Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Madness or love? 3/3

21.07.2014 (15:00) • Simiik • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 3209×

Ten divný, až trapný pocit, kdy nevíte, na čem jste. Ten hlodavý, dotěrný červíček v hlavě, který se stále ptá, jak na tom jsem.

Nevím!

Líbání bylo.

Konec.

Tečka.

Možná jsem měl víc tlačit na pilu. Možná bych měl přestat uvažovat nad stupiditami.

Podstatné je, že Leah je zde. Se mnou.

Upíří rychlostí jsem se přesunul k posteli a usadil se na kraj. Sledovat její bezbranné tělo oddávající se spánku mi připomnělo, že to stupidity nejsou. Kdybych byl průbojnější, mohl bych dávno cítit teplo její pokožky, vůni jejích vlasů, slyšet z jejích úst mé jméno a nejen o tom snít.

Co nejopatrněji jsem se nakláněl k jejímu obličeji. Odolat rudým rtům mé vlčice nešlo. Skoro jsme se dotýkali. Mé rty nedočkavě vyhledaly její, chtěly. Jenže Leah sebou prudce škubla do strany mým směrem, což mělo za následek můj pád na podlahu. Zničení podlahy, protože nejsem Mr. Proper, ale demoliční koule.

Kdybych byl člověk, zařvu bolestí. Kdyby mohla podlaha mluvit, už dávno ječí. Dřív, než jsem se stihl vyhrabat na nohy, zjevila se nade mnou hlava Laeh, jak se nakláněla přes postel.

„Jsi v pořádku?“ vyhrkla ze sebe napůl zděšeně, napůl překvapeně.

„V naprostém, pokud to bylo na mě a ne na podlahu.“

„Cos tu dělal?“

„Měla jsi tam pavouka.“

To jsem neměl říkat. Vyděšeně zaječela, přitom máchala rukama a nohama. Možná by bylo vhodnější přiznat barvu.

„Leah,“ oslovil jsem ji v momentě, kdy na mě spadla.

Oba jsme ustrnuli v pohybu. Já ležící na zemi, objímající její pas. Leah zmateně hledící do mých očí. Vmžiku jsem vyměnil naše pozice, vstal a pomohl jí se zvednout.

„Jsi v pořádku?“ spadnout na mou maličkost určitě nebylo nijak příjemné. Spíš tvrdé a bolestivé. Bez jakýkoliv sexuálních podtextů.

„Jsem,“ upravila si ramínko od tílka na spaní a o pár kroků ustoupila. „V pohodě,“ vydechla a ukázala směrem k posteli.

„Mohl by ses mrknout…“

„Jistě.“ Zvedl jsem polštáře i deku a přitom se pokoušel hledat imaginárního pavouka. Bezva hra. Lepší než Scrabble s Marcem.

„Pravděpodobně se lekl, když zjistil, co jsi zač,“ oznámil jsem Leah s úsměvem na rtech. Ta tázavě pozdvihla obočí.

„Vlk je v potravinovém řetězci výš než pavouk, ne?“ vysvětlil jsem. Biologii jsem sice neměl, ale díky Marcovi často sleduju Discovery. Teda… pokud není ten pavouk Spiderman.

„Třeba ho vyhnal nadržený upír,“ nadhodila Leah a protáhla se kolem mě zpátky do postele.

„Cože? Já?“ hrál jsem neviňátko. Sebrala mi z rukou deku a přitakala. „Mrkni na svůj přední nárazník, Romeo.“

Instinktivně jsem si dlaněmi zakryl svou chloubu. Občas by bylo fajn nevzrušovat se. Navíc ne tak okatě.

Co ta holka se mnou dělá?

„To není tebou!“ vyhrkl jsem ze sebe vzpupně.

„Ne? Přitahují tě snad pavouci?“

„Jistě! Přednost dávám Černým vdovám, duší jsem totiž masochista.“

…

„Aro?“

„Volala mi Athenodora a byla velice znepokojená. Snad ses do vlčice nezamiloval?“

Pohlédl jsem na Leah. Zvědavě na mě hleděla. Neslyšela Ara, ale není hloupá.

„Zajímalo by mě, proč vůbec Athenodoru posloucháš, bratře.“ V momentě, kdy jsem vyslovil jméno bývalé manželky, Leah zbystřila. Nechci si fandit, ale v očích se jí stoprocentně zračila žárlivost.

„Nejde o tvou ženu!“

„Ex,“ procedil jsem skrze zuby. Dřív jsem na to háklivý nebyl. Lidé se mění, upíří se mění. Aro je stále vtěrka.

„Ukonči svůj trapný a hlavně pošetilý výlet s vlčicí a vrať se zpátky do Forks.“

Jestli by se na světě pořádala soutěž o největšího otravu a kaziče nálady, Aro by vyhrál. Doživotně. Když je upír, musí se to upravit na nekonečně dlouhou dobu. Nebo prostě do okamžiku, kdy někomu dojde trpělivost a urve mu tu jeho skoroplešatou hlavu.

Třeba já.

„A co když ne? Přiletíš na koštěti a naplácáš mi na holou?“ dobíral jsem si ho. Živě si dokážu představit, jak se vytáčí. Pomaloučku, ale jistě.

„Copak si neuvědomuješ následky? Možná ti to teď připadá skvělé, ale dříve či později budete čelit realitě. Ať už s ní děláš cokoliv, ukonči to hned. Nakonec bude trpět nejvíc ona, ne ty.“

Na malý okamžik jsem zavřel oči. Někdy bych si přál žít mimo náš svět. Nebo aspoň snít, či být o trošku déle naivní. Odlepil jsem od sebe víčka a otočil se k Leah zády.

„Dobře,“ souhlasil jsem. Aro měl výjimečně pravdu. Nejde o mě. Bolest má v mém životě stálé místo, ale nechci, aby trpěla má vlčice. Jsme odlišný druh, žijeme v jiném světě, nikdy by to nefungovalo. Nemohu ji mučit.

„Tvá odpověď mě překvapila,“ zamumlal najednou Aro zmateně. Lehce jsem se usmál.

„Kdybych byl vedle tebe, určitě bych tě nepřekvapil.“ Z druhé strany telefonu se ozval smích.

„To tedy ne. Dávno bych tě držel pod krkem a četl každou tvou hříšnou myšlenku.“

A že jich mám hodně.

„Jakmile budeme připraveni, ozvu se.“

„Dobrá, děláš správnou věc, bratře. Jen blázen by se mohl zamilovat do svého největšího strachu.“

Hurá! Vyhrál jsem anketu volterského blázna. A to měl Marcus společně s Alecem obrovský náskok, to zaslouží oslavu. Co takhle procházku v slunečném dni?

„Brzy na viděnou, Aro.“

Občas by i upír se mohl přenést přes sobeckost a vykonat správnou věc. Hodil jsem mobil na gauč a přistoupil k oknu.

Upírem jsem dlouho a nekonám dobré skutky. Beru si, co chci, kdy chci a jakým způsobem chci. Svraštil jsem obočí a rukou se opřel o sklo. Kdybych chtěl, mohl bych Leah unést a odvést daleko od všech. Je opravdu tolik špatné chtít, aby mi patřila a já jí? Žít s ní, milovat ji…

Představa, že nebude po mém boku, že už ji nikdy neuvidím, mě ničila. Uvnitř sžírala víc, než jed během proměny.

Zaslechl jsem její kroky, po chvíli i pocítil dotyk jejích rukou, které obmotala kolem mého pasu a hlavu opřela o má záda. Vdechl jsem vůni mé vlčice, která mě obklopila. Každý vlk, dlak, jenž jsem potkal, páchl, ale ona byla výjimkou.

„Kam se vydáme dnes?“ zeptala se mě plná nadšení. Zadíval jsem se skrze okno na noční město. Žilo, na rozdíl ode mě. „Do Forks,“ odvětil jsem. Stisk Leah přidal na intenzitě.

„Co se stalo? Přestala jsem tě bavit?“

I přes závažnost situace jsem se musel usmát. Kéž by to bylo tak jednoduché. Vidět ji jako hračku. V momentě, kdy vás omrzí, odhodit ji do nejbližšího kontejneru.

Aniž bych se otočil, pronesl jsem: „Pokud tě neopustím teď, tak už se k tomu nikdy neodhodlám.“

Znovu ji Caiova slova vyrazila dech. Ať už jí lichotil, dobíral si ji nebo se svěřoval se svými pocity. Nevěřila upírům. Byli kámen, sochy bez emocí, a taky se tak chovali. Krom Cullenových, ti byli světlou výjimkou snad pokaždé. Ale během těch pár dní, co prožila po boku blonďatého vládce, musela svůj postoj trošku přehodnotit. On byl jiný.

„Tak mě neopouštěj. Buď ten, co zůstane.“ Ignorovala chlad, který prostupoval jeho tělem. Myslela si, že je to prostě způsobeno tím, kým je. Upír. Ale když nic neřekl, nepohnul se, uvědomila si, že ten chlad vystupoval přímo z jeho srdce. Stáhla se v momentě, kdy se otočil čelem k ní. Vlastně ne tak k ní, jako k východu bytu. Aniž by jí věnoval jediný pohled, zmizel pryč.

Leah hleděla na dveře, kterými odešel.

On odešel…

Zamrkala, aby zahnala tvořící slzy. Vůbec netušila, že pláče. A proč vlastně? Kvůli bolesti v hrudi? Kvůli faktu, že je znovu opuštěná? Nebo kvůli Caiovi, který její city odhodil pryč?

Možná ani jedno, možná všechno z toho. 

Žízeň by se měla ukojit, protože když ji oddalujete, roste a roste, až vás plně ovládne. Žízeň po krvi jsem ukojil v momentě, kdy jsem opustil hotel. Musel jsem odejít, abych si vyčistil hlavu a utřídil myšlenky. Žízeň po Leah, ale stále narůstala. Ztělesňuje totiž něco, co v mém životě schází. Věděl jsem, že pokud bude po mém boku, budu úplný. Nekonečná prázdnota zmizí a já bych mohl být šťastný a žít. Přesto jsem nemohl být s ní. Neví, co ve skutečnosti jsem. Kolik zlého jsem vykonal. Temnota je mým stálým společníkem, skrývání, krev, zrady, neustálý špinavý boj o moc. Nemohu ji vystavovat nebezpečí mého světa. Aro má pravdu. Musím potlačit sobeckost a nechat ji jít. Ne kvůli sobě, ale kvůli Leah samotné. Pro její dobro. Netušil jsem, kolik času jsem strávil mimo hotel. Vše kolem mě ztrácelo podstatu, bledlo bez její přítomnosti. Připadal jsem si bezradně a zatraceně, protože předtím jsem s tím problém neměl. Viděl jsem vše šedě a byl jsem s tím smířen. Ale ona můj svět rozsvítila, dodala mu energii. Z vládce jsem se změnil na můru, jež touží po svém světle. I kdyby to mělo skončit mou smrtí. Jakmile se vrátím do Itálie a Leah do Forks, budu muset najít způsob, jak zapomenout. Nějak to zvládnu. Dva tisíce let jsem přežil bez lásky. Nějak to prostě zvládnu.

Prošel jsem recepcí a chodbou s jediným cílem, dostat se do pokoje a vše Leah říct. Vše obalené krásnou lží. Jak má pravdu a je mou hračkou. Nic jiného nikdy nebyla a nebude. Naletěla upírovi a stala se jeho loutkou. Lepší bude nenávist, než ztracená láska, kterou bude chovat ve svém srdci.

 Instinktivně jsem se zastavil a zamířil do baru, který hotelu patřil. Cítil jsem vůni Leah. Slyšel tlukot jejího srdce…

 Bez váhání jsem vstoupil a hledal ji. Moc lidí zde už nebylo. Jak říkají lidé, bylo tu mrtvo. Krom pár opilců, barmana a Leah. Stála u barového pultu, na sobě minišaty černé barvy. Zastavil jsem se v půlce pohybu. Vypadala jinak než obvykle. Včera, když se oblékla formálně kvůli večeři, působila sladce, ale nyní mi přišla přitažlivější, ženštější.

 „Co tu děláš, Leah?“ položil jsem jí otázku, jež mě otravovala od chvíle, kdy jsem zachytil její pach v baru. Jistě, viděl jsem na ní, že je opilá, ale to mi nestačilo.

 Pokoušela se zaostřit, když ke mně vzhlédla. Postupně se ve mně začala vařit krev. Co to ke všem čertům vyvádí? Usmála se a poplácala mě po tváři.

 „Co tu děláš ty? Utekl jsi, takže mě nech na pokoji,“ odtrhla se ode mě a popadla dvě skleničky na baru. Vytrhl jsem jí skleničky z rukou a položil je zpátky.

 „Vypadám na to, že bych utekl? Nechat tě na pokoji?“ pálil jsem jednu otázku za druhou zaskočen jejím postojem. Neměl bych být, ale opak byl pravdou. Měla pravdu, utekl jsem zbaběle jako spráskaný pes.

 „Samozřejmě, myslíš, že jsem chudinka, co se o sebe nedokáže postarat? Otisknutá ubožačka. Bohužel tě musím zklamat,“ zavrčela. Opětovně sebrala skleničky a šinula si to ke stolu, kde seděli tři muži.

Nikdy bych si nepomyslel, že budu žárlit na vlka. Nikdy.

 Ale jinak než žárlivost jsem nedokázal popsat to kvantum emocí, co jsem pociťoval. Vztek, zuřivost, frustrace a silné nutkání zabít tři muže, vysát je do poslední kapičky krve, mučit je. Vypíchnout jim oči, protože se opovážili hledět na Leah jako na potenciální kořist. Protože ona je moje a kdo se mi postaví do cesty, bude krutě litovat.

 „Jdeme,“ zavrčel jsem na ni. Silně ji uchopil za zápěstí a táhl pryč z baru. Hlasité protesty těch chlapů jsem ignoroval, měli by klečet na kolenou a klanět se mi, že jsem ušetřil jejich mizerné životy.

 „Co to do tebe vjelo?“ vyjekla ze sebe Leah.

 „Do mě? Já se tam nenabízel jako maso na trhu,“ křikl jsem a zatáhl ji do výtahu. Prudce škubla rukou, kterou jsem jí svíral, a tím se osvobodila.

 „Najednou ti to vadí?“

 Překvapeně jsem zalapal po dechu. Já! Upír!

 „Najednou? Utahuješ si ze mě, vlčice?“

 „A ty? Vypaříš se na dva dny a teď si přijdeš kázat? Víš, jak mi bylo? Odešel jsi beze slova a nechal mě samotnou. Měli jsme dohodu, upíre! A tys ji porušil!“

 „Dny?“ vydechl jsem zaraženě. Byl jsem natolik pohlcen svými myšlenkami, že jsem Leah opustil na několik dní? Asi bych občas mohl použít budík nebo vnímat čas.

 Dřív, než jsem stihl cokoliv říct, výtah zastavil v patnáctém patře a Leah vystřelila jako raketa. Nechal jsem ji vejít první. Zaprvé, jsem gentleman, zadruhé, naštvané ženě se těžko odmlouvá a líp ustupuje, zatřetí, měla kartu od pokoje.

 „Leah,“ oslovil jsem ji. Ignorovala mě. Zula si boty, přešla k minibaru s úmyslem pokračovat v opilecké jízdě. Okamžitě jsem k ní přistoupil a zabránil tomu.

 „Nech mě! Běž zas tam, odkud jsi přišel, a nech mě na pokoji.“ Poslední slova pronesla šeptem a utřela si slzy, jež jí stékaly po tvářích. „Všichni jste stejní,“ dodala a popotáhla vzduch do plic.

 Jemně jsem uchopil její tvář do dlaní a nutil Leah dívat se do mých očí. Bylo jednoduché odtrhnout se od ní, když nebyla se mnou. Když to byl pouhý plán a ne skutečnost. Hleděl jsem do temnoty jejích očí, opakoval si stále dokola, že život bez mé přítomnosti bude pro ni lepší. Brát lidem životy je snadné v porovnání s tím, jak moc jí musím ublížit.

Možná za to mohl alkohol, nebo to, že byl Caius nebezpečně blízko ní, její základní pudy přepraly rozum.

 „Polib mě,“ vyhrkla ze sebe, obmotala ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho co nejvíc k sobě. Srdce jí zběsile tlouklo, tělo měla v jednom ohni. Věděla stoprocentně, co, nebo spíš kdo, dokáže srazit její tělesnou teplotu. Viděla na něm, jak váhá. Odtáhla se od něj a hořce se pousmála. „Jdu se osprchovat,“ pronesla a zamířila do koupelny. Potřebovala nutně vydýchat nynější situaci. Vše kolem ní se točilo, ale nebylo to tím alkoholem. Ano, měla na tom svůj podíl, ale největší část byla na bedrech Caia. Nechala téct teplou vodu, když svlékala jeden kousek oblečení za druhým. Zaplula do sprchy a přivřela víčka.

Znovu naletěla. Opětovně si nechala poplést hlavu chlapem, který za to rozhodně nestojí. Vždyť je to zpropadený upír! Navíc se do něj otiskla, jak příhodné. Sice prohlašuje, jak lehké je se od něj odpoutat, ale pochybovala, že by to dokázala. Vlčí otisk ji do konce jejího prostého a ubohého života připoutal ke Caiovi. Nikdy na něj nezapomene, nikdy nebude schopna normálně fungovat bez jeho přítomnosti.

 Znenadání pocítila vánek. Otevřela oči a hleděla přímo na Caia, který se najednou zjevil ve sprchovém koutě. Asi mu nevadilo, že na ně dopadá voda a že vidí Leah nahou. V ten moment nenapadlo Leah nic lepšího, než si zakrýt intimní partie a zavrčet.

„Je to jen otisk, nebo v tvém srdci existuje ještě něco víc?“ vyhrkl ze sebe, dále ignorující fakt, že je Leah velice nepříjemné diskutovat na toto téma zrovna v tuto dobu. Navíc, když půjde s pravdou ven, ublíží jí to. Vždy, když odhalí své city, pyká. Ale když bude mlčet nebo dokonce lhát, Caius odejde z jejího života navždy. 

Pohlédla mu do očí. „Existuje i něco víc,“ odvětila tichým, nejistým hlasem a čekala, co se bude dít. Bála se, co uvidí. Koutky úst se mu zkroutily do šťastného úsměvu a Leah nemohla jinak, než ho napodobit.

Neochotně odlepila víčka od sebe. Nesnášela slunce, když se chovalo podle. Jako třeba teď, když jí svítilo do obličeje. Přetočila se na druhou stranu postele a spokojeně zamručela.

Dokud…

Znovu otevřela oči a prudce se zvedla do sedu. Včerejší noc… Byl tu Caius a…

Vzpomínky na upírovlčí sex ji nenechávaly chladnou. Určitě byla rudá jako rajčatový protlak. Vyskočila z postele, přikrývku si obmotala kolem těla a mířila do koupelny. Musela se zaměstnat, jinak by myšlenky létaly ke Caiovi a to nechtěla. Vrazila si kartáček do pusy a počítala ovečky, třeba ji to uspí. V ten moment se plácla do čela.

„Proč jsem, kruci, křičela jeho jméno, jak divá?“ zabrblala na sebe zlostně do zrcadla. Jistě, věděla proč. Skvěle si vybavovala jeho ústa, jak bloudí po jejím těle. Speciální a dlouhou zastávku si udělala v jejím klíně a z toho pro změnu byla hotová Leah a několikrát.

„Tak dost!“ okřikla se a zatřepala hlavou.

…

„Jenom upíří kretén se může zamilovat do vlčice!“ ječel na mě přes telefon Aro. Usmál jsem se a pokrčil rameny.

„Aspoň se přidám k Marcovi, ten taky rád bojuje za práva zvířátek,“ utahoval jsem si z něj. Měl jsem příliš dobrou náladu a nebylo to jenom tím, že jsem si po dlouhé době zaskotačil v posteli. Bylo to především díky tomu, s kým jsem si to skotačení, hrátky na mamku s taťkou, užíval.

„Ty se bavíš!“

„Nesmírně, bratře, taky bys občas mohl vypnout vzteklej a hysterickej režim a bavit se. Je to opravdu osvěžující.“

„No dovol! Můj charakter je k nezaplacení.“

„To máš pravdu, ty totiž nemáš za co platit.“

„Vrať se okamžitě do Volterry! Asi budu první upír, kterému praskne v mozku žilka z toho, že má debilního bratra! Copak sis nemohl užívat tady? Pěkně v klídečku na hradě? Copak ses musel plazit tím zasraným lesem a hledat velkou, bílou, chlupatou kouli plnou blech? Copak ses musel do ní zamilovat? Jsi vůbec normální?“ odlepil jsem mobil od ucha. Ono není radno poslouchat Ara, když překročí svůj limit. Stačí, že už tak máme dost kvalitní sluch.

Po pěti minutách, kdy nastalo hrobové ticho, jsem se konečně ozval: „Toužíš po moci, Aro. Stále se jí nedokážeš nabažit, viď?“

„Teď řešíme tvé komplexy, ne ty moje!“

„Leah je pro mě to, co pro tebe moc. Je mou posedlostí a nehodlám se jí vzdát.“

„Předtím jsi mluvil jinak.“

„To jsem si ještě bláhový myslel, že nemá nade mnou moc. Jenže opak je pravdou, bratře.“

…

Stoupla si před zrcadlo a pořádně do sebe vtáhla vzduch. Přesto jí to nepomohlo. Prsa stále byla malá a v mini šatech, konkrétně v oblasti hrudní, bylo mnoho místa. Trampové by si tam mohli v pohodě udělat táborák. Vydechla a tentokrát si stoupla před zrcadlo z profilu. Nesnášela svou postavu stejně, jako většina žen. Tím se uklidňovala, že není jediná. Dlouhou dobu jí nezajímalo, jak vypadá. Jenže vše se změnilo a ona se chtěla Caiovi líbit. Vypadat žensky, možná i sexy, ale s jejím tělem a chováním se opravdu spíš hodí k vlčí smečce plné mužských.

„Občas si říkám, že jsem se měla narodit jako chlap. Vše by bylo jednodušší,“ utrousila sama pro sebe Leah a vyzula si lesklé lodičky černé barvy na klínovém podpatku.

„Já se zas měl narodit jako holka.“ Leah se otočila za směrem Caiova hlasu. Od brzkého rána ho neviděla a znenadání se tu zjevil.

„Proč, u všech čertů?“ vyhrkla, když jí došlo, co řekl. Caius si stoupl za ní a natočil Leah čelem k zrcadlu.

„Mám nádherné nohy, dlouhé řasy a viděla jsi moje vlasy?“ prohrábl si blonďatou hřívu a pobaveně se zaculil. „Být ženskou, lámu chlapům srdce na potkání,“ zběsile zamrkal řasami a koketně našpulil rty, aby své řeči dodal šmrnc.

Leah vyprskla smíchy, otočila se k němu a levačkou zajela do jeho vlasů. „Máš pravdu, jsou skvělé,“ souhlasila s ním. Zadívala se mu do očí a nechala se jím obejmout. Veselá nálada se změnila. Leah cítila, jak napětí mezi jejich těly narůstá, příjemné vzrušení proplouvalo mezi nimi.

„Zapomněl jsem dodat, že perfektně líbám,“ řekl Caius chraplavým hlasem.

Leah se usmála a pokývala hlavou. „To mohu dosvědčit.“ Aniž by to čekala, vyšvihl si ji do náruče a upíří rychlostí je přemístil do ložnice. 

Caius

O upírech se tvrdí, že jsou sochy. Bez citu a emocí, kusy kamenu.

Tak proč, když vidím před sebou Vladimira a Stefana, který držel pod krkem mou vlčici, mohu se zbláznit? Proč mé mrtvé srdce bolí a svírá ho neuvěřitelný strach o mou Leah? Proč nedokážu myslet na nic jiného, než na to, jak ji dostat do bezpečí? Měl bych být přece sobecký upír, jenž upřednostňuje pouze své potřeby.

„Pusťte ji,“ zavrčel jsem na ně a shrbil se do útočné pozice. Vladimir se škodolibě usmál a přiblížil se ke mně, přesto zůstal mimo můj dosah.

„Nejsme hlupáci, abychom osvobodili tvou slabinu, Caie. Konečně jsme získali to, co chceme staletí,“ otočil se na Leah, kterou za hrdlo svíral Stefan a pohladil ji po tváři. Měl jsem sto chutí urvat mu tu je prohnilou ruku. Měl jsem sto chutí oba zabít, kousek po kousku ničit a pálit. „Kdo by to řekl, že nám padne do rukou. Kdo by to byl řekl, že se tvou slabinou stane vlkodlak.“ Znovu mi věnoval svou pozornost a svůj úsměv rozšířil. „Ta tvá vlkodlačí děvka je tak hloupá, že si pobíhá po lesích sama, bez tvého dozoru. Navíc celá smrdí tvým pachem. A taky, řekněme si to upřímně, zamilovaní upíří nemyslí, viď, Caie. Jinak si doopravdy nedokážu vysvětlit, proč bys sem jezdil nechráněný a vystavoval se zbytečnému nebezpečí.“

Opětovně jsem na něj zavrčel. Nicméně ta mála peroxidová parodie na upíra měla pravdu. Byl jsem totální hlupák, protože jsem nemyslel dopředu. Soustředil jsem se pouze na Leah a na její štěstí. Chtěl jsem splnit náš plán. Chtěl jsem jí kompenzovat Monte Carlo. Mělo mi dojít, že se ti dva prašiví Rumuni mohou vyskytovat někde poblíž Maďarska a Bulharska. Mělo mi to, krucinál, dojít!

„Účty chceš přece řešit se mnou ne? Není Volturi, nemá nic společného s mým klanem ani nikdy mít nebude. Nic pro mě neznamená.“ Nenáviděl jsem se za svá slova a za pohled, který mi Leah věnovala, ale nemohl jsem ji do toho zatáhnout. Už tak jsem se mohl zbláznit ze strachu o její život. Pokud ji nedostanu ze Stefanových rukou, asi dostanu infarkt.

„Opravdu?“ Vladimír kývl na Stefana, který ve zlomku vteřiny zlomil Leah pravé předloktí. Její bolestný výkřik mě nutil do pohybu.

„Drž se zpátky!“ zavrčel Stefan. „Nebo jí příště zlomím vaz,“ zavrčel výhružně.

Okamžitě jsem zastavil a hleděl na Leah. „Co chcete?“ Stupidní otázka, ale lepší je vědět přímo, co chtějí.

„Abys trpěl, skrze její smrt. Slabá útěcha za naše utrpení, ale as…“ nedořekl. Povolil sevření a Leah byla volná. Zmateně jsem se na ty dva hleděl. Vypadali jako by přišli… Do nosu mě praštil známý pach.

Nemusel jsem se ani otáčet. Má rodina mi vždy kryla záda a dnešek nebyl výjimkou. Upíří rychlostí jsem stanul před Leah a sevřel ji ve svém náručí. Tlukot jejího srdce uklidňoval to mé. Pohladil jsem ji po vlasech a úlevně si oddychl.

„Ano, tady máme Pocahontas s modernějším sestřihem a méně lidskou, svalově nedostačující verzi Jamese. Ať žije pravá láska, nebo otisk?“ Aro si vyloženě situaci užíval. Na rozdíl ode mě. Strach o milovanou vystřídal hněv a nekontrolovatelná chuť zabít ty dva.

„Mohl by sis míň užívat melodramatického nástupu a pomoci?“ okřikl jsem ho. Zkontroloval jsem Leah ruku a očima vyhledal Demetriho s Jane. „Odveďte ji odsud. Chraň vás ruka boží či na co věříte, pokud se jí něco stane!“ uvolnil jsem sevření a pobídl Leah, aby šla s nimi. Vyjeveně hleděla na mě, pak na ně.

„Co hodláš dělat, Caie?“ vyhrkla ze sebe otázku.

„Běž,“ požádal jsem ji. Stálo mě to hodně úsilí, abych nekřičel. 

„Caie, co hodláš dělat?“ Její hlas přidal na intenzitě. Zrovna v tuto chvíli opravdu nebylo možné svěřovat se, jak to ženy mají rády se svými pocity, a rozebírat je, proč to tak cítím a co s tím, sakra, hodlám dělat. Takže jsem udělal, co by udělal asi každý.

„Já jsem vládce upírů! Řekl jsem ti, abys šla!“

Zalapala po dechu, ale nic neřekla. Podrobila se mému přání a já se naplno mohl věnovat těm dvěma. Už jsem se nemohl dočkat, až s nimi podpálím místní dřevo.

Vina byla na její straně. Věděla to. Ale i tak si mohl odpustit svůj diktátorský komplex. Nebo je snad takový pokaždé? Pořádně Caia neznala. Vždyť, jak dlouho se ti dva znají? Několik dní?

„Nechceš něco k jídlu?“ zeptal se Leah upír, který ji odvedl společně s drobnou blondýnkou do hotelového pokoje. Leah zakývala hlavou. Rozhodně neměla hlad. Ani žízeň. Upír se lehce usmál a odebral se pryč.

Byla ráda, že se nevyptával proč. Mnohem radši by byla, kdyby i bloncka měla tolik pochopení a opustila pokoj. Jenže tady pravděpodobně nepochodí.

„Už jednou přišel o milovanou osobu, v tomhle ho chápu,“ pronesla po chvilce mlčení blonďatá upírka. Leah ji sjela pohledem. Stála u dveří jako dětská verze hradní stráže.

„Tím naznačuješ?“ vybídla ji Leah. Upírka si povzdechla a protočila očima.

„Vše vnímáme daleko intenzivněji než lidé. Máš snad ráda, když ti někdo ubližuje?“

„Ne, nejsem magor.“

„Taky si zrovna nehovíme v sebedestrukci. Proč si potom myslíš, že tě chtěl tak rychle dostat z toho místa? Jsi z nás všech nejzranitelnější. I když máme moc, dary, stále jsi jeho zranitelná vlčice.“

Bloncka měla bod k dobru za to, že ji neoznačila jako vlkodlaka. Leah se zhluboka nadechla a pokoušela se utřídit myšlenky. Vše se seběhlo neskutečně rychle. Ani si pořádně neuvědomovala, co se děje. Zpětně si uvědomovala strach, Caiův strach o ni. Mohl by ji natolik milovat? Opravdu je pro něj natolik významnou?

„O koho přišel? Myslíš tím jeho ex?“

Blonďatá upírka se zasmála a zakroutila hlavou. „Jsi vtipná, vlčice, to se musí uznat.“

Leah pozdvihla jedno obočí. Vůbec si nepřipadala jako vtipálek. Mluvila vážně. Na to si upírka odkašlala a usadila se na pohovku naproti Leah.

„Milovaná osoba nemusí být zrovna tvůj milenec. U Caia šlo o Daniela. Byl pro něj synem. Našel ho, když mu bylo zhruba šest let. Ti dva byli spřízněné duše. Otec a syn, bratři, nejlepší přátelé. Caius ho nakonec proměnil v upíra. Nejdříve se tomu bránil, ale Daniel měl pádný důvod, proč podstoupit tolik bolesti dobrovolně.“

„Proč?“

Blondýnka se smutně usmála. „Odmalička byl slepý. Doufal, že s proměnou získá svůj zrak zpět.“

„Povedlo se?“

„Ne. Ani upíří jed není všemocný,“ odkašlala si a vstala. „Důvod, proč se Caius bojí vlkodlaků, nebo co to vlastně k nim cítí, je úzce spjato s Danielovou smrtí. Nikdo přesně neví, co se tu noc stalo, kromě Ara a Caia. Podstatné je, že Danielova smrt Caia zlomila. A za vše vinil vlkodlaky. Pak potká tebe a zabouchne se po uši. Tohle je fakt zasraně zvrácený,“ vydechla a mírně se usmála.

„Hele, jsi malá na to, abys nadávala,“ obořila se Leah.

„Jsem o dost starší než ty,“ odbyla ji.

Leah to přešla bez zbytečných řečí. Měla silné nutkání proběhnout dveřmi a vyhledat Caia. Promluvit si z očí do očí a ujasnit si pár věcí.

Caius

„Zabil jsi je?“ Samozřejmě, že se mě na to musí zeptat. Je to pochopitelné. Přesto bych se této otázce rád vyhnul. Zavřel jsem za sebou dveře od pokoje a přistoupil k Leah. Věděl jsem, že stěna nezabrání zbytku upírům poslouchat, ale tady šlo spíš o hloupý zvyk.

„Ano, zabil.“

„Proč?“

Překvapeně jsem se na Leah zadíval. Opravdu se mě ptá proč? Právě jsem zabil dva upíry. Protože chtěli zabít vlčici. Nic proti pravidlům upířího světa, ne? Funguje přece u nás, kdo je silnější, vyhrává. Ale oni chtěli zabít ji. Mou vlčici a pomstít se tím mně. Tím pádem za vše mohu já a prokleté jméno Volturi.

„To jsem já. Upíři zabíjejí, upíří loví a upíří se rádi topí v krvi, hlavně lidí. Nejsem svatý, Leah. Nikdy jsem to o sobě netvrdil. A nebudu tvrdit, že jsem si jejich smrt neužíval. Pokoušeli se vzít to, co je mé, a za to museli zaplatit.“ Udělal bych to znovu a znovu.

„Tvé?“ opakovala po mně. „Jsem tvá hračka?“

Zamračil jsem se. Nechápal jsem, kam míří. Jak hračka? Stále jsem se cítil mimo. Poháněn strachem, adrenalinem a neuvěřitelným vztekem.

„Ne,“ odvětil jsem. Copak si neuvědomuje, co pro mě znamená? Pokoušel jsem se uklidnit, ale nějak jsem to nedokázal. „Uvědomuješ si, jak moc to bylo nebezpečné? Vždyť tě mohli zabít!“

„Ano, mohli mě zabít, ale neměl jsi žádné právo zabít je! Potrestat, klidně, ale zabít? Proč vy upíři musíte hned všechny vraždit? Copak nemůžeš být jako Culle…“

„Nevyslovuj jejich jméno! Oni nejsou upíři. Jsou mimoňové, nebo co to je, protože pravý upír, pravá podstata upíra tví v krvi. Krví žijeme, copak to nedokážeš pochopit?“

„Co když to nedokážu pochopit?“

„Pak jsme si nalhávali, že můžeš. Viděla jsi jen část, která tě neděsila. Bojíš se mé temnoty, chápu to. Věř mi, odejdi dřív, než se dozvíš víc.“

Zabil bych pro tebe. Umřel bych kvůli tobě. Potřebuji tě. Miluji tě. Neodcházej…

Neohlédl jsem se, když odcházela. Má mužská hrdost mi to nedovolila. 

O několik týdnů později

Myslel jsem, že trpět bude těžší. Jelikož jsem byl zase za toho, co ho odkopla holka, všechny upírky na hradě se ke mně soucitně chovaly a jednou… opravdu jen jednou mě donutily, abych podstoupil maraton romantických filmů. Prý mi to zlepší náladu. V mém případě by mi nezlepšilo náladu ani porno. Ale co jsem měl dělat? Mé upíří zlomené srdce se dalo lehce obměkčit. Hlavní hrdinové se dušovali, že nikdy svou drahou už neopustí, nepodvedou ji a ani ji nikdy nepřestanou milovat. Připadalo mi to směšné a nereálné. Vždyť, kdo si může slibovat věčnost? Ani upíři nedokáží milovat věčně. Je to jen pouhý klam. Srdce, ať už bije nebo se nemění, je nestálé, a co teprve otisk! Vždy mě popadala ohromná zlost, když jsem si vzpomněl na Edwarda, jak mi popisoval, co to všechno obnáší. Kdyby to tak bylo, neutekla by. Kdyby beze mě nedokázala žít, byla by ve Volteře se mnou!  Naštvaně jsem kopnul do křesla a málem sejmul Ara, který se znenadání zjevil v mé ložnici.

„Mohl jsi dělat cokoliv! Hrát si na sodomu gomoru. Děkovat nějakému bohu, že tě zbavil otravné, mučivé koule u nohy…“

„Koule je Athenodora?“ ujišťoval jsem se, přičemž si v hlavě dával dohromady Arův proslov. Nevím, co to znamená, ale určitě se to dozvím, až se vykecá.

„Jo a nepřerušuj mě! Ale ne! Ty si hraješ na inseminátora roku! Bravo, překonal jsi i Edwarda. Míšenec upíra a vlka, to tu ještě opravdu nebylo,“ skončil a obdařil mě káravým pohledem.

„Cože?“ vyhrkl jsem ze sebe. Není možné, aby Leah a já. Já a Leah… Ne, to není možný. Ne, prostě ne.

„Slyšel jsem dobře?“ vpálil do pokoje Marcus. „Budeme mít štěňátka?“

Aro se praštil do čela a mumlal si pro sebe nadávky. Já se pokoušel vydýchat fakt, že asi budeme mít štěňátka.

„Jsi opravdu debil, Caie!“ okřikl mě Aro.

„Já? Nevím, kdo tu vpálil a radoval se nad „štěňátky“!“ křikl jsem nazpátek. Aro zalapal po dechu, pak se otočil na Marca, který byl ve svém šťastném světě. Evidentně funguje jen ohledně záchrany matičky země a zvířat. Ostatní věci ho nechávají klidným.

„Fajn, odvolávám tvou debilitu, pokud ta vlčice nečeká hybridní upírodlačata!“

„Jak to mám vědět a jak ses takovou kravinu vůbec dozvěděl ty? Čteš si můj horoskop na facebooku? V prosinci budete mít zvýšenou plodnost, dávejte si bacha na žhavé vlčí ženy, které se do vás otisknou?!“

„Volali Cullenovi,“ odvětil prostě.

Když už se do toho pletou Cullenovi, pak už to musí být pravda.

Leah je těhotná. Čeká moje dítě. Moje… dítě…

Jsem upír, děti nepatří k nám. Ano, máme potomky, ty, které proměníme, bereme jako své děti, ale tohle je úplně mimo. Já jsem mimo. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Kašlu na to, že nepotřebuju dýchat.

„Co mám dělat?“ položil jsem Arovi na první pohled jednoduchou otázku.

„Co bys chtěl dělat?“

„Převzít zodpovědnost, co asi? Pokud je pravda to, cos tu na mě ječel, tak budu otcem.“ Zněl to děsivě, hodně děsivě. „Musím za Leah, co nejdřív.“ V hlavě jsem si připravoval vše, co bylo nutné k odjezdu.

„Jedeme s tebou, že, Marcu? Nezvedej tu ruku! Nejsme ve škole!“

„Nehlasujeme?“

„Ne! Teď ho nutíme, aby nás vzal sebou!“

Usmál jsem se a zakroutil hlavou. „Beztak byste se mi nacpali do letadla, tak co nadělám.“ Oba se na sebe zakřenili. „Pod jednou podmínkou, Aro!“ zdvihl jsem výstražně prst a přísně se na něj zadíval. „Pokud je těhotenství Leah pravdivé, nebudeš před Edwardem machrovat, že budeme mít lepší dítě, rozumíš? Znám tě příliš dobře, a kdykoliv můžeš být lepší než Cullenovi, tak toho náležitě využiješ!“

Naštvaně našpulil rty, dokonce to vypadalo, že by se i rozbrečel, ale nakonec souhlasil a my mohli vyrazit. Za Leah a za… mým dítětem.

Vlci v La Push by už konečně mohli změnit pravidla. Nebaví mě stále poslouchat, že upíří na jejich půdu nesmí. Co mám tedy potom dělat? Chtěl bych vidět je, kdyby cestovali přes půlku zeměkoule za ženou, kterou milují z celého srdce, ale opustila je a navíc by čekala jejich dítě. Jenže to by bylo přece nemožné, protože by byli upíři, kteří nemají děti, je to proti rozmnožovacím pravidlům!

Jenže ta těžší část byla právě přede mnou. Seděla naproti mně, mezi námi pouze stůl, kde měla položený hrnek s kávou. Sledovala mě a já ji. Vůbec se mi nelíbila její bledá tvář, kruhy pod očima a výrazná pohublost. Kdybych mohl, nafackoval bych si a kopl se do rozkroku.

„Vím, proč tu jsi, mohl sis ušetřit cestu. Nejsem těhotná.“

„Nejsi?“

„Ne, všechno to je nedorozumění.“

„Mohla bys mi to osvětlit?“

„Za vše může můj bratr.“ 

„Tvůj bratr?“

„Necháš mě to osvětlit?“

„Jistě, omlouvám se.“

„Od doby, co se dokážu proměňovat, jsem nedostala krámy.“

Mírně jsem se zamračil. „A proč bys je chtěla? Zbytečně by ti překážely v domě.“ 

Chvilku mě pozorovala, pak vyprskla smíchy. „Myslela jsem menstruaci,“ dodala a úsměv z jejích rtů zmizel.

„Aha.“

„Už se chytáš.“

„Jo, já jen, že tohle upíří ženy neřeší, proto neznám různá moderní synonyma. Prosím, pokračuj.“

„Pár dní po návratu do La Push jsem konečně dostala…“

„Harampádí.“

„Krámy.“

„Zní to stejně,“ ujistil jsem ji a pokrčil rameny. Opětovně se usmála.

„Ani ne.“

„Pokračuj.“

„Tímto tempem tu budeme do večera. Nicméně, máma mě dokopala ke Carlisleovi. Přišlo jí to divné a mně taky, že se najednou ozvala má ženská stránka. Podle Carlislea je vše v pohodě a taky si myslí, že je to tím, jak jsem se konečně otiskla. Našla svou druhou polovičku. Takže možná proto se spodek znovu zprovoznil. Nevím, co všechno z toho zaslechl můj bratr Seth, ale nějak si vyvodil, že jsem těhotná. Včera se mi přiznal, že to vykecal Emmettovi, a ten nelenil a zavolal k vám. Asi nečekali, že přijdeš. A teď tu sedíš přede mnou a…“ nedořekla, prudce vstala od stolu a přešla ke kuchyňské lince.

„Neměl bys tu být, jdi, prosím,“ vydechla. Utřela si slzy a otočila se ke mně zády. Okamžitě jsem byl u ní. Umíral jsem touhou dotknout se její teplé, jemné pokožky. Schovat ji ve svém náručí a už ji nepustit.

„Proč jsi bledá a vyhublá na kost, když jsi zdravá?“

„Proč?“ otočila se ke mně čelem a smutně se usmála. „Od chvíle, co jsi sem vkročil, se snažím neskočit ti do náruče a neprosit tě na kolenou, abys zůstal se mnou. Jsem vyčerpaná od chvíle, co jsem tě opustila. Nalhávala jsem si, že to zvládnu, ale opak je pravdou. Potřebuji tě u sebe, jinak…“ nadechla se a obešla mě. „Můžeš se vrátit zpět do Volterry, prosím? Nejsem těhotná, nemáš vůči mně žádné závazky, jsi svobodný, Caie,“ pronesla tichým hlasem. Jak bych mohl být svobodný? Vždyť vlastní celou mou duši, srdce i mysl.

„Přijel jsem, protože tě miluji, Leah.“

„Miluješ?“ řekla nevěřícně, jako by těch pár dnů, co jsme spolu strávili, ji o tom dostatečně nepřesvědčilo.

„Přijel jsem proto, že jsi jediná žena, kterou jsem kdy miloval a miluji.“

„Asi… asi bych...“

Neposkytl jsem ji prostor. Stáhl jsem ji do své náruče a vášnivě políbil.

 „Měla bys být po mém boku,“ dodal jsem po chvíli a pohladil ji po tváři. Tolik mi chyběla, až mi to trhalo srdce. Přivinul jsem ji k sobě, potřeboval jsem cítit teplo vycházející z těla Leah. Ověřit si, že je opravdu se mnou a není to klam.

 „Pomalu, pomaličku jsem si uvědomovala, že bez tebe umírám. Pomalu, ale jistě. A pak se mi můj bratr přiznal, že udělal tu blbost a já doufala. Chtěla jsem ho zastřelit, ale mé srdce plesalo. Přála jsem si, aby ses objevil ve dveřích. A tys to udělal.“ Pevněji mě objala kolem pasu a opřela si hlavu o mé rameno. „Slíbila jsem si, že pokud těmi dveřmi projdeš, nenechám tě jít. Slíbila jsem si, že nám dám šanci. Přemýšlela jsem o tom, cos mi řek. Neměla bych tě odsoudit, aniž bych tě pochopila. Zkoušela jsem se vcítit do situace v Bulharsku z tvého pohledu, a potom, co mi řekla bloncka, asi chápu, proč jsi jednal tak unáhleně, a…“ umlčel jsem ji polibkem. Nechtěl jsem se zabírat minulostí. Později můžeme klidně probírat celý můj život, jestli bude Leah chtít, ale teď chci, aby byla pouze po mém boku.

Ruku v ruce jsme vyšli před její domek. A ano, culili jsme se na sebe, jak dva zamilovaní puberťáci, ale bylo mi to jedno.

 „Oni se usmířili!“ vypískla Alice a společně s Esmé se objaly. Jo, zapomněl jsem dodat, že zatímco jsme se s Leah usmiřovali, zbytek, vlci, Cullenovi a mí pošahaní bratří, byli venku a trpělivě odposlouchávali.

 „Takže nás fakt čekají upírodlačata, bezvadný,“ zamručel Aro a raději se schoval za Marca, když na něho jeden z vlků zavrčel. Nebyl jsem si jistý, ale myslím, že to byl bratr Leah.

 „Cože?“ reagovala na Arovu poznámku Leah. Usmál jsem se a objal ji kolem ramen.

 „Aro se bojí, že vytvoříme gang bílých tesáků a Marca těší, až si vytvoříme vlastní fotbalový tým, který nám bude říkat mami a tati. Založíme školku, kde je budou učit, a samozřejmě, že ředitelem bude Aro.“

 „Máte to pěkně promyšlený.“

 „Nediv se, cesta letadlem do Forks byla nekonečná, tak jsem ji dal za úkol napsat esej na téma, co budou dělat, pokud je tvé těhotenství pravda. Aro se sice cukal, ale když viděl, jak se kouří od Marcovy tužky, kapituloval a začal psát. Nebyl by to Aro, aby nepoužil kuličkové pero. Asi mi tím chtěl něco naznačit, nevím, nečtu myšlenky,“ pokrčil jsem rameny a užíval si chvíle po boku mé vlčice.

 „Hádám, že to s tou školkou měl v eseji Marcus.“

 „Jo, přesně.“

 „Arovu bych si ráda přečetla.“

 „Já taky, ale zničil ji dřív, než esej dopsal. Pořád tvrdím, že je to cholerická hysterka.“

Vím, že konec je hodně otevřený, ale nechtěla jsem za příběhem Caia a Leah udělat definitivní tečku. Každý si sám podle své fantazie může domyslet, jak to dopadlo. Dobře, špatně, kopa upírodlačat, jak si přál Aro nebo Marcus. :D Děkuji moc Vám všem, že jste četli tuto povídku, a za komentáře, které mi dodaly sílu psát dál, snad jsem Vás moc nezklamala. Děkuji, S.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Madness or love? 3/3: