Co by se stalo, kdyby Jacob opravdu chtěl Bellu zabít, aby se nemohla stát upírkou? To se dozvíte v této povídce. Předem upozorňuju - začátek je z knížky. Snad se to někomu bude líbit. Budu ráda za vaše komentáře, vaše Paes.
05.02.2011 (16:00) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2366×
Bella:
„Pak už nebudeš Bella,“ řekl mi. „Moje kamarádka přestane existovat. Nebude komu odpouštět.“
„To zní jako ne,“ zašeptala jsem.
Nekonečně dlouho jsme se dívali jeden na druhého.
„Je tohle tedy sbohem, Jaku?“
Rychle zamrkal, jeho zuřivý výraz zjihl překvapením. „Proč? Pořád máme před sebou pár let. Nemůžeme být přátelé, dokud nám nevyprší čas?“
„Let? Ne, Jaku, ne let.“ Zavrtěla jsem hlavou a nevesele se zasmála. „Týdnů je přesnější.“
„Týdnů,“ opakoval po mně nevýrazným, monotónním hlasem.
Otevřel oči. Zuřivost už v nich nebyla.
„On tě promění v odpornou pijavici jen za pár týdnů!“ zasyčel se zaťatými zuby.
Byla jsem tak vyvedená z míry, že mě jeho slova ani neurazila, jenom jsem němě přikývla. Jeho obličej pod rusou kůží zezelenal.
„Samozřejmě, Jaku,“ zašeptala jsem po dlouhém mlčení. „Je mu sedmnáct, Jacobe. A můj věk se s každým dnem blíží k devatenáctce. Navíc, k čemu čekat? Chci jenom jeho. Tak co mám dělat?“
Myslela jsem to jako řečnickou otázku.
Jeho slova práskla jako rána bičem. „Cokoliv. Cokoliv jiného. To už by bylo lepší, kdybys umřela. Byl bych radši, kdybys byla mrtvá.“
Najednou byl na nohou a plechovka limonády mu s hlasitým prasknutím explodovala v ruce. Limonáda se rozstříkla na všechny strany, polila mi oblečení, jako by tryskala z hadice.
„Jaku!“ vyjekla jsem a chtěla mu vynadat, ale zmlkla jsem, když jsem si uvědomila, že se celé jeho tělo třese hněvem. Divoce se na mě díval, v hrudi se mu ozývalo vrčení.
Okamžitě jsem ztuhla, byla jsem jako přikovaná, nedokázala jsem se pohnout.
Třes jím zmítal, zrychloval se, až to vypadalo, že celé jeho tělo vibruje. Jeho obrys se rozmazal…
Jacob:
Proměnil jsem se ve vlka. Nedokázal jsem rozumně uvažovat a udělal jsem osudovou chybu. Ohnal jsem se po Belle, v té chvíli jsem chtěl, aby zemřela raději mojí rukou než rukou té odporné pijavice.
„Jaku!“ uslyšel jsem slabý výkřik osoby, kterou jsem nadevše miloval. Najednou jako bych se probral ze snu. Byl jsem zděšen, co jsem provedl. Proměnil jsem se zpět, ale už bylo moc pozdě. Viděl jsem, jak měla rozpárané břicho mými drápy. To jsem přece nechtěl! Tohle se nemělo stát! Vykrvácela dřív, než jsem se pokusil jí pomoct. Její tělo pomalu chladlo. Na tváři měla bolestný výraz. Udělalo se mi špatně z toho, co jsem provedl. Vždyť teď jsem nebyl o nic lepší než ty pijavice. Slzy si vykreslovaly cestičky na mém obličeji.
„Jacobe!“ vydechl někdo za mnou. Hned jsem poznal hlas svého otce. Podíval jsem se na něj a viděl vyděšeného muže na vozíčku. Ten pohled mě bude pronásledovat navěky. Pohled, který byl plný šoku, vzteku a taky znechucení. Jeho syn se ukázal jako krvežíznivá zrůda. Věděl jsem, co musím udělat a tady se to nesmí stát. Vstal jsem a naposledy se podíval na dívku, kterou jsem miloval.
„Odpusť mi,“ zašeptal jsem. Prošel jsem kolem Billyho a naposledy jsem se na něj podíval. Můj otec teď zůstane sám. Snad mu Charlie odpustí, co provedl jeho syn. Vím, že má existence už nebude moc dlouhá. Muselo to skončit a to co nejdřív. Byl jsem zničen. Ironií je, že konečně chápu, jak se cítila Bella, když ji Edward opustil. Ale tohle je o dost horší. To já ji zničil. Já ji zavraždil.
Vyběhl jsem z La Push, abych čelil svému osudu. Edward tam už stál a ve tváři měl šílený výraz. Nejspíš si už přečetl moje myšlenky, takže věděl, co se stalo. V okamžiku byl u mne a chytil mě pod krkem. Nijak jsem se nebránil. Chtěl jsem umřít.
„Dopřeju ti to,“ procedil Edward skrz zuby a kousl mě do hrdla. Cítil jsem ten jed, jak se mi rozlévá po těle. Pustil mě a já se zhroutil k zemi. Mé tělo se zmítalo v křečích. Ta bolest byla strašná a já věděl, že umírám. V mojí mysli se mi promítal můj život.
Viděl jsem svoji matku, jak si se mnou hraje s vojáčky. Pak jak mi otec říkal, že je máma v nebi a já tomu nechtěl uvěřit. Bellu, jejíž krása mě upoutala hned, jakmile jsem ji spatřil. Potom jak se trápila pro něj. A pak ten hrůzný čin, který jsem provedl. Konečně moje mysl začala upadat do tmy.
Pohled nikoho:
Ve Forks panoval smutek. Mladá dívka jménem Bella byla napadena medvědem. Její tělo se našlo v lese. Všichni truchlili nad její ztrátou. Hlavně jeden chlapec s bledou tváří a bronzovými vlasy. Ve tváři měl zmučený výraz. Jako by mu někdo vyrval srdce z těla a pohřbil ho společně s ní. Byl oblečený ve smokingu a přistoupil k čerstvému hrobu. Byl to hrob Isabelly Swanové.
„Neboj se, lásko, brzy se zase shledáme,“ řekl a položil na hrob růži. Otočil se a pomalu odešel…
Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Jacobovo peklo:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!