Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Immortals

06.12.2012 (17:00) • EdBeJa • FanFiction jednodílné • komentováno 40× • zobrazeno 5765×

Immortals

„Bello, večer jedeme s Angelou na koncert Immortals do Port Angeles. Pojedeš s námi?“ ptala se mě Jess v pátek po škole na parkovišti.

„Immortals? Neznám," odvětila jsem jí nezaujatě.

„To si děláš srandu, ne? Ty neznáš Immortals?“ hučela na mě nevěřícně.

„Na které planetě to žiješ?“ ozvala se za námi Angela. Byla udýchaná, jak se nás snažila doběhnout.

„Ježiš, no tak je neznám,“ vyhrkla jsem. „Obě se teď tváříte jak jejich největší fanynky a přitom jste o nich nikdy nemluvily. Takže nechápu, proč se tak rozčilujete,“ vyčetla jsem jim.

„Tak to jsi nás asi neposlouchala,“ odsekla mi Jess uraženě.

Povzdechla jsem si. „Co jsou vůbec zač?“ zeptala jsem se jich a protočila u toho oči.

„Je to skupina pěti mladých lidí a hrajou fakt super,“ rozplývala se Angela. „Neříkej mi, že jsi nikdy neslyšela tohle,“ dodala a zabroukala mi pár tónů nějaké písničky.

„Něco mi to připomíná,“ zamumlala jsem nejistě.

„Alespoň že tak,“ zvolaly úlevně obě naráz. Asi mě měly za exota.

„Rose žije s Emmettem a Alice s Jasperem. A to jsou nevlastní sourozenci! Je to trochu zvláštní," objasňovala mi zaujatě Jess. „A Edward, ten je fakt k sežrání,“ pokračovala zasněně. „Nejenže vypadá božsky, ale on i božsky zpívá.“

„Jsou ze Seattlu a jmenují se Cullenovi. Natočili už tři cédéčka a několik posledních měsíců koncertují po celých státech. Port Angeles má být jejich poslední zastávka, takže tam musíme,“ informovala mě dál Angela. Holky byly ve svém živlu. Skoro jsem je nestíhala.

„Nejlepší bude, když si je doma najdeš na netu a poslechneš si je. A pokud se rozhodneš, že pojedeš, tak doraz na osmou k nám,“ instruovala mě Jess.

„Řekni, že pojedeš. Bude to bezva,“ ukecávala mě Angela.

Přemýšlela jsem, co jsem si naplánovala na dnešní večer. Chtěla jsem uvařit Charliemu večeři a pak co?

Když jsem chodila s Mikem, tak jsem tátu docela zanedbávala. Poté, co jsem se s ním rozešla, rozhodla jsem se trávit víc času doma. A jak jsem si teď uvědomila, tak už to byly dva měsíce, co jsem pořádně nikde nebyla.

„Tak jo. Nechce se mi být večer doma, takže pojedu s vámi,“ oznámila jsem jim po pár vteřinách rozhodně.

„Bezva,“ zajásaly obě.

„Nezapomeňte, v osm u nás,“ připomněla nám ještě jednou Jess. „A udělejte ze sebe sexy kočky,“ přikázala nám se zdviženým ukazováčkem. Angela se uchechtla a já se k ní přidala.  

Pak jsme se rozloučily, každá si sedla do svého auta a rozjela se ze školy domů.

ooOoo

Koukla jsem na hodiny. Bylo po sedmé. Sakra. Nejvyšší čas se začít chystat.

Dala jsem si rychlou sprchu a s ručníkem omotaným kolem těla jsem otevřela skříň a koukala na těch pár kousků oblečení. Sice jsem nakupování nesnášela, ale při pohledu na to žalostně malé množství hader jsem si říkala, že bych se občas mohla přemoct a vyrazit do obchodu.

Jediná sukně, kterou jsem měla, se mi brát nechtěla. Raději jsem si přichystala tmavě modré rifle a bílé tričko. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, jen jsem si je přežehlila, aby byly dokonale rovné. Namalovala jsem si řasy a na rty nanesla lesk.

Odpoledne jsem se zkoušela podívat na net a zjistit si nějaké informace o té skupině. A také jsem je chtěla slyšet. Ale vzhledem k tomu, že se mi stránky načítaly hlemýždí rychlostí, jsem se na to po chvíli vykašlala. Holt se nechám překvapit, jestli jsou vážně takový zázrak, jak mi odpoledne vylíčily holky.

„Tati, tak já padám. Dorazím… Prostě dorazím, čau,“ houkla jsem do obýváku na Charlieho.

„Jasně, holčičko. Bav se,“ odpověděl mi, ale byla jsem si téměř jistá, že mě vnímal jen tak napůl. V telce dávali nějaký důležitý zápas, jak mi sdělil u večeře.

ooOoo

U Jess jsme se zdržely jen asi pět minut. Pak jsme nasedly do jejího auta a vyrazily do Port Angeles.

Cestou jsem si asi sto padesát pět krát vyslechla, jak je Edward krásný, úžasně zpívá… Dále jsem se dozvěděla, že nejen zpíval, ale i hrál na kytaru, Emmett na baskytaru, Rosalie na klávesy, Jasper na bicí a Alice stejně jako Edward také na kytaru.

Auto jsme nechaly stát na nedalekém parkovišti a vydaly se ke klubu, kde se měl konat koncert.

Zastavily jsme se asi dvacet metrů od vchodu. Přesně tam končila fronta.

Ta skupina musela být asi fakt dobrá, když byli všichni ti lidé – převážně tedy holky - ochotní vystát si na ně frontu a ještě dát za vstupné 50 dolarů. Naštěstí jsem si vydělala nějaké peníze na brigádě v obchodě. A Charlie mě také celkem slušně dotoval.

„Co teď? Než se na nás dostane řada, tak bude po koncertě. Co tam zkusit proklouznout zadním vchodem?“ navrhla nám potichu Jess. Na můj vkus byla nějaká až moc akční. Takovou jsem ji neznala.

S Angelou jsme si povzdechly.

„Jess, to nemyslíš vážně, že ne?“ ptala jsem se jí šeptem.

„Pojďte, zkusíme to,“ vyzvala nás a vystoupila z řady. Sice se mi ten její plán nezamlouval, ale stejně jako Angela jsem se rozešla za ní. Několik holek za námi vypísklo zřejmě radostí, že se posunuly o kousek blíž ke vchodu do klubu.

„Doufám, že nás nezatknou za nedovolené vniknutí. To by mi asi Charlie jen tak neodpustil,“ utrousila jsem po cestě ulicí, kterou jsme mířily za roh.

„Tady,“ špitla Jess, rozhlédla se a zapadla do postranní uličky. Potichu jsem se zasmála. Vypadala jako tajný agent. S Angelou jsme ji následovaly.

Po několika krocích jsme zahnuly do dvora.

Na jedné ze zdí svítilo slabě světlo, jinak tu byla docela tma. Jakmile jsem se rozkoukala, zhodnotila jsem, že až na holé zdi s pár okny vysoko nad námi tu nic jiného nebylo. Žádné dveře.

„Kruci, kde to je?“ nadávala Jess a rozhlížela se kolem sebe.

„Jess, tady jsme určitě špatně. Vždyť tu vůbec nic není,“ řekla jsem jí. „Nevykašleme se na to?“

„Holky, tady je to fakt strašidelný,“ vydechla Angela rozklepaným hlasem.

„Do řitě! Asi jsme zahnuly špatně. Musíme se vrátit do ulice,“ zaklela Jess a odfrkla si.

Ještě se naposledy rozhlédla, jako kdyby snad doufala, že se na některé zdi z čista jasna objeví dveře s nápisem tudy a naštvaně zamířila rázným krokem k východu ze dvora. S Angelou jsme šly za ní, jenže ona se najednou zastavila a tak jsme do ní vrazily.

„Co je?“ vyhrkla Angela.

„Neslyšíte nic?“ optala se nás potichu. „Někdo sem jde,“ dodala hned vzápětí.

A skutečně. Jakmile jsme úplně ztichly, začaly k nám doléhat hlasy z postranní uličky.

„Musíme se schovat,“ vyhrkla jsem a rozběhla se k nejbližší zdi, kde byla tma. Holky udělaly to samé. Opřely jsme se zády o zeď a čekaly. Srdce mi bušilo snad až v krku.

„Je super, že tu mají zadní vchod, o kterém nikdo neví,“ zaslechly jsme mužský hlas nedaleko od nás. Ucítila jsem, jak mě Angela chytila za ruku.

„Alespoň se tak vyhneme všem fanynkám,“ utrousil otráveně další mužský hlas.

„Ale no tak, vždyť ony tě milují, Edwarde,“ poznamenala tentokrát zpěvným hlasem žena.

Během okamžiku vstoupilo do dvora pět lidí.

„Nejsme tu sami,“ pronesl někdo z nich šeptem. V tu chvíli se všichni otočili naším směrem.

A sakra! Byly jsme potichu a v přítmí, tak jak o nás mohli vědět?

Zdálo se mi to nebo stáli najednou o něco blíž k nám?

„Ty vole, to jsou Immortals,“ vyhrkla Jess a žďuchla do mě. Slyšela jsem Angelu, jak se úžasem nadechla a pustila mi ruku. Bylo mi jasné, jak se teď tvářila.

Nad našimi hlavami se zcela nečekaně rozsvítilo světlo. Přimhouřila jsem oči a čekala, až si přivyknout světlu. Trvalo to jen pár vteřin.

„Co tu děláte?“ zeptala se nás malá černovláska a povytáhla jedno obočí.

„Hle-hledaly jsme tu za-zadní vchod do klubu,“ koktala vedle mě Angela.

„My jsme vaše fanynky. Velké fanynky. Jenže vepředu je hrozná fronta, tak jsme to chtěly zkusit zadem,“ vysvětlovala jim horlivě Jess. Překvapilo mě, jak snadno se z holek „sypala“ pravda. Já se cítila trapně.

„Alice, nezdržuj se s nimi, musíme dovnitř,“ promluvila na tu černovlásku blondýna. Tvářila se hrozně znuděně.

To musela být Rosalie. Byla moc hezká. Jako modelka. Alice byla také hezká, ale jinak. Vedle Rosalie stál z jedné strany kluk s nazrzlými vlasy. Podle vyprávění holek byl tohle určitě Edward. Kruci! Uhnula jsem pohledem zrovna v momentě, kdy se na mě podíval. Napočítala jsem v duchu do deseti a znovu se zadívala na Cullenovy. Edward teď bedlivě sledoval Alice. Dobře, ještě zbývali dva kluci. Jeden z nich byl velký a svalnatý s tmavými vlasy a druhý měl vlasy tmavě blond a docela drsný výraz ve tváři. Obr patřil stopro k Rosalie, protože ji držel za ruku. Nemohla jsem si vzpomenout na jeho jméno. No a ten drsňák vedle Alice byl tedy Jasper.

Nedokázala jsem si vysvětlit proč, ale měla jsem z nich zvláštní pocit.

„Asi to bude znít troufale… Určitě to bude znít troufale… Ale nemohly… mohly bychom jít s vámi? Zadem?“ vysoukala ze sebe Jess. Vykulila jsem na ni oči. Tohle bylo fakt troufalé.

„No, to by asi nešlo,“ řekl Edward pohotově úplně klidným hlasem, aniž by se podíval na Jess nebo kohokoli jiného. Koukal do svého mobilu a vypadal, že psal zprávu. Jess trochu zasyčela. Hned poté zvedl Edward hlavu od svého telefonu a zadíval se přímo na ni. Přimhouřil oči, pak se ušklíbl a zase se sklonil k displeji. Co to mělo znamenat?

„Edwarde, máš problém s tím, že bychom vzali holky s sebou do klubu?“ promluvila na něj Alice.

„Nechápu, proč bychom je s sebou měli brát. Copak si nemůžou vystát frontu jako ostatní?“ osočil se na ni Edward lehce zvýšeným hlasem.

Sráč! Chtěl nám snad dokázat, že oni jsou oproti nám něco? Bylo to tak ponižující. Připadala jsem si dost blbě.

„Holky, já na to kašlu. Tohle byl fakt debilní nápad,“ pronesla jsem mrzutě. „Určitě je tady i jiný klub, kde bychom si mohly zatancovat,“ navrhovala jsem jim.

„Bello, ale tohle jsou Immortals,“ vydechla nevěřícně Angela.

Edward se zasmál. Ostatní stáli a jen nás pozorovali. Copak holkám nevadilo, že se jich doprošovaly?

„A co? Já jsem Bella Swanová. Mám se z nich stavět třeba… na uši?“ odvětila jsem jí teď už naštvaně. Immortals jsem ignorovala. „Ok, klidně se jich tu doprošujte dál, já odcházím. Bavte se, čau.“ Mávla jsem na ně rukou a vydala se svižným krokem k východu ze dvora, popoháněná pocitem naštvanosti. Neměla jsem tušení, co teď budu dělat. Hrát si na hrdinku byla jedna věc, ale co pak?

„Bello, jak se dostaneš domů?“ volala za mnou Jess. Ó, jaká starostlivost!

„Nějak jo. Třeba zavolám Charliemu, aby pro mě přijel,“ houkla jsem na ni. Tohle bylo jako zlý sen. Že jsem raději nezůstala s tátou doma a nesledovala s ním nějaký zápas v telce. Pitomá, pitomá, pito-

„Počkej!“ ozvalo za mnou. Akorát jsem vešla do postranní uličky. Opřela jsem se o zeď a čekala. Podle hlasu jsem tušila, že to byl Edward, kdo na mě zavolal.  

Podívala jsem se ke vstupu do dvora právě v momentě, kdy se tam objevil. Postavil se na vzdálenost asi jednoho metru ode mě a zahleděl se mi do očí.

Kývla jsem k němu hlavou. „Hm?“ zamručela jsem. 

Holky měly pravdu. Byl fakt hezký. A s rozcuchem, co měl na hlavě, vypadal tak nějak rozpustile. Akorát se choval jako blbec.

„Hele, sorry,“ řekl, aniž by mě přestal sledovat.

„Hele, o co ti jde?“ vyhrkla jsem na něj. To jeho hele jsem mu musela vrátit.

„Asi jsem to krapet přehnal,“ pronesl ledabyle. Zajímalo by mě, jestli se za mnou vydal z vlastního popudu nebo ho někdo poslal.

„Krapet? Budu upřímná. To, že jsi členem skupiny, která vydala několik cédéček, ještě neznamená, že jsi něco víc a můžeš se nad námi povyšovat. Jste úspěšní jen díky fanouškům. No, spíš převážně fanynkám. Kdyby nebylo takových, jako jsou moje kamarádky, tak byste byli úplná ho-“ Zbytek slova jsem raději spolkla. „Tak byste nebyli nic,“ opravila jsem se. „A že se nám nechtělo čekat ve frontě… Co je na tom? Jestli ti jde o to pade za každou, tak s tím nemám problém a holky určitě taky ne,“ dodala jsem, sáhla si do kapsy, vylovila pět deseti dolarovek a zamávala mu jimi před obličejem.

Zíral na mě s pootevřenou pusou. Tvářil se jako idiot. A pak že já jsem z jiné planety, vzpomněla jsem si na Angeliina slova z dnešního odpoledne. Čekala jsem, jestli se naštve, začne na mě řvát či tak něco, ale on jen stál s rukama v kapsách a pořád zíral.

„Edwarde, tak co bude? Co s těma holkama?“ hulákal na něj někdo ze skupiny ze dvora. „Musíme jít.“

„Tak co bude, Edwarde?“ zopakovala jsem otázku hozenou do placu. Provokovala jsem ho. Kolik mu tak mohlo být? Devatenáct? Nebo dvacet? Víc určitě ne. Založila jsem si ruce na hrudi.

Edward se zhluboka nadechl, pak si odfrkl a zavrčel - nebo to tak alespoň znělo.

Po krátkém zaváhání pronesl rezignovaně: „Tak jo, protáhneme vás zadem.“

Jeho přístup mě svým způsobem urážel. Kvůli holkám jsem byla ráda za to, co řekl, ale… Nemohla jsem přeslechnout tu nechuť v jeho hlase.

„Je ti to hodně proti srsti, co? Tak proč to děláš?“ ptala jsem se ho podrážděně.

„Chceš jít s kámoškama dovnitř nebo ne?“ houkl na mě nasupeně. Jak moc se musel přemáhat, aby se mnou vůbec mluvil? Měla jsem toho dost. Oprava - jeho jsem měla tak akorát dost!

„Chci, ale ne za každou cenu!“ odpověděla jsem mu teď už fakt rozčíleně. „Pokud sis to nerozmyslel, tak vezměte holky s sebou. Prosím,“ požádala jsem ho a snažila se o klidnější tón. „Já si půjdu vystát tu frontu u vchodu,“ zamumlala jsem, odlepila se od zdi, obloukem se mu vyhnula a rozešla se postranní uličkou k té hlavní, kde byl vchod do klubu.

„Děláš si ze mě srandu?“ vykřikl za mnou nechápavě.

„To bych si nedovolila, hvězdo,“ odpověděla jsem mu potichu, aniž bych se na něj ohlédla. Na jednu stranu jsem na sebe byla pyšná, že jsem to ustála a hrdě odkráčela, ale na druhou mě mrzelo, že to dopadlo takhle. Za chvíli už jsem mohla vcházet zadním vchodem do klubu a asi bych i ušetřila těch 50 dolarů… Ne, udělala jsem dobře!

Během několika kroků jsem se dostala na hlavní ulici. Asi v půlce fronty jsem zahlédla holky, které stály původně za námi. Postavila jsem se otráveně na konec řady a napsala Jessice zprávu.

Az se dostanu dovnitr, jestli vubec, ozvu se. B.

Uběhlo deset minut. Jess mi neodepsala a fronta se neposunula ani o člověka. Neměla jsem představu, jak velký ten klub mohl být, ale vypadalo to bez šance, dostat se dovnitř. Asi už tam bylo plno.

Začínala jsem být mrzutá a bez nálady. Přemýšlela jsem, kam bych se vrtla. Měla jsem se vykašlat na hrdost a jít s nimi zadem. Sakra, co teď?

Rozhlédla jsem se kolem, abych zjistila, jestli někde nenarazím na jiný klub, restauraci nebo bistro. V Port Angeles jsem znala jen obchoďák, knihovnu a cukrárnu. Všude teď bylo zavřeno.

Zafuněla jsem a vydala se k nedaleké lavičce. Sedla jsem si, omluvila se v duchu Charliemu a na mobilu si našla jeho číslo.

„Bello, můžeš jít, prosím, se mnou?“ ozvalo se náhle vedle mě. Zvedla jsem hlavu a spatřila Alice Cullenovou.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se jí udiveně. Měla jsem za to, že jsem se před Edwardem vyjádřila jasně.

„Nemáme čas. Pojď,“ vyzvala mě. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem se zvedla z lavičky, schovala telefon do kapsy a vydala se za Alice. Měla přes hlavu kapuci, asi aby ji nikdo nepoznal.

Vedla mě zase tou boční uličkou do dvora. Tam jsme došly k protější zdi, kde Alice otevřela ukryté dveře. Koukala jsem na to jako blázen. Ani jsem se nedivila, že jsme je nemohly s Jess a Angelou najít. Nebyly vůbec vidět. Šly jsme chodbou, kde byly na obou stranách staré stoly, židle a kdoví co ještě, až jsme se zastavily před velkými dveřmi.

„Alice, proč jsi pro mě přišla? A jak jsi věděla, kde mě hledat?“

„Víš, můj bratr se někdy chová jako pitomec,“ řekla a usmála se na mě. „Ale byl to právě on, kdo mě za tebou poslal.“

„Edward?“ vyhrkla jsem překvapeně. Myslela jsem, že jsem mu hrozně vadila. Choval se tak povýšeně…

„Jo, jo, Edward. Vždyť ti říkám, že se občas chová jako pitomec,“ odvětila mi. „Holky na tebe čekají na konci chodby za těmito dveřmi. Já budu muset běžet, za pár minut začínáme,“ informovala mě. Byla hrozně milá.

„Tak od něj bych to teda nečekala,“ hlesla jsem.

„Bello,“ oslovila mě a podívala se mi do očí, „ještě než odejdu… Po koncertu bude tady v patře afterparty. Potěšilo by mě, kdybys souhlasila s tím, že tam půjdeš. Holky by šly rády, ale protože mají pocit, že se na tebe vykašlaly, když se dostaly do klubu zadem s námi, nechávají rozhodnutí na tobě.“ Ještě před chvílí jsem málem volala Charliemu, aby pro mě přijel, a teď jsem byla zvaná na párty s Immortals? 

Dívala jsem se nevěřícně na Alice. Náhle jsem měla pocit, že na ní bylo něco neobvyklého. Ale co? Rty, nos, tváře, oči, čelo… Moment! Oči!

„Alice, máš čočky?“ vyhrkla jsem na ni udiveně. Zlaté oči jsem fakt ještě neviděla.

„Jo, jasně. To je součástí naší image. Dobrý, ne?“ odvětila mi pohotově. Měl Edward v době, když jsme spolu mluvili, také tyhle čočky? Nemohla jsem si vzpomenout.

„Tak co, půjdeš na tu afterparty?“ optala se mě netrpělivě v momentě, kdy otevírala dveře před námi.

Chtěla jsem se bavit? Chtěla. A tohle byla příležitost. Takže bylo rozhodnuto. Usmála jsem se na ni a kývla na souhlas.

„Super,“ vydechla. „Holky ti řeknou co a jak. Já už musím jít. Uvidíme se po koncertě. Zatím, pa,“ rozloučila se se mnou a než jsem na ni stihla zavolat: Hodně štěstí!, byla pryč.

Šla jsem pomalu chodbou za holkama.

Hmm, takže nás asi čekala docela divoká noc. Měla bych napsat Charliemu, že netuším, kdy dorazím domů, aby o mě neměl strach.

„Bello, promiň nám, že jsme tě tam nechaly,“ spustila na mě Jess, jen co jsem se objevila před ní a Angelou.

„Já jsem tak ráda, že jsi tady,“ svěřila se mi Angela a hned nato mě objala, jako bychom se snad neviděly sto let.

„V poho, holky,“ mávla jsem rukou. „Vždyť se zas tak moc nestalo, ne? Prostě jste daly přednost své oblíbené kapele před kamarádkou,“ dodala jsem trochu jízlivě. V podstatě jsem se na ně nezlobila, protože bych se asi zachovala podobně, kdyby se jednalo o mou oblíbenou kapelu. Jen mě maličko nakrklo, že mi Jess neodpověděla na esemesku.

Oběma zčervenaly tváře a sklopily zrak k zemi.

„Nechme to být. Tak co teď? Alice říkala…“

„Jo. Budeme je sledovat z boku pódia, což je paráda,“ skočila mi Jess do řeči. Úplně ožila. „A už bychom měly jít, jestli je chceme vidět od začátku,“ řekla hned poté.

Vyrazily jsme k pódiu. Nechala jsem se vést holkama, protože ony vypadaly, že už měly za ten krátký čas, co tu byly s Immortals, zmáknuté prostory klubu naprosto dokonale. Prošly jsme ještě dvěma dveřmi a po chvíli už jsme stály vedle velkého pódia.

„Ty jo, to bude bezva. Tady je budeme mít jako na dlani,“ zašeptala Jess a v očích měla jiskřičky.

„Už to začne,“ řekla Angela a ukázala prstem na mladíka, který šel z druhé strany na pódium a zastavil se u mikrofonu.

„Zdar, lidi,“ zvolal do hlediště. „Jste připraveni na to užít si jízdu s Immortals?“ pokračoval. Z hlediště se ozvalo pískání a výkřiky: „Jóóó!“. Holky vedle mě poskakovaly a já se jen smála.

„Dobře. Přivítejte tedy spolu se mnou skupinu Immortals,“ zakřičel a ukázal rukou naším směrem.

Pootočila jsem hlavu a spatřila je.

Všichni se v momentě, kdy nás míjeli, usmívali. Jen u Edwarda jsem si nebyla jistá tím, zda mělo jeho záhadné ušklíbnutí, které mi věnoval, znamenat úsměv či něco jiného.

Oblečeni byli do ošoupaných, světle modrých riflí. Holky k nim měly bílá trika s černým potiskem názvu jejich skupiny, kluci černá s bílým nápisem. Musela jsem uznat, že to nebylo nic přehnaného, a že jim to slušelo.

Vyběhli na pódium a z hlediště se ozval takový jekot, že jsem si až musela na chvíli zakrýt uši. Jess se na mě podívala, zakroutila hlavou, zasmála se a spustila šílený ječák, že mě to donutilo přitisknout si ruce ještě víc na uši.

Zazněly první tóny, tak jsem sundala ruce z uší a zaposlouchala se. A zatím to tedy vůbec nebylo špatné.

Sledovala jsem Edwarda, který se postavil před mikrofon. Otočil hlavu naším směrem a mrkl na nás. Jess s Angelou začaly znovu poskakovat. Já se jen ušklíbla.

Pak začal zpívat. Nemyslela jsem si, že takový namyšlenec, jakým Edward bezpochyby byl, bude tak dobře zpívat. Přistihla jsem se, že si podupávám nohou a usmívám se. Jeho hlas zněl úplně skvěle.

„Jsou dobří,“ zakřičela jsem na holky po několika písničkách.

„Dobří? Jsou výborní,“ opravila mě Jess a hned se zase otočila k pódiu, aby jí náhodou něco neuniklo.

ooOoo

Koncert trval zhruba dvě hodiny. Bez přestávky.

Během něj jsem si všimla, že se Edward díval poměrně často naším směrem. Akorát jsem nevěděla, zda to bylo na Jess, Angelu či na mě. Výraz v jeho tváři byl nečitelný.

„Jsme rádi, že jste tu dnes byli s námi,“ řekl Edward do mikrofonu směrem k publiku. „Na závěr vám zahrajeme písničku, která je úplně nová a bude na našem dalším albu,“ oznámil lidem před sebou a ti zase začali příšerně ječet a řvát.

„Bezva,“ vydechla Jess a Angela se rozzářila jako sluníčko.

Poslední písnička dohrála a Immortals odcházeli za velkého křiku a potlesku z pódia.

„Pojďte s námi,“ vyzvala nás Alice, akorát když procházela kolem.

Vydaly jsme se s holkama za nimi. Vedli nás dlouhou chodbou, pak po schodech nahoru a další chodbou, na jejímž konci byly bílé dveře. Vešla jsem dovnitř jako poslední a rozhlédla se po veliké místnosti, ve které nechyběl bar, pohovky se stolky a také malý taneční parket.

„Posaďte se a dejte si něco k pití. Všechno je na nás,“ dávala nám Alice instrukce. „My přijdeme za chvíli, musíme se převléknout,“ dodala.

Byla jediná, kdo se s námi z Immortals bavil. Neměla jsem tušení, proč nás sem zvala. Pro ostatní jako bychom neexistovaly. Jen Edward nám občas věnoval nějaký ten pohled či úšklebek. Ale co tím sledoval, na to jsem zatím nepřišla.

Holky byly na rozdíl ode mě tak nadšené, že mohly být nablízku své oblíbené kapele, že tohle asi neviděly. Nebo to nechtěly vidět. No, spíš si to nepřipouštěly.

„Skočím na bar. Co si dáte k pití?“ optala se nás Jess, jen co jsme dosedly na prostornou sedačku.

„Dala bych si pivo, ale prvně bychom se měly domluvit, která z nás nebude pít alkohol, aby mohla řídit,“ navrhla jsem jim.

„To teď neřeš. Když tak si můžeme vzít taxík, ne? Vždyť jsme ušetřily za vstupné,“ odbyla mě Jess.

„No jak myslíš. V tom případě si dám to pivo,“ sdělila jsem jí.

„Já taky,“ přidala se Angela. Jess se zvedla a šla k baru.

Než utrácet za taxík, to bych raději zavolala Charliemu. Sice by nebyl nadšený z toho, že jsem ho vzbudila, ale určitě by pro nás přijel. Tím jsem si byla jistá.

Jen co se Jess vrátila se třemi lahvemi piva, objevili se ve dveřích Immortals. A nebyli sami. Za nimi šlo dvacet, možná třicet lidí. Zřejmě nejvěrnější fanoušci. Nebo tak něco.

„Za chvíli přijde DJ a začne hrát,“ oznámila nám Alice, když se posadila vedle Angely.

Zbytek skupiny zůstal stát u baru. Edward se zrovna věnoval nějaké blondýně. Chvíli jsem je pozorovala a naznala, že ho asi moc nebrala. Ale možná jsem se pletla.

Měl na sobě tmavé džíny a světle modrou košili. Fakt mu to seklo. Jen kdyby se nechoval jako blbec.

„Holky," řekla Alice a přejela nás pohledem, „nevím, jak to máte namyšlené s odjezdem domů, ale kdybyste si chtěla některá odpočinout, není problém. Máme tu pár volných pokojů. Klidně tu můžete i přespat.“

Zdála se mi neskutečná. Vůbec nás neznala, nic o nás nevěděla, prakticky jsme se k nim vetřely a i přesto na nás byla hrozně hodná.

„Moc děkujeme,“ vyhrkla Angela nadšeně.

„Nemáte zač. Tak se bavte. Zase přijdu,“ pronesla Alice, zvedla se a rozešla se k ostatním ze skupiny.

Doprovázela jsem ji pohledem a nemohla si nevšimnout, že už byl Edward sám. Bavil se teď s Jasperem. Náhle se podíval mým směrem. Okamžitě jsem ucukla a sklopila hlavu. Proč na mě koukal? Nebo jsem si jen něco nalhávala a on ve skutečnosti sledoval někoho za mnou? Ohlédla jsem se a zjistila, že za námi nikdo nebyl. Ten jeho pohled tedy musel patřit opravdu mně.

Nahnula jsem se pro pivo, trochu se napila a znovu se zadívala k baru. Absolutně jsem nechápala proč, ale Edward na mě stále civěl. Opět jsem uhnula pohledem.

„Skočím si na záchod,“ řekla jsem holkám a zvedla se z pohovky.

Přejížděla jsem očima po místnosti a hledala toalety. Jako na potvoru byly přesně naproti, takže jsem musela projít kolem Immortals.

Super! Zhluboka jsem se nadechla a vydala se kupředu. Snažila jsem se dívat před sebe, ale jakmile jsem míjela Immortals, nedalo mi to a koukla jsem na Edwarda. A co čert nechtěl, můj pohled se zase setkal s jeho. To už nemohla být náhoda. Skousla jsem si ret a zrychlila jsem. 

Když se za mnou zavřely dveře od toalet, ztěžka jsem si oddechla.

„Edward je super. Doufám, že se mi ho podaří sbalit. Jenna s ním spala a prý je v posteli jednička,“ zaslechla jsem nějakou holku, zatímco jsem byla v kabince.

„Jenna s ním spala? To se mi nezdá,“ odpověděla druhá.

„Říkala to a já nemám důvod jí nevěřit,“ pronesla zase ta první. „Vlastně je mi to fuk. Sama posoudím, jaký je milenec,“ dodala rozhodně.

Počkala jsem, až se ty dvě vypaří a pak jsem vyšla z kabinky. Co to s těmi holkami bylo? Byly Edwardem úplně posedlé. 

Zkontrolovala jsem svůj vzhled v zrcadle a vyšla ze záchodu.

Najednou mě někdo chytil za ruku, až to zabolelo, a stáhl k sobě. Zmateně jsem zamrkala a podívala se na toho dotyčného.

„Co je?“ vybafla jsem na Edwarda.

„Hele, sorry,“ omluvil se mi.

„Hele, to už jsem od tebe dneska slyšela,“ podotkla jsem a vyškubla se mu. Pěkně mi v té ruce cukalo, ale snažila jsem se to na sobě nedat znát.

„No jo,“ řekl a protočil u toho oči. „Mně na fanoušcích záleží, fakt,“ snažil se mě přesvědčit.

„To je vidět,“ procedila jsem skrz zuby. Proč mě tak vytáčelo, kdykoli se mnou mluvil?

„Ty naděláš…“

„Ty jsi neskutečný. Laskavě mi dej pokoj,“ vyhrkla jsem a nenechala ho tak domluvit. Otočila jsem se a kráčela svižným krokem pryč od něj.

Co si o sobě myslel? Kdyby se alespoň snažil znít věrohodně, ale takhle? Jako kdyby si ze mě dělal srandu.

Po cestě k holkám jsem přemýšlela, proč mě Edward tak štval. Že se choval jako hvězda a své fanoušky přehlížel? To mi mohlo být skoro jedno. Nebyl sám, kdo se tak ze známých osobností choval. Možná to bylo tím jeho povýšeným tónem. A ještě se u toho tvářil hrozně otráveně.

Přestávalo mě to tu bavit. Nejraději bych se ani s nikým neloučila – ono taky nebylo moc s kým - a po anglicku se vypařila. Ale jak bych to pak vysvětlila holkám? Zafuněla jsem a usedla k nim na sedačku.

„Co ti chtěl?“ vyhrkla na mě podezíravě Jess a Angela ihned zpozorněla.

„Ani nevím,“ odvětila jsem jí. Byla jsem naštvaná na jejich idola, ale s tím jsem se jim svěřovat nemínila.

„Kouká sem. Sledoval tě celou dobu, co jsi šla k nám,“ zašeptala Angela.

„Tak ať kouká, jeho věc,“ zamumlala jsem.

„On jde sem,“ vyhrkla hned záhy Jess.

Zatnula jsem ruce v pěst a téměř neslyšně zaklela.

„Edwarde, můžeš se mi, prosím, podepsat?“ vyrukovala na něj Jess, jakmile se ocitl u našeho stolu. Podávala mu ubrousek a propisku.

Byla jsem zvědavá, jak se zachová.

„Jasně,“ odpověděl jí Edward milým hlasem a věnoval jí svůj podpis. On dokázal být i milý? To pro mě byla novinka.

K Jess se samozřejmě přidala i Angela a tak se Edward s úsměvem podepsal i jí.

Pak se otočil na mě. „A ty nechceš můj podpis?“

Zakroutila jsem hlavou. „Ne, já se bez něj obejdu,“ odvětila jsem mu s úsměvem na rtech. „Ale díky za nabídku.“

V první chvíli vypadal, jako kdyby ho moje odpověď zaskočila. Pak udělal dva kroky a postavil se naproti mně.

„Bello, mohl bych se ti pokusit něco vysvětlit?“ zeptal se mě tichým hlasem. On si pamatoval moje jméno?

„Tak spusť,“ vyzvala jsem ho.

„Můžu tě, prosím, pozvat k baru na skleničku?“

Neměla jsem tušení, co mi chtěl vysvětlovat. A neměla jsem náladu se s ním vybavovat. Ale zvědavost byla silnější.

Zvedla jsem se a za doprovodu pohledů mých kamarádek jsem následovala Edwarda k baru.

„O co jde?“ optala jsem se ho, jen co jsem dosedla na stoličku.

„Tak co si dáš?“

„Myslím, že se nemusíme zdržovat objednáváním pití, ne?“ namítla jsem.

„Bello, dej si něco, prosím.“

„Ok, tak si dám malé pivo. Teď už mi vysvětlíš to něco?“

Edward nám objednal pivo a posadil se vedle mě.

„Jako skupina už fungujeme nějaký ten pátek,“ začal a já neměla ani páru, proč mi to říkal. Ale nekomentovala jsem to. „Jasper má Alice, Emmett Rose a já jsem sám,“ pokračoval s hlavou lehce skloněnou k zemi. Náhle byl úplně jiný. „Neumíš si ani představit, jak dokážou být některé fanynky otravné. Pořád se na mě lepí a nedají mi chvíli pokoj,“ stěžoval si.

„No to mě ale hrozně mrzí, chudáčku,“ politovala jsem ho na oko. „A co s tím mám společného já?“

„Nebuď tak kousavá, jo? Snažím se ti vysvětlit, že když jsem vás viděl dneska na tom dvoře, tak mi bylo hned jasné, že jste fanynky. A pěkně troufalé, na můj vkus. Kdyby to záleželo jen na mně…“ Tak tohle už byl zase ten Edward, o kterém jsem neměla příliš valné mínění. Namyšlený frajer, který si myslel, že sežral celý svět!

„Tak co? Tak bys nás dovnitř neprotáhl? Měl jsi to udělat!“ vykřikla jsem na něj. Mohl být hezký, jak chtěl, ale v hlavě měl podle všeho jen sám sebe.

Seskočila jsem ze stoličky a rázným krokem si to štrádovala na záchod. Potřebovala jsem se uklidnit.

Co si o sobě myslel? Neměla jsem se s ním vůbec vybavovat. Že já hloupá se k tomu zase nechala ukecat!

Opláchla jsem si obličej studenou vodou. Snad jsem doufala, že se nějakým zázrakem ocitnu doma v obýváku. Nestalo se tak.

„Sakra!“ zaklela jsem polohlasně. Proč mě pořád tak vytáčel?

„Bello?“ oslovila mě opatrně Alice.

„Jestli tě poslal on, tak to ani nezkoušej,“ varovala jsem ji.

„Přišla jsem sama. Edward ještě stále sedí na baru. A tváří se dost nešťastně. Co jste si udělali?“

„Nic,“ vyhrkla jsem. „Vlastně všechno. Nikoho tak zahleděného jen sám do sebe jsem zatím nepotkala. On je první a doufám, že bude i poslední.“

„Vždyť jsem ti říkala, že se občas chová jako pitomec. Ale dokáže být i milý a fajn,“ přesvědčovala mě.

Podívala jsem se na ni a krátce se zasmála. „Milý a fajn? To asi nemluvíme o tom Edwardovi, že?“ Sice byl milý, když se podepisoval holkám, ale vydrželo mu to sotva pár vteřin.

„Bello, na rovinu. Myslím, že se mu líbíš,“ svěřila se mi z ničeho nic.

„Cože? A na to jsi přišla jak?“ zeptala jsem se jí nevěřícně. Nevěděla jsem, kam tím mířila.

„Znám svého bratra. A tím, že za tebou vyběhl z toho dvora a pak mě pro tebe poslal, se mi moje domněnka potvrdila. On opravdu nesnáší fanynky. Není nevděčný, ale ony jsou mnohdy fakt neodbytné. A Edward, protože je sám a holkám se líbí, to nemá většinou jednoduché. Už několikrát chtěl odejít ze skupiny, aby měl pokoj. Neudělal to jenom proto, že mu bylo jasné, že by se pak skupina rozpadla. A my ostatní máme tenhle život rádi. Zkrátka si to užíváme,“ vysvětlovala mi. Zkoušela jsem ji pochopit. Představit si žít jako hvězda a mít plno fanoušku, kteří by mě pronásledovali na každém rohu. Jo, asi to nebylo nic jednoduchého, ale to ještě nedávalo Edwardovi právo se chovat tak, jak se choval. A basta.

„A co po mně teda teď chceš, Alice?“ optala jsem se jí nechápavě. „Jsem pro něj jen jedna z mnoha. A to ani nejsem vaše fanynka,“ přiznala jsem jí. „Podívej, najdi mu tady holku, která bude celá pryč z toho, že bude moct mluvit s Edwardem z Immortals a mě z toho vynechejte. Oba. Co třeba Jess nebo Angelu? Obě by byly blahem bez sebe,“ navrhla jsem jí.

„Ty jsi to pořád nepochopila,“ řekla ztrápeným hlasem.

„A co jsem měla pochopit?“ Neměla jsem ani tušení, o co Alice šlo. A o co šlo především Edwardovi.

„To, že se občas baví s nějakou holkou, ještě neznamená, že se s ní baví rád. Nevyhledává je. Ale u tebe je to jiné. S tebou se bavit chce. A ví, že nezačal zrovna nejlíp.“

„Nezačal? On ani nijak dobře nepokračoval,“ podotkla jsem naštvaně. „A jen tak mezi námi, doneslo se ke mně, že prý spal s nějakou Jennou. Kdoví, kolik takových dalších bylo a pravděpodobně ještě bude. Takže nevím, o co se to tady snažíš. Něco hraje na tebe i na mě,“ vyčetla jsem jí. „Mě ale nedostane,“ oznámila jsem jí se zdviženým ukazováčkem.

Alice na mě koukala a lehce kroutila hlavou. Zamyslela jsem se nad tím, co jsem jí právě řekla. Mohlo to trochu vyznít jako žárlivost, ale to byla samozřejmě blbost, protože mi byl Edward naprosto ukradený. Neznala jsem ho a poznat jsem ho ani nechtěla. Stačilo mi to, jak se předvedl do téhle chvíle.

„To je lež,“ ujišťovala mě.   

„Myslíš? Já slyšela něco jiného a znělo to dost přesvědčivě,“ stála jsem si za svým.

„O tom bych musela něco vědět,“ říkala mi stále bez zaváhání.

„Musela?“ divila jsem se. Copak si ti dva všechno říkali? „A vůbec, mně je to jedno, ať si dělá, co chce,“ pronesla jsem nasupeně a vydala se ke dveřím z toalet. Ani jsem se na Alice neotočila. Nebyla moje kamarádka, do dnešního dne jsme o sobě nevěděly. Do háje! Tak čím jsem si zasloužila ten její přehnaný zájem?

Naštvala mě, jak svého bratra pořád omlouvala. A byla jsem naštvaná také na sebe, že jsem se před ní víc neovládla. Chovala jsem se jako uražená žárlivka.

Když jsem míjela bar, všimla jsem si, že tam Edward pořád ještě seděl a upřeně sledoval sklenici piva. Zrychlila jsem.

„Co jsi mu udělala?“ vyzvídaly holky, jen co jsem se vrátila k nim.

„Komu?“ ptala jsem se jich zamyšleně.

„Komu asi? Edwardovi přece,“ odvětila mi Jess podrážděně. 

„Nic,“ zadrmolila jsem.

„No něco asi jo. Vždyť se na něj podívej,“ vyčetla mi Angela.

„Já fakt nevím, co mu je,“ vyštěkla jsem na ně. Měla jsem všeho právě tak akorát dost.

Moje kamarádky víc zajímalo, jak se cítil ten pitomec Edward, než jak jsem na tom byla já. A také jsem se ani trochu nebavila. Nikdo tu s námi krom Alice nemluvil, a protože chtěly holky dobře vidět na Immortals, nešly jsme ani tancovat a seděly jsme u stolu jak pecky. Skvělý večer.

Po dobu dalších zhruba deseti nudných minut, kdy se Edward nehnul od baru, z něj Jess s Angelou nespouštěly zrak a pořád si něco šeptaly. Já jako bych tam ani nebyla.

Postřehla jsem, že za ním přišly celkem tři holky a snažily se s ním konverzovat. Ale ani jedné z nich nevěnoval pozornost. Byl téměř jako socha. Nezbývalo jim tedy nic jiného, než zklamaně nebo spíš naštvaně odejít.

Která z nich byla asi ta, jíž jsem slyšela mluvit na záchodě? Že by přece jen nebyla pravda to, co říkala? Třeba Edward nebyl takový proutník, jak o něm tvrdila. Ale co, i kdyby to byla pravda, mohlo mi to být ukradené. Nemělo to nic společného s tím, jak se choval ke mně.

Znovu jsem se podívala jeho směrem. Právě v ten moment od něj odcházela nějaká blondýna. Ani ona nepochodila.

Vzpomněla jsem si na Alice, jak mi říkala, že se chtěl Edward bavit se mnou. Přesněji řečeno jen se mnou. Skutečně to tak bylo? Pokud ano, tak v tom případě na to šel úplně špatně.

Něco mi říkalo, že bych mu možná mohla dát ještě jednu šanci, aby se mi pokusil dokázat, že nebyl takový pitomec, za jakého jsem ho prozatím měla.  

Váhavě jsem se zvedla ze sedačky. „Za chvíli jsem zpět,“ oznámila jsem holkám. Snad toho nebudu litovat, pomyslela jsem si.

Obě na mě koukaly docela nazlobeně.

Rozešla jsem se pomalým krokem k baru a zastavila se vedle Edwarda. Okamžitě ke mně otočil hlavu a lehce se usmál. Jeho reakce mě trochu překvapila.

„Bello?“ oslovil mě nevěřícně tichým hlasem. „Hele, fakt sorry,“ začal se mi omlouvat, jen co jsem si sedla vedle něj na barovou stoličku. Zase to jeho ‚hele‘! Nechala jsem to být a čekala, co z něho vypadne dál. „Asi jsem se nepředvedl zrovna v nejlepším světle,“ pokračoval rozpačitě.

„Asi?“ Tohle jsem si nemohla odpustit.

„No jo, tak určitě,“ přiznal po chvíli. „ Ale vždycky se takhle nechovám,“ přesvědčoval mě.

„Dejme tomu,“ řekla jsem stručně. „Proč tu sedíš tak sám a nebavíš se?“

„Nešla by ses projít ven?“ navrhl mi náhle, aniž by mi odpověděl na mou otázku. Ztuhla jsem. Na tohle jsem nebyla připravená. „Jen na chvilku,“ dodal, když si všiml mého zaskočení.

„Vlastně… Proč ne?“ odvětila jsem mu po několika vteřinách. Seskočila jsem ze stoličky a následovala ho ke dveřím.

Všimla jsem si Jess a Angely, jak na mě kývaly hlavou. Ze rtů jsem jim četla otázky: Co je? a Kam jdete?. Jen jsem pokrčila rameny. Sama jsem nevěděla, co přesně měl Edward v plánu. Ale byla jsem moc ráda, že jsem se mohla zdejchnout z té „bezvadné“ párty.

Edward nás vedl několika chodbami. Dvakrát se na mě ohlédl, jakoby kontroloval, zda za ním skutečně jdu. Vyšli jsme na tom dvoře, kde to všechno začalo. Zavřela jsem na moment oči a nadechla se čerstvého nočního vzduchu.

„Můžeme se projít po parku a pak si tam třeba i sednout na lavičku. Kdyby ti byla zima, tak si řekni. Půjčil bych ti bundu,“ nabídl mi galantně. Hm, tohle se zdál být jiný Edward. „Nebo můžeme zajít do nějaké restaurace a tam si dát třeba… kafe,“ pokračoval. Podívala jsem se na něj. Stál asi metr ode mě a nejen že se teď choval jinak, snad i jinak vypadal. Lépe než předtím. Bylo to tou změnou jeho chování?  

„Šla bych klidně na procházku parkem,“ souhlasila jsem s první variantou. Na kafe jsem neměla chuť a zima mi zatím také nebyla.

Edward se usmál a rozešel se k východu ze dvora. Jen se hnul, zhaslo to jediné světlo, které tu do téhle chvíle svítilo. Tajné dveře se zavřely už dávno, takže jsem nyní pořádně neviděla ani na krok. Našlapovala jsem opatrně, abych se nepřerazila.

Náhle mě něčí studená ruka chytila za tu mou.

„Edwarde?“ optala jsem se vyděšeně.

„Kdo jiný by to byl?“ zeptal se mě pobaveně. Jak je možné, že on mě našel bez problému, kdežto já jsem viděla kulové?

„Nechceš jít raději přece jen do nějaké restauračky třeba na čaj, aby ses zahřál?“ reagovala jsem na jeho chladný dotek. A to mi chtěl půjčit bundu. Vždyť by zmrzl.

„Mně není zima,“ zněla jeho odpověď.

„Určitě? Máš hrozně studenou ruku,“ poznamenala jsem.

„Určitě,“ přesvědčoval mě.

„Ok, ty musíš vědět, zda ti je zima či nikoli,“ uzavřela jsem tuto diskuzi. Byla jsem ráda, že mě vedl, protože jsem měla vážnou obavu o své zdraví, kdybych měla jít sama.

Prošli jsme postranní uličkou až na hlavní ulici a zamířili ruku v ruce rychlou chůzí k parku. Všimla jsem si, že se Edward několikrát rozhlédl kolem, a když nedaleko od nás zahlédl skupinku asi pěti dívek, nasadil si kapuci. Připomněl mi tak Alice, která pro mě přišla také s kapucí na hlavě.

V parku zvolnil tempo a já se mu přizpůsobila.

Šli jsme vedle sebe. Mohl mě už pustit, ale neudělal to. A když bych k sobě měla být naprosto upřímná, tak jsem si musela přiznat, že mi byl jeho chladný dotek příjemný. Líbilo se mi, že mě držel za ruku.

„Nemůžu si jen tak zajít třeba… do obchodu, aby si mě nikdo nevšiml,“ spustil z ničeho nic. „Je to jak davové šílenství. Někde se objevím, a jakmile mě spatří jedna, začne ječet, takže upozorní ostatní holky, že se něco děje. A pak se na mě sesypou,“ pokračoval ztrápeným hlasem.

„Jako skupina jste podle všeho populární. Ty jsi mladý a… pohledný muž a nemáš přítelkyni. Už bys měl být zvyklý na zájem dívek a žen,“ říkala jsem mu zamyšleně.

Edward se na mě podíval a lehce se usmál. Hned nato si povzdechl.

„Na to se nedá zvyknout,“ odvětil mi. „Zvlášť když… ale nic,“ zamumlal tiše.

„Zvlášť když co?“

„Ty jsi jiná. Tvoje kamarádky se chovaly hned od prvního okamžiku jako všechny ty fanynky, ale ty ne,“ pronesl. Mou otázku ignoroval.

„To bude asi tím, že já nejsem vaše fanynka,“ přiznala jsem mu.

„Ne, tím to není,“ poznamenal záhadně. Dívala jsem se na něj a čekala, zda k tomu ještě něco dodá. Ale on jen mlčky zakroutil hlavou.

Prošli jsme už skoro celý park a já si uvědomila, že se stále držíme za ruce. Ať byl Edward jakýkoli, něco mě na něm hrozně fascinovalo. A to něco nebyl jeho vzhled. Najednou mi přišel jako normální kluk. Nechoval se jako hvězda. Dokonce se s ním dalo i mlu-

Aniž bych stihla dokončit myšlenku, Edward si mě zcela nečekaně přitáhl těsně k sobě a začal mě líbat. Totálně mě tím zaskočil. Možná bych ho od sebe měla odstrčit. Nebo ne? Ten polibek… I když byl nečekaný nebo to bylo možná právě proto… Jeho rty na mých… Bylo to tak příjemné.

„Dobrý,“ zašeptal mi úlevně do obličeje po několika vteřinách. Pak se ode mě trochu odtáhl. Ovšem stále mě držel za ruku.

Tou druhou si přitáhl kapuci víc do obličeje.

„Co to mělo znamenat?“ optala jsem se ho tiše a lehce zadýchaně. Snažila jsem se vyčíst něco z jeho tváře, ale nestáli jsme zrovna na příliš osvětleném místě.

„Holky, které stojí kousek od nás, pojaly podezření, že jsem tím, kdo skutečně jsem,“ vysvětloval mi.  „Chtěl jsem je trochu zmást. Promiň, jestli ti ta pusa vadila.“ Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem kousek od nás neviděla.

„Už jsou pryč,“ poznamenal stručně.

„Edward Cullen z Immortals se snad na veřejnosti nelíbá?“ rýpla jsem si do něj.

Opravdu tam ty holky byly nebo si je Edward vymyslel jen jako záminku, aby si obhájil ten polibek? Neměla jsem nejmenší tušení.

Pustil mi ruku a ustoupil o krok dozadu. Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči.

„Ne, Edward Cullen z Immortals se na veřejnosti nelíbá,“ odvětil mi najednou hrozně chladným tónem. Pak ještě cosi zabrblal, ale tomu jsem nerozuměla.

„Jen jsem se ptala,“ zamumlala jsem uraženě. Snad jsem toho tolik neřekla.

„A já ti odpověděl.“ Nechápala jsem, proč byl najednou tak odtažitý.

V kapse mi zavibroval mobil. Vylovila jsem ho a zatvářila se omluvně na Edwarda. Zpráva od Jess.

Kde jsi, Bello? Je tam s tebou Edward? My uz jsme docela unavene.

V rychlosti jsem se podívala, kolik bylo hodin. Dvě!

„Asi bychom měli jít. Holky se po mně shánějí. Prý jsou unavené,“ oznámila jsem mu.

„Nabízela vám Alice, že tu můžete přespat?“

„Jo. Prý máte nějaké volné pokoje.“

„Napiš jim, ať najdou Alice. Ukáže jim, kam si můžou jít lehnout,“ navrhl mi. „Pokud tedy nebudou chtít jet domů,“ zadrmolil.

„Ony? A co já?“ vyhrkla jsem bez rozmyslu.

„No, buďto tě zavedu za nimi nebo…“

„Nebo co?“ ptala jsem se zvědavě.

„Mám v klubu také pokoj. Kdybys chtěla, mohla by ses vyspat tam.“ Zamrkala jsem a pak vykulila oči. „Samozřejmě ve vší počestnosti,“ dodal hned vzápětí. „Ať tak nebo tak, ráno bych tě pak odvezl domů.“

Už byl zase milý. Dokonce se na mě usmíval. A ta jeho nabídka… Chtěla jsem spát s Edwardem Cullenem v pokoji? A co když jsem si jen moc fandila a on to myslel tak, že by mě nechal přespat u sebe a sám by šel někam jinam? No, prvně jsem se rozhodla vyřešit holky. Až pak se budu zabývat tím, kde tuhle noc složím hlavu.

Jsem venku. S Edwardem. Najdete Alice a poproste ji, aby vam ukazala, kde se muzete vyspat.

Odeslala jsem zprávu a čekala, zda mi Jess odpoví. Trvalo to jen pár vteřin.

Sketo! Jedeme domu tagem. Tohle ti nezapomenu!

„A jéje,“ povzdechla jsem si.

„Děje se něco?“

„Holky jsou na mě naštvané,“ odvětila jsem mu. „Že jsem tu s tebou,“ dodala jsem potichu. „A prý pojedou domů taxíkem.“

„To je blbost. Fakt tu můžou přespat. Taxík je bude stát majlant.“ Jen to dořekl, sáhl si do kapsy a vyndal z ní mobil.

„Alice? Najdi Belliny kamarádky. Chtějí jet domů. Zkus si s nimi, prosím, promluvit. Ráno povezu Bellu,“ řekl, a jakmile jsem kývla na souhlas, pokračoval, „tak bych je mohl vzít taky.“ Chvíli poslouchal a pak si strčil mobil zpět do kapsy.

„Snad se Alice podaří přemluvit holky, aby tu zůstaly do rána,“ pronesl. 

Kdy se stalo to, že se mi tenhle kluk začal fakt líbit? Kdy jsem o něm přestala smýšlet jako o namyšlené hvězdě? Byla jsem nadšená z toho, že mi nabídl nocleh u sebe v pokoji. I kdybych tam měla být sama. Potěšilo mě, že mě chtěl hodit ráno domů. I to, že měl zájem o mé kamarádky. Sakra, co udělal, že jsem na něj změnila názor? Mohl za to ten polibek?

„No, nevím. Spíš si myslím, že se jí to nepovede,“ hlesla jsem. Ty už se mnou nepromluví. A pokud jo, tak to budou jen samé výčitky, jak jsem jim ukradla jejich miláčka a kdesi cosi.

„Uvidíme,“ zakončil náš rozhovor týkající se mých kamarádek, které už teď zřejmě mými kamarádkami nebyly.

Zívla jsem. „Taky už jsem docela unavená.“

„Tak můžeme jít zpátky. Rozmyslela ses, kde budeš chtít spát?“ optal se mě a natáhl se pro mou ruku. Na malý moment zaváhal, ale pak mě za ni přece jen vzal. Byla jsem ráda. V duchu jsem si děkovala, že jsem se rozhodla dát Edwardovi ještě jednu šanci. Opravdu dokázal být i milý. Líbil se mi čím dál tím víc. A nejen fyzicky.

„Pokud ti nebude vadit moje společnost...“ odpověděla jsem mu rozpačitě. Doufala jsem, že mi jeho reakce odhalí, zda v tom pokoji budu spát sama nebo tam bude se mnou. 

„Určitě ne, budu za ni jen rád,“ ujistil mě a lehce mi stiskl ruku. Měla jsem jasno. 

Mlčky jsme došli zpátky do klubu a pokračovali dál k jeho pokoji.

„A jsme tu,“ řekl, jakmile jsme oba vstoupili do malé místnosti. „Koupelna a záchod jsou támhle,“ ukázal rukou na dveře vedle velké manželské postele.

Přemýšlela jsem, jak budeme spát. Ta postel zabírala téměř celý pokoj…

„Ve vší počestnosti, neboj,“ zopakoval Edward svoje slova z venku. Zřejmě si všiml mého zamyšleného výrazu.

„Já se nebojím,“ odvětila jsem mu. Spíš jsem cítila lehké vzrušení při představě, že s ním budu spát v jedné posteli. Ale to jsem mu samozřejmě nepřiznala.

„V koupelně je čistý ručník a také osuška, kdyby ses třeba chtěla osprchovat. Jen kartáček na zuby pro tebe nemám. Ale můžeš použít můj, pokud ti to nebude vadit.“

Snažila jsem se tvářit uvolněně, ale moc mi to nešlo. Budu spát s Edwardem z Immortals v jedné posteli a čistit si zuby jeho kartáčkem! Tohle byl obrat o tři sta šedesát stupňů. Připadala jsem si jako omámená. V nějakém snu či tak něco.

„Díky,“ vydechla jsem zasněně. Hned nato jsem si odkašlala a doufala, že Edward nerozšifroval moje momentální rozpoložení. Ten hlas co mu děkoval, nemohl být můj. Nepoznávala jsem ho. Zatřepala jsem lehce hlavou a zkoušela se uklidnit.

„Jdu si dát sprchu. Za okamžik jsem u tebe,“ oznámil mi a zapadl do koupelny.

Posadila jsem se na postel. Zaslechla jsem šustění látky, jak se svlékal, a naprázdno jsem polkla. Sprchoval se jen malý kousíček ode mě. Nahý! No, bylo by asi divné, kdyby se sprchoval oblečený. Tohle mi holky neuvěří. Pokud se se mnou teda ještě někdy budou bavit.

Náhle jsem si vzpomněla na Charlieho. Vytáhla jsem z kapsy mobil a napsala mu stručnou zprávu, že dorazím domů až ráno. Nechtěla jsem, aby o mě měl starost.

„Koupelna je volná,“ řekl Edward a vytrhl mě tak z přemýšlení. Podívala jsem se na něj. Na sobě měl bílé tričko na některých místech mokré od toho, jak se tam špatně utřel. A tmavé boxerky. Vypadal zatraceně sexy!

Nervózně jsem se na něj usmála, vstala z postele a proklouzla kolem něj do koupelny.

Svlékla jsem se a pustila si na sebe vlažnou vodu. Doufala jsem, že mě zbaví všech hříšných myšlenek, kterých jsem teď měla plnou hlavu. Na začátku večera jsem Edwarda nemohla ani vystát. A nyní jsem si klidně dokázala představit, že bychom spolu strávili noc a na nějakou počestnost se klidně vykašlali. Kruci, vlažná voda byla nedostačující, tohle chtělo ledovou!

Celá zmrzlá jsem se utírala do osušky a u toho se snažila vymyslet, v čem budu spát.

„Pověsil jsem ti na věšák čistou košili, abys měla v čem spát,“ ozvalo se náhle z pokoje. No páni! Viděl mi snad do hlavy nebo byl prostě jen pozorný? A jak to, že jsem ho neslyšela vejít do koupelny?

„Děkuji,“ houkla jsem na něj. Oblékla jsem si jeho šedivou košili, ohrnula dvakrát rukávy a navlékla si použité kalhotky. Příčilo se mi to, ale co jsem měla dělat? Nemohla jsem tušit, že tu budu spát. Vyčistila jsem si zuby Edwardovým kartáčkem, pročísla si prsty vlasy a vešla zpátky do pokoje.  

Edward ležel na levé straně s rukama za hlavou.

„Nevěděl jsem, na které půlce budeš chtít spát,“ pronesl, když mě sjel pohledem od hlavy až k patě.

„Mně je to jedno,“ pípla jsem. Došla jsem k posteli, zalezla si pod peřinu a přitáhla si ji k bradě.

„Ráno pojedeme sami.“

„Takže holky odjely,“ zkonstatovala jsem. Moc velké překvapení to pro mě nebylo.

„Alice se fakt snažila, ale nedaly si říct.“

„Jsou na mě naštvané.“

„Ono je to přejde.“

„Tím si nejsem tak jistá,“ sdělila jsem mu.

Znovu jsem zívla.

„Teď už spi,“ zašeptal.

„Promiň, ale jsem vážně unavená. Sice jsem si myslela, že si ještě budeme povídat, ale to už nedám,“ omlouvala jsem se mu.

„Nic se neděje. Dobrou noc. A nech si zdát něco hezkého,“ popřál mi.

„I tobě dobrou noc,“ zamumlala jsem.

Skoro jsem spala, když jsem ucítila na své tváři chladný dotek.

A možná se mi to jen zdálo…

ooOoo

Uběhlo už deset dní od mého setkání s Edwardem.

Holky se se mnou stále nebavily. Nemohly mi zapomenout, že jsem jim „ukradla“ Edwarda. Věděly i to, že jsem s ním strávila noc. Možná jim to prozradila Alice. Ovšem o průběhu té noci měly úplně mylné představy. Ale bohužel si nechtěly nechat vše vysvětlit. Byla jsem zvědavá, zda budu mít někdy příležitost, abych jim vše osvětlila a uvedla na pravou míru.

To ráno po koncertě, kdy mě vezl Edward domů, jsme si povídali o škole, o kapele, o mé i jeho rodině. Vysadil mě u domu, požádal mě o telefon, ujistil mě, že zavolá a než odjel, krátce mě políbil. Na rozloučenou.

Ještě to odpoledne jsem hledala na internetu informace o Immortals. Snažila jsem se najít nějakou zmínku o tom, jaké měli další plány, ale nepoštěstilo se mi. Ani při hledání fotek jsem neuspěla. Byla tam jen jedna z koncertu, kde jim pořádně nebylo vidět do obličejů. Jediné, co se mi podařilo objevit, bylo pár videí. Ale jejich kvalita byla příšerná.

Večer jsem usínala se vzpomínkou na Edwarda. Přísahala bych, že jsem stále cítila dotek jeho chladných rtů na svých. A i když se to zprvu zdálo jakkoli nemožné, uvědomila jsem si, že jsem se do něj zamilovala.

Doufala jsem, že na tom byl podobně jako já. Hrozně jsem si to přála.

Každý den jsem čekala, že mi zavolá. 

Jenže on se mi do dnešního dne neozval. Ta nejistota, proč to tak bylo, mě sžírala. Udělala jsem něco špatně? Tomu, že bych byla jen další v řadě, jsem nevěřila. Kdyby mu šlo jen o můj „skalp“, rozhodně by se mnou nespal v jedné posteli ve vší počestnosti. Tak co se stalo, že mi nezavolal?

V tašce mi začal z nenadání vyzvánět mobil.

Byla jsem jen kousek od školy, ale i přesto jsem raději zastavila. Klepaly se mi ruce, když jsem hledala telefon.

Že by konečně…

Jessica.

„Ahoj,“ zamumlala jsem zklamaně. Nemluvila se mnou, tak proč mi volala?

„Bello, okamžitě si pusť rádio. Dělej!“ vyhrkala místo pozdravu a pak to položila. Nechápala jsem, o co jí šlo.

Zapnula jsem rádio a zaposlouchala se do písničky, která právě hrála.

… prostě končí
a někde něco začíná,
já se touhle písní loučím
a naši bránu zavírám.
Krásný vzpomínky mi zůstanou,
navždy mě budou hřát.

Ten hlas… Byl Edwardův!

Zůstanou jen v srdci mým,
tam kde můžou spát
ven je nepustím,
vzpomínky zůstanou
v srdci mým,
ty si nenechám vzít,
tam je můžu dát
a budou uzamčený,
klidně spát.

Všechno hezký jednou končí…
A do neznáma odchází,
i já se s tebou právě loučím
a to nejhezčí si odnáším.

Krásný vzpomínky mi zůstanou,
navždy mě budou hřát…

Zůstanou jen v srdci mým,
tam kde můžou spát,
ven je nepustím,
vzpomínky zůstanou
v srdci mým,
ty si nenechám vzít,
tam je můžu dát
a budou uzamčený…

V srdci mým,
tam kde můžou spát,
ven je nepustím,
vzpomínky zůstanou
v srdci mým,
ty si nenechám vzít,
tam je můžu dát
a budou uzamčený,
klidně spát.*

„Tak to byla píseň s příhodným názvem Písnička pro Bellu, kterou nazpíval Edward ze skupiny Immortals. A pro ty z vás, kteří přišli k rádiu až teď, tu mám důležitou informaci týkající se právě této skupiny. Členové Immortals – sourozenci Cullenovi - oznámili rozpad skupiny a stáhli se do ústraní. Škoda, měli rozjetou slušnou kariéru. No nic, jedeme dál. Nyní si zahra-“

Vypnula jsem rádio.

Víc už jsem slyšet nepotřebovala. A ani nechtěla. Opřela jsem se čelem o volant a zavřela jsem oči.

V hlavě mi znělo stále dokola: … já se touhle písní loučím
a naši bránu zavírám… I já se s tebou právě loučím a to nejhezčí si odnáším…

Ta písnička byla pro mě. A i když jsem dle jejích slov nebyla Edwardovi úplně ukradená, stejně mi dal jejím prostřednictvím košem. Já se touhle písní loučím…

Téměř jsme se neznali a už ani nebudeme mít šanci se více poznat. Šíleně mě mrzelo a zároveň jsem byla zklamaná, že mi nezavolal a nevysvětlil mi, co ho k tomu vedlo. 

Myslela jsem si, že jsem konečně našla spřízněnou duši.

Když jsem se dotkla svých rtů, jako bych na nich zase cítila ten chlad a zároveň i žár… 

Povzdechla jsem si a hřbetem ruky setřela slzu, která se mi kutálela po tváři.

Krásný vzpomínky mi zůstanou,
navždy mě budou hřát…

To jediné mi po něm zůstalo. Vzpomínky.

*Text písničky Vzpomínky zůstanou od skupiny Holki.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tuhle povídku jsem měla v ntb docela dlouho. Stále jsem přemýšlela, zda ji mám zveřejnit. Před pár týdny jsem ji otevřela a začala na ní zase pracovat. Některé pasáže jsem přepsala, sem tam přidala nebo ubrala slovo či větu... A výsledek mého úsilí jste právě dočetly, milé dívky a ženy. Budu moc ráda, když mi zanecháte komentář. Jsem zvědavá na vaše názory. Předem za ně děkuji. ;-) 

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Immortals: