Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krásná nehoda

09.09.2012 (15:00) • Emet • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 2739×

Bella

„Bello, souhlasíš?” křikla na mě učitelka a já jsem vstala z lavice. Byla jsem hrozně unavená a do toho do mě rejpala učitelka.

„Ano, ano...” řekla jsem ještě rozespale, a pak jsem se rozhlédla po třídě. Všechny páry očí směřovaly na mě. Nerada jsem byla středem pozornosti, ale jeden pár očí mi nevadil... Krásně karamelově zlaté oči se na mě dívaly. Nemohla jsem z něj spustit oči... Měl krásné bronzové vlasy, které měl vždy upravené do toho nejkrásnějšího rozcuchu. Když jsem všem ostatním párům očí zmizela z dohledu, ty jeho mě pořád probodávaly. Pak se mírně usmál, to mě úplně dostalo. Málem jsem se zhroutila. Naštěstí zazvonilo, ale já nemohla vstát. Doslova jsem se nad ním rozplývala. Byl jako bůh... Jen ještě o něco hezčí. No, musela jsem vypadnout ze třídy... Edward šel poslední a elegantně mi otevíral dveře.

„Na co se mě to učitelka ptala?” řekla jsem, a pak jsem se mu zahleděla do očí. Nemohla jsem se odtrhnout. Ty krásné karamelově zlaté oči se na mě dívaly. A já jsem nezrudla. Stáli jsme na chodbě a dívali se na sebe. Vydržela bych takhle stát věčně. Ale nemohla jsem, protože mě doma čekala spousta povinností a Edwarda zřejmě taky. Ač neradi, odtrhnout jsme se od sebe museli. Ještě jsme spolu sešli do prvního patra, a pak mě definitivně opustil. Vydala jsem ke skříňce, kde jsem nechala přebytečné knihy, a pak se vydala k východu. Šla jsem domů v dešti, ale užívala jsem si to. Bylo to takové příjemné osvěžení.

Když jsem došla domů, hodila jsem tašku do rohu a popadla Montyho. Monty byl můj pejsek, byl to boxer. Milovala jsem ho. Byl takový můj starší bráška. Vzala jsem vodítko, co zdánlivě přípomínalo řetěz, a připnula ho Montymu na obojek. Byla jsem ráda, protože jsem mohla Montíka udělat šťastným, a tak jsem si lehla, potom mě celou olízal. Pokud čekáte, že jsem si to setřela, tak ne. Mně to nevadilo... Pak jsme se vydali ven. Zamířila jsem k lesu, protože pršelo. Tam bych tak nenasákla dešťovou vodou. Procházela jsem se mezi stromy a hluboce přemýšlela. Byla jsem z celého dne unavená, ale co bych pro Montyho neudělala. Jelikož jsem si nevšímala cesty, narazila jsem do stromu. Vstala jsem a znechuceně ze sebe sundávala listí. Byl konec listopadu, takže byly už všechny stromy holé. Dál mě tahal Monty. Nevěděla jsem proč. Vždycky mě poslouchal. Když mě táhnul z kopce, byla jsem už vyčerpaná. Pak, když se konečně zastavil, do stromu před námi uhodil blesk. Strom se v polovině zlomil a spadnul na mě.

Edward

Procházel jsem se po lese, když jsem spatřil tu dívku. Ležela pod spadlým stromem; byla tak bezbranná. Strom jsem zvednul a odhodil ho na druhou stranu. Jak moc se mi ta dívka líbila. A teď tady ležela, podchlazená, pod mýma nohama. Jemně jsem si ji vzal do náruče. Potom jsem si všimnul i toho pejska, který byl s ní. Taky jsem ho vzal a položil Belle do klína. Ano, byl zázrak, že jsem věděl, jak se ta dívka jmenuje. Ve škole mi věnovala tolik pozornosti, že se mi to jméno nějak vrylo do paměti. Pak jsem se svou nadzvukovou rychlostí přesunul ke mně domů. Pejska jsem položil na pelíšek v mém pokoji. Sice jsem neměl psa, ale míval jsem. Bohužel po mé přeměně zemřel.

„Monty,” zašeptal jsem, když jsem si přečetl jmenovku na jeho obojku. Spokojeně pochrupával, tak jsem pokračoval k mé posteli. Nejprve jsem ale tu dívku musel svléknout. Nemohla jít spát v tomhle mokrém a špinavém oblečení. Sundal jsem jí mikinu, tílko a kalhoty. Potom jsem se na ni zadíval. Byla tak krásná a nevinná. Ležela na mé posteli a choulela se do klubíčka. Vyndal jsem ze skříně mou oblíbenou košili. Potom jsem ji do ní opatrně oblékl. Když Bella i Monty leželi v postelích, vydal jsem se na lov.

Bella

„Co to?” řekla jsem ještě rozespalým hlasem a podívala se na mého brášku. Olizoval mě. Byl tak roztomilý. Potom si lehnul vedle mě a spokojeně odpočíval. Až teď mi došlo, že ležím v cizím pokoji, v cizí posteli, v cizí košili.

„Kde to jsem?” řekla jsem a rozhlédla jsem se tu. Pak do pokoje někdo vstoupil. Srdce mi málem přestalo bít. Byl to vážně on. Edward Cullen v celé své kráse. Neměl tričko, takže byl ještě víc sexy.

„Promiň, jestli jsem tě vzbudil,” řekl krásným sametovým hlasem.

„To je v pořádku,” řekla jsem a usmála se na něj. Úsměv mi opětoval, pak něco vytáhl zpoza rohu. Byl to nějaký tác. Byla jsem strašně šťastná, že tady jsem, ale co mi tak mohl nést? Páni, karamelové lívance a kakao. Karamel mi připomněl jeho oči, a tak jsem se na něj podívala. Také se na mě zahleděl a usmál se. Potom se ke mně naklonil a pošeptal mi do ucha:

„Doufám, že jsi v pořádku,” řekl sametovým hlasem. V pořádku? Byla jsem v obrovském pokoji a na nejpohodlnější posteli se snídaní na klíně a s tím nejkrásnějším klukem na světě. Kdo by nebyl v pohodě? Začala jsem do sebe cpát lívance. Když jsem se najedla a vysrkala kakao, zeptala jsem se ho:

„Kdy budu moct domů?” Samozřejmě se mi domů nechtělo, ale musela jsem...

„Až budeš chtít...,” řekl trochu posmutnělým hlasem. V domě bylo hrozné ticho, a tak jsem si uvědomila, že tady žije sám. Bez rodičů, bez kohokoliv...

Edward vzal tác a odnesl ho do kuchyně. Cítila jsem se naprosto skvěle. V jeho bytě a s ním... To byl splněný sen. Když se Edward vrátil, posadil se vedle mě na postel. Srdce mi začalo bušit jako o závod a bála jsem se, aby to neslyšel.

„Kde se tady můžeme... můžu osprchovat?” řekla jsem poněkud klidným hlasem. Usmál se a ukázal na obrovské ebenové dveře. Přicupitala jsem tam a sundala si košili. Krásně voněla. Trochu jako cukrová vata a máta. Nemohla jsem se té vůně nabažit. Pak jsem si sundala i zbytek oblečení, co jsem měla na sobě, a osprchovala se. Bylo to velmi příjemné. Když jsem vylezla, omotala jsem kolem sebe ručník, pak si něco uvědomila. Kde mám oblečení? Zaťukala jsem na dveře. Ježiš, to bude trapas. Ale co mám dělat?

„Co se děje?” řekl Edward svým nádherným, sametovým hlasem.

„Já - já... Nemám tady oblečení,” řekla jsem celkem posmutněle. Edward otevřel dveře a dovedl mě ke skříni. Pak se otočil, abych se mohla překvléknout. Pochybovala jsem, že by měl něco mojí velikosti. Když jsem ji otevřela, bylo tam mé včerejší oblečení. Sněhově bílé tričko, černá sametová mikina a džíny. Navlékla jsem to na sebe, protože už jsem měla spodní prádlo oblečené z koupelny. Napravo ode mě bylo zrcadlo. Edward stál přímo před ním, a tak jsem se mohla opět podívat do těch jeho karamelových očí. Když jsem se převlékala, všimla jsem si, že po mně pokukuje. Nijak mi to nevadilo, ba naopak. Byla jsem ráda, že je tady se mnou. Když jsem byla hotová, usedla jsem na postel. Nechci odsud, blesklo mi hlavou. Takhle žít by mi nevadilo. Každé ráno se na něj dívat... Ještě pořád neměl triko. Pak otevřel skříň na druhé straně pokoje a vytáhl z ní sametovou černou košili. Navlékl si ji, pak si stoupnul přede mě. Dívala jsem se do země. Pak jsem začala pohledem stoupat vzhůru. Zastavila jsem se na jeho botách. Měl bílé tenisky. Pokračovala jsem dále. Zastavila jsem se... No, mezi stehny. Ale hned jsem pokračovala, protože mi připadalo blbé se tam dívat. Další zastávka mých očí byla na jeho hrudi. Přes celkem těsnou košili mu šly vidět krásné svaly. A pak jsem stoupala ještě výš. Zastavila jsem u jeho krásných plných rtů. Byly dokonalé. Jen ochutnat... Ach... Doslova jsem se před ním rozplývala. Nakonec jsem zastavila u jeho očí. Ale nemohla jsem si nevšimnout toho dokonalého bronzového rozcuchu. Hned jsem sel ale vrátila k očím, které mi taky věnovaly značnou pozornost. 

Postavila jsem se, abych mu pořádně viděla do očí. Byly tak krásné. A ty jeho plné rty... Nedalo se odolat. Srdce mi opět začalo hlasitě bít. Pak se ke mně začal přibližovat. Hodně se mi to zamlouvalo. Pak se naše rty setkaly. Byl to nezapomenutelný polibek... Byl tak něžný a romantický... Musela jsem se Edwarda chytnout, jinak bych spadla na svá podlamující se kolena. Edward si mě k sobě přitisknul, ale pořád ještě nepřerušil náš ústní kontakt. Můj jazyk zkoumal jeho ústa. Pak se to tak trochu prohodilo a jeho sladký jazyk prohlédaval má ústa. Po dlouhé době jsem se odtáhli, neradi. Nikdo z nás to nechtěl. Pak jsme ruku v ruce sešli dolů... 

„A co Monty?” zeptala jsem se, když jsem zjistila, že směřujeme ke dveřím. Edward jen kývnul hlavou, a tak jsem doběhla pro mého milovaného bratříčka. Edward už čekal venku. Krásně svítilo sluníčko, ale on čekal ve stínu. Když jsem k němu přistoupila, opět se ke mně naklonil a věnoval mi polibek. Hned po něm Monty skočil. No jo, jsem jenom jeho. Uculila jsem se na Edwarda; jak nejkrásněji jsem mohla. Měl rozepnuté tři knoflíčky od košile, a tak vypadal ještě líp. Jak někdo tak krásnej, může být navíc ještě tak děsně sexy? Když jsme vykročili ze stínu, všimla jsem si, že jeho pokožka září.

„Co to?” řekla jsem co nejmíň vylekaně. 

„Já, no... Jsem upír,” řekl skleslým hlasem. Věřila jsem mu. Viděla jsem jeho pohled.

„Ach... Edwarde,” řekla jsem a objala ho. Přimáčknul si mě k sobě, což mi nijak nevadilo.

„Bello, jsi krásná,” pošeptal mi svým sametovým hlasem do ucha.

„Ty jsi krásnej a děsně sexy,” řekla jsem, pak jsem cítila, jak se mi hrne krev do tváří. Já jsem to fakt řekla nahlas? Ale Edward se mi nevysmíval. Jen se na mě usmál. A pak mě chytnul za zadek. Přitáhl si mě ještě víc k sobě, teď by se mezi námi jen těžko hledala mezera. Políbila jsem ho a on mi vrátil polibek, ale stokrát něžneji než předtím. Opět jsem se cítila jako v nebi. Musela jsem se ho chytit, protože jinak bych spadla. Když jsme se odtáhli, hluboce se mi zadíval do očí. Pak si mě vyhoupnul do náručí a odešel se mnou do altánku, který stál uprostřed zahrady. Sedl si na ebenovou lavičku a posadil si mě na klín. Pak jsem se mu začala hrabat ve vlasech. Mělo to jednu obrovskou výhodu; i když jsem ty vlasy házela, kam jsem chtěla, pořád vypadaly stejně krásně...

Začalo se stmívat, a tak jsme museli dovnitř. Už mi byla zima.

„Ehm... Mohla bych si dát koupel?” zeptala jsem se, co nejklidněji to šlo. Edward mě mlčky odvedl do obrovské a čisté koupelny. Pak začal napouštět vanu. Mezitím se na mě díval. Ach, jak já jsem ho milovala. V altánku jsme si povídali a řekl mi o sobě téměř vše... Když jsem se ponořila do té horké lázně, Edward se ke mně přidal. Pak mi ve vodě masíroval nohy.

„Já, víš... No, čekal jsem, že to, že jsem upír, tě nějak vezme,” řekl trochu veselým hlasem.

„Já jsem to pobrala celkem slušně,” začala jsem se chválit.

„Promiň, jestli tě obtěžuju, nechtěla bych tady proti tvé vůli zaclánět,” řekla jsem a začervenala se.

„Vůbec mi tvá přítomnost nevadí, ba naopak,” řekl a usmál se. Ten jeho úsměv byl mým prvním a posledním divem světa. Byl tak kouzelný...

Nechtělo se mi vylézat z vany, ale prostě jsem musela...

Pak jsem vyběhla schody a flákla sebou do měkké postele. Ta postel tak krásně voněla. Jako cukrová vata a máta... Ach, Edwardova vůně... Lehla jsem si pod deku a  naslouchala tomu tichu. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Monty, který mi dal pusu na dobrou noc a lehl si na zem vedle mě. Ještě jsem tátovi rychle napsala smsku, že jsem v pohodě, a že si nemusí dělat starosti. Skoro jsem usínala, když vtom vstoupil Edward. Byl jenom v boxerkách, ale mně to nevadilo. Měl krásně vypracované tělo. Lehl si vedle mě a něco mi šeptal. Co? To jsem nevnímala, protože jsem byla zabraná jeho vypracovaným bříškem a hrudí, kterou jsem hladila. Cítila jsem se, jako bych měla každou chvíli vzlétnout. Edward mě políbil a naše jazyky spolu začaly tančit... Potom jsem se lehce odtáhla a otočila se k Edwardovi zády. Ten se pak natáhl, přitáhl si mě k sobě a objal mě. Usnula jsem až po dlouhé době. Byl tak studený, ale to mi nevadilo. Hlavně, že byl se mnou...

Prosím alespoň o smajlíka, jak se vám to líbilo. Ano, Bella vzala nějak moc rychle to, že je Edward upír. Ale tohle mě napadlo venku během patnácti minut. :) Dík za přečtení.

Autor: Emet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Krásná nehoda: