Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Milý Edwarde

Tato jednorázovka mi vlezla do hlavy jednou večer před spaním. A já místo toho, abych šla spát, ji šla psát. Bella píše Edwardovi dopis dlouhou dobu po jeho odchodu... Víc neprozradím. Snad se bude líbit. Přeji příjemné čtení. Terkik.

09.11.2011 (21:15) • Terkik • FanFiction jednodílné • komentováno 29× • zobrazeno 3866×

Milý Edwarde,

jak už je to dlouho? Myslím, že asi už deset let, cos odešel. Přijde mi, jako by to bylo včera. Stáli jsme v zeleném srdci Forks a tys mě opouštěl.

Nejdřív to moje hlava nechtěla přijmout, byla jsem jako v transu. Nevidomá. A pak jsem to najednou pochopila, ta tupá bolest, která mi obklopila celé tělo, byla nesnesitelná a zničující.

V tu chvíli se mi chtělo smát a zároveň plakat. Žaludek se mi stáhnul neznámou bolestí a já věděla, že opravdu odcházíš.

Slova tipu „nemiluji tě“, nebo „bude ti beze mne líp“ se mi tehdy zařezávala do už tak bolestivého svalu v hrudi.

Tvé oči neříkaly nic, byly prázdné a slepé. Jako bys mě ani neviděl. Chtělo se mi křičet, ale nemohla jsem, v krku jsem měla pusto a neznámá pachuť v puse se mi taktéž nezamlouvala.

Měla jsem touhu vtlouct ti do hlavy rozum nebo ti alespoň dát facku, ale necítila jsem ruce, necítila jsem ani nohy, vůbec nic. Byla jsem v cizím těle. Nebylo moje, neposlouchalo mě.

Bez tebe jsem to nebyla já. Moje duše jménem Bella odešla s tebou a Isabellino tělo zůstalo. Jenže nežilo, bylo jako v kómatu… jen přežívalo. Naživu mě držely jen přístroje. Přesně tak jsem si připadala. Jako robot, který jede nonstop podle návodu. Vstát, hygiena, škola, oběd, úkoly, hygiena, spát… vstát, hygiena, škola, oběd, úkoly, hygiena, spát… Každý den jedno a to samé pořád dokola. Časem jsem si i přestala uvědomovat, co vlastně dělám.

Jediné, čeho jsem si všimla, bylo, že se Charlie přestal snažit dostat mě k mámě. Vždy jsem to vehementně odmítla. Proto se máma rozhodla jezdit za mnou, byla se mnou každý den, s Philem mluvila jen přes telefon. Odmítala mě opustit v té nejslabší chvíli mého života.

Ale časem to stejně vzdala, nejevila jsem zájem o konverzaci s ní, s kýmkoli. Potom většinu času táta strávil v práci. A já za to byla vlastně ráda, alespoň se nemusel dívat na to, jak skvělé mám dny. Věř mi, koukání z okna až taková nuda není. Naopak je to docela zábava, zabila jsem tím spoustu času, měl bys to někdy zkusit.

Měla jsem hodně o čem přemýšlet.

O tom, jestli byla chyba na mé straně… nebo jestli to bylo tebou.

No… úvah, jestli jsi mě vůbec někdy miloval, bylo mnoho a ani jedna nebyla vyřešena. Vlastně… miloval jsi mě vůbec někdy? Nebo sis se mnou jenom hrál, a když tě to přestalo bavit, tak jsi mě prachsprostě odkopnul?

Vím, že se odpovědi nikdy nedočkám. Ale ty máš jistě taky pár otázek a já doufám, že zde v tomto dopise najdeš odpovědi alespoň na pár z nich.

Zničila jsem už nespočet dopisů, které byly určené právě tobě. Osobě, jež odešla i s mým srdcem v kapse. S tebou jsem doopravdy žila. S tebou i tvou rodinou.

Když si vzpomenu, co všechno Emmett prováděl za lumpárny. Vždy mi to vykouzlí úsměv na rtech. Nebuď na něj naštvaný, on ty lumpárny dělá kvůli tobě a tvé rodině. Chce, abyste všichni byli šťastní.

A Rose... ta se svou rodinu snaží chránit, chápu ji. Na jejím místě bych se chovala stejně. I když to tak nevypadá, ona Vás miluje, všechny. A chrání Vás ze všech nejvíc. Emmett je oproti ní jen vycpaný méďa.

Carlisle zase zachraňuje životy a přitom by je měl mařit, on se vydal svou vlastní cestou ze své vlastní vůle. On je zdárný příklad toho, že každý se rozhoduje sám za sebe, a když chce, tak dokáže cokoliv. Jen to nějakou dobu trvá.

A Esmé nikoho z rodiny nechce ztratit, protože ona jediná ví, jaké to je ztratit to nejcennější na světě. Ona je takové originální lepidlo Cullenových.

Věřím, že Jasper se snaží ochránit jak Vás, tak i lidi, neboť jim nechce ublížit. Pomož mu a on bude rád.

Má nejlepší kamarádka a zároveň i sestra Alice neboli skřítek, co se snaží mít vše pod kontrolou, je závislá na svých vizích. Protože věří, že jedině tak Vás ochrání. Věř jí, ona má vždy pravdu. A když si tím není jistá, ověří si to.

Všichni jste jedineční, ne upírstvím, ne dary, ale sami sebou, snažíte se navzájem ochránit jakýmkoli způsobem, ať to stojí cokoli. Rodina je pro Vás na místě číslo jedna. Proto jste takoví, jací jste.

S tebou jsem toho zažila víc než za celý svůj život. Byly to zážitky, na které nikdy nezapomenu.

S tebou jsem byla Bella.

Chtěla jsem po tobě asi moc, když jsem toužila po přeměně. Ale… teď už to nechci, protože si opravdu připadám jako upír. Bez srdce, bez duše.

Vždy jsem si myslela, že jsi dokonalost sama, ale nejsi. Tvé nedostatky byly zamlženy brýlemi růžové barvy, jež jsem nosila.

Ale ony samozřejmě, jako každá jiná věc, zastárly a rozbily se. Tehdy jsem si uvědomila jednu podstatnou věc. Nikdo není dokonalý a ty nejsi výjimkou. Je jedno, jestli lovíš lidi nebo zvířata, v každém případě totiž máš stejný chladnokrevný přístup.

A navíc… vždy ses tvářil, jako bys všechno věděl, všechno zažil a jsi si vědom, co všechno si můžeš dovolit. Myslel sis o sobě bůhvíjak jsi dokonalý. Ta namyšlenost z tebe přímo sálala.

Ale chci, abys věděl jedno. I přes všechny ty výtky tě stále miluji. Ano, miluji tě. A vždy budu.

Avšak nehodlám až do smrti čekat na to, až se znovu objevíš v okně a já budu opět usínat na tvé kamenné hrudi. Musím začít znovu žít, i když jen napůl, ale žít.

Rozloučím se s Bellou a přivítám úplně novou Isabellu. Tu, které jsem se celý život vyhýbala. Bála jsem se jí. Ale teď už ne, už se nebojím. Protože změna je život.

Nikdy na náš společný (i když krátký) život nezapomenu.

Ale nemůžu žít se vzpomínkami.

Kdybych vzpomínala, tak by se s těmi krásnými zážitky otevřely i ty, v nichž jsi mě opouštěl a to nemůžu, stále to bolí a bolet bude.

Proto jsem se rozhodla uložit je do skřínky a tu do nejtemnějšího kouta mé mysli.

Neboj, otevřu ji, ale až nastane ten správný čas. Protože až nadejde, moje poslední myšlenka bude věnována tobě, lásko.

Nevím, zda si tento dopis někdy přečteš. Přesto ho ukládám do podlahy, kde jsem našla naše fotky, s doufáním, že ho zde jednoho dne nalezneš. Sbohem Edwarde.

S láskou, navždy tvá Bella.

>> Milá Bello

---

Tak... Co na to říkate? :D Moc, moc bych vás chtěla poprosit, abyste mi tady v komentíku napsali svůj názor na tuto povídku. Moc mě to totiž zajímá. Děkuji. Terkik.

Autor: Terkik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Milý Edwarde:

Nazdar. Náhodně jsem narazila na tvou povídku a... celkem se mi nezdá název. Ráda bych tě upozornila, že ten samý jsem měla ve svém shrnutí ještě PŘED vydáním této povídky a měla jsem i založenou první kapitolu. Poradím ti: zbytečně neštvi lidi. Zkus si vymyslet něco vlastního. Nevíš, jak špatně se k tomu dělal obrázek, nevíš, kolik mi dá práce to celé předělávat, nevíš, jak se mi ten původně můj název líbil. Takže ti doopravdy děkuji za znechucení dne.
P. S. Povídku jsem ani nečetla. Název mě odradil.

Výjimečný text, výjimečná slova a hlavně výjimečná autorka!! :-) myslím si, že není co dodat.. někdy je jedna myšlenka více než tisíce slov :-))

Mohla bych požádat o pokráčko??? Prosím... Vím že jsem asi drzá a nasílu nejde nic, ale já tě prosím, ba ne přímo žádám, udělej pokráčko prosím... toto byla... dokonalost sama...!!!

Fakt nádherný dopis! Jsem nadšená! Bylo to super, skvělý, báječný, a tak podobně!!!!

Pááni... Dej mi minutku, prosím, moje mysl je stále někde u toho dopisu...
***
Bylo to tak, tak krásné! Nevím ani jak ti vysvětlit, co to ve mně zanechalo... Bylo to vážně tak nádherné... Vlastně opotřebovné téma, ale svým způsobem tak originální. Protože jsi to psala tak... vyjímečně. Bylo to zvláštní, zvláštní tím, jak byl ten dopis rozumný, dospělý a upřímný. Bylo to jak si klidné, vyrovnané, nebyla v tom ta hysterie na kterou jsme všichni zvyklí. Zajímalo by mě, kolik Belle v tom dopisu je... Taky to bylo výborně napsané, používala jsi úžasné slovní obraty, bylo to plynnulé, lehce se to četlo. Přesně tak, jak to má být. Vážně moc se ti to povedlo, máš veliký talent a já si od tebe určitě něco dalšího v budouctnosti přečtu. A nakonec se přidám k prosbám o pokračování, Edwardovu odpověď a třeba nějaký příběh k tomu, možná jejich setkání... Moc, moc se mi to líbilo. Tleskám, klaním se a smekám... Krásná povídka.

a co takhle pokráčko nebylo by od věci to mi věř

To je prostě úžasný! Promiň, nejsem na dlouhé komentáře, tak snad ti tohle bude stačit.

Pane bože, to bylo nádherný. Už dlouho jsem nečetla nic tak procítěného. Bylo to naprosto ohromné. Opravdu se ti to moc povedlo. Když jsem četla, že se Edward nevrátil, bylo mi to moc líto, ale konec mě udobřil. Doopravdy A moc bych si přála, kdybys udělala ještě jednu z pohledu Edwarda, když našel ten dopis. Moc prosím, bylo to opravdu úžasný a podle reakcí ostatních nejsem jediná Ještě tedy jednou Nádhera

Nádherné...
Plynulý dej, hlboké citové zafarbenie, úžasne spracované vnútorné myšlienky Belly v dopise.
Určite by to chcelo pokračovanie, napr, že by Edward dostal list, jeho reakcia a tak...
Veľmi pekné.

Teda předem bych ti chtěla poděkovat, že si se mi ozvala na mejl a dala mi tenhle typ, protože no prostě wow. Nemám co bych ti k tomu zkritizovala, protože to bylo parádní a četlo se to tak nádherně a přehledně, jak málo co. Bella je vlastně už dospělá žena kolem dvaceti sedmi nebo osmi let a Edward se podle všeho nevrátil, což mě teda naprosto rozesmutnilo. Dokonce bych si odhadla tvrdit, že se ani nepřijel podívat nebo ji zkontrolovat, protože kdyby viděl v jakém stavu vlastně je, a že ji tam nechal napospas všemu, asi by se v okamžení vrátil. Tady teda vyvstává pár otázek... Edward ji skutečně nemiloval? Nebo byl tak silný a už se nevrátil? Bože to bylo tak smutné, jen jsem z toho nepochopila, co Bella dělala po střední, ale asi jak bylo napsáno - učení - tak asi chodila i na vysokou, co? Takže mi nezbývá, než ti pogratulovat a říct, že to bylo vážně nádherné! Dokonale popsané, včetně všech Belliných pocitů, ať už těsně po jeho odchodu nebo potom, kdy už nad vším pořádně popřemýšlela. Jen by mě jako ostatní zajímalo, co Edward? Nějaký pohled z jeho strany by nebyl? To je asi tak všechno, co k tomu napíšu... samé superlativy, protože si je to rozhodně zaslouží! Opravdu krása!! Doufám, že ti jako moje kritika stačilo, co ty na to?

Chtělo by to pokračování.

vážne by to chcelo pokračovanie

Já nejsem přízdnivce klasiky B+E... Ale, je tu to ALE... Tohle se mi moc líbilo a i já (která Edwarda nemá v lásce a Bellu taky) bych prosila o pokračování zajímá mě jak to dopadlo...!

To bylo opravdu skvělé.
Bylo to psáno s elánem, lehce, plynule... Ale přitom se tam dal jasně rozpoznat rozdíl mezi Belliným myšlením ve chvíli, kdy Edward odešel a později, když už se dokázala smířit, ne sice s jeho odchodem, ale s tím, že Edwarda už neuvidí. Jsem ráda, že nakonec procitla, bylo to tak pro ni jistě nejlepší a nejméně bolestivé. Sice by se jí asi nikdy, i kdyby tisíckrát chtěla, zapomenout nepodařilo, ale co my víme, třeba by byla vážně tak silná, že by to zvládla.
Ten nápad byl moc pěkný, bylo to skvěle zpracované... Nemám co vytknout. Pouze se zmůžu na to, abych také požádala o pokračování z Edwardova pohledu, tady by jistě bylo na místě, mě osobně by jeho reakce velice zajímala.

Nemám slov. Krásně napsané, srdce by mi puklo. Bella možná poprvé opravdu popsala své pocity, tak, jak si je každej domýšlí.

Hluboce se a jestli mohu žádat o to, co možná většina... dokončenou jednorázovku z pohledu Edwarda...

Je to dokonaléé!A prostě pomalu nenacházím slova..je to moc hezké a ty pocity Bellz..Isabelly..krása ! :)) Bylo by třeba hezké napsat ještě něco o tom jak ten dopis najde Edward..:D ale to už jhe tvoje věc ;) :)) krásné a přeju doufám, že úspěšné pokračování ! :)

opravdu se ti to moc povedlo

Moc hezké...

Jé, to bylo super! Jak Bella vyprávěla o své zálibě (oknu), vyprskla jsem smíchy. Nechtěla bys napsat pokráčko, kde bychom se dozvěděli Edwardovu reakci? Kdyby dopis našel... třeba až po Bellině smrti? No, to je na tobě. Vážně, povedlo se ti to! ;)

ách, nemám slov, nádherně procítěně napsané, jestli bude pokráčko. zajímala by mě reakce Edwarda, jestli si to přečetl.

Nádherné jsi popsala emoce a city, přímo to z toho sálá. S přehledem jsi se přenesla přes tu příšernou bolest, působilo to lehce, klidně a vyrovnaně. Ale znatelně jsem tam cítila ta muka, schovaná za uspořádanou skořápkou. Myslím, že přesně toho jsi chtěla docílit.
Bella si stále uvědomuje, že zde byla cesta, cesta slepoty lásky, ale cesta štěstí. Isabella je racionální, přímá. Nesmíří se s tím a ani nehodlá, ale chce žít, nechce zahazovat příležitosti, ale jaksi z praktického hlediska.
Ona se hrozně pokouší nedat najevo své city, ale je to těžké.
Velice se ti to povedlo, je to čistě, elegantně napsané, skvělé a originální.

napiš ještě jak to najde Edwárd ! , prosímmm :D

Moc pěkné. Myslím, že to bylo vskutku originální. Bylo by hezké napsat nějaké pokráčko. Pokud máš chuť. Samozřejmě to můžeš nechat i jen takto. Rozhodně však vím, že by jsi měla rozhodně s psaním pokračovat.

naozaj úžasné dielo...
aj mi ušla slzička, ale skvelé naozaj fantastické...

Toto je jeden z najoriginálnejších nápadov aké som čítala. Veľmi sa ti to podarilo, skutočne.

poráda....povedlo se ti krásně skloubit jak ho miluje a nechce se ho vzdát s touhou posunout se dál a zase aspon trochu žít....docela by mě zajímalo jak se bude cítit edward až to bude číst......protože musím říct, že tím jak se snažil rozhodovat za bellu mě opravdu štval ;)

Přidat komentář:

Nick:

Text: