Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kap, kap, kap... jen jeden den

UH sraz 2010

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Kap, kap, kap... jen jeden denMiloval jí tak moc, že ji dokázal opustit pro její dobro. Ono se však všechno zvrtlo a během dvou měsíců se Belle změnil život od základů. Stačil jen jeden den, aby se stala spousta osudných věcí. Stačilo, aby se nezapovídal v nemocnici a mohl s ní být navždy. Trochu mě dostalo deštivé počasí, a tak to nějak vzniklo. Za každý znak, který se objeví v komentech budu vděčná. :)

06.05.2010 (18:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2099×

 

KAP, KAP, KAP... JEN JEDEN DEN

 

„Kap, kap, kap,“ ozývalo se od okna, to jak se odrážely kapky. Já jsem seděla v prázdném pokoji v prázdném domě. Bylo tu prázdno a ticho. Jindy tak plný dům nádherně sladěného nábytku, krásných obrazů a barev. Teď jen holé zdi a prázdné zaprášené pokoje. V krbu zbytky dohořelého dřeva a venku chladno a deštivo.

Ani nevím, jak jsem se tu vzala, prostě tu teď sedím, v pokoji, kde sedával on a hledím přes sklo, na kterém se honí kapky. Ten déšť mi pomáhá vyjádřit tu bolest. Sedím tu, v ruce tužku a blok. Bezmyšlenkovitě mi jezdí ruka po papíře a kreslí, kreslí ale jednu určitou myšlenku, která mě napadá častěji a častěji – smrt.

Přemýšlím nad tím, jaké by to bylo – zemřít. Snadné, těžké? Komu bych tím ublížila, jsem tak sobecká?

On odešel a vzal si s sebou moje srdce. Člověk nemůže žít bez vody, kyslíku a potravy, stejně jako květina bez živin, vody a slunce. On byl pro mě kyslík, voda, potrava, to on byl to, díky čemu jsem žila. Odešel a já nemohu žít.

Odhodím papír a tužku do rohu místnosti, prach se vznese a mě začne dusit. Tužku jsem zlomila v půli, to jak dopadla na podlahu. Papíry se zmačkaly. Začala jsem kašlat a na ruce mi přistály kapičky krve.

Nepohnuly se mnou, mám rakovinu plic. Nikdy jsem mezi rty nevložila cigaretu, nikdy jsem z ní nepotáhla, přesto umírám. K plicím se navíc přidala ještě leukémie, jsem vůbec ráda, že jsem se sem dostala. Do tohohle městečka, tohohle domu a tohohle pokoje. Prohlásili mě za blázna s prognózou – jistá smrt.

Vždycky jsem po své smrti chtěla ještě pomoci a jediný orgán v mém těle, který je zdravý, je srdce. Tedy alespoň z fyzického hlediska. Do blázince jsem se dostala z léčebny alkoholu a závislosti na drogách. Jeho odchod mě stáhnul na úplné dno a já během týdne byla právě v léčebně, kde u mě našli rakoviny.

Se smrtí jsem se smířila, nebojím se jí. Je lehká, snadná, ale v mém případě dlouhá. Často přemýšlím nad tím, jaké to bude až budu odcházet. Táta za mnou do blázince jezdí každou neděli a maminka, ta o ničem neví. Pro ni jsem šťastná.

Nevím, jak dlouhá doma mi zbývá, ale mým osudem je zemřít. Musím to tak brát. Setřu slzy a zvednu se. Kresby nechám pomačkané s rozlítané po pokoji a pomalu odcházím. Stačí tak malá chybička, jako je podlomení kolen na schodech a já padám.

Bolest necítím, jsem taková otupělá tečka na planetě. Dělají to ty prášky, které mi dávají, abych necítila bolest od leukémie. Naposledy zakašlu a kapky krve dopadnou na bílou zeď a já s lehkostí a myšlenkou na Edwarda naposledy vydechuji a slyším mé srdce jen slabě tlouci. 

Miluju tě, Edwarde a věz, že i když tu nejsem, jsem s tebou.



Edward:

Nemohl jsem bez ní žít. Jsou to dva měsíce, dva měsíce, které mi přišly jako tisíc let. Běžím si pro odpuštění. Poslední, co vím, je, že odjela za otcem do Forks. Pustili ji. Umírá. Moje Bella umírá a já ji neutěšuji.

Když jsem doběhl do Forks, její pach mě strefil do nosu jako baseballový míček. Pršelo a kapky bubnovaly o zem. Stopoval jsem ji, když jsem zjistil, že šla do našeho starého domu, uvědomil jsem si, že ona by nikdy nezapomněla, že jsem jí ublížil natolik, že mi neodpustí, přesto jsem byl v domě za sekundu.

Uviděl jsem její polámané tělo a uslyšel srdce slabounce tlouci. Neváhal jsem a zakousl se do jejího hrdla. Jen ten pocit, že by mi umřela, byl silnější než chuť její krve. Nedělalo mi žádné problémy kousnou ji znovu a znovu. Kousal jsem ji, kde jsem mohl. Bylo pozdě.

Byla slabá. Byla krásná i pod tou tíhou nemoci. Ve tváři lásku a zavřené oči. Jako by věděla, že je to snadné. 

Klečel jsem tak dlouho a pak se zvedl a vyšel podle jejích stop v prachu. Byla v mém pokoji. V rohu byly poházené papíry a tužka. Když jsem je prohlížel a zjistil, že každá druhá kresba je dokonalá podobizna mojí tváře, ucítil jsem na tváři kapku. Byla to moje slza. Byla černá jako uhel. Stékalo mi jich víc.

Odešla a už se nevrátí. Snad je šťastná.

Netuším jak dlouho jsem tam stál a tekly mi slzy, ale pak jsem se rozhodl a vzal ji do náruče a běžel na naší louku, kde jsem ji pohřbil a na náhrobek jsem vyryl její jméno, datum narození a úmrtí a slova, která ji vystihovala a ona znala. „Zde leží dívka, tak krásná, tak sladká, tak milá, tak líbezná, že žádná růže, diamant či upírka se jí nevyrovná!“. Odešel jsem, na rukou hlínu. Za košilí skicák a zlomenou tužku. V kapse jeansů pramínek jejích vlasů a v očích slzy.


Bella:

Otevřela jsem oči a sedla si. Myslela jsem, že jsem mrtvá. Rozhlédla jsem se a spatřila jeho, jak snaží se mě zachránit, ale už nejde to. Pak se zvedl a do svého pokoje odešel, šla jsem za ním a kolem zrcadla prošla jsem. Žádný odraz, nic. Ohlédla jsem se a kus křídla spatřila. Jsem anděl, no paráda. Myslela jsem, že budu někde, kde si nebudu nic pamatovat, nebo že se převtělím v jiného tvora.

Když jsem se mu v pokoji do tváře podívala spatřila jsem černou slzu a k němu se rozběhla. Objala jsem ho, ale on nic a mě tekly slzy rudé a jako perly velké. Vzal moje tělo a na louce ho zakopal a pak odešel a mě tam nechal.

V ruce se mi revolver ocitl a na něm nápis: „Jednej dle citu.“. Neváhala jsem a vystřelila, kulka do něj pronikla a on spadl k zemi a nevstal.

„Co jsem to učinila? Svého anděla jsem zabila!“ brečela jsem a k němu hned běžela. On na rtech jen úsměv, jako by říkal: „Sejdeme se v nebi!“.

Plakala jsem a věděla, že nikdy ho neuvidím, už nikdy. Naposledy jsem ho políbila a on se rozplynul v prach a zbyl po něm jen prstýnek. Ten jsem si hned navlékla a nahoru vzhlédla.

„Co tady mám dělat? Proč?“ otázek jsem měla spoustu a nedokázala jsem na ně odpovědět. Slzy mi tekly a nešly zastavit.

„Pomáhat těm, kteří mají zemřít. Nejsi anděl, jen tak vypadáš, to až budeš stát po jejich pravici a oni budou umírat, aby viděli anděla. V revolveru nikdy nedojdou náboje a ty je vždy střelíš přímo do srdce. Je jen na tobě, kdo zemře a kdo ne. Jsi smrt! Navždy v této podobě a teď jdi, jinde čekají tě,“ ozvalo se z neznáma.

„Proč já?“

„Jsi ta vyvolená. Smrt byla zde vždy a byla nespravedlivá, teď je jen na tobě, komu život ponecháš!“

Byla deštivá noc a kapky se odrážely od trávy na krásné louce poseté kvítky a na náhrobku jedné mladé krásné dívky přibylo drobným písmem jméno a dvě data s citátem: „Miloval a láskou byl zabit!“

"Kap, kap, kap...," ozývalo se všude kolem smrti.

KONEC

Shrnutí

 

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kap, kap, kap... jen jeden den:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře