Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Milovat dokáže i kámen

13.08.2010 (18:00) • Nikol18 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3435×

Povídku bych chtěla věnovat MyLS, která ji četla jako první a utvrdila mě v tom, abych ji zde vydala.

Přeji příjemné čtení a děkuji předem za komentáře a nezapomeňte si pustit písničku ;).

MILOVAT DOKÁŽE I KÁMEN

Bylo tomu už mnoho let od našeho posledního setkání. Když jsem ho tenkrát viděla, srdce mi při pohledu na něj tak zaplesalo, že jsem nemohla na chvíli dýchat a vypadalo to, že se i na chvíli zastavilo.

Oči mu zářily neuvěřitelným světlem, cítila jsem v něm něhu, odhodlání, dobrotu, ale hlavně obětování za cokoliv, co kdy v životě udělal, jenže byla tam malá jiskřička smutku a vinny. Nerozuměla jsem tomu. Nechápala jsem, co tak úžasného člověka vede k tomu přesvědčení, že by mohl být zlý. Za skutky, které v životě vykonal, si nezaslouží, aby se měl jakkoliv trápit.

Pokaždé, když jsem ho spatřila, jak kolem mne kráčel, cítila jsem jeho pohled na mé tváři, cítila jsem tu něhu se kterou ho směřoval k mé obyčejné tváři, která mu dodnes stále běhá v hlavě.

Pokaždé, když přišel, aby mne zkontroloval, aby si prohlédl moje zranění, ostýchal se jako malý kluk, který nechce udělat něco, aby si nevzal tu možnost, se znovu setkat s někým tak nicotným a obyčejným, jako jsem byla já.

Pokaždé se jenom letmo dotknul mé nohy svými ledovými prsty. Přesto ten dotek nestudil, ale rozehříval mé tělo, a to nadpozemské teplo pokaždé doputovalo k mému srdci, kde vybuchlo v tak neuvěřitelný pocit, že začalo tlouci, jako by již nikdy nemělo tlouci a já věděla, že bije pro něj, bije pro toho muže, který chodil po světě tak už dlouho, že mohl vykonat tolik dobrého, že by to dokázalo vyrovnat všechny špatné skutky, které kdy vykonal, ale nebylo to potřeba, protože on žádné špatné skutky nevykonal, proto se mu všechny ty dobré věci, které vykonal, se ukládaly do budoucna, až opustí tento svět, aby mu tyto skutky mohly pomoci v cestě tam, kam jeho duše vždy náležela a náležet bude.

Jeho pohled byl tak uklidňující, tak hřejivý, že umocňoval zážitek a prožitek, které prožívalo moje srdce, byť jen při nevědomém či letmém dotyku na mé noze.

A teď jsem byla opět s ním, opět jsem mohla spatřit jeho bledou, ale přesto nádhernou tvář, která se za ty roky vůbec nezměnila a byla pořád stejná. Stejně krásná, starostlivá, vřelá a nepostrádající tu něhu.

Necítila jsem tu neuvěřitelnou bolest, která prostupovala mým zraněným tělem. Soustředila jsem se pouze na něj. Na jeho přítomnost, která mi dodávala poslední kapky života, které mi ještě zbývaly na tomto světě. Dodával mi něco, co nikdo jiný nedokázal a já to zahodila, ale teď jsem mohla zemřít, protože jsem ho opět spatřila. Opět jsem cítila jeho letmý dotek, ne na noze, ale na tváři. Jeho ledové prsty obkreslovaly moji tvář a skončily na lícní kosti přímo pod otevřeným okem, ze kterého kanula slza. Slaná slza, ne slza bolesti, ne slza bezmoci, ale slza lásky, která patřila jenom jemu.

Poslední rozloučení na tomto světě. Poslední záchvěv lásky, kterou jsem si tak dlouhou dobu nechtěla přiznat, lásku, kterou jsem pokládala za nemožnou, ale přesto tu byla a moje špatné oči ji přehlédly, aby ji mohly spatřit až na konci života a moje duše mohla odejít s tím nádherným pocitem, že jsem vykonala to, co jsem měla vykonat už dávno.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem naposledy a usmála se na tu ledovou tvář, překypující láskou. Na tu tvář, kterou budu mít v mysli vyrytou navždy a nikdy na ni nezapomenu ani po smrti ne.

Kdybych to mohla říct, tak bych řekla, že pláče, ale neviděla jsem jedinou slzu, která by si brázdila cestu po jeho dokonalé alabastrové tváři.

Jeho prst zachytil tu slzu lásky v mém koutku, aby si ji lehce přiložil ke svému, vypadala jako jeho. Vypadlo to, jakoby plakal. Plakal pro mne, plakal, protože jsem odcházela, odcházela jsem na druhý břeh. Tam kde se jednoho dne setkáme.

„Miluji tě, Esmé,“ zašeptal tak tiše, že jsem musela hodně napínat sluch, abych jej zaslechla, ale ty slova mne ukonejšila tak, že jsem nic necítila. Necítila jsem to pálení, které se šířilo od mého krku po celém těle, aby se po třech dnech zastavilo u srdce, aby srdce naposledy bilo, abych mohla otevřít oči a spatřit svět novýma očima, ale hlavně… abych mohla spatřit svou lásku, sedící vedle mne s tou obrovskou lásku v očích, a na tváři, která se zmnohonásobila, aby mi věnoval první polibek v našem věčném životě.