Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jo, našli jsme ji

Catherine + Amanda


Jo, našli jsme jiPamatujete si na jednu pasáž z NM? Bylo to krátce poté, co našel Sam Bellu v lese, když hledala Edwarda, který ji opustil. Charliemu volalo plno lidí, aby se zeptali na Bellu. Ale kdo všechno mezi nimi byl?

„Jo, našli jsme ji. Je v pořádku. Ztratila se. Už je jí dobře,“ opakoval Charlie do telefonu znova a znova.

 


 

Edward

Bella mě svojí reakcí zaskočila. Čekal jsem, že mi ta tvrdá slova neuvěří, že budu muset lhát, až se bude prášit. A ona se této lži nebránila, jako by to podle ní byla pravda.

Copak si opravdu myslela, že tu lásku navždy k ní jen hraju? Že mi opravdu měla posloužit jen pro rozptýlení?

Odpověď bolela tisíckrát víc, než kdyby mě upalovali zaživa. Ano, myslela si to.

Sedl jsem si do malého rámu okna, umístěného ve svém novém pokoji. Nechtěl jsem si pokoj prohlížet. Byl jsem si jist, že mi bude všechno připomínat ji. A já se chci pokusit na ni nemyslet, co to půjde. Ačkoliv z mého mrtvého srdce se nikdy nesmaže, z mích očí už zmizela.

Vzpomněl jsem si na přísloví. Sejde z očí, sejde z mysli. Byl jsem si vědom toho, že u mě tento verš pravdivý nebude. Jak to ale bude u ?

Prsty jsem přejel po hnědém rámu okna. Před očima jsem okamžitě uviděl ji. Pamatoval jsem si každé její slovo, každý pohyb, i každý její nádech. Když jsem uviděl tuto hnědou, vzpomněl jsem si na jednu chvíli s Bellou...

„Jaká je tvoje nejoblíbenější barva?“ začal jsem rychle.

Obrátila oči v sloup, jako by čekala něco mnohem horšího. „To se mění ze dne na den.“

„Jaká je tvoje oblíbená barva dnes?“ zatlačil jsem na ni.

„Pravděpodobně hnědá.“

Jaký neobvyklý výběr. „Hnědá?“ Uvažoval jsem s pochybnostmi v mém hlase. Ale předtím, než jsem se stihl zeptat proč, bylo to, jako by ona uměla číst mé myšlenky.

„Jistě, hnědá je teplá. Chybí mi hnědá. Vše, co je hnědé - kmeny stromů, skály, zem - to se nevztahuje na zdejší měkký zelený materiál.“ Začal jsem jí hledět do očí, když jsem ji poslouchal. Proč jsem se jí ptal na výběr barvy? Bylo to krásné. Hluboké. Úchvatné.

Ucítil jsem hroznou bolest na mé hrudi. Popadl jsem dech, ačkoli to bylo zbytečné. Ale jako bych ho najednou potřeboval a neměl bych ho. Dusil jsem se.

Svezl jsem se z rámu na bílý koberec. Nejdřív jsem jen tak seděl a koukal nepřítomně na bílou stěnu. Moje mysl byla jinde. Byla s ní. Bylo s ní i moje srdce. Všechno, co v čem jsem měl Bellu.

Když jsem si vzpomněl na její jméno - její úsměv, její oči, její krev, její rty -, začala mnou zmítat hrozná bolest. Všechno to místo ve mně, které zaplňovala ona, bylo pryč. Byl jsem podivně prázdný. Jiný.

Lehl jsem si na bok a snažil se pochytit všechny části mého těla zpátky - ale rozpadal jsem se, byla ze mě troska.

Zakřičel jsem - sice velice potichu -  ale s velkou intenzitou. Tělem mi probíhaly podivné křeče. Měl jsem dojem, že jedna ruka mě tahá nahoru a druhá dolu - obě mne trhaly na kusy.

„Edwarde, jsi v pořádku?“ Esmé, byla tady. Podíval jsem se na ni a viděl odraz mích emocí. Ovšem v tom odrazu nebyla taková bolest, jako v mém obličeji,

„Jdi pryč!“ zakřičel jsem na Esmé.

Co to do mě vjelo? Vždyť to byla Esmé. Byla něco jako moje máma. A takhle se k ní chovám? Než jsem se jí stihl omluvit, byla pryč.

Měl jsem dojem, jako by uběhl nejméně měsíc od té doby, co jsem ji opustil. Ale čas pro mě nic neznamenal - sice se neustále pohyboval, ale nic se s jeho pomocí neměnilo. Čas rány nevyléčí. To jsou jenom povídačky.

Alice ke mně opatrně přitančila. Položila mi ruku na rameno a váhavě si mě měřila. Věděla, jak lehce mohu vybuchnout.

„Před chvílí našli Bellu,“ zašeptala do ticha mého pokoje.

Zpozorněl jsem. Takže to uběhlo pouze pár hodin, co nejsem s ní? Je vůbec moje existence možná, když ji nemám na blízku?

„No, a co já s tím?“ zaštěkal jsem na Alice, jak nějaké nevychované štěně.

Neucukla sebou. Nelekla se mojí reakce, čekala to. „Můžeš zkusit zavolat, jak jí je.“

Zvedl jsem hlavu. Ta bolest v mém nitru na chvíli pominula, když jsem si představil, že bych znovu mohl slyšet její hlas. „Jak…“ začal jsem.

Ale Alice byla rychlejší. Podala mi telefon a začala na mě chrlit jednu větu za druhou. „Charliemu teď všichni volají, aby se zeptali, jak se Bella má. Můžeš si na někoho zahrát. Zkus se mu ozvat pod jménem Dr. Neo Corttex.“

Přikývl jsem a začal vyťukávat číslo jejich telefonu. Charlie mi to zvedl až na čtvrtý pokus. Alice měla pravdu, hodně lidí volalo, aby se zeptali na Bellu. Neustále měl obsazeno.

„Tady Charlie Swan,“ ozval se do telefonu ospalý hlas.

„Dobrý den, tady doktor Neo Corttex. Jen jsem se chtěl zeptat, jak se daří Belle,“ pokoušel jsem se napodobit doktorův přízvuk.

„Jo, našli jsme ji. Je v pořádku. Ztratila se. Už je jí dobře,“ odpovídal Charlie automaticky. Musel to už vykládat poněkolikáté.

Nechtěl jsem dál zdržovat, proto jsem už jen poděkoval a zavěsil. Usmál jsem se na Alice a hodil jí telefon do rukou. Jakmile odešla, sedl jsem si do křesla a z okna se díval na zasněženou krajinu.

Věřil jsem těm slovům, která mi řekl Charlie. Věřil jsem, že Bella bude žít spokojeným životem, do kterého já nebudu patřit.

Kéž bych tehdy věděl, jak jsem se mýlil.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jo, našli jsme ji:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!