Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Minulé životy - Heidi Volturi

22.12.2011 (20:30) • zuzinecckaa • FanFiction jednodílné • komentováno 15× • zobrazeno 2724×

Minulé životy

Heidi Volturi

Lehkým krokem přešla ke svému křeslu, na nějž se posadila. Hřebenem si rozčesávala své husté, blonďaté vlasy spadající v jemných loknách do půli zad.

Očima vyhlížela z malého okýnka, jediného v jejím pokoji, na kostelní hodiny. Povzdechla si a znova hypnotizovala dveře.

Už pět minut tu měl být...

Ani pořádně nedomyslela, že tu není, když se ozvalo tiché, rychlé zaklepání. Věděla, že je to on. Nikdo jiný k ní nechodil tak pozdě, a jen proto, že dost platil, ho pan domácí pouštěl ještě po zavírací době.

Vstala, upravila si pláštík, který měla přes své tělo přehozený, a rychlým krokem se dostala ke dveřím, jež je vzápětí odemkla a otevřela.

„Omlouvám se..." Rychlým hmatem ho zachytila za svalnatou ruku, přesunula jeho vcelku vypracované tělo dovnitř a zase zamkla. Pak se k němu otočila.

Hleděla do jeho oříškově hnědých očí, které s celou tváří přímo byly plné omluv.

Na sobě měl tmavý plášť proti dešti spadající k zemi. Pod ním se skvěla bílá košile. Jeho vlasy plavé barvy se mu ještě perlily deštěm, který venku bušil do střech a zdí.

Jen pokrčila rameny a vydala se k posteli. On se zatím jen svlékl z kabátu a pak si přisedl vedle ní.

„Jak ses dnes měla, Lucy?" Po vyslovení jejího pravého jména mu okamžitě vložila prst na ústa. Jedinému, komu dokázala říci své pravé jméno, byl právě on. Teď vyděšeně poslouchala, jestli se náhodou někdo neplíží po chodbě, ale jediné, co slyšela, bylo její vyděšené srdce a rychlé dechy jich obou.

Očima těkala po pokoji. Vpravo komoda, vlevo zeď... Nic víc nezaslechla.

Prudce a rychle se zhluboka nadechla, než se zase dokázala uvolnit.

„Takhle mi tu už nikdy neříkej!" šeptla jeho směrem a pak prst stáhla. On se na ni jen omluvně usmál. Zase zapomněl...

„Tak jak ses měla, Mary-Ann?" Mile se na něj usmála. Ten největší šok už protrpěla, už byla schopna se dál v klidu bavit.

„Jako každý jiný den v tomto domě," odpověděla s lehkým náznakem nechuti. Ano, muži hlavně za ní chodili jako včely na med. Pan domácí, jež ji vlastnil, si velice pochvaloval tak skvělý obchod.

„Já tě chápu... Kéž bych ti nějak pomohl..." zašeptal jí do ucha, načež jí ho políbil. Zachvěla se, ale ne chladem. I když dnes měla asi čtyři zákazníky, jedině on ji mohl tak rozehřát... Jen on jí dal tu pravou rozkoš.

Pohledem se na něj zaměřila a řekla si, že dnes bude naprosto její. Ona nebude v jeho moci, jako pokaždé, když na ni hleděl. Tentokrát si ona chtěla vychutnat jeho rozkoš, co mu způsobí svým uměním. Nebyla vyhlášenou kurtizánou jen tak pro nic za nic.

Jemně mu rukou zatlačila na hruď, až se povolil a lehl si pod tlakem na postel. Rukama mu šmátrala po celém těle, které prozatím bylo oblečené.

Od tváří, které jemně hladila, se dostala na hruď, kterou masírovala. On jen přivřel oči a nechal ji, aby si s ním hrála. Pomalu postupovala krouživými pohyby až k bouli, která se mezitím vytvořila na kalhotách.

Láskyplně ji přejela rukou a pak se vrhla dravě na jeho rty. Rukama chtěl též bloumat po jejím těle, ale nenechala ho.

„Dnes to nech jenom na mně, Roberte," zašeptala mu do úst, než si je zas tak nestoudně vzala.

Aniž by se od něj odtrhla, počala mu pomalu rozepínat košili, aby rozhalila jeho hruď. Svýma rukama prozkoumávala jeho svaly rýsující se pod kůží, až její lůno přímo volalo po tom jej okamžitě pojmout do sebe. Ale to nemohla dovolit.

Na chvíli se odtrhla, aby se vydýchala a nabrala trochu rozumu. Myšlenky jí zběsile pobíhaly všude možně, sotva se daly ukočírovat, ale nakonec se jí to povedlo. Pohlédla do jeho očí plných touhy a vášně. Sklonila se tedy k jeho hrudi a začala slíbávat tu jemnou kůži, která obepínala to dokonalé svalstvo.

Pohrála si s jeho prsními bradavkami a pokračovala níže. Dlaněmi mu hladila stehna, třísla, bříško, ale záměrně se vyhýbala té bouli.

Když mu jazykem objela pupík, z jeho úst se vydralo tiché zasténání. Pro sebe se usmála, ale to už mu sundávala kalhoty. Spodní díl, který zakrýval jeho ohanbí, jen mírně poodhrnula, aby jej ve světle svíce zahlédla. Mlaskla nadšením sama pro sebe a na ruku si nakapala trošku oleje, aby jej mohla dráždit prozatím rukou.

Polibkem zachycovala jeho sténání. Její vzrušení dosahovalo extrémních rozměrů, ale prozatím se musela držet na uzdě. Když jí hlavou proběhla myšlenka, jak si on hrával s ní, zachvěla se ještě větší touhou.

První jeho vyvrcholení se velice rychle blížilo. Poznala to z jeho tělesných znaků. Tělo se mu mírně třáslo, pánví pohyboval v pohybech její ruky. Protože ho líbala, steny byly velice tiché, ale přesto je cítila na svých ústech.

Pak pod ní náhle ztuhl a začal zrychleně oddechovat. Čelo se mu orosilo potem a své pohyby zrychlil. Ucítila první cuknutí a to už na její ruku dopadala jeho šťáva.

Po chvíli se uvolnil a toužebně na ni pohlédl.

„Teď já," vydechl a snažil se ji dostat pro sebe, což mu nedovolila.

„Já ještě neskončila," odvětila na jeho poznámku a znova ho zatlačila do polštářů. Jeho protesty umlčela dalším polibkem.

Znova se začala věnovat jeho tělu. Líbala ho na každém kousíčku kůže, on ji přitom hladil po vlasech. Na chvíli se pozastavila u místa, kde nejsilněji slyšela tlouci jeho srdce.

„Tluče jen pro tebe... Doháníš mě naprosto k šílenství," poznamenal tiše, aby neporušil jejich společně vytvořené kouzlo. Láskyplně jej pohladila po hrudi, kterou poté zas začala líbat.

Ze svých spáru jej propustila až skoro před rozedněním. Se smutkem se loučili, ale věděla, že zase večer přijde. Jako vždy.

Měla jen pár hodin na to, aby se vyspala a připravila se na další náročný den. Každý muž, který okusil jejího kouzla, už jinou nechtěl. Měla několik stálých, kteří přicházeli minimálně každý týden, někteří jednou za měsíc. Strašně rychle se z neznámé stala velice vyhledávanou.

Omyla se po celonočním milování a ulehla vyčerpaně do peřin. Usínala s myšlenkami na něj...

„Mary-Ann, Mary-Ann, vstávej! Musím ti něco říct!" Třásl s jejím ramenem pan domácí. Protože měla lehký spánek, rychle procitla a pohlédla do jeho posmutnělých očí.

„Musím ti říci děsivou zprávu. Pan Walch už... Už není mezi námi. Přepadli ho lupiči a šušká se o tom, že jej nehorázně zřídili. Ubodali a umlátili..." Její zdvižená ruka zastavila příval slov. Srdce vypovídalo službu, protože věděla, o kom se mluví. Její... Její Robert nežije. To zjištění projelo celým tělem jak ledová střenka. Teď už zbývaly jen vzpomínky po nocích, které trávila v jeho náruči... Milovala ho, ale nikdy mu to neřekla. To ji bolelo nejvíc.

Rozhodla se.

„Odcházím," řekla prostě a vymanila se mu ze sevření. Počala si balit věci, když si ji stáhl za vlasy zpět k sobě.

„Tak nad tím ani neuvažuj. Zaplatil jsem za tebe balík, ty patříš mně!" zavrčel jí do ucha a odhodil na postel. Zoufale se snažila dostat zpod jeho těla, které ji zavalilo, ale přeci jen byl větší váhová kategorie. Dům lehkých dívek mu vynášel moc dobře.

Serval z ní její noční košilku, a aniž by se obtěžoval s olejem, vrazil ho do ní na sucho. Zaskučela bolestí, protože nebyla připravena.

Oči se jí plnily slzami, jak se snažila zvládnout to ponížení, které se dostávalo jejímu tělu. Kdyby měla šanci se otočit...

Sám ji obrátil na záda. Chtěl jí vidět do zmučeného obličeje, chtěl vidět jak trpí. To byla její šance.

Hluboce se mu zahleděla do očí a řekla: „Nech mě být." Aniž by cokoliv naznačoval, náhle z ní slezl krotký jako beránek. Stále s ním udržovala oční kontakt.

Zabalila si věci a poznamenala: „Má výplata." Do nastavené dlaně jí vsypal pár měďáku, načež ohrnula nos.

„To rozhodně není všechno,“ zamračila se a on s nevolí, protože byl lakomý, jí dal vše, co jí náležitě patřilo. Rychle se kolem sebe rozhlédla a pak vypadla, než si pan domácí uvědomí, že jej omámila.

Kráčela širokou dlážděnou cestou velice rychle. Skromný vak na zádech si pohodila a za chůze přemýšlela, kam se vydá. Už věděla.

Ke kostelu to neměla daleko. Tu vzdálenost překonala velice rychle a vstoupila na boží místo. Poklekla před oltářem a pokřižovala se. Složila rychlou modlitbu svému milovanému s přísahou, že ho jednou pomstí...

Těsně po proměně:

Otevřela oči. Nad sebou viděla kamenný strop velice dopodrobna. Ani ta nejjemnější prasklinka neunikla jejímu oku. Cítila, že leží na měkké posteli, tak se posadila.

Ležela v luxusně vybaveném pokoji a zaznamenala, že naproti ní v křeslech sedí tři muži.

„Vítám tě do nového života, Heidi," řekl ten prostřední. Jak pochopila, měl největší autoritu. Zaměřila se na něj a odpověděla.

„Proč jsem tady? A co vy jste zač?"

„Máš úžasný dar, Heidi. Nemohl jsem tě nechat... Jsem Aro, tohle je Cauis a Marcus. Jsme vládci Volterry, kde se právě nacházíme, a ty odteď patříš do naší gardy."

Zamračila se na něj. Tohle se jí vůbec nelíbilo...

„Ale proč musím být zde?" Zamračeně se rozhlédla kolem sebe.

„Vybral jsem si tě, Heidi. Nic více, nic méně." Aro pokrčil rameny.

„Dobře. Ale s jedinou podmínkou. Mohu mít svou volnost a svobodu." Hluboce se mu zahleděla do jeho červených očí, načeš Aro souhlasil.

Jakmile od ní odešli, Aro potřásl hlavou. Co se to stalo? Vždyť nikomu nikdy nic nedovolil...

1. Edward Cullen

3. Victoria

4. Benjamin

Ahojky lidičky... Máte tu další část. Jak jsem slíbila, největší počet hlasů měla Heidi, takže to tu máte. Děkuji za komentáře u minulého života Edwarda Cullena a samozřejmě se moc těším, až najdu tady pod touto povídkou další.

A znova anketa... Samozřejmě tuším, koho budete chtít příště, ale radši se jen ujišťuji. Na výběr máte Victorii (uhýbání před nebezpečím), Benjamina (ovládání živlů) a Maggie (rozpoznání pravdy od lži).

Kdo budete chtít se přidat v těchto povídkách, nahodím vám témata, u kterých jsem prozatím zoufalá. Pokud byste na ně měli nápad, můžete se přidat, vůbec mi to nebude vadit.

Upíři, na které mě nic nenapadá: Aro, Eleazar, Kate, Alec, Corin. To by prozatím stačilo. Napište mi když tak do komentů níže, o koho byste měli zájem, a domluvíme se.

Děkuji za vše, vaše zuzinecckaa.

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Minulé životy - Heidi Volturi: