jednodílná povídka o Belle. Charlie zavřel Bellu do blázince a jí se po dvanácti letech povedlo utéct co se jí stane?...
14.12.2009 (14:30) • Kimberly • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3720×
Most přes minulost ...
Stojím na mostě. Na mostě mých vzpomínek. Jacob mě opustil, Edward mě opustil. Oba dva odešli a já stále čekám a doufám, že se jednou vrátí. Začíná mi být zima. Jako by mě někdo sledoval, otočím se. Nic tam není. Bohužel.
Před dvěmi týdny jsem utekla z blázince. Tam mě poslal Charlie. Nenávidím ho. Nenávidím lidi, upíry i vlkodlaky.
Proč jsem na mostě?
Připomíná mi Edwarda. Nebyl vyrovnaný a už vůbec nebyl srovnaný s tím že je upír.
Připomíná mi Jacoba. Byl klidný a rozvážný, ale byl vázán a moje nejhorší obavy se splnily.
Proč tenhle most ptám se sebe.
Tady je velká řeka a skály, tak asi proto. Až skočím umřu, ale před tím mám práci. Musím zabít toho kdo mi ublížil jako třetí. Musím zabít Charlieho. Zavřel mě do blázince na celých dvanáct let. Konečně se mi podařilo uniknout.
Jdu domů do domu kde jsem bydlela. Ve kterém jsem usínala vedle Edwarda. V domě, kde za mnou skákal přes okno do mého pokoje Jacob. Kde se mnou bydlel Charlie. Vzala jsem klíč pořád je schovaný pod okapem. Odemknu. Vezmu za kliku a vstoupím. Nic se tam nezměnilo. Dům je pořád stejný jako před dvanácti lety. Jdu po schodech nahoru. Můj pokoj zůstal nedotčený. Nic se tam nezměnilo. Pustila jsem CD přehrávač a uslyšela jsem ukolébavku, kterou mi nahrál Edward. Třískla jsem sebou na postel a začala brečet. Usla jsem a zdál se mi sen…
Jsem v lese. A Edward je se mnou. Skočím mu do náručí ale on nic jen ho objímám a on tam stojí jako socha. Nehýbe se. Je to tu zase. Ne už to nechci slyšet. Slýchávala jsem to celých dvanáct let. Vždy když jsem usínala, zase mě opustí. Zase ten samý sen. Ale nemohla jsem se probudit, nešlo to. Dále jsem snila. Tenhle sen byl ale v něčem jiný. Edward mě shodil na zem, odhodil mě na strom.
„Bello, nenávidím tě. Nemiluji tě a nikdy jsem tě nemiloval. Byla jsi jen zpestření mého života. Byla jsi jen další upíří hra mého života. Nikdy jsem tě nechtěl, bylo mi tě líto. Jsi nikdo v mém životě!“
„Ne Edwarde takhle ten sen nemá být, nemáš mě urážet. Máš mě jako vždy litovat.“
„Proč tě litovat. Jsi obyčejná blbka a naivka. Jak sis mohla myslet že mě zajímáš? Jsi jen obyčejná holka, nemáš žádné přednosti, nejsi ničím zajímavá.“
„Ne Edwarde tentokrát mě neopustíš!“
„No tak Bello je to tak vždy, ale je to tvůj sen. Můžeš si ho předělat. Je to tvůj život, tak ho žij.“
„Ne bez tebe.“
„Tentokrát tě litovat nebudu!“
„Nechoď pryč! Prosím!“ zašeptala jsem, vím že to slyše. Najednou se ve stromech objevil Jacob.
„Jacobe, Edwarde, no tak přece mě tu nenecháte!“
„To je pro tebe to nejlepší.“ Řekl jacob.
„Tak to má být. Je to tvůj osud tak se s tím smiř.“
„Nééééééé.“ Zakřičela jsem bylo mi t houby platné.
Probudila jsem se s křikem jako obvykle. Sešla jsem dolů a tam na gauči seděl Charlie.
„Ahoj tati.“ Řekla jsem a nebála jsem se použít sarkasmus v hlase.
„Ahoj, tedy co tady děláš?“ ptal se vyděšeně.
„Ještě se ptej. Ty jsi idiot. Ne nejsi můj otec. Zbývá ti poslední minuta života, tak si rozmysli své poslední přání.
„Nech mě žít.“
„To je to jediné, co ti nemohu splnit!“ Vzala jsem nůž, který jsem si před tím nachystala a podřízla mu krk.
Běžela jsem zpět na ten most. Běžela jsem a zakopávala. Spadla jsem na zem a vždy se zvedla, ale tentokrát to už nešlo. Zlomila sem si nohu. A do Prčic. Plazila jsem se po zemi noha mě nesnesitelně pálila. Stříkala mi z ní krev. Nabodla jsem si jí na nějaký klacek.
Věděla jsem že musím na most.
Na most kde ukončím svou bolest navždy.
Na most který vede přes mou minulost.
Doplazila jsem se k němu. Už jsem uprostřed toho mostu. A před mostem vidím stát svého anděla. Nevím co si o tom myslet. Je pravý? Je to další můj přelud? Je to přelud usoudila jsem.
„Miluju tě Edwarde.“ Řekla jsem tomu přeludu a skočila jsem…
Pohled nikoho:
„Miluju tě Edwarde.“ Řekla to tomu krásnému chlapci. Který stál na kraji mostu a vyděšeně ji sledoval. Řekla to a skočila. Ten mladík skočil za ní ale nic se mu nestalo, vytáhl ji z vody ven. Bylo ale moc pozdě Marné pokusy toho mladíčka oživit ji. Ani jed nezabral.Ona byla už mrtvá. Voda odnesla její duši do nebeského ráje. Ona konečně dopřála sobě klid a překročila ten posledná most přes minulost, který ji bránil dále žít. Proto se rozhodla že žít dál nebude…
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Most přes minulost:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!