Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » I já mám právo na štěstí... Happy End

29.03.2011 (15:15) • Werunecka • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1797×

Ležela na posteli a její tělo sebou házelo sem a tam. Mám pocit, že to nepřežije.

Najednou někdo zaklepal a bez pozvání vstoupil Marcus. Docela jsem se lekla, ale on se tvářil tak, jako by byla jeho milovaná Didyme zpátky. Usmíval se. Hned za ním se chystal vstoupit Demetri, ale zarazil se, když uviděl Nancy. Nakonec přeci jenom vešel a dveře zavřel.

„Heidi, mohl jsem tušit, že tu malou nezabiješ,“ promluvil Marcus chraplavým hlasem.

„Omlouvám se, ale…“ nenechal mě domluvit.

„Já vím, máš ji ráda, jako já zbožňoval Didyme,“ zasnil se.

Nakonec přeci jen existuje upír, který ví, co cítím. Jak mi na té maličké záleží.

„Ale až Aro zjistí, co jsi udělala, zabije vás obě!“ promluvil konečně Demetri.

„Já vím, budeme muset odejít,“ usnesla jsem se.

„Ale…“ snažil se Dem něco říct, ale nakonec z něj nic nevypadlo.

„To bude to nejlepší, co můžeš udělat,“ přidal se k mému překvapení Marcus. „Dobře, ale kdy? Z hradu se dostanu pouze na lov,“ přemýšlela jsem.

„Za dva dny máme jít na lov novorozených,“ vložil se do naší konverzace Demetri.

„Ale jak chceš dostat z hradu měnící se dítě?“ zajímala jsem se hnedka.

„To možná bude problém, ale nějak by se to dalo zařídit,“ připustil Marc a já uviděla naději na společný život s mým andílkem.

„Podle informací je těch novorozených pár, zvládnete to ve dvou,“ začal přemýšlet dále Marcus.

Já jsem se jenom divila. Nikdy takový nebyl.

„Navrhnu Arovi tebe s Heidi,“ pokračoval v plánování.

„Děkuji,“ řekla jsem a měla jsem co dělat, abych ho štěstím neobjala.

Nic neodpověděl, jen se koukl na Nancy a po chvilce odešel. Demetri v pokoji zůstal.

„Už víš, kam půjdete?“ optal se mě.

„Nevím. Nejspíše zkusíme nějaký klan. Kočovný život není nic pro mě,“ zamyslela jsem se.

„Egyptský klan je blízko. Denaliský klan tě zabije, Cullenovi…“ chystal se pokračovat.

„Nepřipadá v úvahu,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Tak to fakt nevím,“ přestal nad tím přemýšlet Dem.

Zazvonil telefon. Ta nová ho vzala a hned na to ho položila. Ale moc jsem to nevnímala, očima jsem sledovala Nancy.

„Heidi, ten telefon je pro tebe,“ upozornil mě společník.

Vystřelila jsem z pokoje a zastavila se až u recepce. Zvedla jsem sluchátko a ozvala se.

„Heidi, vím, kam bys mohla jít,“ ozval se hlas Alice Cullenové.

„Alice?“ nechápala jsem. Proč zrovna ona, z rodu Cullenů, mi pomáhá.

„Dojeď k nám. Všechno už bude zařízené,“ ukončila rozhovor a já z toho byla ještě zmatenější.

Vyběhla jsem do pokoje a našla Demetriho, jak sedí na posteli, a zaujatě si prohlíží tu maličkou.

„Kdo to byl?“ optal se mě.

„Alice Cullenová, nejspíše ti hlídá myšlenky,“ odpověděla jsem mu a posadila se k němu.

„Měla vizi? Pomoc bych od ní nečekal,“ nechápal ani on.

Cullenovi nás nemají moc v lásce, a tak nás zaskočil její telefonát.

„Aro nás volá,“ prohlásil Demetri, a tak jsme opustili pokoj, který jsem zamkla, a šli do síně.

„Rozhodl jsem se, že na výpravu zničení novorozených půjde Felix a Demetri, ale Marcus chce, aby místo Felixe šla Heidi, a já se rozhodl mu vyhovět,“ oznámil všem náš pán a my přikývli.

*****

Zbýval den do odchodu. Nancyno tělíčko sebou házelo čím dál tím víc.

„Doufám, že to přežiješ, riskuji víc než bych chtěla,“ promlouvala jsem k ní.

*****

Nastal čas na odchod. Měli jsme si sbalit potřebné věci, a tak jsem si vytáhla nové oblečení a plášť. Když v tom mi něco v místnosti scházelo. Její srdce nebije.

Prudce jsem se otočila a uviděla, jak rudé oči visí na mně.

„Nancy?“ optala jsem se a ona ke mně, k mému údivu, přiběhla.

„Ty jsi moje maminka?“ optala se mě a mě to slovo pohladilo na srdci, takže jsem jí to nevyvrátila.

„A-ano,“ usmála jsem se na ni a ona mě objala.

„Pálí mě krk,“ stěžovala si.

Začala jsem si uvědomovat, že se nechová jako normální novorozený. Dosti mě to vykolejilo.

„Hned jak odejdeme, se najíš,“ utěšovala jsem ji.

„Ale musíš být potichu a poslouchat mě,“ dodala jsem a ona přikývla. Byla jak beránek, vůbec to nechápu.

Hodila jsem přes Nancy plášť a vzala ji do náručí. Hbitě jsem přes sebe přehodila taky plášť a ji schovala tak, že nebyla vidět.

„Kde je ta malá?“ optal se mě můj doprovod a Nancy vystrčila hlavu.

„Páni,“ hlesl Demetri.

„Nancy, musíš být schovaná, dokud ti neřeknu. Vím, že máš hlad, ale vydrž to, prosím,“ zaprosila jsem a maličká se schovala.

Mohli jsme se vydat vstříc našemu úkolu. Když jsme procházeli posledními dveřmi, zastavil nás Aro.

„Co nejdříve se vraťte,“ upozornil nás a dál neřekl ani slovo, jednoduše zmizel v nitru hradu.

Oddechla jsem si a vyběhla ven. Byla noc a tak jsem mohla Nancy v klidu vyndat a postavit na nohy a najít nám nějaké jídlo.

„Tak a teď se vydáme k těm novorozeným,“ ozvala jsem se, když jsme dojedli. Ruku v ruce jsme vyšli po určeném směru.

*******

Doběhli jsme do lesa, kde jsme ucítili nasládlou vůni upíra.

„Co s ní?“ poukázal Demetri na mého andílka.

„Vezmeme ji sebou, budu ji hlídat a bránit,“ řekla jsem neústupným hlasem.

Šli jsme dál a uslyšeli zvuky boje. Přidali jsme do kroku a po chvilce se nám naskytl pohled na bandu novorozených, Alice, Jaspera s Carlislem a nějaký klan, co bojoval s nimi.

Než jsme se nadáli, novorození byli zničeni. Malá Nancy začala vrčet.

„Pšt, ty ti neublíží,“ konejšila jsem ji a ona, díky bohu, přestala.

„Heidi, toto jsou Amazonky, jsou ochotné vás vzít mezi sebe,“ usmála se na mě Alice a očima se zastavila na mém andílkovi.

Otočila jsem se na ty ženy a ony přikývly.

„Děkuji,“ pokynula jsem hlavou a otočila se na Demetriho.

„Co povíš Arovi?“ vyzvídala jsem.

„Že novorozených bylo víc a tys nepřežila,“ řekl mi a já ho objala.

„Děkuji za všechno,“ zašeptala jsem a políbila ho.

Vzala jsem Nancy za ruku a přistoupily jsme k Amazonkám. Maličká si je prohlížela.

„Není jako obyčejný novorozený,“ poukázal Jasper a já jsem souhlasila. Je výjimečná.

„Pojďme,“ ozvala se vůdkyně klanu a vzala Nancy za ruku.

„Ta maličká má dar! Umí maskovat váš pach!“ uslyšela jsem ještě Demetriho.

S posledním pohledem na Demetriho jsem se vydala vstříc novému osudu v novém klanu, s novou bytostí, s novou rodinou.

I já mám právo na štěstí... ** Happy End ** I já mám právo na štěstí... Sad End

Tuto část chci věnovat všem, kdo zanechali komentíky a komu se tato povídka líbila. Děkuji.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek I já mám právo na štěstí... Happy End: