Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kytice růží, pro mou Renesmé

31.08.2010 (19:45) • PlayGirl • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4409×

Ness

Řeknu vám, jsem opravdu šťastná, že jsem si za muže vybrala právě Jacoba. On je tak milý, pozorný, pohledný... Je to muž mých snů.

Je to taky vidět. Každou chvíli čekáme narození našeho prvního potomka. Táta nejdříve šílel, že jsem těhotná, ale pak mě začal rozmazlovat snad ještě víc než můj drahý Jacob.

„Ness?!! Přijď za mnou, prosím, do zahrady!!“ zařval Jake ze zahrady našeho domu. Trvalo trošku déle, než jsem se vyhrabala z pohovky a konečně šla za ním. S tím velkým břichem to nebylo moc... Jednoduché.

„Co potřebuješ?“ optala jsem se ho, když jsem k němu, asi po deseti minutách, konečně došla.

„Chtěl bych ti něco dát... Takový malý... Dáreček...,“ odpověděl. Vytáhl nádhernou kytici rudých růží a k tomu rudou krabičku. Oboje mi vtiskl do ruky.

Nejdříve jsem otevřela krabičku, ve které se skrýval stříbrný řetízek s malým přívěskem srdíčka.

„To je... Nádherné... Opravdu... Krásné...,“ řekla jsem a dojetím se rozbrečela.

„Ale, zlato...,“ pronesl s úsměvem Jacob a nechal mě ho obejmout. Rukou mi přejel po tváři.

„Je to opravdu nádherné,“ řekla jsem znovu a setřela si slzy. Ucítila jsem taky náhlé napětí v mém břiše a docela dost to bolelo. Neubránila jsem se bolestné grymase.

„Co se děje?“ zeptal se starostlivě Jacob. „Kope?“ dodal.

„Já... Já si myslím,... že to už kopání... Nebude! Aaaaaaau!“ zařvala jsem.

„No jasně! Voda je z tebe! Volám do nemocnice, beru tašku, ty v autě zavoláš rodičům,“ zadal nám instrukce Jacob. Hned mě popadl do náruče a pelášil do auta, kde mě položil na zadní sedačku.

Rychle jsem vytočila mámino číslo. Ta mi to nebrala. Zkusila jsem teda tátu. Taky nic. Tak teda teta Alice, která mi to okamžitě zvedla.

„Vše vím, Ness. Bohužel, jsem s Jasperem na nákupech, Rose a Emmett jsou na lovu, Esmé jela shánět další dům a Carlisle je v nemocnici. Zavolej mu. Pokusím se sehnat Edwarda a Bellu. Hlavně buď v klidu! Ty to zvládneš!“ ozvala se Alice.

„Díky, Ááááálice!“ odpověděla jsem. Její jméno jsem řekla společně s výkřikem.

Poté jsem vytočila číslo Carlislea.

„Doktor Carlisle Cullen,“ ozval se děda.

„Ahoj, dědo, hele... Áááááááá!!! Prosím tě, připrav... Porodní... Áááááá!! Sál!! Já rodím!!“ zařvala jsem. Ta bolest byla tak nesnesitelná.

„Ness? Jasně, hned se připravíme,“ odvětil trochu nadšeně Carlisle a zavěsil.

„Fajn. Jedeme!“ vyjekl Jacob a šlápnul na plyn.

„Jacobe, to chceš čekat frontu v Mekáči, nebo můžeme jet rychleji?!“ zařvala jsem na něj, protože jsem dost jasně viděla, jak je všude krev.

„Ne, původně jsem chtěl do KFC! Jasně, že na to můžeme šlápnout, kdyby tu nebyla ta nesnesitelná kolona!“ odpověděl.

„Vem to zkratkou! Otoč to na Cullenovic dům! Je to sice o něco dál, ale budeme tam rychleji!“ přikázala jsem mu.

Jacob radši mé přikázání poslechl. Prosvištěli jsme si to kolem domu Cullenů a mířili přímo do nemocnice, před kterou už čekal tým doktorů, mezi kterými byl samozřejmě i Carlisle.

„Jsme tady, Ness!“ oznámil mi Jacob.

„Nevšimla jsem si, ty chytrej! Hlavně ať to dítě dostanou ze mě!“ zařvala jsem.

„Jsme tady, Ness. Teď tě přeneseme na nosítka a odvezeme na porodní sál. Jasper a Alice tu už jsou. Emmett a Rose by měli přijít každou chvíli a Edward s Bellou také,“ oznámil mi Carlisle.

Poté mě odvezli na sál. Jacob mě držel celou cestu za ruku a ani na sále mě nepustil. Záryvala jsem mu tam drápy, ale jemu to vůbec nevadilo. Pořád mě povzbuzoval, že to dokážu a že to vydržím.

„Naposledy zatlač a bude to!“ přikázal mi doktor po neuvěřitelných osmi hodinách.

Jacob

„Naposledy zatlač a bude to!“ přikázal doktor mojí Ness. Byl jsem na ní pyšný. Přivedla na svět mého syna. Osm hodin bojovala s nezkrotnou bolestí. A vydržela to! Je prostě skvělá!

„Chceš přestřihnout pupeční šňůru?“ zeptal se mě Carlisle, který se šel kouknout na svého vnuka.

„To bych byl rád,“ odpověděl jsem a šel tam. A přestřihl jí. Sestry se ujaly našeho malého potomka a já šel zase za Ness.

Byla celá zpocená, udýchaná a velice vyčerpaná. Políbil jsem ji a usmál se na ni.

„Už to bude jenom dobrý... Jsi báječná,“ řekl jsem jí s úsměvem a znovu políbil.

„Já... Vím...,“ řekla.

„Jacobe, běž ho ukázat ostatním,“ přikázal mi Carlisle. Do náruče mi opatrně dal malý uzlíček. Ukázal jsem ho Ness. Ta se jenom spokojeně usmála. Na nic víc neměla sílu.

A náš syn byl opravdu... Přenádherný.

Loktem jsem si otevřel dveře ze sálu a když jsem prošel chodbou a vstoupil rovnou do čekárny, všichni se ke mně šťastně vrhli a koukali se, jak vypadá náš potomek.

„Jak se bude teda jmenovat? Drželi jste to hrozně v tajnosti. Jsem nedočkavá!“ ptala se šťastná Esmé a já jí jedním slovem odpověděl:

„Johnatan.“

A to byl příběh o tom, jak se mi narodil můj první syn. Johnatan.