Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krásný vrah už čeká

26.12.2011 (18:45) • Twinkle • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2175×

Dokonale nehybný, jako mramorová socha, stál vysoký muž uprostřed nádražní čekárny. Dlouhý upnutý černý kabát hezky zvýrazňoval jeho perfektní postavu – široká ramena a útlý pas. Na hlavě měl tmavý semišový klobouk, z nějž vykukovalo několik pramenů vlasů ve zvláštním zlatavém odstínu s nádechem do bronzova. Do tváře mu vidět nebylo.

Byl tam sám, vlak měl jet až za hodinu, a to tiché malé městečko pokojně dřímalo, naprosto postrádajíc jakýkoliv noční život. Sem tam místnost prozářila oslnivá světla projíždějících aut, ale to nebylo příliš časté. Ani toho nejpodezřívavějšího občana by nenapadlo, že tato obec není tak bezpečná, jak se jeví, že se v jejích útrobách skrývá monstrum. Ano, policii se to dařilo dobře ututlat. Ani místní drbny netušily, co se děje.
Pousmál se, hrdý na to, jak skvěle utajený umí zůstat. Nic zvláštního na tom nebylo, přece to byl nadčlověk, ale stejně se v něm ozývala přirozená mužská ješitnost.

V tu chvíli byly jeho domýšlivé myšlenky přerušeny, místnost totiž naplnil vábivý pach sladké a lákavé lidské krve. Však člověk, kterému kolovala v žilách, zas tak přitažlivý nebyl.
Obtloustlý postarší chlapík oblečený v policejní uniformě, takový ten typ, který už má věk na důchod, ale přesto stále zůstává věrný své práci prostě proto, že ji má rád.

„Brej večer,“ zahuhlal s nezájmem v hlase.

„Dobrý večer přeji,“ odpověděl mu hlas s takovým tím anglickým měšťanským přízvukem, čímž policistu překvapil.

„Čekáte na vlak?“ zeptal se. Muž v kabátě přikývl.

„Vy také?“ Zavrtěl hlavou.

„Kdeže. Já mám akorát obchůzku, ale nic se neděje, tak sem si řekl, proč se trochu neohřát, že jo. Za půl hoďky mě vyzvedne kolega.“

„Tak to máte štěstí, mně jede vlak až za hodinu.“ Policista se usmál, povytáhl si kalhoty a dřepl si na lavičku.

„Tak to si aspoň můžem povídat, ne?“

„Jistě,“ souhlasil neznámý a natáhl pravici. „Já jsem Anthony, Anthony Masen.“ Policista si ho udiveně změřil, ale pak vřele přijal nabízenou dlaň.

„Těší mě, Frankie Darwin.“

Když Anthony natáhl ruku, aby si sundal klobouk, Darwin polekaně ucukl. Vypadal mile, ale i tak z něj šel strach. Musel sebrat hodně odvahy, aby mu pohlédl do tváře.
To, co uviděl, ho překvapilo. Nadlidsky krásný obličej, rovné přímé rysy a ty oči... Ty temné, černé, lačné oči. Ani si neuvědomil, že na něj zírá s otevřenou pusou, dokud mladý Anthony nesklopil pohled. Odkašlal si.

„Já... Eh... Omlouvám se.“ Masen zavrtěl hlavou, jako že je to v pořádku. Darwin se rozhodl pokračovat v hovoru. Doufal, že se tak bude méně bát. Přece jen - je tu sám, v noci a povídá si s nadmíru podezřelým mužem.

„Takže, kam míříte, pane Masene, a odkud jste vlastně přišel? Vy nevypadáte zrovna jako zdejší.“ Anthony se zasmál.

„Ne, zdejší opravdu nejsem. Pocházím z Chicaga a právě mířím někam do Británie, ale ještě nemám úplně jasno.“

„Ale, ale, pán utíká?“ zeptal se opět Darwin. Mladík přikývl.

„Asi ano... Otec chce, abych se věnoval stejnému oboru jako on, ale mě to neláká. Rozhodl jsem se cestovat.“

„To jste teda už asi na cestách pěkně dlouho, když jste se ocitl až tady, ve Forks, co?“

„Ano, ale tady jsem se zdržel více, než by bylo vhodné. Ovšem okolí je tady vážně nádherné.“

„Ano, to ano,“ pokýval hlavou Darwin, který byl jako zdejší rodák na svůj kraj opravdu hrdý.

„Ale slyšel jsem, že v poslední době to tu nemáte tak jednoduché, nemám pravdu?“ Anthony pohlédl Darwinovi zpříma do tváře.

„Prosím?“ zeptal se nechápavě Darwin. Jako správný, nefalšovaný chlap uvažoval čistě levou mozkovou hemisférou, takže mu přišlo naprosto nelogické, že v něm známý neznámý chlapec náhle probouzí takovou podezíravost a děs. Dokonce se za to styděl. Ale bylo to tak.

„No, pokud se nepletu, řádí vám tady vrah.“

„J-jak to víte?“ Byl už opravdu hodně vyděšený.

„Mám své zdroje,“ odpověděl Masen bezstarostně.

„Ach tak.“ Frank Darwin byl policista tělem i duší, takže mu neušlo, že tady něco nehraje, ale rozhodl se, že o tom popřemýšlí později, kdy nebude mít žaludek sevřený úzkostí. Pokud se toho vůbec dožiju, problesklo mu hlavou. Snad přirozený pud sebezáchovy?

Ale no tak, Frankie, seber se. Buď chlap, nabádal se v duchu. Anthony ho upřeně pozoroval.

Po těch pár dalších minutách, které proseděli v tichu a kdy Darwinovi srdce málem vyskočilo z hrudi, se k jeho úlevě ozvalo zatroubení auta zvenčí.

„Velice mne těšilo, pane Masene, ale pokud mě omluvíte, musím už jít. Kolega už čeká před vchodem.“

„Ale jistě, i mě těšilo vás poznat. Tak na shledanou.“

Darwin úlevně vydechl, právě mu spadl kámen ze srdce. Ne že by to dávalo smysl, ale tak nějak čekal, že se na něj tenhle chlap vrhne s dýkou v ruce. Zvedl se a odcházel. Ale stejně ho nakonec přemohla taková ta policajtská zvědavost a na půli ke dveřím se náhle otočil.

„Poslyšte, pane, a nejste vy náhodou ten vrah?“

„Ale běžte, co vás to napadá.“ Masen byl dokonalý herec.

„Však víte, to já jen tak, z povinnosti.“ A byl pryč.

Anthony ještě slyšel, jak Darwin, nastupujíc do auta, povídá svému kolegovi: „Jeď rychle, Charlie, ten chlap vypadal jako totální magor.“

Avšak ani jeden z těch mužů zákona netušil, že ostrým špičákům tohoto predátora neuniknou.

Večeře vybrána, pomyslel si hladově. Vypadá to, že odjezd odložím na zítřek.

Pokud budete mít zájem, můžu napsat pokračování.

A jistě všichni víte, že bohatě postačí i smajlík na to, aby autora potěšil. :-)

Autor: Twinkle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Krásný vrah už čeká: