Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krvavá tečka na závěr

24.03.2010 (18:45) • Neyimiss • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3450×

Krvavá tečka na závěr

„Bello! Pospěš!“ rozlehl se halou dívčí hlas, následovaný podivnými zvuky z patra. No, podivnými… Spíš jakoby někdo spadl na zem a zasypala ho pěkná kupička knih. Přesto si toho nikdo nevšímal, byli zvyklí na nemotornost své kamarádky, která momentálně opravdu ležela pod lavinou povinné i nepovinné literatury. Nakonec se jí podařilo vyhrabat a v celé své kráse se přidala k ostatním.

„Tak co? Jak vypadám?“ zeptala se všech přítomných kluků drobná brunetka, oblečená v černých minišatech s obtiskem rudých rtů.

„Sexy,“ zkonstatoval vysoký blonďák po důkladném prohlédnutí jejího vzhledu. Nedalo se s ním jinak než souhlasit, proto ostatní přítomní pánové přikývli a dále ji lustrovali pohledy.

„Tak jdeme? Nebo na mě budete koukat jako na obrázek? Ten vám můžu klidně sehnat,“ svůdně se usmála, „ale mladá jsem jenom jednou a chtěla bych toho využít. Můžeme jet?“ zachichotala se a bez čekání na odpověď vyšla ven. Zbytek ji, samozřejmě, následoval.

Než se dohodli, kdo si kam sedne, jeden chtěl sedět s tím, druhý s oním, uplynulo několik desítek minut. Měli zpoždění, ale nikdo to neřešil. Tak jednou nepřijdou jako první, no…

Další půlhodinu trvala cesta, a to moc ohledů na předpisy nebrali. Klub, do kterého měli namířeno, byl až v centru sousedního města. Když k němu dorazili, zrovna odbíjela devátá hodina večerní.

„Isa! Ciao!“ zahlaholil jeden z hlídačů, jakmile uviděl dívku uprostřed skupinky. Ta se na něj zářivě usmála a pozdravila nazpět.

„Ráda tě vidím, Marco. Pustíš nás?“ otázala se a přihodila ještě jeden okouzlující úsměv. Svalnatý muž u vchodu jen kývl a rozpažením rukou přinutil dav couvnout. Sem tam se ozývaly nesouhlasné poznámky, že oni musí čekat a ti nově příchozí si jdou dopředu, ale po zpražení jeho pohledem ihned zmlkli a jali se houpat nožkama.

Zatímco se skupinka přesunula dovnitř, jiná už tam dávno byla. Ti první byli spojeni jen kamarádskými vztahy, ti druzí mezi sebou měli pouto rodinné – byli to sourozenci, i když nevlastní. Jak první, tak ta druhá na sebe strhávala velkou pozornost. Jedni byli nováčky, druzí pravidelnými, populárními hosty. Jak by to dopadlo, kdyby se tyhle dvě skupinky daly dohromady? Kdyby se spojily do jedné? Mohla by to být zajímavá kombinace… Nebo ne?

„Kdo je to?“ strčila hnědovlasá dívka jménem Isabella do své kamarádky, ukazujíc na blonďatého kluka uprostřed parketu. Bohužel ve chvíli, kdy pila, což zapříčinilo skvrnku na jejím bělostném tričku.

„Ježíš, Jess, moc se omlouvám,“ kála se hnědovláska a bála se podívat na svou společnici. Ta se jen zasmála a odpověděla jí na její otázku.

„Nedivím se, že jsi tak mimo. To je Jasper Hale. Jeden z těch „nových“. Škoda, že chodí na jinou školu, mohli by se přidat k nám,“ zamyslela se Jessica. Pak se při pohledu na svoji přítelkyni rozesmála.

„Neslintej předčasně, Bell. Je zadaný,“ poukázala na tu podstatnou maličkost dobromyslně.

„Sakra!“ Teď si už i hezčí z dívek všimla, že se kolem vyhlídnutého chlapce točí drobná dívčí postavička.

„Neboj. Není přece jediný,“ chlácholila ji přítelkyně. Kupodivu to byla pravá kamarádka, ne jako každá druhá, která načerpá výhody a tu druhou hodí přes palubu. Ne, takhle si tohohle přátelství vážila.

„Ale…“ začala Isabella, avšak nestihla to doříct, protože si všimla dalšího překrásného kluka a údivem otevřela ústa, neschopna ze sebe vydat byť jen slovíčko.

Jessica se zachichotala. Moc dobře věděla, co se její přítelkyni stalo, proč vypadá, jakoby viděla E.T.ho, jak volá domů.

„Emmett Cullen. Nevlastní bratr Jaspera. Také zadaný,“ podala stručnou charakteristiku a při posledních slovech se vedle ní ozvalo zklamané vydechnutí.

„Počkej ještě. To ještě není všechno,“ řekla Jess tajemně a mrkla na Is. Ta, už vzpamatovaná z předchozího šoku, se rozesmála.

„Není všechno? Co přijde teď? Princ Krasoň?“ zeptala se pobaveně. Netušila, že za malou chvilku jí úsměv na tváři ztuhne. Jak jinak než překvapením, opět.

Zírala na muže před sebou. Byl to vůbec obyčejný muž? Nezdálo se. Vypadal přesně tak, jak si představovala boha, nejnádhernějšího ze všech kluků, co kdy stáli na Zemi. Už na pohled hýřil superlativy jako nejkrásnější, nejroztomilejší, s nejmilejším úsměvem, s nejinteligentnějším výrazem v místnosti, s nejhebčími vlasy už na pohled a s nejfantastičtější postavou široko daleko. Takhle prostě vypadal její ideál muže.

„Kdo je to?“ dostala ze sebe po pár minutách tupého zírání. Jessica jí hned na otázku odpověděla.

„Edward Cullen. Nejspíše nejhezčí kluk v okolí. Bratr těch předchozích dvou. Celou jejich sestavu doplňuje Alice,“ kývla směrem k dívce, která se předtím lepila k Jasperovi, „a Rosalie,“ poukázala k baru, u kterého stála vysoká, atraktivní blondýnka. Společnost jí dělal jí již představený Emmett.

„Doplňují? Jak to myslíš?“

„Jsou to jejich adoptované sestry. Vlastně… Rosalie a Jasper jsou jediní praví sourozenci z nich. I po adopci si ponechali svoje příjmení – Haleovi. Ostatní jsou Cullenovi,“ pokrčila Jessica rameny a pohledem zalovila v davu.

„Omluv mě,“ řekla po chvíli. Nejspíš objevila svou dnešní oběť. Ale co Isabella? Má tu zůstat sama, nebo se jít pokusit seznámit?

Jasně vyhrála druhá možnost, proto se vydala směrem, kde naposledy spatřila muže svých snů. Po pár okamžicích ho našla a namířila si to k němu. Trošku ji urazilo, že si jí všiml teprve ve chvíli, kdy si stoupla před něj, avšak nenechala se vyvést z míry.

„Ahoj. Jsem Isabella,“ představila se a nahodila svůdný úsměv. Což opětoval a jí se z toho málem podlomila kolena. Tak krásný úsměv snad nikdy neviděla…

„Edward. Edward Cullen, ale předpokládám, že to už víš,“ odpověděl. Nejen krásný úsměv, ale i krásný hlas, pomyslela si a pokračovala v konverzaci.

„Z čeho tak soudíš?“ zeptala se koketně a naklonila hlavu na stranu v laškovném gestu.

„Řekněme, že je to tajemství. Ber to tak, že to prostě vím. Smím prosit, Bello?“ pověděl sladkým hlasem. Na to jen přikývla, neschopna mluvit, a nechala se vést do středu parketu. Všichni jim ochotně uvolnili místa a dívali se, jak tančí. Dívky žárlily na Isabellu, chtěly být na jejím místě a u kluků to bylo přesně naopak. Co by dali za to být na místě toho bronzovlasého pitomce…

Protančili spolu nějakou dobu. Stihly se vystřídat jak rychlé, tak pomalé písně. Při těch rychlých se o sebe smyslně otírali a při pomalých si dávali romantické pauzičky, jen občasné dotyky. Už z jejich chování při tančení se dalo předpokládat, co se bude dít dál.

„Děkuji za tanec… tance,“ opravil se rychle po sérii desíti ploužáků a desíti písních rychlejšího charakteru.

„Není vůbec zač,“ odpověděla a myslela to vážně. Nechtělo se jí odejít z jeho společnost - a jak se zdálo, vycítil to. Chytil ji za ruku a táhl do rohu, kde byl jeden ze soukromých boxů. Tam si ji, zcela nečekaně, posadil na klín a začal líbat. Bylo samozřejmé, že se nebránila. Právě se jí splnil jeden z tajných snů. A ty další možná taky přijdou na řadu…

„Ach,“ zavzdychala mu do úst a on se od ní odlepil. Byl si, stejně jako ona, vědom toho, že pozice, v níž se nacházeli, není zrovna vhodná ve společnosti. Proto učinil náhlé rozhodnutí a vyhoupl si ji do náruče, jakoby skoro nic nevážila. Chvíli na něj překvapeně zírala, ale pak pochopila, kam míří. Tyhle schody jí byly více než povědomé…

Nesl ji do jednoho z půdních pokojíčků, s kterými už měla tu čest. A to nejednou. Její ďábelské já se zaradovalo. Že by se jí splnil další tajný sen?

Odemkl dveře a vnesl ji přes práh. Mít na sobě bílé oblečení, připadala by si jako nevěsta. Takhle, v černých šatech, to moc dobře nešlo, ale ne že by jí to vadilo.

Donesl ji na postel a tam ji položil. Chvíli si ji prohlížel a pak se přesunul za ní na postel a začal ji opět líbat. Dlouze, hluboce, vášnivě, ale přesto jemně. Bylo to… nejlepší líbání, které kdy zažila. To si musela přiznat.

Odhrnul jí vlasy na jednu stranu a chvíli si ji opět prohlížel. Jako nějakou výstavní panenku. Pak se k ní opět nahnul a krátce políbil na čelo, což se jí pochopitelně nelíbilo a přitáhla si ho k pořádnému políbení. Když se od něj zadýchaně odtrhla, nemohla si odpustit maličkou poznámku.

„Ach, Edwarde… Jsi nádherný, jsi božský, jsi k nakousnutí,“ řekla Bella laškovně. Její slova ho nepochopitelně vyburcovaly a udělal něco, co rozhodně v plánu neměl. Aspoň ne v tuhle chvíli…

Políbil ji na obnaženou šíji, jazykem objel kontury brady a následně si to zamířil k její tepně. A předtím, než obnažil špičáky a zkusil jejich ostrost na jejím krku, řekl:

„A ty přímo k zakousnutí…“

Shrnutí

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá tečka na závěr: