Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Maturitní ples

06.01.2013 (16:45) • kasi • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 2333×

„Bello, proboha co to máš na sobě?“ zaúpěla Alice.

„Oblečení,“ odsekla jsem jí a zadívala se na svoji vybledle modrou sukni.

„Zlato, ty mě chceš zničit!“ zavrčela a začala mi přehrabávat skříň.

„Jak bych tě mohla, drahá kamarádko, zničit, když jsi kus kamene?“ Alice nenávistně zavrčela a začala se ke mně přibližovat. Mé instinkty se vzbouřily.

„Jsi ten nejkrásnější, nejlépe oblékaný a nejhodnější kus kamene, jaký znám!“ Alice mou snahu zrovna nadšeně neopětovala, ale pohled na moji sukni jí působil velké utrpění, a tak se radši zase ponořila do mého šatníku.

„Plánuješ něco na pátek odpoledne?“ zeptala jsem se po chvíli.

„No, chtěli jsme jet na návštěvu za příbuznými do Denali. Co bys potřebovala?“ Alice v očích zajiskřilo vzrušením, když konečně našla krátkou černou sukni, kterou jsem před ní pečlivě schovala do tlustého svetru.

„Myslela jsem, že bychom si my dvě mohly někam vyrazit. Chápeš, odreagovat se.“ Vlastně v překladu to znamenalo: Jacob mě pozval do La Push na procházku a já se z toho potřebuju vykroutit. Jacoba mám ráda, ale posledně se nám stal takový malý incident. Šli jsme po pláži, navrhla jsem, abychom si sundali boty a šli mořem. No, bylo to úžasné, jenže pak do mě Jacob z legrace šťouchnul a já s mojí mizernou rovnováhou spadla do moře. Marodila jsem týden. A navíc Edward by nebyl zrovna nadšený z toho, že zase jedu do La Push, kde mě nemůže hlídat na každém kroku.

„Můžeme prosím jet jindy?“ škemrala Alice.

„Fajn,“ vydechla jsem sklesle a posadila se na postel.

„Ale Edward zůstane doma, můžeš jít někam s ním!“ navrhla nadšeně Alice a už vytáčela číslo.

„Alice, neobtěžuj se, uvidím ho tak za deset minut!“ Snažila jsem se jí mobil vytrhnout z ruky, ale bylo to jako tahat za ruku soše.

„Ahoj, Edwarde, to jsem já, Alice… Mohl bys s Bellou v pátek jet nakupovat?“ Nesouhlasně jsem otevřela pusu a urazila jsem se, ale Alice to nijak nezajímalo a pokračovala v hovoru. „Musíte jet nakupovat, její šatník je zoufalý! Nemá nic na maturiťák...! Fajn, ale jestli se do pěti minut neukážeš… Nazdar!“ zavěsila a šťastně se na mě usmála.

„Já na maturitní ples nepůjdu, kolikrát ti to mám ještě zopakovat?!“ Byla jsem velmi rozčilená a rychle jsem se vysvlékla z té modré sukně a vzala si staré džíny.

„Ty tam musíš, Bello, je to důležitá součást tvého života!“

„Ne Alice, není to důležitá součást, je to pouze událost, které jsem se chtěla šťastně vyhnout a užívat si života s Edwardem u televize,“ prskala jsem.

„Ale no tak, přeci nejsi tak hloupá, abys propásla takovouhle boží událost. Já tyhle věci miluju. Už tě vidím, jak jdeš po schodech, všichni se na tebe dívají a otevírají současně ústa. Všechny holky v místnosti div nepuknou závistí. Edward tě něžně vezme za ruku a políbí tě. Potom všichni udělají kruh a ty s Edwardem budete tančit uprostřed… Bello?“ Alice byla tak zabraná do svého povídání, že si ani nevšimla, že jsem se nenápadně vytratila dolů pro něco k snědku.

„Bello!“ ječela hystericky Alice.

„Páni, ty máš ale frekvenci hlasu,“ úpěla jsem a chytala se za uši.

„A budu ječet ještě víc, jestli mě nezačneš poslouchat! Slyšela jsi vůbec, co jsem před chvílí říkala?“ ptala se rozzlobeně.

„Každé slovo,“ ujistila jsem ji. Vtom zazvonil zvonek a já se nadšeně rozběhla ke dveřím. Edward se svůdně opíral o futra a mrknul na mě jedním okem a sladce mě políbil.

„Ach ta láska nebeská…“ začala si prozpěvovat Alice.

„Bello, ty ještě nemáš šaty na ples?“ ptal se mě zděšeně Edward.

„Ne, a ani si je kupovat nehodlám. Na žádný ples nejdu, stojí to v naší dohodě, zapomněl jsi?“ opáčila jsem a vyběhla jsem po schodech. Pod polštářem byl papír. Na něm byla naše dohoda s Edwardem ohledně některých věcí.

1. Žádné kupování nových aut
2. Nikdy se neptat na otázku „Miluješ mě?“, protože je to samozřejmost
3. Nikdy nelézt do soukromí
4. 4x týdně povolen vstup do La Push
5. Žádné dárky
6. Neslavit narozeniny
7. Neslavit Vánoce
8. Žádné nucení do akcí, do kterých se mi nechce!

Předložila jsem smlouvu Edwardovi, který na ni nesouhlasně zíral a pak ji jedním rychlým škubnutím rozerval na dvě půlky.

„Zbláznil ses?“ vykřikla jsem a snažila se dát moji smlouvu zase dohromady.

„Jenom nechci porušit pravidla,“ zašeptal mi do ucha.

„Ale já tam vážně nechci, určitě se ztrapním, až spadnu na parketu,“ škemrala jsem a hledala izolepu.

„Já tě budu držet,“ slíbil.

„Ale já nehodlám celý večer tančit jenom s tebou,“ řekla jsem a Edwardovo obočí utvořilo jednu tlustou čáru.

„Právě jsi potvrdila, že jdeš,“ zvolal vítězně a já si uvědomila, co jsem právě řekla.

„Že já zase něco řekla,“ vrčela jsem nenávistně a mlátila se hlavou o zeď.

„Počkej, Bello, vždyť jste nedávno malovali. Nechceš přeci sundat novou omítku, viď?“ dráždila mě Alice.

„Hele, kamínku, ty už můžeš jít,“ odsekla jsem a Alice našpulila pusu.

„Když už, tak rubínku,“ řekla uraženě a odkráčela z mého domu.

„To nebylo hezké Bello,“ upozornil mě Edward, jako bych byla tříletá.

„Mám jít do kouta?“ zeptala jsem se sarkasticky a svalila se mu na klín.

„Bude to skvělé, uvidíš,“ zašeptal Edward a odebral svoji pozornost k mému krku.

V pátek – den nákupů

„Nikam nejdu!“ Edward mě držel za pas a já se držela futer.

„Bello, jsem asi tisíckrát silnější než ty. Nechtěj, aby ta futra jela s námi,“ upozornil mě, ale já se nehnula ani o píď.

„Tak ať!“ křičela jsem. Ještě že Charlie už není doma.

„No tak, Bello, nechovej se jako malá. Nechci ti nic zlomit, ale jestli to bude nutné k tomu, abych tě dokopal na ples, tak s tím nemám problém!“ vyhrožoval. Poraženě jsem se pustila futer. Edward si mě přehodil přes rameno a nadlidskou rychlostí mě dostal do jeho auta.

„Kam vlastně jedeme?“ zeptala jsem se otráveně.

„Do Port Angeles,“ oznámil mi a pyšně se svému nápadu usmál. Zabořila jsem se hlouběji do měkoučké sedačky a spokojeně se opřela o opěradlo. Proč má zatraceně tak luxusní auto?

„Edwarde, prosím, už asi po milionté, že na ten ples doopravdy nemusím? Víš co? Jestli to děláš jenom kvůli Alici, tak můžeš být v pohodě. Potichu se k ní zezadu přiblížíš, já se před ní ukážu v nějakých ošklivých hadrech, ona zaječí zděšením, ty ji rychle svážeš nebo ji zabetonuješ tělo a půjdeme ke mně domů hrát karty. No nejsem úžasná?“ zkoušela jsem. Edward pobaveně zvedl obočí a vjel na dálnici.

„Myslím, že to by asi nefungovalo. Navíc, já také chci, abys na ten ples šla.“ No, tak to ti moc děkuju.

„Takže tam budu celý večer sedět a koukat na to, jak se všichni ostatní baví,“ oznámila jsem mu nabručeně a svůj pohled jsem odvrátila z okna, aby mi neviděl do tváře.

„Bello, nechovej se prosím tě jako malá, už je ti osmnáct, měj rozum.“

„Tím mi jako naznačuješ, že jsem hloupá? A to si říkáš upír?“ Chtěla jsem ho vyprovokovat, aby mě vykopl z jeho auta nebo tak něco, ale upíři mají hooodně velkou trpělivost.

„Tak tohle ti nevyjde.“ Pobaveně na mě mrknul a hodil mi jeho ruku přes rameno.

V obchodě 

„Ne, jsou moc odvážný,“ brblala jsem, když jsem Edwardovi podávala už asi padesáté šaty. Edward mi nadšeně nosil jedny za druhými a já jsem si u každých našla nějakou výmluvu, proč ne. Buď že jsou moc tmavé, nebo zase moc světlé, moc průhledné, moc krátké, moc dlouhé, moc upnuté, jako těhotenské a tak dále. Edwarda to ale bohužel vůbec neomrzelo a podával mi s potěšením další.

„Zkus tyhle, myslím, že ty jsou přesně pro tebe.“ Držel v ruce tmavě modré šaty tak nad kolena, s výstřihem do véčka a špagetovými ramínky. Musela jsem uznat, že se mi moc líbily.

„Tak fajn, tyhle nejsou tak hrozné,“ uznala jsem a začala se do nich soukat. Páni. Padly mi jako ulité. Přesně obkreslovaly moji horní část těla a zadek a stehna překryly, takže to vypadalo dokonale. Měla jsem v nich doslova postavu topmodelky. Edward nakouknul do kabinky a vyvalil oči.

„Jsi nádherná, tyhle musíme vzít!“ Edward byl nadšením bez sebe a povzbudivě mě objal. Já jsem byla v šoku nad tím, jak některé oblečení umí zahladit chyby, a nevěřícně se na sebe koukala do zrcadla. Pomalu jsem si šaty svlékla a opatrně je pověsila na ramínko.

„Ještě boty,“ připomněl mi Edward, když jsme za šaty zaplatili. Dotáhl mě do nedalekého obuvnictví a pečlivě si prohlížel každé boty. Jenže já jsem se zaseknula ve dveřích a orosilo se mi čelo. Nenapadlo mě, že budu potřebovat také boty. Samozřejmě jsem nechtěla jít naboso, ale podpatky nezvládnu.

„Bello, děje se něco?“ zeptal se mě Edward a posadil mě do křesílka.

„Neumím chodit na podpatcích, tohle nezvládnu,“ šeptala jsem rychle a začala jsem panikařit.

„Neboj, nemusíš jít v podpatcích, najdeme baleríny,“ uklidňoval mě.

„Tak fajn, třeba tyhle?“ zeptala jsem se opatrně.

„Bello, to jsou pohorky, myslím, že to by ti k těm krásným šatům neladilo.“ Nasupeně jsem se zvedla z křesílka a šla najít nějaké ty baleríny. Našla jsem jedny celkem ucházející a zkusila si je. K šatům by vypadaly nádherně, a tak jsem oznámila Edwardovi, že už jsem si vybrala. Edward je zaplatil a uháněli jsme domů.

Sobota, den plesu

Probudila jsem se dopoledne a můj žaludek svírala nervozita. Čelo jsem měla úplně orosené a Edward nikde, protože šel na lov. Nemotorně jsem se zvedla z postele a šla se dolů do kuchyně napít vody. Na stole ležel lístek od Charlieho.

Ahoj, Bells,

jel jsem s Billym na ryby, vrátím se až večer. Užij si ples,

táta

Alespoň tu nebude, až začnu šílet. Vypila jsem asi litr vody, ale hlad jsem neměla. Tak jsem si zalezla pod horkou sprchu a nechala si smáčet tělo a vlasy horkou vodou. Naštěstí pro mě horká voda měla uklidňující účinky, takže jsem potom něco málo snědla. Jenže účinky sprchy rychle vyprchaly. Snažila jsem se dívat na televizi – bez úspěchu. Nikde nic nedávali, a tak jsem to rychle vzdala. Rozhodla jsem se tedy zavolat mamince, ale měla hlasovou schránku. U Blackových to také nikdo nezvedal. Rozčileně jsem si lehla zpět do postele a začetla se do mojí oblíbené knihy – Na Větrné hůrce. Tahle kniha mě vždycky fascinovala. Všechno v ní je dokonale propracované. Všichni jsou nějak zamotaní do děje, a to se mi na tom líbí.

„Zase tuhle,“ vyčetla mi Alice, která se ležérně opírala o stěnu.

„Kudy ses… Já zapomněla zavřít okno,“ vysvětlila jsem si a zavřela jsem knížku.

„Bello, přinesla jsem ti ty šaty a boty. A musím uznat, že jste s Edwardem odvedli skvělou práci. Budeš nádherná – vím to,“ mrkla na mě a nadšeně mě objala.

„Počkej, v kolik jedeme na ten ples?“ zeptala jsem se odměřeně.

„V osm.“

„Alice, proč mi nosíš šaty teď, když je teprve dvanáct?“ zeptala jsem se a obočí mi málem vylétlo až na temeno.

„Páni, Bello, ty jsi pořádně nervózní,“ měřila si mě Alice a položila mi ruku na rameno, „dýchej.“

„To se ti snadno řekne, když ty dýchat nemusíš vůbec. Můžeš klidně jít do plynu nebo být hluboko pod mořem a stejně se ti nic nestane,“ křičela jsem.

„Proboha, Bello, nejdeš na šibenici!“

„Nebyla bych si tak jistá,“ jančila jsem. „Kde je Edward, už tady má asi pět vteřin být!“

„Jsem tady, lásko,“ ozvalo se před domem. Edward udělal jeden rychlý skok a už mě držel v náručí a utěšoval mě. „Páni, kdybych věděl, že kvůli tomu budeš taková, do ničeho bych tě nenutil.“

„A jaká sis myslel, že budu?“ pištěla jsem.

„Nechám vás o samotě. V šest přijedu a začneme tě připravovat,“ řekla Alice a vyskočila z okna.

„Co budu dělat? Co budu sakra dělat?“ mumlala jsem.

„Hlavně se uklidni,“ radil mi Edward.

„To byla řečnická otázka,“ usadila jsem ho a dál chodila po pokoji sem a tam.

„Jedla jsi?“ zeptal se po chvilce mého vyšilování Edward.

„Skoro nic,“ přiznala jsem a posadila se vedle něj na postel.

„Možná tě to uklidní. Pojď, půjdeme něco uvařit.“ Souhlasila jsem a Edward mi pomohl sejít schody, protože se mi nějak začala klepat kolena. Posadil mě ke stolu a pokoušel se vařit. Nechtěla jsem ho trápit, a tak jsem z ledničky vyndala špagety ze včera a jednoduše je ohřála v mikrovlnce. Edward se nad vůní špaget šklebil, ale mě podivně uklidňovala. Snědla jsem celý talíř během asi pěti minut, až Edward zíral. Pyšně jsem na něj usmála a naznačila jsem, že už jsem totálně plná. Úplně jsem zapomněla na starosti s plesem, a tak jsem si normálně užívala dne. Situace se zhoršila, když přišla Alice s velkou taškou.

„Bello, je čas,“ oznámila a mně se v krku udělal obrovský knedlík. Edward mě chytil za ruku a posadil mě do houpacího křesla v mém pokoji.

„Začneme s šaty,“ vypískla nadšeně Alice a sundala je z ramínka.

„Otočím se,“ řekl Edward a šel do rohu místnosti.

„Co blázníš, vždyť už jsi mě takhle viděl několikrát,“ divila jsem se, ale nechtěla jsem ho přemlouvat, aby se na mě koukal i přes jeho zjevný odpor. Docela mě to nakrklo.

„Páni, Bello, vypadáš skvostně,“ rozplývala se Alice. Prohlédla jsem se v zrcadlu a musela jsem uznat, že pro jednou má pravdu. Edward už se otočil a složil mi několik poklon.

„Teď tě nalíčíme.“ Alice vytáhla z tašky obrovskou paletu očních stínů. Potom nějaké tvářenky a rtěnky, řasenky a tužky na oči a mně z toho šly oči šejdrem…

„Zavři oči, Bello,“ přikázala mi Alice a jemně jezdila štětečkem po mém víčku. „Teď otevři.“

Alice se na mě doslova a do písmene vyřádila. Zkoušela různé kombinace, když se jí to nelíbilo, prostě to smazala a začala znovu.

„No tak, Alice, už to bude?“ ptala jsem se nervózně, protože mě začala brnět noha.

„Hotovo,“ pronesla slavnostně a dovedla mě před zrcadlo. Nepoznávala jsem se. Stála tam krasavice, nádherně nalíčená, skvostně oblečená a měla úžasné boty. Byla jsem na sebe, na Edwarda i na Alici pyšná.

„Tak, jedeme,“ vybídl mě Edward a hodil mi přes ramena černé sáčko, o kterém jsem nevěděla, že mám.

„Věřím ti,“ upozornila jsem ho a vyšla z hlavních dveří.

Na plese

„Páni, Bello, vypadáš nádherně. Kde jsi sehnala ty šaty?“ ptala se mě nadšeně moje kamarádka Angela.

„Taky tě ráda vidím,“ odbyla jsem ji rychle a hnala se ke stolu za ostatními Cullenovými.

„No podívejme se, jak se nám ta Bella vyklubala. Sluší ti to, kočko,“ pošťouchnul mě Emmett a plácnul mě přes stehno. Rosalie na něj výhružně vycenila zuby a Emmett zvedl ruce, jako že už je hodný. Všichni mi můj look moc chválili a mně se začalo na plese líbit. Ovšem – nic netrvá věčně.

„Půjdeš si zatancovat, Bello?“ zeptal se mě dychtivě Mike Newton. Nesměle jsem přikývla a vydali jsme se na parket. Mike mi položil ruku kolem pasu a začali jsme tančit základní kroky tanga. Pro moji smůlu, Mike nebyl vůbec stabilní tanečník. Při otočce jsem zakopla o jeho nohu, Mike škobrtnul a já se zřítila k zemi. Celý sál ze tomu číslu začal smát a já jsem zrudla jako rajče. Edward mě rychle odvedl pryč a začal mě utěšovat.

„Bello, to se mohlo stát každému.“

„Ne, to nemohlo. Jsem strašný nemehlo,“ vzlykala jsem. Viděla jsem Alici, jak k nám rychle přiběhla.

„Ještě že jsem použila voděodolný make-up,“ vzdychala a snažila se utřít mi slzy.

„Ty jsi s něčím takovým počítala? Tys to viděla? Věděla jsi, že se to stane, a nic jsi mi neřekla?“ vrčela jsem. Alice se na mě omluvně usmála. Tak tohle už je moc. Vysmekla jsem se Edwardovi a šla k baru.

„Nalejte mi něco hodně silnýho,“ poručila jsem barmanovi a on přede mě postavil průhlednou tekutinu. Nevím, co to bylo, ale rozhodně mi to chutnalo. Pila jsem pořád dál a dál, až se mi svět okolo začal mlžit.

„Dejtle mi whisky ss klolou,“ poručila jsem po patnáctém panáku. Barman uposlechl a já do sebe celou kolu s whisky nalila najednou.

„Bello, tady jsi. Páni, ty jsi pila,“ vyčítal mi Edward.

„Jo! A je mi skvuele.“ Pověsila jsem se na Edwarda a ten se odkláněl, aby nemusel čichat můj dech.

„Odvezu tě domů,“ zašeptal a podepřel mě, abych šla alespoň trochu rovně. Vyšli jsme na parkoviště a Edward mě posadil do auta. Musel mě přivázat, protože sama bych to nezvládla.

„Proboha, proč ses tak ztřískala?“ ptal se mě vyděšeně Edward, když jsme zaparkovali před mým domem.

„Protuože se mi všchichni smáli,“ vzlykala jsem, ale přitom jsem se smála. Edward mě odvedlo do domu. V obýváku čekal Charlie, který hned poznal, že jsem namol.

„Bello, co se ti stalo?“ ptal se vyděšeně.

„Opila se,“ vysvětloval Edward a já jsem vzala jednu ze svých bot a začala ho mlátit do hlavy.

„Pššt, uslyší tě Charlie.“

„Bello, to jsem od tebe nečekal,“ káral mě Charlie, „máš měsíc domácí vězení.“

„Chytila jsem na pasece Edwarda,“ zpívala jsem a Edward i Charlie na mě vytřeštili oči.

„Dva měsíce,“ upřesnil Charlie.

„Jdu si lehnout, klasavče. Pžijď za mnou, jo, Eddie?“ pošeptala jsem nahlas a políbila Edwarda na krk.

„Hele, děvenko, jestli chceš na doživotí, tak stačí říct,“ vyhrožoval Charlie.

„Fáájn,“ vzdychla jsem a odplížila jsem se do svého pokoje. Musela jsem hned vytuhnout v šatech, v jedné botě, namalovaná, učesaná, prostě se vším všudy.

Neděle – den po plesu

„Moje hlava,“ naříkala jsem, když jsem se probudila. Na čele jsem měla přiložený studený obklad  a Edward ležel těsně vedle mě, jenom v kalhotách, bez košile.

„Páni, jsi fešák,“ pošeptala jsem a něžně ho políbila. Moje tělo na to ale nereagovalo moc příznivě a udělalo se mi zničehonic strašně špatně. Chtěla jsem utíkat na záchod, ale všimla jsem si, že u postele mám pozvracený kýbl. Tak jsem do něj ještě přidala.

„Je mi líto, žes tohle musel vidět,“ omlouvala jsem se Edwardovi.

„Nic se neděje.“ Mile se usmál a podal mi sklenku s vodou.

„Páni, kolikrát už jsem zvracela?“ zeptala jsem se a udělalo se mi znovu špatně.

„Jenom třikrát,“ ujistil mě. No, já si z toho skoro nic nepamatuju. Ale ten večer si pamatuju celý.

„Prosím tě, že už se nikdy takhle neopiješ?“ chtěl se ujistit.

„Neboj,“ slíbila jsem mu, „ale ty mi musíš slíbit, že už mě nikdy na žádnou takovouhle akci nedotáhneš!“

„Dohodnuto.“ Usmál se na mě a podal mi ruku.

„Platí.“ Edward se na mě usmál a zvedl jedno obočí.

„Vážně? Eddie? To se mi moc nelíbí…“ Začala jsem se nahlas smát, ale nebyl to vůči mé hlavě zrovna nejlepší nápad.

„Mně také ne, nevím, proč mě to napadlo. Už tě tak nikdy neoslovím.“ Nějak moc slibuju.

„Tak teď už nemůžu být spokojenější,“ odvětil mi Edward a pokračovali jsme v tiché konverzaci, než mě opustila kocovina – což trvalo asi 24 hodin –, a pak jsme pokračovali v koukání na televizi a v hlasitých rozhovorech plných smíchu.

Autor: kasi, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Maturitní ples: