíce upoutalo, měla na sobě mé diamantové šperky. To bylo od ní milé.

„Posaďte se, pane Masene,“ vyzvala mě a poklepala na místo vedle sebe. Nenechal jsem se dvakrát pobízet a sedl si.

„Říkejte mi, prosím, Edwarde,“ poprosil jsem ji, a tím ji nabídl tykání. Usmála se. Mně se zadrhl dech a srdce zrychlilo na své maximum. Málem jsem z toho úsměvu odpadl. Tak krásný úsměv.

„Tak mně říkejte Bello, prosím.“ Mile rád jsem přikývl. Pak si mě celého prohlédla a usmála se a př tom malinko pohodila obočím. Šílel jsem z ní. Tak moc mě roztoužila. Ten barman měl pravdu.

„Už jsem o Vás hodně slyšela, Edwarde. Necháváte si platit za Vaše služby, ať už jsou jakékoli, že? Jste gigolo.“ Odhalila mě. Neměl jsem sílu jí to vymlouvat, a tak jsem jen přikývl.

„Měla bych zájem o Vaši společnost a samozřejmě Vám i zaplatím. Budete mým hostem v našem hotelu a všechno budete mít zdarma. Pokud byste potřeboval peníze, nebojte se o ně požádat. Vyhovím Vám. A teď se pojďme najíst,“ řekla a vstala. Tím jsem získal skvělý výhled na její zadeček.

V hlavě mi to šrotovalo. Ona má zájem o mé služby a je ochotná mi zaplatit, kolik budu potřebovat. Myslím, že se mi u ní bude líbit. Po společné a výtečné večeři, kdy jsme spolu flirtovali pouze očima, jsme se odebrali do jejího apartmá, které bylo jen o dveře vedle.

Zavedla mě až k sobě do ložnice, kde zavřela dveře, natlačila mě na ně a začala mě vášnivě líbat a rozepínat košili. Nezůstával jsem pozadu a rozepnul jí ty svůdné bílé šaty. Popadl jsem ji za ten dokonalý zadeček a vyhoupl si ji na boky. Nohy mi obmotala kolem pasu a přitiskla se ke mně ještě blíž. Odnesl jsem ji na tu obrovskou postel s nebesy, kam jsem ji položil.

***

Nevěděl jsem, co se se mnou stalo. Chtěl jsem se pořád milovat s Isabellou, chtěl jsem ji hladit, líbat, prostě všechno. Noci s ní byly vždy plné vášně, touhy a chtíče. Měl jsem se prostě jako v ráji a ona byla můj anděl.

Často mě brala na různé večírky jen pro místní smetánku, kde mě představovala jako svého přítele, ale jen my jsme věděli, že jsme jen milenci. Byl to prostě vztah, který nám oběma vyhovoval.

Ale postupem času jsem si uvědomil, že už mi nejde jen o sex nebo o peníze. Chtěl jsem být s Isabellou jako se svou přítelkyní. A pak mi to došlo. Zamiloval jsem se do ní. Připravoval jsem se na to, jak jí to řeknu.

Jel jsem zrovna do města pro kytici lilií. Dával jsem jí je pravidelně a Bellu to vždy moc potěšilo. Ale tentokrát jsem je šel koupit, abych jí měl co dát jako důkaz své lásky. Nevěděl jsem, jak to ovlivní náš vztah, ale doufal jsem, že se buď nic nezmění, nebo to bude cítit stejně.

Ale najednou do mě narazilo jiné auto a ozval se obrovský náraz. Začal jsem ztrácet vědomí a cítil jsem kouř. Věděl jsem, že brzy zemřu. Já ale ještě nechtěl umírat. Pořád jsem ještě trochu vnímal.

Cítil jsem, jak mě někdo dostal z auta a položil na trávu. Tu vůni jsem poznal téměř okamžitě. Bella. Jak se sem dostala? Jak mě dostala z toho auta?

„Edwarde, prosím, podívej se na mě. Neopouštěj mě,“ prosil zoufale její hlas, který se postupně vzdaloval. Věděl jsem, že umírám, ale ještě musím udělat jednu věc.

„Miluju tě, Bello. Navždy,“ zašeptal jsem z posledních sil.

„Promiň mi to.“ Najednou jsem ucítil ostrou bolest na krku a mé tělo začaly pohlcovat plameny. Nekřičel jsem, protože jsem neměl proč, bylo to zbytečné. Stejně brzy zemřu.

***

Nevím, co se stalo, ale plameny začaly ustupovat. Stahovaly se z mého těla do jednoho místa, do srdce. Mé srdce ještě několikrát udeřilo a najednou utichlo. Myslel jsem, že jsem už konečně zemřel, ale otevřel jsem oči a uhodilo mě do nich sluneční světlo.

„Edwarde,“ ozvalo se kousek ode mě. Zvedl jsem hlavu, abych se podíval na dívku, které patřil ten překrásný hlas. Najednou se objevila přímo nade mnou s úsměvem, ale nebyl upřímný.

„Vítej zpátky. Doufám, že mi to někdy odpustíš,“ zašeptala a políbila mě. Hned jsem se do polibku zapojil. Jak mi ty její rty chyběly. Když jsme se od sebe odtrhli, všechno mi vysvětlila.

Stal se ze mě upír, kterým byla i ona a celá její rodina. Překvapilo mě to. Vždycky jsem věřil, že nic takového neexistuje. Bella si začala vyčítat, že mě přeměnila, že ze mě udělala monstrum bez duše. To jsem nemohl poslouchat.

„Bello, takhle nemluv. Já ti jsem vděčný. Nevím, jestli jsi mě před tím slyšela, ale já tě miluju. Ani nevíš, jak jsem teď rád, když vím, že už s tebou budu moct být navždy. Ale záleží, pokud budeš chtít ty,“ řekl jsem jí a doufal, že ke mně cítí totéž.

„Edwarde, právě kvůli tomu jsem tě přeměnila. Nejdříve mi šlo jen o sex, ale jak jsme spolu byli déle, uvědomila jsem si, že tě miluju. Každou chvíli, kdy jsi nebyl se mnou, jsem tě sledovala. Když jsi měl tu nehodu a řekl ta dvě slova, která se mi už navždy umístila v srdci, nemohla jsem tě nechat zemřít. Nedokázala jsem se tě vzdát. Ale i kdybys to neřekl, přeměnila bych tě. Miluju tě, Edwarde, můj gigolo,“ zašeptala a políbila mě.

„Miluju tě, Bello, moje paní.“

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Gigolo: