Tak jsem konečně dokončila druhou část. Doufám, že se vám bude alespoň trošku líbit a zanecháte mi komentář. Ale nechci jen pochvaly, klidně se do mě obujte a kritikou nešetřete.
Osud nikdy nehraje poctivě. Někdy cesty dvou bytostí spojí a se zaujetím se dívá na výsledek svého počinu.
Elena se setká se svým otcem. Ale bude to šťastné shledání? Dočká se svého vysněného konce?
22.02.2010 (18:00) • KaculKaB • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3093×
2. Část
Pro někoho utíká čas pomalu, kdy hodina zdá se být nekonečnou, jiní času nemají nikdy dost. Lidé se s časem mění, ale právě on a jeho rodina budou navždy stejní.
Bella žila spokojeným životem se svou rodinou. Jacob jí byl skvělým manželem a Eleně výborným otcem. Nahrazoval rodiče, který se toho času toulal někde po světě a nevěděl, že na něj právě ona čeká.
Elena v koutu duše věděla, že jí lžou. Viděla své oči v zrcadle. Nikdo v rodině takové neměl, zářivě zelené až mrazilo. Ale nejen díky jejím očím poznala, že tahle celá idylka je jen hra. Jak ona si přála rozlousknout to tajemství skrývané desetiletí. Znát alespoň jeho jméno. Uvnitř si připadala z nějaké části prázdná, kus její identity chyběl ke složení skládanky jejího původu.
Jednoho dne, není tomu dávno, byla už krůček od otázky, která by změnila její život. Ale těsně přede dveřmi zvážila pro a proti. Nemohla se chovat jako sobec a ublížit lidem, kteří ji milují. Otočila se na patě a otázku spolkla. Tížila ji na srdci, ale než by ranila je, raději trpěla sama. To zdědila po něm.
Až moc si uvědomovala, jak jí chybí. U každé pro ni významné události si přála, aby ji objal a pochválil. Čekala na něj, ale on však nikdy nepřišel. Pokaždé byla zklamaná, ale nemohla na sobě nechat znát smutek, který ji vždy celou naplnil. Věděla, že kdyby ano, ublížila by nejen Belle, ale hlavně Jacobovi a to by ji mrzelo ještě víc. Vděčila mu za hodně, měla ho ráda, ale její otec to nikdy nebude. Svého otce slepě milovala nade všechno.
Tenkráte se Jacobovi bratři rozhodli jednat, odstranit to nebezpečné pro jejich smečku. Oni věděli, kdo jejím stvořitelem je, ale něco je zadrželo. Bylo to náhlé pouto mezi jedním z vlků a tou tehdy malou holčičkou. Zamiloval se do ní na první pohled. Pro Setha neexistoval jiný vesmír, než ona. Otiskl se do ní. Bylo to pro ni veliké šťestí.
Zazlívala svému otci, že tady není, ale on za nic nemohl. Kdyby jen o ní věděl, vše by bylo jinak. Ale Bella si vybrala. Za to, jak jí ublížil, ho chtěla nadobro vyškrtnout ze svého života. Doufala, že ho tenkrát v lese viděla naposledy a že už nikdy o něm neuslyší. Jak ona se hluboce mýlila.
To by nebyl osud, kdyby si na ni ještě něco nevymyslel. Další krutou ránu, kterou jí zasadí přímo do srdce. Dýku, která jí bude rezavět v hrudi navěky věků a nikdy se její rány nezahojí.
Edward se několik let toulal po světě a žil život, na který pyšný nebyl, ale nemohl jinak. Svůj žal utápěl v lidské krvi. Zemřelo kvůli němu tolik nevinných lidí. On si to však nijak nepřipouštěl. Nevnímal, co se kolem něj děje. Netušil kde je nebo jaký je den. Pro něj tu byla jen ta bolest.
Konečně udělal něco správně přes to, že ho ničilo pomyšlení, že je Bella s někým jiným. Jak moc si přál být obyčejným člověkem a být jí na blízku bez hrozícího nebezpečí.
Jediné, co ho vždy zahřálo v temnu jeho života, byly vzpomínky na ni. Na jejich první polibek na louce. Tenkrát si sebou nebyl ani za mák jistý, ale zvládnul to. Věřil sám v sebe.
Nakonec se mu v mysli utkvěla jedna z posledních vzpomínek na ni. Jejich společná noc. Neopakovatelný zážitek se ženou, kterou miloval a stále miluje. Už nikdy nezažije podobný pocit naplnění láskou a souznění s tím druhým. Nepocítí to teplo spojené s jejím tělem a pocitem, že je jen jeho. Ale teď už jeho není a nikdy nebude. Znepříjemnil život sobě i Belle, ale téhle chladné lednové noci hodlal zničit několika lidem celý svět. Nemohl tomu zabránit…
Bylo dost pozdě večer a Elena se vracela domů z oslavy narozenin své nejlepší kamarádky. Sama a to se jí stalo osudným. Kdyby s ní byl její přítel Seth… Kdyby šla z večírku dřív… Kdyby… Žádné kdyby v životě neplatí a my máme pouze jeden pokus. Buď vše dopadne, jak chceme, nebo se spleteme.
Osud nikdy nehraje poctivě. Někdy cesty dvou bytostí spojí a se zaujetím se dívá na výsledek svého počinu.
Pro Elenu tohle bylo setkání, o kterém snila od mala. Avšak neproběhlo podle jejích představ…
Z křoví v jedné opuštěné ulici vystoupila postava. Postava, kterou již dávno viděla, ale byla ještě malá. Stál ve stínu a nebylo mu vidět do tváře. Dívenka dostala strach. Jako malé jí byly vyprávěny pro ni pouze strašidelné historky, ale teď viděla na vlastní oči, že nelhaly. I přes tu tmu uviděla karmínově rudé oči svítící do dálky. Poznala v něm stvoření, které zabíjí lidi pro své bytí.
Muž přistoupil o něco blíž, ale stále na něj neviděla.
„Co tady děláš tak v noci?“ zeptal se jí vábivým hlasem, až dívce zamrazilo. Neodpověděla mu. Příliš se bála. V hloubi duše tušila, že tohle je její konec. V duchu se loučila se svými nejbližšími a ujišťovala je, že je miluje. Couvala před ním, ale narazila na stěnu domu.
„Umíš mluvit?“ pravil ještě sametovějším a šeptavým hlasem. Přistoupil blíž k ní pod slabé světlo lampy. Konečně dívenka uviděla jeho obličej. Byl jí tak povědomý. Často v noci se jí o něm i zdávalo. Ale ve svých snech ho viděla s očima barvy topazu.
„Pane, já vás znám…“ zašeptala do větru dívčina, ale ten muž ji už neslyšel. Pamatovala si ho, z dob kdy byla ještě malá. Tenkrát před domem…
Jeho prokletí už se zabývalo něčím jiným, než jejími slovy a myšlenkami. Ostrými zuby jí prořízl jemnou kůži na krku a z tepny mu začala do krku stékat tekutina pro něj nejlahodnější. Kdyby jen malinko vnímal, mohl ucítit tu podobnost.
V těle jeho nebohé dcery už nebyla jediná kapka její životadárné tekutiny a její vrah se nakláněl nad pouhou mrtvolou. Najednou jako by do jeho tichého srdce zabodli rezatý kolík. Ta dívka byla tak podobná jeho lásce. Nebylo pro něj pochyb, že to je její dcera. Padl na kolena a chtěl na místě zemřít. Dívka, kterou připravil o život, byla dcerou, štěstím jeho milované. Důvod pro její bytí ležel tady na zemi bez jediné kapky krve a mohl za to on.
Vzal ji do náruče. Věděl, že už nemá cenu pokoušet se o její záchranu. Ach, jak ona jí byla podobná.
Ještě chvíli se díval do její líbezné tváře, ale moc dlouho to nevydržel. V odrazu jejího už téměř bílého obličeje v sobě viděl zrůdu. Krvelačného parazita, který je lidstvu jen na obtíž. Ale jednu důležitou věc on nevěděl, zabil svoji dceru. Dalšího člověka, který ho miloval. Stal se jejím milovaným vrahem.
Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Milovaný vrah 2. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!