Madison má obrovské štěstí, že se Edward objevil v onu chvíli, ale co když to stejně dopadne špatně?
02.04.2011 (15:15) • nikilutz • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1364×
Byla pozdní noc, právě jsem se vracela sama z maturitního večírku, když v tom se mne z ničeho nic zmocnila panika. Otočila jsem se a s hrůzou sledovala jistého muže, jenž následoval každičký můj krok. Šla jsem dál a přidala do kroku, pořád jsem se ohlížela přes odhalené rameno, jež vykukovalo z mých stříbrných koktejlových šatů. Nevěděla jsem, co mám dělat. Volat o pomoc? Utíkat? Nevím, kam bych utekla a v této temné, bostonské ulici, by stejně můj křik nikdo neslyšel.
Neznámý přidal do kroku, tělem jako by mi projelo snad tisíce nabroušených nožů. Sáhla jsem po svém telefonu, baterka byla vybitá. Vyhrkly mi slzy a husí kůže po celém mém těle jen dokazovala, že muž není jen obyčejný kolemjdoucí. Roztřásla jsem se, ne však zimou, nýbrž strachem tepajícím v dunícím srdci. Oči se mi rozšířily jako nikdy před tím a v zoufalství jsem se rozeběhla. S hrůzou jsem si vzpomněla, že na nohou mám lodičky, a ani nevím, kam tato ulice vede.
Běžela jsem temnou nocí a nepřítel za mnou, byl rychlejší než já. Zakopla jsem, uhodila se do hlavy a ošklivě si poranila koleno. Nemohla jsem vstát, bolest byla příliš velká a strach mi zatemnil mozek. Začala jsem se plazit ke stěně špinavého domu o metr vedle. Nepřítel se nade mnou skláněl. Nepodívala jsem se mu do obličeje. Jen se začala modlit, aby mi někdo, kdokoliv přišel na pomoc, protože jsem neměla dost sil, abych křičela. Byla jsem ochromena zoufalstvím a ztuhlá strachem.
Najednou se ozvala rána a násilník se skácel k zemi. Vedle něho se zjevil anděl, zakrýval si ústa a nos, nedýchal, díval se na mé krvácející koleno s očima černýma jako okolní tma. Byl nádherný a neskutečným způsobem mne přitahoval. Byla jsem mu vděčná za svůj život, avšak on upíral zrak jen na tu krev. Pomalu se přibližoval k mému, holému krku, otvíral ústa s krásnými, rovnými zuby, které odrážely světlo jediné, pouliční lampy v tomto osudném místě a já jej chtěla políbit. Začala jsem zrychleně dýchat a mé srdce se rozeznělo jako velký zvon. Najednou se zarazil, odtáhl, ale příliš rychle, aniž bych to dokázala postřehnout. Jak to jen udělal? A mohl to být vůbec anděl, když uvedl do bezvědomí mého nepřítele? A byl ležící muž opravdu jen v bezvědomí, nebo mrtev? Nezáleželo mi na něm, vždyť mi chtěl ublížit. Můj zachránce opravdu vypadal jako anděl, ale křídla neměl, ani svatozář, jak se to píše ve starých knihách. Kdo to byl? Chtěla jsem se ho zeptat a poděkovat, ale neměla jsem slov, očaroval mne a já si vychutnávala každičkou chvilinku jeho přítomnosti. Vzhlížela jsem k němu jako k Bohu.
Nevím, jak to udělal, ale najednou měl kus látky v ruce a obmotal mi palčivou, tepající ránu. Poté svlékl bílé sako, postavil mne, podpíral a přehodil mi jej přes zmrzlá ramena. Jak to, že bylo ještě studenější než já? Nevím, pravděpodobně se to i nikdy nedozvím, ale jsem mu vděčná za můj život, jsem vděčná, že mne můj anděl strážný na poslední chvíli vyslyšel a přišel změnit můj sečtený osud.
„Už jste v bezpečí,” pošeptal a já mu ve vonícím náručí omdlela.
Autor: nikilutz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Na poslední chvíli:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!