Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jmenuji se Bella a jsem... Alkoholička

10.12.2009 (14:00) • Adushka9 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3797×

„Jmenuji se Bella a jsem… alkoholička. Jsem ráda, že si to konečně dokážu přiznat, napsat to o sobě. Důvod proč jsem začala pít pramení dva roky zpátky. Život se mi od základů změnil. Během jednoho dne jsem přišla o lásku svého života, o nejlepší kamarádku, o skoro svou rodinu a o své srdce.

Po jejich odchodu jsem se uzavřela do sebe. Nekomunikovala jsem s nikým. S Angelou, která o mě měla upřímnou starost. S Mikem, který chtěl zpočátku zacelit tu díru v mém srdci, ale později to vzdal. S Jessicou, která mi občas přišla, že jí jde jen o nové drby. S mámou, která mi denně volala z Jacksonvillu. S tátou, kterého ničil pohled na jeho utrápenou dceru. S Jacobem, který mě měl rád takovou jaká jsem. Prostě s nikým.

První dva měsíce jsem křičela ze spaní. Zdálo se mi o něm. O jeho odchodu...“ dívka sedící pod smrkem odložila deník, aby si setřela slzy. Vzpomínky na jeho a jeho ochod jí vždy působily bolest. Byla zde v léčebně v Seattlu už dva měsíce… Ze začátku byla uzavřená do sebe, nechtěla o sobě mluvit, ale později se rozhodla, že se svěří alespoň částečně. Nemohla říct celou pravdu – nikdy a nikomu.

Proč? Protože její přítel nebyl člověk. On i jeho rodina byli upíři. Ne ti klasičtí lovící nevinné lidi. Dá se říct, že byli a jsou upíři vegetariáni – živící se pouze zvířecí krví.

Nechtěla a ani nemohla prozradit je. Znamenalo by to pro ni smrt – kdysi si ji pro sebe sice přála, ale teď ne. Chce aspoň částečně žít. Už kvůli svému otci. Jemu to dlužila. A také kvůli němu. Slíbila mu to. A slib už částečně porušila – udělala něco nezodpovědného.

„Jednoho dne jsem se rozhodla jít z domu pryč. Aspoň na chvilku. Šla jsem ta, kam mě nohy nesly. Donesly mě až před bar. Dostala jsem chuť se pořádně napít. Já, která v životě pila maximálně trošku vína. Lila jsem do sebe jednoho panáka za druhým. Líbil se mi ten pocit otupělosti a zapomnění na své každodenní utrpení. Byla jsem ponořená do svého vlastního světa. Snad poprvé za celý ten čas od jeho odchodu jsem se znovu smála. Ale všechno bylo špatně a já si to neuvědomovala. Nebyla jsem to já. Tohle bylo mé horší já. Jestli se pro mě Charlie trápil předtím, tak teď ze mě šílel. Den co den jsem chodila do baru, měla jsem tu už své „čestné místo“. Nejeden kluk se mě tu pokoušel sbalit, ale já pokaždé odolala i když jsem byla na mol V mém srdci byl prostě stále jen ON.

Po pár měsících jsem úplně na mol došla do jejich domu. Pomatuji si, jak jsem tam tenkrát křičela, chtěla jsem aby ta bolest ze mě vyšla ven. Křičela jsem, plakala, ale nic nepomáhalo. Šla jsem do jeho pokoje, kde mě zcela ovládl pláč. Plakala jsem tam celou noc, později jsem vyčerpáním usnula. Vzpomínám si na ten krásný sen. Můj anděl zamnou přišel. Trápil se mým chováním.

„Bello.. Ach co jsem to udělal. Co se to s tebou stalo.“ Slyšela jsme mluvit jeho sametový hlas. „Nevzdávej to.. Žij! A přestaň s pitím. Prosím. Kvůli mně.“

„Kvůli tobě?! To ty za to můžeš!!!“ křičela jsem. Probudila jsem a stále křičela. Nebyl tu. Byl to jen sen.

Proč jsem ho obviňovala? Jeho vina to nebyla. Jen mé špatné rozhodnutí. Uvědomila jsem si, že takhle žít nechci. Stále jsem se motala a vratkým krokem šla z jejich domu pryč. Silnic pro mě potom nebyla dost široká a já.. Skončila pod jedním autem. Naštěstí jsem vyvázlá jen s lehkými zraněními. Ale jen mě to utvrdilo v rozhodnutí něco dělat se svým životem. A tak jsem tady. S věčnou chutí na alkohol. Ale já to bez něj přežiji. Víra je základ.“

Bella byla naplněná novou nadějí a vůlí. Chtěla bojovat, chtěla něco udělat se svým životem. Stále byla uzavřená do sebe. Deníku svěřila jen část pravdy. Stále v sobě dusila to jak moc miluje upíra, který si odnesl její srdce. Každou noc plakala. Nedokázala žít bez jeho lásky. Chtěla ho mít u sebe. Ale věděla, že tenhle boj nevyhraje. Že se s ním nikdy nesetká. Doktoři si s ní v tomhle ohledu nevěděli rady. Závislosti se zbavila, ale po nějakém čase ji sem přivezli znovu – nevydržela to bez něj. Znovu pila. Žal ji donutil znovu se napít. Zklamala tím hlavně sebe. Ale tentokrát tu byla úplně jiná Bella.

Čokoládově hnědé oči byly prázdné, bez života. Hnědé vlasy ztratily svou krásu, pokožka nebyla ani bílá. Byla taková zašedlá, prostě nezdravě vypadající. Bella odmítala jíst. Tentokrát chtěla umřít. Byla pořád smutná a stále mlčela. Do léčebny nastoupila nová sestřička – Annie Smithová. Annie byla drobná blondýnka se zelenýma očima, malá vzrůstem – velká svým srdcem. S „padlým andělem“ jak Bellu nazval jeden z pacientů kvůli její kráse soucítila. Věděla o jejím případu vše. Zajímala se o ni, ani nevěděla proč. Mívala noční směny. Sedávala u Belly a hladila ji po zádech když plakala. Snažila se s ní komunikovat, ale to Bella odmítala. Jednou jí dala do rukou tužku a blok se slovy ať vyjádří co cítí pomocí obrázku.

Její talent jí zarazil. Nakreslila dívku zahleděnou daleko do krajiny, kde se rýsovala postava mladíka, který byl otočen zády. Annie měla vyhráno. Bella komunikovala aspoň částečně. Svou bolest a stesk vyjadřovala pomocí obrázků.Všude byli jen obrysy postav, nikdy žádné tváře.

Jednou Annie přišla s dobrou náladou. Vždy Belle všechno vyprávěla i když ona ji většinou neposlouchala.

„Zítra ráno má nastoupit nový doktor. Je velice nadaný. Přistěhoval se sem s rodinou z Aljašky. Dnes jsem ho zahlédla, když šel vyřizovat formality. Je velmi krásný. Tak nádherného člověka jsme ještě neviděla…Chudák směna mu vyšla zrovna na Vánoce.“ Bella ji stejně neposlouchala. Byla ponořena do kreslení. Rozhodla se namalovat jeho obličej – ale stále si myslela, že její dílo neukáže jeho skutečnou krásu. A tak se kolem ní kupily zmačkané papíry.

Bylo 25. prosince ráno. Venku nebyl sníh a zahrada léčebny působila velmi smutným dojmem. Belle připadalo, jakoby zahrada odrážela její pocity.

Z pohledu Belly:

Uslyšela jsem za sebou kroky. Stále jsem se dívala z okna. Ani nevím proč, ale po půl roce zde jsme začala mluvit.

„Je to smutné, že ano? Kalendář ukazuje, že jsou Vánoce. Lidé by měli rozbalovat dárky. Vy jste v práci a já zde. Uzavřená před všemi co mě měli rádi. Táta s mámou si zaslouží lepší dceru, než jsem já. Kde je asi konec jemu a jeho rodině? Annie a ty. Měla bys být u své rodiny a Ne se starat o mě. Beznadějný případ. Jak si řekla o padlého anděla…“

„Annie tu dnes není. Chtěl jsem se Vám představit slečno, jsem Carlisle Cu-“ otočila jsem se. A opravdu tam stál.

„Carlisle?“ v očích jsem měla slzy. Rozběhal jsem se, ale zakopla jsme o postel. Chytily mě dvě ledové ruce. Plakala jsem. Tak ráda jsem ho viděla.

„Bello? Co se to s tebou jen stalo?“ objímal mě Carlisle.

Pověděla jsem mu to celé. Celý příběh odehrávající se během toho roku a půl co tu nebyli. Seděli jsme na pohovce na nemocniční chodbě. Nerada jsem používala slovo léčebna. Najednou se rozrazily vchodové dveře a v nich stál ON. Důvod mého bytí. Láska mé existence. Za ním vběhla Alice a zbytek rodiny.

„Bello. Odpusť mi to!“ omlouval se Edward. Padl předemně na kolena a všechno mi vysvětloval. Odpustila jsem mu hned jak jsem ho viděla. Skočila jsem mu okolo krku a po roce a půl ho políbila.Všichni byli dojatí. Edward semnou točil do kola a já byla šťastná. Konečně šťastná. Všimla jsem si, že začal padat sníh. Oči mi slzely. Tomuhle já říkám dokonalý vánoční dárek…

http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-adushky9/

Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jmenuji se Bella a jsem... Alkoholička: