Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Mrcha Tanya, nebo snad ne?

05.09.2011 (19:15) • NissiBell • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1901×

Mrcha Tanya, nebo snad ne?

Seděla jsem v zahradě na lavičce a dívala se, jak jediný bod mé upíří existence tančí s lidskou dívkou. Kdybych byla člověk, určitě by mi teď po tváři stékaly kapky bolestných slz. Vím, že ji miloval, a přála jsem mu to, ale i tak to neskutečně bolelo. Vše, co jsem k němu cítila, se nedalo ani vyjádřit slovy. Tento muž ve mně vzbuzoval bolest, strach, vášeň, ale i neskonalou lásku. Ale je Edward opravdu takový andílek, za jakého ho všichni mají? Rozhodně ne. Všichni mne mají za mrchu a lhářku, ale jen já znám opravdový a nefalšovaný příběh, který se mezi námi odehrál. Vše to začalo před padesáti lety.

V tu dobu jsem byla sotva několik desítek let stará. Kate, Irina, Carmen a Eleazar pro mě byli opravdovou rodinou. Byla jsem hrdá na svou krásu. Dlouhé blonďaté vlasy, které se mi lehce vlnily po zádech až k pasu. Obličej něžný jako rozkvetlé poupě, kůže bledá, ale sametově hladká a velké zlaté oči orámované hustou clonou dlouhých černých řas. Tak s tímto vzhledem jsem dokázala svést absolutně každého muže. Užívala jsem si svůj upíří život. Svou krásu, sílu a nesmrtelnost.

Zrovna jsem se vrátila z lovu, když jsem se dozvěděla tu novinu.

„Tanyo, večer přijede jeden můj známý se svou rodinou, byl bych rád, kdybys je poznala," řekl mi s úsměvem Eleazar.

„Jistě, budu tady," odpověděla jsem. Eleazar přikývl a pak si k sobě přitáhl Carmen, která šla zrovna okolo. Jednu ruku jí obtočil kolem pasu a tou druhou si zvedl její obličej k polibku. Carmen se zachichotala a pak Eleazara něžně políbila. Zoufale jsem se od nich odvrátila. I když jsem mohla mít na každém prstu hned několik mužů, žádného z nich jsem nemilovala. Ale já chtěla milovat. Chtěla jsem poznat ten pocit, když vám v podbřišku létají milióny motýlků, chtěla jsem prožít vše, co jsem denně četla v zamilovaných románech. Ale najít tu pravou lásku se mi prostě nedařilo. Začínala jsem nabývat dojmu, že upír se prostě zamilovat nemůže. Především já ne.

Vešla jsem k sobě do pokoje a převlékla se do bílých šatů a červených bot na vysokém podpatku. Najednou jsem uslyšela vrzání dveří a vítání. Povzdechla jsem si a pomalu sešla ze schodů. Všechny jsem si dopodrobna prohlédla, ale jeden mne obzvlášť zaujal. Díval se na mě s lehkým úsměvem. Měl nádherné bronzové vlasy, mužské křivky, vypracovanou postavu, ale i oči, které svou barvou připomínaly čisté tekuté zlato. Do těch očí bych se dokázala dívat snad tisíce a tisíce let. Moje nohy se rozklepaly a já nevěděla, jak reagovat, co dělat. Mám s ním promluvit? Ach jo! Nikdy jsem se takhle před žádným mužem necítíla, proč zrovna u něj to musí být jiné? Říká se, že upíří láska je věčná, je tenhle upír můj vyvolený? Ach, tak krásné by to bylo. Celý zbytek věčnosti po boku mého anděla.

Stydlivě jsem sklopila pohled.

„Ach, Carlisle, rád bych ti představil svou adoptivní dceru Tanyu," řekl hrdě Eleazar a já se zavrtěla. Kdybych mohla, zčervenala bych až na zadku.

„Těší mě," špitla jsem nesměle, ale má slova jsem naschval mířila k tomu upírovi s bronzovými vlasy.

„I mě těší, půvabná Tanyo," řekl svůdným tónem a políbil mi hřbet ruky. Vyjeveně jsem na něj zírala. Takhle se ke mně ještě nikdo nikdy nechoval, ale líbilo se mi to. Může být někdo ještě dokonalejší? Jasně, že ne!

„Děkuji za pozvání, Eleazare. Dovol, abych ti představil svou rodinu. Má žena Esmé, Emmett s Rosalie, Jasper a Alice a můj syn Edward," řekl Carlisle a postupně všechny představil. Všichni na pozdrav pokývali hlavou, akorát Edward se na mne zářivě usmíval. Úsměv jsem mu oplatila.

Ostatní se šli bavit, akorát já s Edwardem jsme na sebe zírali. Mohla bych takhle stát roky a vůbec by mi to nevadilo. Edward se uchechtl a přešel blíž ke mně.

Bože! Co mám dělat? Co mám dělat?! Klid, to zvládneš! Ale co má v úmyslu?

„Toto místo je kouzelné. Nádherná příroda, milá upíří rodina s nádhernými dcerami. Byl bych poctěn, kdybyste mě doprovodila při večerní procházce po zahradách," řekl svůdně a já myslela, že se mi podlomí kolena.

„J-Jistě," vyhrkla jsem a on se usmál. Nabídl mi rámě a já ho nadšeně přijala.

Vyšli jsme tedy z domu. Vpravo od nás tiše šuměl les a čas od času zahoukala sova, v dáli čvachtal potok a celou louku ozařoval měsíc v úplňku. Slastně jsem si povzdechla. Byl nádherný večer. Sedli jsme si na lavičku a před sebou měli jezero, které se modravě třipytilo svitem z měsíce.

„Toto místo je nádherné, ale nic se nevyrovná tvé kráse, Tanyo," řekl a usmál se na mě.

„Do teď jsem si myslela, že upíří svět je krutá náhražka života. Až teď vidím, jak jsem se mýlila," řekla jsem unešeně.

„Tanyo, sice tě znám jen pár chvil, ale i tak těch pár chvil je kouzelnějších než celý můj dosavadní život," šeptl a začal se ke mně naklánět. Jeho teplý dech mne omámil a já slastně přivřela oči. Bylo mi jedno, že toho záhadného upíra znám jen chvíli, bylo mi jasné, že Edward je pro mě ten pravý. Čekala jsem desítky let, až mnou bude procházet tenhle pocit, už nikdy si Edwarda nenechám vzít, jsem tu jen já a Edward. Nedočkavě jsem spojila naše rty a vychutnávala si jejich chuť, Edward nezůstával pozadu a přitiskl si mě k sobě blíž. Instinktivně jsem mu ruce zamotala do vlasů a nahlas vzdechla. Edward mi vklouzl rukou pod šaty a sunul je výš. Nahlas jsem vzdychala.

Dlaní jsem jej začala dráždit v rozkroku. Hlasitě sténal. Stáhla jsem mu kalhoty a přejela přes celou délku Edwardova náčiní.

„Tanyo, prosím," vzdychl a já se usmála. Navedla jsem ho do sebe a udávala tempo. Oba jsem vzdychali. Edward mi laskal prsa a já jej hladila po hrudi. K vrcholu jsme přišli oba současně.

„Edwarde," vzdychla jsem a vyčerpaně se opřela o jeho hruď. „Miluji tě, Edwarde," šeptla jsem, ale on stuhl.

„Miluješ mě?"

„Ano, miluji," řekla jsem a usmála se na něj.

„Oh, tak tohle ne. Tanyo, já to nedělal z lásky! Nechci s tebou mít nic společného! Vratím se s rodinou domů, jakmile to bude možné. Ty to nechápeš, já nejsem muž pro vztah. Nic k tobě necítím," řekl chladně a oblékl si kalhoty. Vyjeveně jsem na něj zírala.

„T-ty ke mně nic necítíš? Jak to můžeš říct?! Přestaň ze mě dělat blázna! Copak nevíš, že upíří láska je věčná? Nemůžeš mě opustit! Ne po tom, co se stalo! Prosím, nedělej to!" vzlykala jsem.

„Na tohle nemám nervy. Až se uklidníš, tak si můžeš přijít pro pokračování, nebyla jsi zas tak hrozná, ale měl jsem i daleko lepší," odsekl Edward a shodil mě na zem ze svého klína. Rozvzlykala jsem se a zírala na Edwardovu vzdalující se postavu. Stále zevnějškem vypadal jako anděl, ale uvnitř byl chladnokrevným ďáblem. Copak on nechápal, co jsem k němu cítila? Zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do muže, který mě odmítá. Odmítá lásku ke mně, i když já věděla, že bych mu dokázala splnit jakékoli přání, udělala bych vše jen pro jeho úsměv. On však vším tímto opovrhoval. Když někdo říkal, že má zlomené srdce a že ho to bolí, vysmála jsem se mu do obličeje, avšak teď i já pociťuji tu ohromnou prázdnotu na hrudi. Bolest, které se nevyrovná žadné povrchové zranění ani otrávení jedem, tahle bolest útočí na místo, které se nezahojí, vždy jím bude poskvrněno. Bolest utočící na duši a tam i navždy zůstane.

Však i mé ego dostalo pořádnou ránu. Já, která jsem mohla mít kteréhokoli muže, jsem takhle podvedena láskou.

Pomalu jsem se zvedla a nejistým krokem vešla do domu. Téměř všichni seděli na gauči a stále si povídali.

„Ach, Tanyo, kdepak jsi byla, dítě?" zeptala se s mateřským úsměvem Carmen.

„Byla jsem se projít na čerstvém vzudchu, je vskutku krásný večer," řekla jsem mile, ale musela jsem se hodně přemáhat, abych opět nezačala zoufale vzlykat. Bez dalších odpovědí jsem vyšla do patra a natáhla se přes svou postel. Zadívala jsem se do stropu a přemýšlela o Edwardovi, když najednou se mi kolem pasu obmotaly silné mužské ruce.

„Jsi tak nádherná," funěl mi do ucha Edward, já zděšeně vypískla.

„Nech mě být!" vykřikla jsem zoufale.

„Odešli na lov, nemusíš křičet, stejně tě neuslyší," řekl vzrušeně a napřímil se nade mnou. Teď vypadal jako lovec, avšak jeho kořistí jsem teď byla já.

Snažil se mi rozepnout šaty, zatímco já se ho snažila odstrčit, nic však nepomáhalo. Byl neuvěřitelně silný.

„Edwarde, prosím, nech mě být," kňučela jsem.

„Ani náhodou!" šeptl vzrušeně se smíchem v hlase. Strhl ze mě šaty a já před ním zůstala ležet nahá.

Nakrčila jsem se do obranné pózy a divoce zavrčela.

„Nepřibližuj se ke mně!" vrčela jsem. Edward se jen usmál a pak mě shodil na postel a lehl si na mě.

Začal mě líbat na krku a já vrčela čím dál tím míň. Možná mi jen začínalo docházet, že je to k ničemu. Měla jsem chuť plakat. Plakat, že muž, do kterého jsem bohužel zamilovaná, je takový hajz, ale mám svou hrdost. Nechci, aby Edward viděl mou slabost. Edward si dravě bral mé tělo a já jen nezaujatě ležela a doufala, že rychle skončí, když v tu najednou ztuhl. Vysadil si mě na sebe a nasadil šokující obličej. Nechápavě jsem na něj zírala.

„Tanyo, jsi opravdu milá holka, ale tohle nemůžu! Prosím, nechci ti ublížit, přestaň, prosím," sípal a začal mě odstrkovat. Absolutně jsem nechápala, co dělá. Ale to už někdo vyrazil dveře. Otočila jsem se po zvuku. Ve dveřích stáli absolutně všichni.

Vyděšeně jsem na ně zírala a pak jsem si uvědomila, jak to muselo vypadat. Já nahá sedím obkročmo na Edwardovi, který se "jakože" brání.
„Tanyo, okamžitě se běž obléct! Tohle jsem si o tobě nikdy nesmyslel!" vrčel Eleazar a vraždil mě pohledem. Okamžitě jsem ze země sebrala župan a oblékla si ho a pak vyskočila oknem. Utíkala jsem co nejdále od domu a vzlykala. Jak mi to mohl udělat! Co si o mně teď má vlastní rodina myslí?! Bože, ne! To jenom kvůli tomu hajzlovi! Miluji a nenávidím současně. Jsem zmatená, sakra! Tohle se nikdy stát nemělo! Možná, že jsem byla přelétavá, ale tohle bych přece nikdy neudělala! Bude mi po tomhle moje rodina někdy více věřit? Vždyť vypadám jako děvka! A ten hajzl jako nevinný chudáček... Jak já ho nenávidím.

Sedla jsem si na strom a vzlykala. Kéž by se v mém životě jen neobjevil. Vše by bylo o tolik snazší. Měla bych důvěru své rodiny, muže a celkově krásný upíří život. Ale s jeho příchodem se muselo vše pokazit. A to ani nepočítám, že jsem se na zbytek věčnosti zamilovala do upíra, který mne zradil.

Nevnímala jsem čas, měsíc se střídal se sluncem, ale mně to bylo jedno. Nechtěla jsem se vracet na oči rodině. Co mám říct? Mám říct pravdu a doufat, že ji pochopí, a tím rozezlit klany Denaliových a Cullenových, nebo mám lhát a nechat je, ať si myslí, že jsem mrcha? Mám nechat mou vlastní rodinu nenávidět mě? A když, tak co mám říct? Že jsem na to prostě měla chuť?! Sakra! Tohle se nikdy stát nemělo!

Strávila jsem mimo domov dalších několik dní, párkrát jsem byla na lovu, ale teprve teď jsem se odhodlala vrátit domů. Nejistě jsem vešla dovnitř.

Hned u prahu jsem zahlédla Carmen.

„Tanyo, ach, tolik jsem se o tebe bála," vzlykla a objala mě.

„Jen ji nech, Carmen, však ona si to zaslouží! Zostudit takhle naši rodinu! Jak tě to mohlo vůbec napadnout?!" vrčel Eleazar, který se objevil po boku Carmen.

„Nemám, co bych ti na to řekla. Přijmi mě takovou, jaká jsem, nebo mě nech jít," řekla jsem rozhodně, avšak takhle jsem se nikdy necítila.

„Nechci, abys šla. Já jen, že ses takhle nikdy nechovala. Proč zrovna teď? Proč zrovna na Edwardovi? Edward je Carlisleův prvorozený syn, je to hodný kluk, nechci, abys ses k němu dál přibližovala."

„Neboj se, nebudu," odsekla jsem a vyběhla do svého pokoje, kde jsem se převlékla.

Ozvalo se tiché klepání na dveře a pak někdo vešel.

„Tanyo, nevím, jestli o tom nechceš mluvit, já jen... Nevěřím, že bys něco takového udělala, řekni mi pravdu, co se vlastně stalo?" ozval se tichý hlásek Kate. Tak, co teď? Pravda a rozpoutat válku, nebo lež a trpět? Naprázdno jsem polkla.

„Je to pravda, Kate, to, co jsi viděla, byla pravda. Chtěla jsem to jen zkusit..." řekla jsem a tvrdě se na ni podívala. Ohromeně na mě zírala.

„A-Aha. No, tak já raději půjdu, mimochodem, už odjeli... všichni," řekla a já přikývla.

„A, Tanyo, děkuji ti, že jsi mi řekla pravdu, hodně to pro mě znamená, i když se mi nelíbí," řekla s úsměvem, než za sebou zavřela dveře. Opět jsem byla sama. Pravda... To je to, o čem se nikdo nesmí dozvědět. Je to jen mezi mnou a Edwardem, pro všechny ostatní nevinná a hodná Tanya skončila...

A takhle to bylo dalších padesát let. O Edwardovi jsem moc neslyšela. Jen pár krátkých zpráv od Alice. Psala mi jednou dopis, ve kterém psala, že ví, co se tehdy stalo. Viděla to v jedné ze svých vizí, ale chápe mé rozhodnutí o tom nikomu neříkat, znamenalo by to zkázu pro obě naše rodiny. Proto mi prý už raději nebude nikdy psát a prý se za Edwarda velice omlouvá, za vše, co mi tehdy provedl.

Ten dopis jsem spálila, a tak bylo mé tajemství znovu ukryto a zapomenuto. Ale byla jsem ráda, že v tom nejsem sama, že alespoň někdo ví o Edwardově zradě, i když to s mým postavením nijak nepohne.

O pár let později nám opět přišel další dopis, bylo to svatební oznámení a pozvánka na svatbu.

Edward si bude brát Isabellu Swan. Na tu pozvánku jsem zůstala zírat několik minut. Takže ten upíří děvkař se zamiloval? On je schopen lásky? Ano, je to pravda, Edward Cullen se žení a co víc, bere si člověka. Mám mít vztek, nebo tu dívku litovat? Změnil se Edward, nebo je stále takový?

S těmito otázkami jsme odjeli na svatbu do Forks. Vše bylo krásně vyzdobeno a upraveno, Alice si s tím musela dát pořádnou práci. Nevěstu ani ženicha jsem sice nemohla vidět, ale i tak jsem plně vnímala jejich pachy. Ta dívka měla neobyčejně nádhernou vůni. Skoro jsem se bála, že ji má Edward jen na svačinu, ale pak, když začal obřad a já konečně zahlédla Edwarda, musela jsem se usmát. Jeho pohled se změnil. Byl něžnější, zamilovaný, měkčí, takového Edwarda jsem neznala. Zasněně se díval na dívku v bílých nadýchaných šatech. Svou krásou se mohla rovnat upírce, Edward si dobře vybral. Bolelo to a moc, ale přála jsem jim to. Se mnou by Edward nikdy být šťastný nemohl. Nemiloval mě, jak mi tak „něžně" sám řekl. Když si oba řekli ano a políbili se, projela mnou vlna žárlivosti. Pak všichni začali tančit. Raději jsem se posadila na lavičku a vše pozorovala z bezpečné vzdálenosti. Edward byl šťastný. Oddaně sledoval svou ženu a já se usmívala. Jistě, že bych nejraději teď stála na jejím místě, ale Edward už si svou vyvolenou našel, ale má láska k němu přetrvává. Snad i já najdu někoho, kdo by toto pouto byl ochoten převzít na sebe. Avšak do té doby mě všichni budou znát jako mrchu Tanyu.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Především chci opravdu moc poděkovat Myfate, která se mnou má andělskou trpělisvost. :)

shrnutí

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Mrcha Tanya, nebo snad ne?: