Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Křišťálová mísa

31.01.2011 (19:00) • Adrianne555 • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2779×

„Je vůbec Italka?“ zeptala se moje žena pohrdlivě na adresu Belly. Edwardovy dívky, kterou nám zanedlouho přivede představit. Ještě ji ani nepoznala a už ji nenávidí. Věděl jsem, že ona je taková vždycky, jen tak si někoho nepustí k tělu, ale stejně jsem ji nechápal.

„Jmenuje se Bella,“ odpověděl jsem.

„Jsem si jistý, že jí to bude chutnat,“ přisadil si Carlisle. Připravovali jsme totiž na počest Belly menší oběd. Esmé si to prosadila a nedala jinak, než že jí pomůžeme. Docela jsem se na Bellu těšil. Konečně nějaké oživení v našem jinak nudném a stereotypním životě.

„Cítíte to taky? Máme tu člověčinu,“ řekla najednou Rose a já, Carlisle i Esmé jsme nasáli vzduch. Měla pravdu. Bella už je tady. Esmé se zasmála a vykročila jim naproti. Jen co udělala krok, vynořila se za rohem Bella a hned za ní Edward.

„Ahoj, chystáme ti italskou kuchyni,“ usmála se Esmé mile.

„Ach...“ povytáhla Bella obočí a Edward se hned ujmul slova.

„Bello, tohle je Esmé. Moje matka pro praktické účely,“ představil je Edward a já na ni přátelsky zamával.

„Buon giorno,“ usmála se Bella.

„Molto Bene,“ odpověděla se smíchem Esmé. Všechno jsem to sledoval s mírným úsměvem. Šlo to hladce, jen Rosalie se pořád mračila.

„Díky tobě poprvé vyzkoušíme naši kuchyni,“ řekl Carlisle a přihodil kousky masa na prskající pánev.

„Doufám, že máš hlad,“ ujišťovala se Esmé.

„Jo...“ přikývla Bella, ale Edward ji přerušil.

„Ona už jedla,“ zdůrazňoval každé slovo. A vtom to přišlo. Skleněná mísa, kterou Rosalie stále držela, pod jejími prsty najednou praskla a miliony malých kousíčků se rozsypaly po zemi. Prošla opatrně mezi nimi a podpatky jí zlověstně zaklapaly. Nemusel jsem mít Jasperovu schopnost, abych vycítil, že tady se k něčemu schyluje.

„Skvělý,“ vyštěkla. Neslyšně jsem si povzdechl a přešel od kuchyňské linky pomalu k ní. Všiml jsem si Esméina vyčítavého pohledu, který vrhla po Rose. Carlisle taky všeho nechal a připojil se k Esmé.

„No... Protože jsem věděla, že nejíte, tak jsem...“ snažila se Bella zachránit situaci.

„Ovšem. To od tebe bylo ohleduplné,“ přikývla Esmé a znovu se podívala na Rosalie, pak na mě.

„Nevšímej si Rosalie, jako já,“ řekl Edward Belle a já na něm viděl, že by Rose nejradši zavraždil.

„Jo. A dál klidně předstírejme, že to pro nás není nebezpečné,“ odsekla naštvaně Rosalie a vrhla pohled ke Carlisleovi. Jemně jsem ji plácl po rameni. Mělo to být gesto, aby přestala. Edward nevypadal zrovna přívětivě.

„Nikdy bych... nikomu nic neřekla,“ zavrtěla Bella hlavou.

„Všechno ví,“ řekl Carlisle a podíval se na nás dva. Rozhodl jsem se Rosalie trochu pomoct. Svým způsobem měla pravdu. Tohle je nebezpečné.

„Jo, ale problém je, že vy dva jste už prosákli.“

„Emmette!“ napomenula mě Esmé a já pokrčil rameny v obranném gestu.

„Ne, měla by to vědět,“ pokračovala dál Rosalie. „Odnese to celá naše rodina, jestli tohle špatně dopadne.“ Rozhostila se chvíle ticha. Bella se nervózně podívala na podlahu.

„Špatně jako... když se ze mě stane jídlo?“ zeptala se pak a kývla bradou směrem ke kuchyni. Edwardovi zacukaly koutky, Carlisle si odkašlal, aby se nerozesmál, já měl ve tváři pobavený výraz a i ten Rosaliin se změnil. Edward to nevydržel a mírně se zasmál. Carlisle taktéž. Trapnou chvíli zachránila až Alice.

„Ahoj, Bello,“ zašvitořila a seskočila z větve, která sahala až k našemu oknu. V patách se jí držel Jasper. Přikročil jsem k Rosalie, vzal ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Nechtěl jsem další trapné situace. Alice rychle došla k Belle a obejmula ji.

„Jsem Alice. Ach, krásně voníš,“ vydechla udiveně a o krok od ní ustoupila. Musel jsem se pousmát nad Edwardovým výrazem. Tvářil se šokovaně a zároveň naštvaně.

„Alice, co to...“ vyrazil ze sebe.

„Neboj se. My budeme skvělé kámošky,“ přerušila ho a mile se na Bellu usmála. Další chvíle ticha. Až Carlisle se ujmul slova.

„Pardon. Jasper je náš nejnovější vegetarián, je to pro něj trochu těžší,“ představil Jaspera.

„Rád tě poznávám,“ kývl Jasper, ale nehnul se z místa.

„V pořádku, Jaspere. Ta se nejí,“ oznámila mu Alice a já měl co dělat, abych se nahlas nerozesmál. Edwardův výraz byl vážně výstavní.

„Tak jo. Já ti teď ukážu zbytek domu,“ vysoukal ze sebe a rychle Bellu odváděl pryč.

„Tak za chvilku?“ zeptala se Alice. Bella se ještě otočila a přikývla.

„Byla milá,“ usmála se Esmé a Alice nadšeně přikývla.

„Podle mě to šlo dobře,“ řekl Carlisle. Políbil jsem Rosalie do vlasů. Byla už klidnější, ale stále z ní čišel vztek.

„Ukliďte to tu. Hned!“ přikázala nám Esmé. Rosalie začala sbírat střepy. Pomohl jsem jí a během chvilky bylo hotovo.

„Potřebuješ vypadnout,“ šeptl jsem k ní a vzal ji za ramena. Neodpověděla.

„Emmett má pravdu. Běžte se třeba projít a vyčistit si hlavu,“ poradil jí Carlisle. Rosalie chvíli stála bez pohnutí. Nakonec přešla k oknu a vyskočila. Vydal jsem se za ní.

„V pohodě?“ zeptal jsem se a srovnal s ní krok.

„Jo,“ kývla. Vzdálili jsme se od domu tak, aby nás nebylo vidět. Rosalie se pak zastavila. Udělal jsem přesně to co ona a vyčkával.

„Strašně mě to štve. Vždyť ona je člověk!“ vydechla. Nic jsem jí na to neřekl. Nechal jsem ji, aby pokračovala.

„Zamilovala se do upíra! Co když někde něco řekne?“ Zavrtěl jsem hlavou.

„Slyšelas ji přece. Říkala, že by nikdy nic neprozradila,“ pokrčil jsem rameny. Rosalie po mně vrhla naštvaný pohled.

„Na to, že ji znáš sotva hodinu, jí nějak věříš,“ řekla a vzdálila se ode mě.

„Rose, no tak. Nech to plavat. Edward ví, co má dělat. Pokud ji nenávidíš, nikdo ti to nebere, ale nedávej to tak najevo. Uvědomuješ si, že jsi se svou nenávistí sama proti všem?“ Otočila se na mě.

„Myslela jsem, že mě podpoříš!“ zasyčela. Povzdechl jsem si a přikročil k ní. Vzal jsem ji kolem pasu a podíval se jí do očí.

„Samozřejmě, že tě podpořím. Vždycky. Ale ne v něčem, do čeho nám nic není. Nech to být. Prosím. Aspoň kvůli mně,“ poprosil jsem. Věděl jsem, že to zabere. A taky že zabralo.

„Fajn. Ale jestli se něco semele, je to jen její vina,“ procedila skrz zuby. Nechtěl jsem se s ní dohadovat, a tak jsem přikývl. Několik dalších vteřin jsme neřekli ani slovo. Jen jsme se navzájem dívali do očí. Čím déle to trvalo, tím více mezi námi planul oheň, který se objevil vždycky, když jsme si byli takhle blízko. Rosalie se ke mně natáhla a políbila mě. Zapojil jsem se a začal jí polibky vracet. Rosalie se v mé naruči zachvěla a intenzita a rychlost jejích rtů a jazyka se stupňovala. Zarazil jsem se. Mám se jí poddat tady a teď? To přece nejde. Ale nechtěl jsem přerušit tuhle dokonalou chvíli, kterou jsem vždycky tak miloval. Přitáhl jsem si Rosalie blíž k tělu. Nevím jak dlouho jsme tak takhle stáli a líbali jsme se, když jsme zaslechli praskání větviček a zpoza stromu se najednou vynořila Alice. Tiše jsem zavrčel. Jen povytáhla obočí.

„Nechcete se pomilovat zrovna tady, že ne?“ pokrčila nos. Zabořil jsem Rosalie obličej do vlasů a nasál jejich vůni.

„Teď už ne,“ zašeptal jsem, aby to Alice neslyšela.

„Omlouvám se,“ špitla a otočila se k odchodu.

„Co tady děláš?“ zavolal jsem na ni. Obrátila se zpátky.

„Jasper si potřeboval zalovit a já... nevím. Možná pomsta za tu krásnou a teď už rozbitou křišťálovou mísu,“ řekla a významně se podívala na Rosalie. Ta sklopila zrak a mírně se usmála.

„Fajn, povedlo se,“ pokrčil jsem rameny.

„Dobře. To jsem ráda,“ přikývla Alice a konečně odešla. Podíval jsem se na svoji ženu.

„Doufám, že už žádnou křišťálovou mísu nemáme,“ řekl jsem. Rosalie zvedla hlavu a udiveně se na mě podívala.

„Proč?“ nechápala.

„Abys už neměla co rozbíjet a Alice neměla důvod nás rušit,“ vysvětlil jsem a na tváři se mi rozlil úsměv.

„Promiň,“ omlouvala se Rose. Položil jsem jí prst na ústa a tím ji umlčel.

„Nemůžeš za to. Ale jak Alice znám, ani ta jedna mísa nám neprojde lehce.“ Zasmála se.

„Jenže já už si tě podruhé vzít nenechám,“ zašeptala. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. Ale oba jsme věděli, že chvíle plná vášně a chtíče se jen tak nevrátí. Jako první jsem polibek přerušil.

„Raději půjdeme. Bůhví, kolik Alicí se tu ještě schovává.“ Rosalie se znovu zasmála a já konečně zaslechl v jejím smíchu klid a vyrovnanost. Propletli jsme si prsty a vrátili se domů.

Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Křišťálová mísa: