Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Miluji tě... Ať se stane cokoliv

01.08.2011 (17:00) • Karlos • FanFiction jednodílné • komentováno 36× • zobrazeno 4225×

Byl pozdní zimní večer, když se mladá dívka vrátila domů, který stál blízko kampusu. Celé dnešní odpoledne trávila se svým přítelem. Vlastně teď by měla říkat snoubencem. Protože zrovna dnes ji požádal o ruku. Dívka by měla být neskonale šťastná, ale nebylo tomu tak. Nedokázala však pochopit, proč by jí v myšlence štěstí měl bránit její nejlepší přítel. Nyní stála u okna, odkud se dívala na zasněženou krajinu, hrála si s prstýnkem na její levé ruce a přemýšlela nad jejím životem.

„Bello, už jsem zpět!“ uslyšela dívka hlas, který se ozýval z předsíně. Konečně, pomyslela si Bella a spěchala pozdravit její kamarádku a spolubydlící, Joanne.

„Ahoj, Jo, už jsem se bála, že dnes nepřijedeš,“ usmála se na ni Bella a čekala, až si Jo sundá zasněžený kabát a boty. Rychle pod ně dala hadru, ať nevytvoří louži, a pomohla jí s kufry.

„Já vím, už jsem se taky bála, byl však obrovský provoz a silnice byly kluzké. Ale Thomas našel nějakou zkratku a s tím jeho tankem jsme cestu zvládli levou zadní,“ zasmála se Jo a dopadla na sedačku. „Páni, po té několika hodinové cestě jsem totálně mrtvá.“

„Doufám, že ne tak, abys mi nemohla povyprávět, jak to nakonec dopadlo u jeho rodičů?“ Bella byla velice netrpělivá, věděla, jak se Jo bojí návštěvy přítelových rodičů a to ještě na vánoční svátky.

„Nevím, jestli si to nenechám na zítra,“ unaveně odpověděla Jo, ale když zahlédla Bellin pohled, hned své oznámení opravila. „Nebo ne, řeknu ti to už teď. Dopadlo to až překvapivě skvěle. Jeho rodiče jsou neskutečně milí, až jsem si říkala, že se ke mně chovají jako k jejich dceři. I Thomasův bratr byl moc milý. Tedy podle mě až moc milý.“ Bella se jen zasmála a v duchu odvětila, že se vůbec nediví, Jo si musí každý zamilovat. Ta ale pokračovala, a tak se Bella uklidnila a poslouchala dále svoji kamarádku.

„Jen někteří sousedé byli proti mé návštěvě. No, spíše jejich dcery. Ta Stevansová mě pohledem několikrát zabila. Tedy, zabila by mě, kdyby mohla. Nevím, co s ní Thomas měl, a radši jsem se ani neptala, ještě bych jí řekla něco, čeho bych mohla litovat.“ Bella věděla, jak by to dopadlo. Jo si nebere s nikým servítky a vlastně není ani trpělivá, proto ji překvapilo, že své nervy držela na uzdě a nic z ní nevylétlo. Jo chtěla pokračovat dále, ale pohled ji střelil k Belliné ruce a překvapivě vyjekla.

„B-Bello, víš, co se ti zrovna teď leskne na ruce? Protože jestli jo a ty jsi mi nebyla ani schopná tuto novinku sdělit, tak tě uškrtím!“

„Jo, v klidu, stalo se to dneska. Věděla jsem, že se vracíš, a proto jsem to nechala až na tvůj příjezd. Nechtěla jsem, aby tvůj jekot vystrašil Thomase a vy nabourali do stromu,“ odpověděla trochu vylekaně Bella. Nechápala ale, proč se bála Jo říci, že je zasnoubená. Do té doby, než zjistila její reakci. To už se Bella vážně strachovala nejen o sebe, o svou ruku, ale také o její kamarádku.

„Isabello Swanová! Jak se to stalo?! A kdy? Kde jste byli? Co jste dělali? Chci vědět všechny podrobnosti! Bože, budu mít infarkt! Tak ty se budeš vdávat! Ale já nemám šaty. Musím si je pořídit! A kdo ti bude připravovat svatbu? Bello, no tak mluv!“ křičela Jo a přitom cloumala Bellinou levou rukou.

„Jo, v klidu. Nebudeme se brát hned zítra, neboj. Takže vážně ani neuvažuju, kdo svatbu bude připravovat. Přece jen, pořád jsme na vysoké a já to nechci uspěchat.“

„Bello, povíš mi už, krucinál, jak se to stalo?! Nebo chceš, aby mě klepla pepka? Kruci, vždyť já mám pomalu větší radost než ty!“ rozhněvaně odpověděla Jo a netrpělivě čekala na vysvětlení. Bella se zatím myšlenkami vrátila do dnešního odpoledne.

„Matthew, co se s tebou děje? Vůbec mě nevnímáš,“ řekla podrážděně Bella, když se spolu procházeli po parku, kde se také potkali. Chodili sem velice často, proto nedokázala pochopit, proč se zrovna dnes cítí nepříjemně. A nepomáhal tomu ani její přítel, který si roztržitě okusoval spodní ret a každou chvílí klepal rukou do své nohy nebo ji strkal do kapsy, jako by se ujišťoval, že v ní pořád něco je.

„Promiň, Bello, musím ti něco říct,“ odpověděl Matthew hlasem, který se k jeho postavě a charakteru vůbec nehodil. Proto Bella stiskla silně jeho ruku, aby mu dodala trochu odvahy k tomu, aby jí už konečně řekl, co ho trápí. Nerada ho takhle viděla, i když věděla, že jen před ní se dokáže takhle otevřít. Pokaždé to bylo něco velkého a Bella se ho vždy snažila uklidnit. Ne náhodou studuje psychologii. Myslela si, že jen díky tomu na ni Matthew takhle reaguje. I když pořád v ní sídlila myšlenka, že je to proto, že ji tak miluje, ne jen kvůli jejímu oboru.

„Víš, Bello, za týden budeme mít druhé výročí, kdy jsem tě tady chytil při tvém pádu. Do teď nemůžu uvěřit, že jsem měl takové štěstí. Nechápal jsem, jak jsi mě mohla hned na první pohled okouzlit, abych si o tobě začal zjišťovat více. Pamatuji si na naši první schůzku, kde jsi přišla přesně na čas, tvoje roztržitost byla tak roztomilá. Smál jsem se, když jsi znovu zakopla a já tě musel chytit, tvoje růžové tváře a sklopený pohled vybízely k políbení. A od té doby mě provázelo neskonalé štěstí, že jsi dovolila, abych tě políbil, abych se o tebe mohl starat, trávit s tebou čas. Ale nejvíc ze všeho bylo štěstí, že jsi dovolila, abych tě miloval a ty mi to mohla oplácet. Páni, to bylo snad nejdelší, co jsem kdy komu řekl,“ nervózně se zasmál a pohled sklopil na jejich propletené ruce.

„Miláčku, co tím chceš naznačit?“ zeptala se překvapeně Bella.

„No, znovu, vím, že je naše výročí až za týden, ale já to už nemohl vydržet. Víš, jak neskutečně moc tě miluju, a i přes všechny strasti jsme pořád spolu. Proto vím, že nikdy asi nebudu chtít jinou.“ Při jeho proslovu si sedli na zmrzlou lavičku, ani jednomu to ale nevadilo. Čekali, co Matthew Belle poví. I přes to, že se Matthew na tuhle chvíli připravoval už měsíc, vymyslel nespočetně návrhů, otázek, proslovů, pořád nevěděl, co přesně řekne.

„A proto se tě, Isabello Swanová, ptám, jestli si mě vezmeš?“ Matthew pozvedl oči a pohlédl do překvapené tváře jeho lásky. Bella byla velice zaskočena, tohle ani ve snu nečekala. Vždyť se znají jen dva roky. A co na to řeknou rodiče? A co teprve, až se to dozví…? Matthew začal pociťovat jeho zbrklost, měl to říct určitě později, vždyť je na to asi brzy. Nebo co když ho Bella tak moc nemiluje? A nepředstavovala si to jinak?

„Vadí ti, že jsem se tě nezeptal třeba v restauraci? Nebo je moc brzy? Bello, no tak, mluv, prosím, se mnou!“ Když Bella uviděla jeho frustrující a smutný výraz, v očích se mu však odrážela všechna ta láska, se rozhodla.

„Matte, miluju tě, nedokážeš si představit jak moc. Proto odpovídám ano. Ano, vezmu si tě.“ Matthew se na Bellu podíval tak, jako by nevěřil, co právě řekla. Ona si ho chce vzít! Rychle vytáhl ze své kapsy krabičku, ve které byl schovaný nádherný prstýnek, který hned nasadil Belle na levý prsteníček, zvedl ji do stoje, vzal do náručí a začal s ní točit doprovázený jejím i jeho smíchem. Poté ji opatrně postavil na zem, jako by byla z porcelánu, něžně vzal její tvář do dlaní a políbil ji na ta dokonalá ústa, která mu polibek hned začala oplácet.

„Páni,“odpověděla Jo a v očích měla jiskřičky nadšení i dojetí. Ano, páni, pomyslela si Bella. A v tu chvíli zapomněla na všechny okolo a jen se radovala s Jo, která i přes všechny Belliny protesty začala na internetu vyhledávat všechny podrobnosti o svatbách.

Později večer, kdy se obě navečeřely, si šla Bella lehnout s pocitem štěstí i zrady zároveň. Měla bych mu zavolat, vždyť se nic nestane. A taky by to jako můj nejlepší přítel měl vědět, pokud tedy pořád je můj nejlepší přítel, říkala si v duchu, ale pořád nebyla přesvědčena. Cítila, že by mu tím ublížila. Vždyť on ho ani neznal. Za celé dva roky se s ním ani Bella neviděla. Vždy si říkali vše, strávili spolu nekonečně hodin, a když náhodou nemohli, volali si, dokud Bella nebyla unavená, hned poté jí začal broukat její ukolébavku, která ji vždy hned uspala. Cítila, jak jí po tváři kanou slzy, které statečně zadržela po celou dobu, kdy se dívala na radost Jo, která se přenesla i na ni. Ale teď tady žádnou Jo nemá. Z myšlenek ji vyrušil zvuk telefonu. Rychle si utřela slzy a pohlédla, kdo jí volal. Matthew.

„Ahoj, lásko,“ ozvalo se z telefonu poté, co zmáčkla zelené tlačítko. „Nemohu spát, pořád myslím na dnešek. Nerozmyslela sis to, že ne?“

„Neboj, neměla jsem ještě čas o tom pouvažovat,“ rozesmála se Bella. „Jo už to ví a je nadšená. Už se na tebe těší, doufám, že zítra přijdeš.“

„Víš, že jo, přece jen je Silvestr a vaši párty si nenechám ujít. Teda spíš od Joanne,“ odpověděl mi s úsměvem, který se odrážel v jeho hlase. „Přece jen je mi jasné, že to nepořádáš ty.“

„No jo, máš mě přečtenou. Matte, půjdu spát, už jsem unavená. Uvidíme se zítra, přijeď, jak budeš moct, budu doma pomáhat Jo.“

„Miluju tě, Bello“

„Já tebe taky,“ odpověděla Bella a položila telefon. Už se nechtěla vracet ke svým myšlenkám, proto zavřela oči a myslela jen na zítřek.

Bella se vzbudila velice brzy, sužovaly ji noční můry o svatbě. Aby ze sebe smyla pot a děsivé myšlenky, vlezla si do sprchy, kde nakonec trávila nekonečnou chvíli. Vůbec jí to však nepomohlo, proto už nechtěla plýtvat vodou, radši sprchu vypnula a osušila se. Jo nikdy brzy nevstávala, proto jí bylo divné, když ucítila vůni kávy a vaflí. V kuchyni nakonec našla Jo, která jí vysvětlila, že nemá moc času na přípravu párty.

Hned po jídle se obě daly do úklidu, nakupování a příprav. Velice rychle se blížil večer, ale nakonec přišli pomoci i Matthew s Thomasem. Poté začali přicházet i spolužáci a zábava se mohla rozjet. Bella většinu času však trávila s Mattem v pokoji, nikdy na takové věci nebyla.

„Matte, klidně běž za nimi, mně to nevadí, stejně musím udělat projekt pro profesora Martina,“ vyháněla poněkolikáté Bella svého přítele. Ten však urputně stál za svým, že ji tady nenechá. Belle bylo Matta líto, proto se nakonec šli bavit oba. Přece jen, za chvíli je půlnoc a Jo by je hledala. Divila se, že je nehledala už dříve. Když Bella uviděla, kolik lidí se dokázalo narvat do jejich bytu, nevěřila svým očím. Pohledem vyhledala Jo a už za ní klopýtala přes hordu lidí, kteří tančili všude, kde se dalo.

„Páni, Jo, kolik jich tu je?“

„Já vím, taky se mi zdá, že jich je málo, ale přece jen nemáme tak velký byt,“ řekla zamyšleně Jo a Bella jen vrtěla hlavou. Chtěla se vrátit k Mattovi, ale nikde ho nemohla najít. Po cestě ji zastavilo plno jejich kamarádů, kteří gratulovali k zasnoubení, a upozorňovali, že čekají pozvánky. Bella v duchu proklínala Jo, že to dokázala rychlostí blesku všem oznámit.

Asi minutu před půlnocí konečně našla Matta v hloučku nějakých kluků a zaslechla, jak jim vypráví o zasnoubení. Při bližším kontaktu zjistila, že Matt je trochu opilý, proto ho nechala být a chtěla odejít. On si ji však přitáhl zpět a začal šeptat do ouška.

„Lásko, zůstaň, musíme si dát půlnoční polibek, ať nám to štěstí vydrží celičký rok.“ Poté se na ni šibalsky usmál a Bella mu musela úsměv oplatit. Když odbila půlnoc, nastal neskutečný jásot všech v bytě. Bella se porozhlédla a spatřila páry, které se líbají, a přátelé, kteří se objímají. Začala přemýšlet nad svým nejlepším přítelem, v tom ji ale Matthew políbil. Bella zapomněla na vše kolem sebe a začala vnímat jen hebké rty jejího snoubence.

xxx

Po prázdninách, které skončily až moc brzy, se Bella začala chystat do školy. Za týden měla odletět s Mattem do Forks a Phoenixu oznámit o zasnoubení rodičům. Bylo štěstí, že Mattovi rodiče bydleli blízko její matky. Bella byla velice nervózní. Její rodiče už Matta znali a přímo ho zbožňovali, ale ona sama pana a paní Patrickovi viděla možná tak na fotce. Věděla, že jsou velice bohatí, ale to jí na klidu moc nedodávalo. Nechtěla však teď myslet, co se stane za týden, proto si rychle přehodila tašku přes rameno, vzala si kelímek s kávou do ruky a vyšla z bytu. Jo už odešla před hodinou, takže ji dnes neviděla. Sice v tu dobu byla dávno vzhůru, ale potkat nevyspalou Jo vážně nechtěla. Píchlo jí u srdce, když si vzpomněla na včerejší večer. Musely si přiznat, že se Bella přestěhuje k Mattovi a Joanne zase k Thomasovi. Bude to jednodušší, ale i tak, nevidět se každé ráno bude pro ně bolestivé.

Když otevřela dveře a vstoupila na chodník, přitáhla si Bella kabát blíže k tělu a snažila se ohřát si ruce o kelímek kávy. Zimu milovala, nevěděla z jakého důvodu, možná proto že jí ho připomínala. Rychle protřepala hlavou a spěchala k blízké budově, kde bude mít přednášku psychologie. Matthew měl na ni čekat až po přednášce, proto se nerozhlížela kolem sebe a vlétla do budovy.

Když přednáška skončila, zapípal jí mobil. Rychle se podívala a zjistila, že je to Matt. Napsal jí, že nestíhá dojít k budově, sejdou se u jejich lavičky. Bella si sbalila všechny své věci, zachumlala se do kabátu a vyšla směr park. V půli cesty začalo sněžit, Bella se cítila jako v pohádce. Rozhlédla se kolem, a když se ujistila, že nikdo není blízko, začala se točit kolem své osy, dokud nespadla do hromady sněhu. V tu chvíli uslyšela nejkrásnější smích. Rychle zvedla hlavu a rozhlédla se kolem, nikdo tam však nebyl.

„Neboj, Bello, jenom se ti to zdálo,“ snažila se přesvědčit sama sebe a znovu si lehla do sněhu. Zavřela oči a nechala, ať na ni dopadají vločky sněhu.

„Ještě krásnější, než si pamatuji,“ ozvalo se nad ní a Bella nadskočila. Rychle zamrkala, ať rozežene vločky, které se jí usadily na víčkách, a podívala se na příchozího. Nemohla tomu uvěřit. Vážně je tady? Není to sen? Její nejlepší přítel? Pořádně si prohlédla tu bronzovou čupřinu, ve které se začal usazovat sníh, a nemohl roztát, jeho ostré rysy a ten úsměv, který milovala. Až se dostala k těm medovým tůním, ve kterých bylo nadšení, radost a úleva. Vážně to byl on.

„Edwarde…“ vydechla překvapením, že ho zase vidí. Ten jen zvedl obočí a než se Bella stačila vzpamatovat, už ji zvedal do své náruče, kde ji jemně tiskl. Jak pro něj bylo nádherné zase cítit její vůni, teplo, slyšet tep toho dokonalého rytmu, který se zrychlil vždy, když ho viděla.

„Bells, ani nevíš, jak rád tě vidím.“ Oddálil si ji od sebe a prohlédl si ji. Jak hodně se změnila. Už to nebyla ta naivní dívka, kterou potkal na střední. Tahle slečna s ní nemá nic společného. I když, přece jen, pomyslel si Edward.  Její hluboké čokoládové oči, ve kterých je tolik citu, že pokaždé musí lapat po dechu, i když ten dávno nepotřebuje.

Bella na odpověď se k němu přitulila a vdechla tu omamnou vůni, která jí tak chyběla. Teď už to bude jenom dobré, už jsme spolu a jen my dva.

„Ehm,“ uslyšeli oba vzdáleně, ale přitom tak blízko. Bella se rychle odtrhla od Edwarda a podívala se na jejího snoubence. Jak na něj mohla zapomenout? Matthew měl na tváři naštvaný obličej, ale Edward věděl, že jen žárlí a bojí se, co se to děje.

„Matte, promiň, tohle je můj nejlepší přítel Edward. Edwarde, tohle je, ehm, Matthew.“ Bella znejistěla, když ji Matt majetnicky objal kolem ramen.

„Její snoubenec,“ dodal s úšklebkem na tváři. Edward se jen pousmál a podíval se na Bellu. Ta věděla, že Edward to už věděl předtím, že si to přečetl v jeho mysli. I tak měla strach z jeho reakce.

„To je skvělé, Bells, že jsi našla toho pravého. To ti velice přeju,“ řekl upřímným tónem Edward, ale v jeho očích byl vidět smutek. Bella se podívala na Matta, který zrovna překvapivě sledoval Edwardovu reakci.

„Matte, já vím, že jsme dnes měli být spolu, nemůže to však počkat? Edward teď přijel a já bych si s ním ráda promluvila,“ zašeptala Bella, protože se bála, že by jí hlas mohl zradit. Matt se podezřívavě kouknul na Edwarda, poté však pustil Bellu, dal jí polibek a řekl, že jí dnes večer zavolá. Poté, co se vzdálil, se Bella otočila na Edwarda a znovu ho pevně objala. Ten se jen zasmál její nenasytnosti, ale objetí jí opětoval.

„Jsem tak ráda, že jsi tady, tak neskutečně ráda. Moc jsi mi chyběl. Mrzí mě, že už jsme si ani nevolali. Edwarde, tak moc mě to mrzí,“ začala naříkat Bella, ale Edward ji hned zastavil.

„Bells, já vím, že to bylo hrozné, ale přece jen jsme se pohádali. Já už to však bez tebe nemohl vydržet.“

„Já už to neudělám, věř mi, už tě o to nebudu žádat. Byla jsem hloupá, mladá a naivní. Nevím, co jsem si představovala,“ dále blekotala, zastavil ji až smutný pohled Edwarda.

„To je mi jasné, že už si to nepřeješ,“ odpověděl šeptem Edward, ale Bella ho nechápala. Jak to myslí, že je mu to jasné? Jak…aha.

„Ty se na mě zlobíš? Že jsem se zasnoubila?“ zeptala se se strachem.

„Ne, nezlobím se, vždyť to pomohlo k tomu, abys přestala myslet na to, že tě přeměním. A vybrala sis dobře, jen mě asi nemá moc rád. Bude si však muset na mě zvyknout. Ale vadí mi, že jsi mi to neřekla. Já se to dozvěděl od Alice, když mi omylem ukázala její vizi! Nebavili jsme se spolu, chápu to, ale že bys mi neřekla ani tohle? Alice viděla, že mi to nechceš říct!“ řekl s bolestí v hlase a odvrátil pohled. Lhal jí, když řekl, že mu to nevadí. Ale hlavně, ať je Bella šťastná.

„Já vím, ale pořád jsem měnila svá rozhodnutí. Bála jsem se, že to jenom zhorším. Vlastně, Edwarde, co tady děláš?“ Bella změnila téma, už se o tomto nechtěla bavit.

„Chtěl jsem tě vidět, pěkně ti to vytmavit a pak ti v mezi řečí říct, že sem budeme chodit na školu, ale když jsem tě uviděl, nemohl jsem být na tebe zlý. Co to tady plácám, neměl jsem to ani v úmyslu, jen jsem doufal, že ti řeknu něco peprného,“ zasmál se a znovu pohlédl na tu krásku před ním, která pod jeho pohledem hned zčervenala. Jak mu ta červeň chyběla.

„Počkat. Vy se budete stěhovat sem? Jako všichni? Úplně všichni?“

„No, my už jsme se vlastně nastěhovali, dnes jsme měli první přednášku. Vybrala sis skvěle, ta zatažená obloha.“ Oba se zasmáli a vzpomínali na dobu, kdy vybírali školu, aby do ní mohli chodit všichni.

„Můžu… Můžu je vidět?“ Přece jen, co kdyby ji nechtěli vidět?

„Už na tebe čekají, už mi vlastně několikrát vibroval mobil, ať si pospíším.“ Bella se jen zasmála a už táhla Edwarda k parkovišti.

xxx

„No, vlastně mě ani nepřekvapuje, kde bydlíte,“ usmála se na Edwarda a znovu stočila pohled na tu vilu. Velice jí připomínala dům ve Forks, protože jako tam, i tady byla postavena uprostřed lesa, s prosklenými stěnami, za kterými se schovávalo tolik tajemství.

„Ááááááááááááááááááááááá!“ vyjekla malá osůbka, která se rychle vřítila k Belle a už ji drtila v náručí.

„Alice, taky tě ráda vidím,“ poznamenala s úsměvem Bella a snažila se popadnout dech.

„Alice, uhni, teď je na řadě Emmettík s drcením končetin!“ Někdo odtrhl Bellu od Alice a vyhodil ji do vzduchu.

„Emmette, pusť chudinku Bellu.“ Rozkázal milý hlas, který hned pokračoval. „Broučku, tak ráda tě znovu vidím, vyrostla jsi nám do krásy.“

„Já tebe taky, Esmé.“ Hned po ní přistoupil muž, kterého si Bella velice vážila.

„Carlisle, chyběl jsi mi.“ Carlisle se usmál.

„Ty nám taky, Bello.“

„To ti teda řeknu.“ Uslyšela hlas jemný jako zvonečky a otočila se na krásnou dívku.

„Rosalie. Pořád tak krásná,“ odvětila s úsměvem Bella a objala ji. Nakonec se otočila k poslednímu členovi rodiny, ke kterému nešla blíže, nechtěla pokoušet jeho sebeovládání.

„Jaspere, jak se máš?“ zeptala se a čekala na odpověď. Jasper se na ni jen usmál, přistoupil k Belle a objal ji.

„Neboj, obejmout tě zvládnu, prcku.“ Všichni se zasmáli a pomalu odvedli Bellu dovnitř.

„Páni, takže ty jsi zasnoubená,“ řekla s úsměvem Esmé poté, co Bella všem dovyprávěla svůj příběh. Cullenovi se usmívali, ale jinak byli zaraženi, Bella to však nevnímala.

„Ano, doufám, že ho budete chtít potkat, je vážně milý, hodný, chytrý. Miluju ho.“ V tu chvíli se Edward zvedl a popošel k oknu. Tak ona ho miluje, pomyslel si. Jak by taky ne, když si ho chce vzít, odvětilo jeho rozumnější já. Otočil se zpět na Bellu a kouzelně se na ni usmál. Viděl, že už je unavená, přece jen už je večer. Proto jí nabídl, že už pojedou. Bella s úsměvem přijala.

„Strašně mi všichni chyběli.“ Zamyšlená Bella se dívala ven z okna, když ujížděli lesní cestou zpět k jejímu domovu.

„Ty nám taky, to mi věř,“ řekl Edward a poklepal si na čelo. „Hlavně mně. Ani nevíš, kolik se toho stalo. Ty asi ani nevíš, že Jessica se dala dohromady s Mikem.“

„Vždyť to už se stalo před třemi lety, to ještě vím,“ divila se Bella a otočila se na Edwarda.

„No, to možná ano, ale od té doby se už pětkrát rozešli.“ Křivě se usmál a odtrhl pohled od Belly, která se na něj nevěřícně dívala.

„Taak, už jsme tady, krásko,“ vytrhl Bellu ze zamyšlení.

„Chceš jít nahoru?“ zeptala se s nadějí Bella.

„Jen tě doprovodím ke dveřím, musím si jít ještě zařídit pár věcí ke studiu.“ Hned na to vylezl z auta a spěchal otevřít Belle. Když došli ke vchodu, Bella ho pořádně objala a začala mu mumlat do kabátu.

„Jsem ráda, že jsi tady, bylo to utrpení. Vím, že jsem ti to řekla už nespočetněkrát, ale i tak.“

V tom jí Edward zvedl hlavu a řekl jí to, co bylo jejich zvykem. „Miluji tě…“

„Ať se stane cokoliv,“doplnila Bella a topila se v těch medových tůních.

„Cože?“ vykřikla přicházející Joanne, která se lekla, že Bella zahýbá Mattovi. Věděla, že by to bylo bláznovství, ale… Po pohledu na Edwarda usoudila, že by to až takové bláznovství nebylo. To by snad i ona dokázala zahýbat Thomasovi.

„Jo, uklidni se, tohle je můj nejlepší přítel, Edward. Přijel z Forks, bude tady studovat,“ klidnila Bella svou kamarádku, která jen kývala hlavou a nespouštěla oči z usmívajícího se Edwarda.

„Myslím, že se uvidíme zítra.“ To už se Edward otočil na Bellu a znovu ji objal.

„Ano, zítra. Měj se krásně.“

xxx

„Tak to dopadlo dobře,“ řekla Bella Mattovi, když se vrátili z návštěvy rodičů. „Až nějak moc dobře.“

„Až tak moc dobře, že se bereme za tři měsíce. Řekni mi, jak jsme jim to mohli dovolit?“

„Jsou to tvoji rodiče, Matte, já jim vážně odporovat nebudu,“ zasmála se Bella, ale v hloubi duše se strachovala, do čeho se to dostala. Jak se má na konci března vdávat? Vždyť nemá šaty, pozvánky, nic. Vlastně… Patrickovi jsou na to bohatí dost, a když se do toho připlete i ten praštěný prcek jménem Alice, která hned po rozhodnutí Patricků Belle volala, že se prostě do té svatby musí taky vložit, to už se Bella tak moc nediví.

Liam a Martha Patrickovi byli velice příjemní lidé. Bellu si oblíbili hned po příjezdu a svému synovi celý víkend vytýkali, proč je neseznámil dříve. Už předtím Bella s Mattem navštívili její rodiče, proto Liam s Marthou byli spokojeni a oznámili, že nač se svatbou čekat, když může být tak brzy. A Bella s Mattem byli tak zaskočeni, že nemohli nic namítat. A tak se začala připravovat svatba, která by se měla odehrávat v parku kampusu, kde se ti dva poprvé seznámili. Za to samozřejmě zase můžou peníze, Bella totiž věděla, že univerzita jen tak park nepronajímá. Jak se však na návštěvě Mattových rodičů dověděla, univerzitě posílají velice tučnou sumu, takže si asi nechtěli rozhádat jejich sponzory.

„Já vím, lásko, jsem na to prostě srab,“ zasmál se Matt a objal svoji milovanou. Jeho rty se pomalu přibližovaly k těm jejím, než ji pomalu a něžně políbil. Oběma polibek neskutečně chyběl, proto se nedivili, že oba dopadli do postele, kde si náruživě sundali jejich oblečení a pokračovali do jejich ráje.

xxx

Svatba se velice nebezpečně přibližovala a s tím i Bellina nervozita. Pozvánky už byly poslány, všechny Cullenovic děvčata s matkami obou snoubenců připravovali obřad, hostinu, šaty a vše kolem toho, proto Bella neměla co dělat a většinu svého času trávila s Edwardem. Matt na něj ze začátku žárlil, ale po pár dnech, kdy s celou rodinou trávili čas, se stali kamarádi a Matt teď většinu času pobýval s Emmettem a Jasperem. To Belle vyhovovalo, aby si jí teď Matt nevšímal a ona mohla být jen a jen s Edwardem. Jezdili na výlety, chodili se procházet v lese, nebo jen tak trávili čas doma a dívali se na filmy. Čím blíž však byla svatba, tím více nervózní a smutný Edward byl. Bella se tím nechtěla trápit, ale dva dny před svatbou to už nevydržela a vybuchla.

„Kruci, Edwarde, co ti přelétlo přes nos? Proč se chováš jako kakabus? Jsem tvá kamarádka, tak se mnou, zatraceně, mluv!“ Edward se na ni překvapeně podíval a v tu chvíli ho napadla spásná myšlenka.

„Bells, jeďme do Forks. Půjdeme na naše místo, přespíme u nás a zítra k večeru se vrátíme. Bude to taková rozlučka se svobodou, jen s tím rozdílem, že to bude s klukem,“ dopověděl a křivě se usmál. V tu chvíli se Bella zasekla a nevěřícně na něj koukala.

„To jako myslíš vážně? Vždyť se chystá svatba a já musím pomoct a zkusit si šaty a…“

„No tak, sama víš, že bys jim jenom zavazela. Alice stejně ve své hlavě uvidí, jak ti šaty budou pasovat, a o nic jiného se nemusíš starat. Tak se nevymlouvej a pojeď!“ rozohnil se Edward, avšak poté, co uviděl výraz Belly, se zklidnil a omluvil. „Promiň, nechtěl jsem být tak zlý. Takže, udělala bys mi tu neskutečnou laskavost a jela se mnou do Forks? Byl bych ti velice vděčný.“ Udělal smutné oči a nevinně se na Bellu usmál. Té se jako vždy zrychlilo srdce, což pro Edwarda bylo jako vlití života do žil. Vždyť on pro tuto osůbku žil.

„Tak… Dobře, pojedu s tebou, jen se musím rychle sbalit.“

Po pár minutách měla Bella vše, co potřebovala, a nasedla s Edwardem do auta směr jeho dům. Musela si ještě promluvit s Mattem.

„Já si sbalím a ty si zatím běž promluvit s… Mattem,“ promluvil Edward s chvilkovým zaváháním a zamračením.

Bella šla rovnou do garáže, věděla, že se kluci zase budou hrabat v motorech. Jako první ji spatřil Emmett a hned k ní přicupital s obrovským úsměvem na tváři.

„Bellinká moje, co ty tady? Přišla jsi za mnou, kotě?“ Jeho svůdný pohled Bellu rozesmál, on však pokračoval, „nebo jsme snad prošvihli svatbu?“ Najednou se vystrašil. „To snad ne, Belluše, já se omlouvám, my jsme se tady zapomněli, nějak tu nejsou hodiny. Ale když jemu se ani nechtělo spát a jak jinak máme poznat, kolik dní uběhlo…“ Pořád dále brebentil, dokud ho Bella nezastavila.

„Neboj, Emmette, zatím je čas, bereme se za dva dny, jen se uklidni. Musím s ním mluvit.“ V tu chvíli si jí Matthew všiml, rychle si otřel ruce a šel ji obejmout.

„Lásko, co se děje?“ zamumlal jí do ucha.

„Nic, jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli by ti vadilo, kdybych s Edwardem jela do Forks. Zítra bychom se vrátili, neboj,“ uklidňovala Matta, když uviděla jeho rozzuřený pohled. Matt však nechtěl jen tak dát najevo svoji žárlivost, věděl totiž, že Belle může důvěřovat. Proto po pár chvílích souhlasil.

„Ale zítra se určitě vrať,“ nabádal ji, když vstupovala k Edwardovi do auta, který již měl vše sbaleno.

„Neboj, k oltáři dojdu,“ usmála se Bella a utíkala ještě pro jeden polibek. Když se vracela k autu, uviděla smutný pohled Edwarda, který se vzápětí změnil na nadšený z nadcházejícího výletu.

„Tak jedeme,“ zvolal, když se Bella zapásala.

xxx

„Pořád tak nádherné,“ překvapeně řekla Bella, když ruku v ruce vstoupili na jejich louku. Stále tady byly rozmanité druhy květin a barev, které dohromady tvořily ten nejkouzelnější ráj na zemi.

„Ne tak jako ty,“ řekl si sám pro sebe Edward.

Zastavili se uprostřed louky, kde si sedli a dívali se na tu krásu kolem. Po chvíli si Bella lehla do Edwardova klína. Začala vzpomínat, kdy ji tady Edward vzal poprvé. To už věděla o jeho upírství, byl pro ni tak jedinečný, dokonalý. Pořád pro ni je takový. Asi proto mu nikdy neřekla, jak ho milovala. Jejich slovní hříčka „Miluji tě, ať se stane cokoliv“ byla jen přátelskou frází. Když ho poprvé slyšela říct ta dvě kouzelná slůvka, zůstala strnule stát, dokud jí vystrašeně neřekl, že to je přátelské miluji tě. Nahlas si oddechla a dopověděla tak, jak to cítila, ale v duši ji to neskutečně zabolelo. Protože pro ni tahle fráze byla skutečná. Doopravdy ho milovala, jenže pořád to jeho „jsem upír bez duše, který nemůže milovat“ nedokázala snést. Říkala si, že by bylo pro oba jednodušší, aby ji přeměnil, možná, že by se do ní nakonec zamiloval. A i kdyby ne, pro ni by bylo nepopsatelné štěstí jen to, že by mu mohla být navždy nablízku. Jenže poté, co tuto myšlenku vyslovila, se na ni obořil, že to nikdy v životě neudělá, ať na něj radši zapomene. Proto sama odjela na univerzitu a postupně se zamilovávala do Matthewa. Ten pro ni teď byl nejdůležitější.

„Takže ty se budeš pozítří vdávat.“ Usmála se na něj a přikývla.

„Neskutečné, co? Čekal jsi, že se mě nezbavíš, a nechápeš, jak si mě někdo mohl vybrat.“ Bella se začala smát, Edwarda tato věta však naštvala.

„Samozřejmě že jsem věděl, že si tě někdo vybere. Divím se, že nemáš hromadu nápadníků a nyní se neperou s Matthewem.“ Podíval se na ni kouzelným úsměvem. Bella se musela usmát taky a poté už nepromluvili, jen si užívali chvilku, kdy mohli být spolu.

„Budeme se vídat i poté?“ zeptala se Bella, když Edwardova ruka, kterou Bellu vískal ve vlasech, ustála.

„Možná. Tajně. Matthew by poznal, že nestárneme. A navíc bys měla být jenom s ním,“ promluvil se smutným hlasem. Bella se vymrštila na nohy a naštvaně se na Edwarda podívala.

„Tak to teda ne! Jsi můj nejlepší přítel! To mi nemůžeš udělat…“ Bella se rozplakala, proto ji Edward rychle vzal do náručí a začal se s ní kolébat.

„Neboj, lásko, zůstanu s tebou.“ Bylo mu jedno, jak ji oslovil, v tuto chvíli nebude moct nad tím přemýšlet.

„Navždy?“ zeptala se a popotáhla.

„Navždy…“ jeho mírné pousmání Bellu uklidnilo, přestala plakat a zavřela oči. Po chvíli usnula, proto ji Edward opatrně zvednul do náručí a svou normální rychlostí vyběhl k autu. Po cestě se Bella rozklepala zimou, proto si Edward sundal kabát, Bellu do něj zachumlal a běžel s ještě větší vytrvalostí. Mezitím se díval, jak Bella bezděčně vdechla vůni, která se linula z kabátu a kouzelně se usmála. Proč musím být tím, kým jsem, zoufal si Edward, když koukal na to dokonalé stvoření, které bylo zachumlané v jeho náruči. Být člověkem, už na střední bych ji políbil a požádal o tu jedinečnou ručku. To se Edwardovi nemohlo stát. Přece by po ní nemohl chtít, ať je jako on. Sice to dříve chtěla, ale bylo to jen pomatení smyslů, které ji nyní přešlo. Jak mu však tahle změna vadila! Chtěl s ní být, dokud jeho Bellinka neumře a poté by šel za ní, aby už konečně mohli být spolu tak, jak si to on přál. Pokud by to chtěla i ona, čímž si nebyl tak docela jistý.

Došel k autu, kde otevřel dveře, a opatrně ji položil na zadní sedadlo. Sám si sedl k volantu, aby posléze mohl dojet k jejich domu.

Po příjezdu Bellu vytáhnul z auta, ta mu hned obtočila ruce kolem krku. Tašky zatím nechal v autě, nechtěl ji vzbudit tím, že bude otevírat kufr. Vešel do domu a bez přemýšlení ji nesl do jeho pokoje. Naštěstí tady nechali všechno vybavení, proto ji položil na postel, kterou koupil jen pro ni před několika lety. Často u nich spala, Edwardovi se však nelíbilo, že by měla spát na pohovce. Když Bella poprvé uviděla tuto postel, neovladatelně se rozesmála a hned poté skočila do polštářů, odkud se svůdně podívala na Edwarda, a nabídla mu, ať si půjde lehnout k ní.

Když opatrně sundával její ruce, které byly kolem jeho krku, Bella se probrala a unaveným hlasem pověděla: „Zůstaň tady se mnou, nechci spát sama.“ Edward si jen povzdechl a lehl si vedle ní. Co mu to ta potvůrka dělá? Otočila se směrem k němu a vyšpulila rty. Edward ji lehce políbil a pološeptem zašeptal.

„Miluji tě…“

Bella, která už znovu mířila do říše snů, tichounce zabreptla: „Ať se stane cokoliv.“

xxx

„Už jsi sbalená, Bells? Musíme jet,“ zavolal Edward na Bellu, která si v jeho pokoji ještě balila těch pár věcí, co měla s sebou. Dnes se šli projít po Forks, kde potkali plno svých známých. Všichni se trochu podivovali, jak je možné, že Edward vypadá pořád stejně, jejich myšlenky však zastínily jiné, a to, jestli ti dva spolu chodí. A jejich dohady potvrdil i prstýnek na Bellině ruce. Oba je nechali při jejich výmyslech, aby Bella nemusela vysvětlovat, co se za těch pár let stalo. Velice rychle jim procházka utekla, a protože se blížil podvečer, vrátili se do Cullenovic domu, kde si zrovna teď balili.

„Už jdu,“ houkla Bella a hned poté se objevila nad schody. Edward k ní svou přirozenou rychlostí doběhl a už jí bral tašku z ruky. Nezapomněl se na ni nádherně usmát, proto Bella celá zčervenala a škobrtla. Nebýt Edwarda, už by ležela na schodech. Rychle se zase vyšvihla do stoje a už opatrněji slézala.

„Škoda, že už musíme jet,“ posteskla si, když se rozhlížela u domovních dveří.

„Však sem můžeme jet kdykoliv budeš chtít.“

„Už se na to těším.“ Posléze se ještě jednou rozhlédla, koukla se na Edwarda a vyšla z domu. Nasedla do auta a už jen vyčkávala na to, až se Edward rozjede. Po nastartování se připoutala, uvelebila se v sedadle a po chvilce usnula.

„Bells, už jsme tady, vstávej, krásko,“ volal na ni sametový hlas. Pomalu otevřela oči a spatřila ty jeho. Krásně se na něj usmála, protáhla se a porozhlédla se kolem. Všude byla tma jako v pytli. Koukla se na hodiny, kde ručičky ukazovaly půl jedenácté.

„Páni, to jsi stihl rychle. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje,“ zamumlala a hned poté si zívla. Edward se jen uchichtl a už bral tašku z auta. Bella pod náporem únavy nezvládala kontrolovat své nohy, proto se jí zamotaly a už padala. Naštěstí ji Edward zachytl a poté se rozesmál.

„Tobě se nějak líbí mi padat do náruče,“ zašeptal jí do ouška. Bella jen přivoněla k jeho svetru a slastí zavřela oči. Když je znovu otevřela, Edwardova hlava byla těsně nad ní a pomalu se přibližovala.

„Aspoň jednou to musím udělat. Bells, patříš ke mně, přiznej si to už.“ Bella začala sekaně dýchat, nedokázala však odolat, v tu chvíli neexistoval nikdo, kromě toho anděla, který ji držel v náruči. Ovál ji jeho dech, který ji roztřásl až do morku kostí, a to ne zimou. Jeho rty se lehounce dotkly těch jejích, ochutnávaly je a nechávaly rozhodnutí na ní. Po pár vteřinách Bella přitiskla jejich rty k sobě silněji a v tu chvíli se jí otřásl svět. Tak sladkou chuť ještě nikdy v životě nezažila. Jeho rty byly jako pírko, které lehce šimrá porcelánovou panenku, jako by ji samo dokázalo zničit. Edwardův jazyk se probojovával k tomu jejímu, aby se spolu mohly proplétat ve vášnivém tanci. Belliny ruce se jako na povel přitáhly blíž k ledovému tělu, jako by jí jen on mohl zachránit před vším. Mezitím se její mozek znovu probudil k životu, bojoval s tím omámením a vysílal jí vzpomínky na jejího snoubence, na svatbu, na přípravy, a že se zrovna teď líbá se svým nejlepším přítelem. Ze všech sil, které jí zbývaly, se odtrhla od Edwarda a zašeptala.

„Nemůžu…“ Nyní už hlasitějším hlasem. „To já nemůžu, Edwarde.“ Hned na to mu vytrhla z ruky její tašku a nechala ho strnulého stát na cestě.

xxx

To nemůžu, nemůžu, to nemůžu… Celou noc se v Bellině hlavě odehrával ten přenádherný polibek, který ji nenechal usnout. Nyní měla obrovské kruhy pod očima, které měla od nočního pláče opuchlá, bolely ji všechny svaly, neměla však sílu na nic. I otočení na druhý bok jí přinášel neskutečnou trýzeň. Jak jí to mohl udělat? Den před svatbou? To si nemohl dříve uvědomit, že k ní asi něco cítí?! Jak ona ho nesnáší!

Z myšlenek ji vytrhlo jemné zaklepání, po kterém následovalo otevření dveří, za kterými se skrývala hlava Alice.

„Bello…“ začala, ta ji však nenechala domluvit.

„Prosím, zkulturni mě, dnes se vdávám. A žádné protesty,“ řekla naléhavě, když viděla nadechující se Alice.

„A jak s touhle tváří mám pracovat?“ zeptala se káravě Alice, její tvář však byla smutná. Ale Bella věděla, že se rozhodla správně. S Mattem jí čeká nádherná budoucnost, kdy budou mít děti, zestárnou spolu, vše bude tak, jak to má být. A na Edwarda už nebude myslet. Ale, našeptával jí hlásek v hlavě, vždyť přece jen Edwarda miluješ. Ozval se však druhý, ten rozumný. Matthew je ten správný, je to člověk, s ním budeš šťastná.

S takovými úvahami prožila celé dopoledne, kdy ji Alice myla, líčila, česala, odlíčila, znovu líčila. Bella chvilkami upadala do spánku, ze kterého jí vždy probudil sen o těch sametových rtech.

„Bello, teď si opatrně navlékni ty šaty, co máš pověšené na dveřích,“ jemně jí přikázala Alice a kriticky se na ni dívala. „No, mohlo to být horší, to musím uznat.“

Bella ji však už nevnímala a opatrně si oblékala šaty, na které se ještě ani nekoukla. Nyní jí bylo vše jedno. Alice ji však jen tak nenechala.

„Isabello! Dneska se vdáváš, tak trochu radosti do života! Vždyť ty ses ani nezajímala o ostatní!“ rozčílila se Alice a poklepávala nohou do podlahy. V tu chvíli se Bella zastyděla. Za celý den si nevzpomněla na nikoho! Neví, jestli je tady Jo, jestli Matt neutekl, nebo jestli je všechno připravené. Alice nečekala, až se Bella zeptá a už se rozpovídala.

„Jo je u nás doma, kde ji chystá Rose, hosté pomalu přijíždějí, tvůj táta čeká v obýváku na mé svolení, Matthew je taky u nás a tvá máma s Patrickovými usazuje hosty. Takže buď v klidu, vše je dokonalé. I počasí nám přeje,“ zamyslela se Alice a u toho se usmívala. Došla k druhému vaku a začala si oblékat své šaty.

Bella musela souhlasit s Alice. Počasí bylo nádherné, sníh bohužel roztál, ale na svatbu by nebyl nejlepší, překvapivě nebyla zima, naštěstí však nesvítilo ani slunce. Všechno vycházelo dokonale. Teda skoro vše… Dost! Aby zahnala ty proradné myšlenky, opatrně se podívala do zrcadla a nemohla věřit vlastním očím. Svatební šaty přesně obepínaly její postavu. Korzet byl pošitý ornamenty, které tvořily nádherný obraz, který se postupně ztrácel v záhybech sukně, jež se rozšiřovala u pasu. Její účes byl jednoduchý a přesto dokonalý. Vlasy měla natočené do vln, které jí splývaly na lopatky, na nich měla usazenou čelenku, která po sobě měla malé modré kytičky, které celý účes oživily. Přesně seděly k ozdobám celé svatby, jak se dozvěděla. Líčení bylo střídmé a elegantní, podtrhovalo její přirozenou krásu. Do očí jí vhrkly slzy, které se snažila potlačit a otočila se na Alice.

„Děkuji.“

„No jo nemáš zač. Ehm, já si teď budu muset odskočit,“ zaváhala Alice a vrhla pohled směrem k oknu. Belle se sevřelo srdce.

„Je tam… Je tam on?“

„Ano, jen si potřebuje promluvit z očí do očí.“

„A přijde na svatbu?“ strachovala se Bella, nevěděla však proč. Svatbu by jí určitě nezničil, asi se bála toho, že by si vše mohla rozmyslet. Alice na ni vrhla nadějný pohled, hned však zatřepala hlavou.

„Ještě neví, víš, je hodně zdrcený. On tě už dlouho miluje, Bello.“ V tu chvíli se Bella rozčílila.

„Tak on mě miluje, jo?! To nemohl zjistit dřív? Já se vdávám, jestli mu to nedošlo!“ Chtěla pokračovat, když však uviděla zoufalý pohled Alice, hned skončila a uvědomila si, že Edward poslouchá. A i když toho měla tolik na srdci, nechtěla mu to říct přes jeho sestru. Proto se rozhodla udělat závažný krok. „Alice, můžu s ním mluvit?“

„Jsem tady.“ Bella úlekem poskočila a otočila se k oknu, kde stál on. Jeho pohled Bellu neskutečně zraňoval. V očích bylo tolik bolesti, strachu, ale také citu, který tam Bella viděla pořád, ale až včera ho pochopila. Tak neskutečně moc lásky.

„Tak já vás tady nechám o samotě, ale pospěšte si,“ ozvala se Alice a hned na to vyskočila z okna.

„Bells… Jsi nádherná,“ zašeptal s takovým citem, až se Bella nevědomky přikrčila.

„Edwarde. To, co se včera stalo, byla chyba. Neměla jsem tě nechat mě políbit. Já chci být s Mattem, patřím k němu. Ten polibek nic neznamenal.“ Bella však věděla, že je to ta největší lež, co kdy řekla. Ten polibek znamenal všechno, vsázela však na to, že Edwardovi to nedojde.

„Já vím, že toho lituješ, ale musel jsem to zkusit. Chtěl jsem tě políbit od doby, co jsem tě poprvé potkal. Ale věděl jsem, že nemůžu, jsem zrůda. A to jsem si měl uvědomit i včera. Ale já jsem zničil to nejkrásnější, co mě potkalo. Naše přátelství. Po tomhle vím, že mě už nebudeš chtít vidět. Zmizíme ti z života, zapomeneš na nás a budeš žít šťastný život s Mattem. Neplakej, Bells,“ doplnil se zoufalstvím v hlase, když uviděl, jak začíná Bella vzlykat, a po tváři jí kanou slzy. Chtěl ji obejmout, ale věděl, že tohle je pro něj navždy zakázáno. Otočil se k oknu, chystal se vyskočit, v tu chvíli si však něco uvědomil. „Jen ještě jedno, musím ti to říct, protože poprvé budeš vědět, jak to myslím. Jak jsem to myslel už od začátku. Miluji tě.“ Jeho srdce se rozbilo na několik kousků, strhaná tvář už nepřipomínala toho krásného anděla a celé tělo měl shrbené pod náporem všech citů.

„Ať se stane cokoliv,“ dořekla s velkou dávkou snahy a lásky Bella a otočila se od Edwarda. Teď oba poprvé pochopili sílu tohoto nevinného vyznání a city toho druhého. Nevěřila, že je konec. Bolelo ji to tak nesmírně moc, že se nemohla nadechnout. Klesla na podlahu, kde čekala, až ji nápor všeho zničí, rozdrtí ji na prach, nechá ji zemřít. Než se však mohlo něco stát, objevila se Alice, která ji začala domlouvat.

„Sice s tím nesouhlasím, ale vybrala sis Matta, tak se vzpamatuj. Musíš se vzchopit a ukázat nám, že ses rozhodla správně. No tak, Bell, rozhodla ses ty. Vstávej, musím ti trochu opravit make-up.“ Bella si uvědomila, že Alice má pravdu, proto se snažila zadržet další slzy, které se chtěly přelít přes okraj, zhluboka se nadechla a nechala Alice provádět kouzla. Jen matně si uvědomovala, jak Alice volá Charlieho, který jí poté nabízí rámě, kterého se automaticky chytá, jdou k autu, které je odveze až k parku, tam pomalu vysedá, ani neví proč, ale její ústa tvoří tiché ‚děkuji‘ mířené Charliemu, pomalu kráčí k oltáři, kde nejspíš stojí Matthew, kterého však Bella nevidí. Jediné, co dokáže vnímat, je vzpomínka na včerejší polibek. Až když Charlie předává její ruku do jiné, tak povědomě teplé, se Bella vzpamatuje a koukne se na Matta, ten se na ni nádherně směje, v očích tolik lásky, až se Bella za své myšlenky stydí. Teď má myslet jen na tento okamžik. Když kněz říká jeho obvyklou řeč a Bella odtrhne pohled od Matta, pohlédne k jezírku, kde stojí on. Jeho smutek cítí i na takovou dálku, nedokáže však od něj odtrhnout oči. Matthew jí však stiskne ruku, proto se otočí na kněze, který se zrovna Matthewa ptá, jestli si ji bere za ruku. Ten hrdě pronese ano, proto se kněz obrací k Belle.

„Táži se vás, Isabello Marie Swanová, zda si berete zde přítomného Matthewa Petera Patricka za zákonného manžela.“ Bella se znovu ohlédla k jejímu nejlepšímu příteli a s myšlenkami upřenými jenom k němu a jednoduchému miluji tě, což k němu celou dobu cítila až nadměrně moc, jen si neuvědomovala v jaké míře, tichým, avšak důrazným hlasem odpověděla.

„Ano.“

xxx

Hostina mladého páru byla v plném proudu, když se malá upírka odtrhla od davu a šla hledat svého bratra. Věděla, že je na místě, kde ji znovu poprvé spatřil, které bylo na druhém konci parku. Zahlédla ho, jak sedí shrbený na trávě a potichu vzlyká. Pomalu došla až k němu, sedla si vedle a objala ho kolem ramen.

„Já ji neskutečně miluji, Alice. Tohle bylo to nejhorší, co jsem viděl. Zažil. Ano, celou dobu tvrdím, že chci, aby byla šťastná, ale nemůžu se s tím smířit. Nedokážu si představit život bez ní.“ Dále vzlykal, jeho bolest byla neúnosná a upírka ho chápala. Nedokázala si představit, že by se musela dívat, jak si její milovaný Jasper bere někoho jiného. Proto neváhala, musela mu to říct.

„Co tím myslíš, Alice? Co mi chceš říct?“ Jeho oči vyhledaly její a hledaly v nich odpověď.

„Já nevím, jestli ti to pomůže, ale… Pořád se mi vrací vize, kterou mám už dlouho. I přes vize, kde vidím, že si bere Matta, moc daleko do jejich budoucnosti nevidím. Ale vidím vizi, kde je… Bella, je upírka a vy dva jste velice šťastní… Spolu... Jste manželé.“

Těm, kteří se dostali až sem, velice děkuji, že tu kostrbatost vydrželi. :D

Chápu, že se to asi těžce četlo, ještě k tomu přes 7 500 slov. ;)

Také děkuji tomu, který mi tuto povídku opraví. Snažila jsem se udělat co nejméně chyb, několikrát jsem si to četla, ale písmenka se mi slévala dohromady.

Chtěla bych také poděkovat jednomu člověku, díky kterému jsem to dokázala napsat. Vím, že to nikdy nebude číst, ale i tak. Děkuji, Romane.

Autor: Karlos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě... Ať se stane cokoliv: