Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Milý Edwarde

09.11.2011 (21:15) • Terkik • FanFiction jednodílné • komentováno 29× • zobrazeno 3813×

Milý Edwarde,

jak už je to dlouho? Myslím, že asi už deset let, cos odešel. Přijde mi, jako by to bylo včera. Stáli jsme v zeleném srdci Forks a tys mě opouštěl.

Nejdřív to moje hlava nechtěla přijmout, byla jsem jako v transu. Nevidomá. A pak jsem to najednou pochopila, ta tupá bolest, která mi obklopila celé tělo, byla nesnesitelná a zničující.

V tu chvíli se mi chtělo smát a zároveň plakat. Žaludek se mi stáhnul neznámou bolestí a já věděla, že opravdu odcházíš.

Slova tipu „nemiluji tě“, nebo „bude ti beze mne líp“ se mi tehdy zařezávala do už tak bolestivého svalu v hrudi.

Tvé oči neříkaly nic, byly prázdné a slepé. Jako bys mě ani neviděl. Chtělo se mi křičet, ale nemohla jsem, v krku jsem měla pusto a neznámá pachuť v puse se mi taktéž nezamlouvala.

Měla jsem touhu vtlouct ti do hlavy rozum nebo ti alespoň dát facku, ale necítila jsem ruce, necítila jsem ani nohy, vůbec nic. Byla jsem v cizím těle. Nebylo moje, neposlouchalo mě.

Bez tebe jsem to nebyla já. Moje duše jménem Bella odešla s tebou a Isabellino tělo zůstalo. Jenže nežilo, bylo jako v kómatu… jen přežívalo. Naživu mě držely jen přístroje. Přesně tak jsem si připadala. Jako robot, který jede nonstop podle návodu. Vstát, hygiena, škola, oběd, úkoly, hygiena, spát… vstát, hygiena, škola, oběd, úkoly, hygiena, spát… Každý den jedno a to samé pořád dokola. Časem jsem si i přestala uvědomovat, co vlastně dělám.

Jediné, čeho jsem si všimla, bylo, že se Charlie přestal snažit dostat mě k mámě. Vždy jsem to vehementně odmítla. Proto se máma rozhodla jezdit za mnou, byla se mnou každý den, s Philem mluvila jen přes telefon. Odmítala mě opustit v té nejslabší chvíli mého života.

Ale časem to stejně vzdala, nejevila jsem zájem o konverzaci s ní, s kýmkoli. Potom většinu času táta strávil v práci. A já za to byla vlastně ráda, alespoň se nemusel dívat na to, jak skvělé mám dny. Věř mi, koukání z okna až taková nuda není. Naopak je to docela zábava, zabila jsem tím spoustu času, měl bys to někdy zkusit.

Měla jsem hodně o čem přemýšlet.

O tom, jestli byla chyba na mé straně… nebo jestli to bylo tebou.

No… úvah, jestli jsi mě vůbec někdy miloval, bylo mnoho a ani jedna nebyla vyřešena. Vlastně… miloval jsi mě vůbec někdy? Nebo sis se mnou jenom hrál, a když tě to přestalo bavit, tak jsi mě prachsprostě odkopnul?

Vím, že se odpovědi nikdy nedočkám. Ale ty máš jistě taky pár otázek a já doufám, že zde v tomto dopise najdeš odpovědi alespoň na pár z nich.

Zničila jsem už nespočet dopisů, které byly určené právě tobě. Osobě, jež odešla i s mým srdcem v kapse. S tebou jsem doopravdy žila. S tebou i tvou rodinou.

Když si vzpomenu, co všechno Emmett prováděl za lumpárny. Vždy mi to vykouzlí úsměv na rtech. Nebuď na něj naštvaný, on ty lumpárny dělá kvůli tobě a tvé rodině. Chce, abyste všichni byli šťastní.

A Rose... ta se svou rodinu snaží chránit, chápu ji. Na jejím místě bych se chovala stejně. I když to tak nevypadá, ona Vás miluje, všechny. A chrání Vás ze všech nejvíc. Emmett je oproti ní jen vycpaný méďa.

Carlisle zase zachraňuje životy a přitom by je měl mařit, on se vydal svou vlastní cestou ze své vlastní vůle. On je zdárný příklad toho, že každý se rozhoduje sám za sebe, a když chce, tak dokáže cokoliv. Jen to nějakou dobu trvá.

A Esmé nikoho z rodiny nechce ztratit, protože ona jediná ví, jaké to je ztratit to nejcennější na světě. Ona je takové originální lepidlo Cullenových.

Věřím, že Jasper se snaží ochránit jak Vás, tak i lidi, neboť jim nechce ublížit. Pomož mu a on bude rád.

Má nejlepší kamarádka a zároveň i sestra Alice neboli skřítek, co se snaží mít vše pod kontrolou, je závislá na svých vizích. Protože věří, že jedině tak Vás ochrání. Věř jí, ona má vždy pravdu. A když si tím není jistá, ověří si to.

Všichni jste jedineční, ne upírstvím, ne dary, ale sami sebou, snažíte se navzájem ochránit jakýmkoli způsobem, ať to stojí cokoli. Rodina je pro Vás na místě číslo jedna. Proto jste takoví, jací jste.

S tebou jsem toho zažila víc než za celý svůj život. Byly to zážitky, na které nikdy nezapomenu.

S tebou jsem byla Bella.

Chtěla jsem po tobě asi moc, když jsem toužila po přeměně. Ale… teď už to nechci, protože si opravdu připadám jako upír. Bez srdce, bez duše.

Vždy jsem si myslela, že jsi dokonalost sama, ale nejsi. Tvé nedostatky byly zamlženy brýlemi růžové barvy, jež jsem nosila.

Ale ony samozřejmě, jako každá jiná věc, zastárly a rozbily se. Tehdy jsem si uvědomila jednu podstatnou věc. Nikdo není dokonalý a ty nejsi výjimkou. Je jedno, jestli lovíš lidi nebo zvířata, v každém případě totiž máš stejný chladnokrevný přístup.

A navíc… vždy ses tvářil, jako bys všechno věděl, všechno zažil a jsi si vědom, co všechno si můžeš dovolit. Myslel sis o sobě bůhvíjak jsi dokonalý. Ta namyšlenost z tebe přímo sálala.

Ale chci, abys věděl jedno. I přes všechny ty výtky tě stále miluji. Ano, miluji tě. A vždy budu.

Avšak nehodlám až do smrti čekat na to, až se znovu objevíš v okně a já budu opět usínat na tvé kamenné hrudi. Musím začít znovu žít, i když jen napůl, ale žít.

Rozloučím se s Bellou a přivítám úplně novou Isabellu. Tu, které jsem se celý život vyhýbala. Bála jsem se jí. Ale teď už ne, už se nebojím. Protože změna je život.

Nikdy na náš společný (i když krátký) život nezapomenu.

Ale nemůžu žít se vzpomínkami.

Kdybych vzpomínala, tak by se s těmi krásnými zážitky otevřely i ty, v nichž jsi mě opouštěl a to nemůžu, stále to bolí a bolet bude.

Proto jsem se rozhodla uložit je do skřínky a tu do nejtemnějšího kouta mé mysli.

Neboj, otevřu ji, ale až nastane ten správný čas. Protože až nadejde, moje poslední myšlenka bude věnována tobě, lásko.

Nevím, zda si tento dopis někdy přečteš. Přesto ho ukládám do podlahy, kde jsem našla naše fotky, s doufáním, že ho zde jednoho dne nalezneš. Sbohem Edwarde.

S láskou, navždy tvá Bella.

>> Milá Bello

Tak... Co na to říkate? :D Moc, moc bych vás chtěla poprosit, abyste mi tady v komentíku napsali svůj názor na tuto povídku. Moc mě to totiž zajímá. Děkuji. Terkik.

Autor: Terkik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Milý Edwarde: