Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » I hated you but now you're my life, Edward!

22.08.2011 (16:00) • kajka007 • FanFiction jednodílné • komentováno 39× • zobrazeno 5238×

Jessica:

Seděla jsem vedle Belly a Angely na zadní sedačce auta. Eric s Mikem byli vpředu a horlivě diskutovali o novém BMW nebo nějaké jiné motorce. Kdo se v tom má vyznat? No já rozhodně ne. Navíc vždy, když se zeptám, tak chytnou záchvat smíchu a přátelsky mě poplácají po ramenech se slovy „Na to jsi moc holka.“

Přestala jsem se zaobírat neomaleností kluků a začala bavit s holkami.

„Tak co, těšíte se?“ zeptala jsem se nadšeně.

„Hrozně, ale aspoň, že tam nebude,“ odfrkla si ironicky Bella. Nechápala jsem, kde se to v ní vzalo, a tak jsem se radši otočila na Ang a čekala na odpověď.

„Já docela jo,“ pronesla a hodila zasněný pohled před sebe. Na Erica. Je to s nimi hrozné. Navzájem se milují, ale chodí kolem sebe obloukem. To jste neviděli tu scénu, aby jeli v jednom autě. To byl normální porod.

„Já děsně moc, kdyby vás to zajímalo,“ řekla jsem a naštvaně se otočila na Bellu. To jsem si mohla myslet – vůbec mě neposlouchala. Naštvaně jsem si založila ruce.

Zas nic. Asi bych jí něco řekla, ale už jsme byli u cíle. Před námi se rozprostírala obrovská bílá prosklená vila. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla jenom les. Docela jsem začala obdivovat kluky, že jsme nezabloudili.

Z domu se vyřítila Alice. Nikdy jsem se s ní nebavila, ale pozvání na večírek k těm divným Cullenovým jsem si nemohla nechat ujít. Dobře jsem udělala, protože jinak bych asi přišla o největší party v historii Forks.

„Ahoj, jste tu první, to je super,“ zazpívala a já už se lekla, že budeme muset s něčím pomáhat. „Než to vypukne, pojďte dovnitř počkat na ostatní.“ Uff.

Všichni jsme slušně pozdravili a vydali se za ní do domu. Jak říká Bells, do domu hrůzy. Nechápu, co proti nim má, tedy hlavně proti Edwardovi. Vždyť je tak nádherný a sladký. Mám v plánu se mu vloupat do pokoje, tak snad mě nikdo nechytí.

Vešli jsme dovnitř a všem, včetně Belly, se údivem otevřela pusa. Bylo to tu překrásné. Všechen nábytek byl přestěhován ke stěnám pokoje, takže uprostřed se vytvořil velký taneční parket. Tomu všemu dominovaly stoly s lákavě vypadajícím občerstvením a hlavně stříbrná diskokoule, které vrhala barevné odlesky po celém pokoji.

„Docela hezké, ne?“ řekla a zasmála se Alice. Všichni jsme souhlasně pokývali hlavou a dál obdivovali krásu tohoto domu.

Do deseti minut se sem začaly prodírat davy spolužáku a jiných lidí, které jsem ani neznala. Přesně na tohle jsem čekala – zmatek a hodně lidí. Nikdo si mě nevšimne. Z Cullenových je tu jen Alice a ostatní se baví.

Vyběhla jsem schody do prvního patra a instinktivně zamířila do posledního pokoje.  Edwardova pokoje… Asi na minutu jsem se zasnila, ale pak jsem se vzpamatovala a položila ruku na kliku.

Dveře trošku protestovaly, ale podařilo se mi je otevřít. Rychle jsem se rozhlédla, jestli mě někdo nesleduje a zapadla do pokoje.

Pokoj byl sladěn do béžové a hnědé barvy. Byl takový trošku obyčejný, ale přesto moc hezký. V levém rohu se vyjímalo obrovské piano. Přešla jsem k němu a nemohla uvěřit vlastním očím. Byly na něm položené noty nějaké písně, která byla nadepsána Lullaby for Bella (Ukolébavka pro Bellu). Přešla jsem zpět ke dveřím a rozsvítila velké světlo, abych se přesvědčila, že vidím správně. Jestli mě ta ukolébavka překvapila, tak nevím, jestli bych teď neměla dostat infarkt.

Vyřítila jsem se z pokoje, seběhla schody a snažila se rychle najít Bellu. Seděla u stolu a povídala si s Ang.

„Bello,“ začala jsem udýchaně.

Bella:

V klidu jsem si povídala s Angelou. Nikdy jsem ještě nepotkala někoho více zamilovaného. Možná Jessicu, ale její láska k Edwardovi je mírně platonická. Vůbec nechápu, co na něm vidí. Je to jenom další nafoukaný idiot, který využívá svou krásu k tomu, aby dostal holky do postele.

„Bello,“ zakřičela mi Jessica u ucha. Výborně, já o vlku a Jessica vedle mě…

„Mm?“ odpověděla jsem a otočila jsem se na ni unuděně. To zas bude něco o tom, že někdo s někým chodí. Jako kdyby mě to zajímalo…

„To neuhodneš, co jsem našla,“ oznámila mi. O co, že Edwardovy trenky?

Ani mi nebyla dána možnost vyslovit můj odhad, protože mě Jess proti mé vůli tahala do schodů. Musím uznat, že sílu má jako stádo buvolů. Všechny protesty jsem vzdala a nechala se dovést až před nějaké dřevěné dveře. Jessica je otevřela a odběhla pryč s tím, že tohle je moje soukromá věc. Kde se v ní bere taková ohleduplnost? Zakroutila jsem hlavou.

Vešla jsem do pokoje a rozsvítila. To, co jsem uviděla, mi naprosto vyrazilo dech. Po stěnách pokoje byly pověšené obrazy s mou podobiznou. Byla naprosto stejná jako já, jenom se všude usmívala a hlavně… Na všech byla po boku Edwarda. S tím, že mě dnes už nic nepřekvapí, jsem se vydala k jeho knihovničce. Bylo zde všechno od Shakespeara až po Harryho Poterra. Mezi jednotlivými knihami Jane Austenové se vyjímaly nenápadné hnědé knížky. Jednu z nich jsem vytáhla a otevřela. Byla napsaná perfektním rukopisem a nečastěji skloňované slovo bylo Bella – mé jméno. Takže deník… Otočila jsem na poslední stránku a uviděla nádherně precizně vypracovaný nápis Asi ji miluji…

Rychle jsem přešla ke krásnému pianu a sedla si na stoličku. Tohle musím rozdýchat. On mě miluje? Ten Edward, který mě vraždí pohledem? Ten, který pomrkává na každou dívku? To je přeci pitomost.

V ruce jsem stále žmoulala jeho deník, a i když jsem věděla, že bych to dělat neměla, znovu jsem jej otevřela. Mé oči padly na zvýrazněná slova uprostřed stránky.

Cítil jsem neodolatelnou touhu po její… Raději jsem deník zase hezky rychle zaklapla, protože další podrobnosti jsem opravdu nemusela vědět.

Odhodila jsem knížečku na gauč a otočila stoličku ke klavíru. Byly na něm položené nějaké noty, a tak jsem začala hrát nádhernou skladbu. Nebyla jsem sice nějaký profík, ale pár let praxe už mám, takže mi nedělalo problém přehrát cokoliv. Ta píseň mě do sebe vtáhla tak, že jsem ji hrála několikrát po sobě zpaměti. Měla jsem zavřené oči a nechala jsem své prsty jezdit po klavíru. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela a házela sebou do rytmu písně.

Položila jsem ukazováček na černou klávesu a zahrála tak poslední tón. Pomalu otevřela oči. Upoutal mě název skladby. Byla pro mě… To snad není možné. Co se to děje?

Zatřepala jsem hlavou a otočila se zpátky zády k pianu. Přede mnou stál Edward. Chtěla jsem se mu podívat do tváře, ale nedokázala jsem to. Asi jsem se styděla, že jsem mu vlezla do soukromí, nebo že jsem se v něm tolik spletla.

„Bylo to nádherné,“ zašeptali jsme s Edwardem zároveň.

Podívala jsem se mu do očí a zjistila, že mě upřeně sleduje. „Promiň,“ zřekli jsme se znova.

Než jsem se stačila vzpamatovat, ležela jsem na posteli a nade mnou se skláněl Edward. Začal mě horlivě líbat. Nechápala jsem, co dělá, ale k mému velkému překvapení mi to vůbec nevadilo, naopak…

Asi jsem mu zapomněla polibky oplácet, protože z ničeho nic stál u dveří s omluvným výrazem.

„Já jsem nechtěl, moc se omlouvám,“ řekl a zajíkl se.

Nehodlala jsem ztrácet čas mluvením, a tak jsem se vydala k němu. Své ruce jsem mu spojila za hlavou a hladově ho políbila. Byl evidentně zaskočený, ale po chvilce se zapojil s ještě větší vervou.

Nevím, jak dlouho jsme se tam líbali. Vím jen, že jsme se v mezičase přesunuli na postel. Po chvíli se Edward odtáhl a starostlivě se na mě podíval.

„Bello, já… Víš, nemusíš to dělat,“ zašeptal zlomeně a hypnotizoval nějaké místo na stěně.

„Já vím, ale chci,“ zašeptala jsem nazpátek a donutila jej, aby se mi podíval do očí.

„Miluji tě, Bello,“ řekl už pevným rozhodným hlasem.

„Vždyť já tebe taky, Edwarde,“ zasmála jsem se a pohladila jej po tváři.

Jeho výraz se uvolnil ještě víc a šťastně se zasmál. Políbil mě a…

A jestli neumřeli, tak se tam líbají dodnes…

Tohle se mi prosím pěkně zdálo... Tak dobře, možná to bylo úplně jinak, no... :D Stručně řečeno: Inspiraci hledám ve snech.

Doufám, že se alespoň trošku líbilo, a že zanecháte komentář. ;)

P.S.: Vím, že verze Belliny ukolébavky jsou dvě, a že tahle je ta nepravá. Mě se ale líbí víc. Tak pardon. ;)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek I hated you but now you're my life, Edward!: