Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Minulé životy - Benjamin

28.01.2012 (21:00) • zuzinecckaa • FanFiction jednodílné • komentováno 17× • zobrazeno 2329×

Zpráva pro všechny, co ještě nechápou Minulý život.

Jedná se o popis získání schopnosti v někdejším převtělení. Není tím myšlen lidský život před přeměnou, protože to se jmenovali ve velkých případech stejně. Jedná se o život, který si prožili kdysi dávno jako jiní lidé. Pak popisuji jejich nárůst schopností ihned po přeměně v tom převtělení, které je nám již známo. Díky za pochopení.

Minulé životy

Benjamin

„Osorkone, co zase děláš?!" peskovala ho jeho matka pojmenována po jedné z nejmocnějších bohyň, Isis. Dítě se na ni dotčeně podívalo.

„Hraju si," zamumlalo nakonec a dál se rýpalo v písku, který byl kolem jejich vesnice všude. Jeho matka si povzdechla a zavrtěla hlavou. Nechápala, kde to dítě vzalo fantazii a moc k tomu, aby umělo to, co umělo.

Křupání písku mu naznačilo, že jeho maminka zase odchází, ale Osorkon to neřešil. Hrabal se dál v písku a občas se mu písek odhrnoval sám. Ale to on neviděl, prostě si hrál sám se sebou.

Ostatní děti z vesnice si ho moc nevšímaly. Považovaly ho za zvláštního, protože když se na někoho rozčílil, většinou se dotyčnému něco stalo.

Naposled to byla Tausret, se kterou se dohadoval, kdo bude mít babu. Protože většina dětí ukazovala, že on bude babou, rozčílil se, urazil a odešel.

Tausret, která hádkou byla zmožena a znechucená, odešla do domu. Sedla si na zem k ohništi. Chvíli jen tak bloumala a srovnávala si myšlenky, když se pod ní udusaná zem začala pomalu sesouvat.

Vyděšeně vykřikla a snažila se ze sedu dostat pryč z toho místa, ale část nohou už byla pod úrovní podlahy. Několik opakovaných výkřiků přivolalo ostatní děti, které jí nakonec pomohly. Ale všichny děti tušily, že je to práce právě Osorkona, takže se s ním nakonec odmítaly bavit a hrát hry.

Jemu to nevadilo. On je neměl rád, na svůj věk si připadal oproti nim vyspělejší. Prostě... Nudily ho jejich hry. Nejlépe se cítil, když se mu opíral do tváří chladný vánek, který tu byl velice vzácný. Když zpod hromady písku nalezl vodu, která i přesto, že byla plná zrníček, byla téměř čistá. Když po večerech sedával u ohniště doma a plameny podle jeho fantazie si téměř dělaly, co chtěly...

Probral se ze svých myšlenek a pohlédl na zapadající slunce. Z písku kolem něj vyzařovala taková horkost, až mu čůrky potu stékaly po tvářích, ale jakmile na to jen pomyslel, chladivý vánek jej ovanul.

Povzdechl si a zvedl se od své rozdělané práce. Ruce si utřel do své bederní roušky, což byl jediný kus oděvu na jeho těle, a pak se vydal domů.

Když odtáhnul plachtu zakrývající vchod do chatrče, uviděl svou maminku, jak měla složenou hlavu v dlaních. Chvíli na ni tak hleděl, až si jej všimla a usmála se na něj.

„Máš hlad?" optala se jej radostně, ale ten dojem kazily její oči prodchnuté smutkem.

„Jasně, něco bych si dal," odvětil a kýval velice horlivě. Až tady, doma, si vlastně uvědomil, jaký to má hlad. V břiše mu hlasitě zakručelo, až se oba rozesmáli.

Zasedl k desce, která v tehdejší době představovala stůl, a čekal, až mu maminka naloží. I když jídla v okolí nebylo moc k naleznutí, tato vesnice moc nestrádala.

Isis jim naložila do misek guláš z velbloudího masa, vzala kus pečiva a položila to na stůl. Pak odkryla dřevěnou poklici ze země, kde na ni vykoukla uměle vydlabaná díra, odkud vytáhla kožený vak s vodou, která v těchto vedrech příjemně chladila.

Díru zase zakryla poklopem a vydala se ke stolu, kde se už její syn cpal jejím výtvorem. Podle jeho nadšených očisek poznala, že mu velice chutná. Byla za to ráda. I když její syn byl v určitých věcech výjimečný, v ostatních ohledech byl dítětem jako každé jiné.

Posadila se na zem a povzdechla si. Nechtěla zatěžovat svého syna problémy, které na ně čekaly, ale jak tušila, její syn byl velice vnímavý.

„Co se děje, maminko?" Byla to obyčejná otázka, ale když ji vyslovil takovým podmanivým tónem, nikdy mu neodolala odpovědět.

„Dochází nám voda... Asi se budeme muset zase stěhovat." Jeho tmavé oči na ni pohlédly. Pokrčil obočí a vypadalo to, že nad něčím uvažuje. Nakonec se mu tváří rozhostilo rozhodnutí.

„Můžu vám pomoct. Já se stěhovat nechci. Pokud by byla většina pro to zůstat tady, mohl bych se o něco pokusit." Teď nemluvil jako sedmileté dítě, mluvil jako velice rozumný dospělý.

„Osorkone... Jak bys nám chtěl pomoci?" ptala se ho tiše matka. Tušila, ale... Chtěla to konečně slyšet z jeho úst.

„Víš, že nejsem normální. A já to vím také. Takže si můžeme pomáhat navzájem," odvětil nakonec po chvíli ticha. Isis jen přivřela oči, ze kterých jí začaly pomalu téct slzy.

Byla sice za nabídku svého syna vděčná, ale... Vždy tu bylo to ale. Strachovala se, co na to řekne rada vesnice. Všichni věděli, že je její syn zvláštní, ale nyní to přiznal. Jí.

O pár dní později:

„Uhněte!" zakřičelo to malé dítě na dospělé muže, kteří jej poslechli. Nechtěli se stavět do cesty něčemu, čemu sami nerozumněli.

Osorkon si stoupl na kraj mělké jámy v písku, jež všem schopným chlapům přikázal vyhloubit. Věděl, že to bude těžká práce, ale sám si nebyl jist, zda by to dokázal.

Byl rád aspoň za ten začátek. Teď se díval na nejhlubší část a v mysli si přehrával, jak se písek vzdouvá a odsouvá, zároveň s tím mu hlavou běžela představa vyvěrající vody, kterou cítil pod několikerými vrstvami písku.

Chvíli se nic nedělo. Každý z vesnice napjatě hleděl na to, co se bude dít, ale když se několik minut nic nedělo, jejich naděje pomalu pohasínaly.

Stařešinové se už chtěli vydat pryč, když je zastavil výkřik jednoho z děcek.

Překvapeně se otočili a pak jen s rozšířenýma očima sledovali dění, které se zobrazovalo všem před očima.

Prach z písku sice většinu zahaloval, ale jejich oči jim nelhaly. Písek se seskupoval dosti daleko od jámy, ze které se sám, poháněn neviditelnou silou, kupil. Bylo ho stále víc a zrníčka ve velkých houfech dopadala na obnažená těla. Nikdo z lidí tohle ale nevnímal, před jejich zraky se totiž děl zázrak.

Osorkon, který stál přímo u centra dění, nevnímal škrábání písku na své kůži. Stále zahloubán do svých představ pomalu zvedal ruce. Z hlubin voda na jeho volání pomalu vyvěrala na povrch. Pomocí té tekutiny upevnil dno jámy a nechal ji už pomalu jen plnit.

Prach písku si nakonec usedl, ale trvalo to dlouho. Když vesničané měli konečně od písku pokoj, nevěřícně hleděli na plnou nádrž vody přímo před nimi.

Těsně po přeměně:

Benjamin otevřel oči, posadil se a rozhlédl se. Jeho oči se pozastavovaly nad krásou místnosti, ve které se nacházel. Hieroglyfy pokrývaly všechny stěny a on jen zíral. Viděl vše vypracované do nejjemnějších detailů.

Náhle do místnosti vešla další osoba.

„Vidím, že už jsi vzhůru. Rád bych ti vysvětlil..." Ta osoba nemohla dokončit, protože těsně vedle ní vyšlehly plameny, proto musela vyděšeně uskočit.

„Co se se mnou stalo?" zasyčel výhrůžně Benjamin na toho muže, který vyrušil jeho klid. Plameny stále šlehaly velice blízko dalšího upíra, který nevěřícně hleděl na tu moc svého chráněnce. Nečekal, že se to projeví až tak moc rychle...

1. Edward Cullen

2. Heidi Volturi

3. Victoria

 Ahojte, lidi, jsem trochu zklamaná. Čím jsem dál, tím méně komentujete. Spousta z vás se těšila a chtěla Victorii, ale komentáři jste to nedali znát.

Proto tu, jako jiní někteří autoři, nastavím limit. Pokud tu nebude alespoň patnáct komentářů, nebudu dál pokračovat. Zřejmě jste líní, ale mě mrzí, že mou práci nikdo neocení, popřípadě nezkritizuje. Je mi líto, ale díky těmto životům, na které mám stále nové nápady, se nevěnuji tomu, co žádají po mně jiní.

Pokud chcete další život, jež je Maggie, budu ráda, když mi to dáte znát.

I tak děkuji za komentáře k Victorii a těším se, jakou odezvu bude mít Benjamin. Děkuji, vaše zuzinecckaa.

P.S.: Jestli tu bude limit, koho byste chtěli jako dalšího? Výběr nechám zcela na vás. Už tu nebudu vypisovat, koho bych napsala, protože nevím, zda dodržíte mé požadavky. Kdo by měl chuť si někoho napsat, prosím, pusťte se do toho, můžete si vzít kohokoliv. Těch lidí/upírů je tolik s darem, že to záleží čistě na vás. Ještě jedna poznámka... Píšu o upírech, co mají nějaký dar. Ti, co dar nemají, mě pro tyto povídky zatím nezajímají. Díky za pochopení.

P.P.S.: Za korekci děkuji eMCullen.

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Minulé životy - Benjamin: