Toto je můj první pokus podělit se o příběh. Je napsán z pohledu Jane, jak se asi cítila, když zabila Bree? Mám svoji vlastní verzi, tak snad se vám líbí. Prosím komentíky a kritiku! P.S. Twilight ságu jsem ještě nečetla, takže nevím, jak přesně probíhala smrt Bree.
12.01.2011 (15:15) • HorsiQ • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1323×
Blížili jsme se k nim velice pomalu, nač spěchat, vždyť určitě všichni zemřou. Šla jsem v čele našeho pochodu. Byla jsem hrdá na to, jak jsem vyzrála nad Alice, třeba ji Aro už tolik nemiluje, i když on neví, že kontrolovala jeho rozhodnutí.
„No to není možné!” zakřičela jsem v duchu. Stoupla jsem si před Culleny a nevěřila vlastním očím, armáda je nezabila. Zavětřila jsem a ucítila krásnou vůni krve, takže ona je ještě pořád člověk, viděla jsem ji, jak objímá Edwarda.
„Jane,” oslovil mě Carlisle, zjevně nás tu čekali.
„Co se tady vlastně dělo?” hrála jsem nechápavou, i když jsem tento příběh znala.
My jsme totiž Victorii nezastavili, byla to tak krásná představa, že by byli Cullenovi mrtví. Pohrdavě jsem se koukla k malé černovlásce, ona nás tu čekala. Nenáviděla jsem ji, Aro by ji určitě chtěl více než mě. To, že ona umí předpovídat budoucnost, je velice vzácný dar, její bratr uměl číst myšlenky, což se naštěstí tolik nelišilo od toho, co umí Aro.
„To bys mohla vědět, ne?” zavrčel Edward.
Takže se mi zase hrabe v hlavě, jako by už nestačila Alice.
„Edwarde!” okřikl svého nevlastního syna Carlisle.
Tvářila jsem se šokovaně, i svoji mysl jsem dokonale ovládala, pak jsem nahodila povrchní výraz.
„Máme málo času a já bych chtěla být co nejdříve doma, takže bych si ráda vyslechla celý příběh,” řekla jsem pohrdavě.
„Jane,” oslovil mě nervózně Edward. Uvědomila jsem si, že se snažím znovu použít na Bellu své síly, ale nevyšlo to, zase.
„Och, promiň. Jen jsem to chtěla zkusit,” zaškemrala jsem omluvně.
„Celý příběh je až moc dlouhý, Jane, takže ti povím kratší verzi,” začala Esme.
„Ne, chceme slyšet vše,” řekl rozhodně Alec a zkoumal si je pohledem.
„Bellu chtěla znovu zabít Victorie. Alice viděla, jak se její armáda novorozených přibližuje, a tak jsme žačali bojovat,” zafuněl Edward svou krátkou verzi. Rozhodně nechtěl říkat něco ze soukromí.
Usmála jsem se, i když vevnitř mi vybuchla bomba. Victoria a Riley nám přece slíbili, že to bude rozhodnutí na poslední chvíli.
„To stála Bella tady u boje? A kdo stvořil ty nové upíry?” Na Bellu jsem byla i trošku zvědavá, zatímco o armádě jsme věděli vše, ale nezeptat se by bylo příliš podezřelé.
„Bella byla s Edwardem v úkrytu. Armádu si proti nám vybudovala Victoria, protože se nám chtěla pomstít,” povídal Emmett a přitom se smál, div se neválel smíchy po zemi. Netušila jsem, co je na této situaci sméšného, než mi do zamyšlení skočil Edward.
„Nebyli jste náhodou s Victorií spojeni? Nevíte náhodou vše o boji?” Edwardovi doslova šlehaly blesky z očí, jak se snažil dohmátnout pravdy.
„Edwarde, kdyby o Victorii věděli, zabili by ji. Mluvím pravdu, Jane?” Carlisle sice mluvil přesvědčivě, ale já nevěřila, že by tato slova myslel upřímně.
„Jistě, kolik jich bylo?” nechtěla jsem dlouho trčet nad hádkami. Věděla jsem, že se mezi sebou často zabíjeli, a tak mě zajímalo, kolik jich přežilo.
„Něco přes dvacet,” odpověděl Carlisle.
„Působivé,” řekla jsem, opravdu jim asi Riley potom dal co proto.
Oči mi náhle spadly na mladičkou upírku, která seděla před smrtícím ohněm. Vedle ní stál a hlídal ji Jasper.
Upírka byla zaujata do hovoru, měla jasné červené oči a dlouhé, kaštanové vlasy. Celkově nevypadala na výjimečnou.
„Odkud jsi?” zakřičela jsem na ni a jakmile na minutku zaváhala, začala jsem na ni používat své síly.
„Proč jsi přišla? Kdo tě stvořil? Kolik vás bylo?” Vidět mladou ječící upírku mě naplňovalo zvláštním vítězstvím, jako bych měla nad všemi moc.
„Jane, to opravdu není nutné,” namítl Edward.
Okamžitě jsem stáhla svoje síly zpět, nemohla jsem před nimi vypadat jako upírka, která by bez své schopnosti nepřežila.
„Já vím,” zasyčela jsem naštvaně.
„Já - já nic nevím. Riley on - on o ní nemluvil.” Dívka mě prosila očima o život. Mezi větami se snažila popadnout dech, i když žádný nepotřebovala, tuto chvíli jsem si naplno užívala.
Pak, jako by si najednou uvědomila moje otázky, nám všem začala vyprávět svůj příběh.
„Riley nám říkal, že žlutoocí nechtějí, abychom tady žili. Říkal, že nás chtějí zabít a že se musíme bránit. Jako odměna nám měla být ona,” podívala se na Bellu, která se krčila vedle Edwarda, ohrnula pysk a vdechla krásnou vůni krve.
„Začal nás trénovat, neřekl nám vůbec, že jsou tak silní. Jen jednou se zmínil, že oni mají schopnosti, řekl nám, že jeden umí číst myšlenky,” při každém slově se zakoktala, rozhodně ze mě měla strach.
Zamyslela jsem se nad jejím příběhem, měla jsem radost. Zřejmě jim nevyzradili nic o naší návštěvě a dohodě. Tomu, jak žila svůj krátký život jsem nevěnovala pozornost.
„A proč jste jí nabídli život?” Tato otázka je rozhodně zažene do kouta, moc dobře ví, že o tom rozhodujeme my.
„Nevěděla, co dělá, nechtěla bojovat a vzdala se,” odpověděla mi Esme zaskočeným hlasem.
„Toto rozhodnutí není na vás,” pronesla jsem vítězně, tuto bitvu jsme vyhráli, logickým myšlením jsme je zahnali do kouta a oni musejí odejít s rukama vzhůru.
„Dejte jí druhou šanci,” škemrala Esme.
„Volturiovi nedávají druhé šance,” pronesla jsem s úsměvem na tváři.
„Prosím,” zašeptala Esme, kdyby byla člověk, rozhodně by plakala. Nechápu, proč tolik miluje upíry, které si určili za nevlastní děti. Pohrdavě jsem se z plna hrdla zasmála a pronesla ukončující větu.
„Postarej se o ni, Felixi, jedu domů,” slavnostně jsem si prohlížela, jak se celá rodina hroutí, byl to úžasný zážitek, který si budu pamatovat aspoň padesát let.
„Nedívej se,” zašeptal Edward směrem k té upírce.
Upírka co nejpevněji zavřela oči. Z pohledů ostatních mi bylo jasné, že to chtějí co nejdříve ukončit, tentokrát bych jim měla vyhovět.
Podívala jsem se na mladou upírku a znovu použila svoje síly, nevím proč, ale pocítila jsem i lítost, kterou jsem okamžitě popohnala pryč.
Felix k ní přistoupil a rychle jí vzal do ruky hlavu a pevně ji stiskl.
Upírka se přeměnila na kousky, cítila jsem vítězství, ale hlavně radost. Měla jsem radost z toho, že jsem mohla zabít dalšího upíra, s tímto uspokojením můžu jet v klidu do Itálie.
Autor: HorsiQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek I love death:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!