Co všechno se může stát, když se nemotorně ztratíte v lese?
Jednorázovka o tom, jaké to je být v nesprávný čas na špatném místě...
23.11.2013 (18:30) • AlwaysHappy • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2352×
Začínala jsem mít vážné podezření, že chodím stále v kruhu. To by mi bylo podobné…
Jak dlouho už jsem v tomhle zatraceném lese? Dvě hodiny?
Sakra… Každou chvíli se setmí a já pořád nemám nejmenší tušení, kde jsem.
Srdce se mi sevřelo – rozhodně jsem se nepočítala mezi ty nejstatečnější.
Bezmocně jsem se zatočila na místě a hledala nějaký náznak civilizace.
„No ták!“ zanaříkala jsem. „Kde jsou lidi, když je potřebuju?“
Samozřejmě, žádná odpověď nepřišla. Zaklela jsem a natáhla jsem ruku před sebe.
Připadala jsem si naprosto směšně, když jsem se takhle vydala na další okružní cestu. Ale když je někdo tak postižený, že nedokáže udržet rovnou chůzi, musí si trochu dopomoct.
Když se začalo stmívat, to byla jiná. Několikrát jsem upadla, zakopla či se zachytila o větev. To proto, že moje chůze se zrychlila do běhu. Nechtěla jsem být sama ve tmě v tomhle lese.
Chtěla jsem pryč.
„Prosím…“ povzdychla jsem si a rozhlédla jsem se. Začala jsem propadat panice.
Prosím, prosím, prosím…
A pak konečně svitla naděje. Na obzoru jsem zahlédla náznak světla.
Okamžitě jsem k němu vyrazila. Ukázalo se, že nebylo tak daleko, jak jsem si sklíčeně myslela.
Pocházelo z obrovského domu. Vypadal velice moderně a stylově, nebyla to žádná ztrouchnivělá chata, kterou bych spíš čekala uprostřed lesa.
Hlasitě jsem se nadechla a připravila se na to, že až mi nějaká snobská panička, stranící se obyčejných lidí, otevře, nebude ze mě dvakrát nadšená. Opatrně jsem vyšla schody vedoucí ke dveřím a zazvonila.
Dveře se otevřely okamžitě a nestála v nich žádná našňořená dáma, jak jsem očekávala.
Stál v nich vysoký muž. Byl mladý, jeho bronzové vlasy trčely do všech stran a na smyslných rtech měl pokřivený úsměv. Byla to ta nejkrásnější bytost, kterou jsem kdy v životě viděla.
„Dobrý večer,“ pozdravil mě sametovým hlasem.
Až teď jsem si uvědomila, že musím vypadat jako pitomec. Vyrušila jsem ho uprostřed noci a prohlížím si ho jako nějaký vědecký exponát.
„Dobrý večer,“ vydechla jsem, spokojená, že jsem vůbec něco řekla.
„S čím vám mohu pomoci?“ zeptal se.
„No… víte… Já jsem se… ztratila,“ vydala jsem ze sebe konečně a cítila jsem, jak mi hoří tváře. „Nemohla bych si od vás…“ zarazila jsem se, protože se mi celá místnost zatočila a já zavrávorala. Mladý muž se natáhl a s neuvěřitelnou přesností mě zachytil dřív, než jsem stihla spadnout ze schodů. Ani jsem nevěděla jak, prostě mě najednou držel.
„Je vám dobře?“ zeptal se mě starostlivě.
„Ano… myslím…“ zašeptala jsem. Nevěděla jsem, kdy jsem naposledy něco pila. „Jen jsem chtěla poprosit, jestli si od vás nemůžu zavolat.“
Bylo těžké spustit zrak z jeho uhrančivých černých očí. Ano, opravdu byly sytě černé.
Vteřinu zvažoval. „Bude lepší, když vás odvezu domů,“ řekl a už měl v ruce klíče.
Normálně bych striktně odmítla, na takovéhle věci jsem byla opatrná. Jenže… šlo o něj. Nadpozemsky dokonalý muž mě chtěl odvést domů. Jak jsem mohla říct ne?
Zavřel vchodové dveře a vykročil ke svému autu. Galantně mi otevřel dveře spolujezdce a počkal, až se posadím.
„Zapněte si pás, prosím,“ požádal mě, když jsme vyjížděli z příjezdové cesty. Okamžitě jsem tak učinila a rukou jsem si prohrábla vlasy, při pokusu se trochu upravit. Po hodinách bloudění v lese jsem musela vypadat úchvatně. Nechápu, proč by si zrovna on chtěl brát někoho takového do svého auta.
„Jak se jmenujete?“ zeptal se mě s úsměvem.
„Bella Swanová,“ odpověděla jsem prkenně.
„Těší mě, Bello. Já jsem Edward Cullen,“ představil se.
Řítili jsme se neoznačenými cestami, které jsem neznala. Po pár minutách jsem ovšem zaznamenala hlavní silnici, která vedla přímo do města. Minuli jsme ji. Zmateně jsem se dívala kolem, protože jsem měla dojem, že jsme jeli na opačnou stranu.
Neměla bych ho upozornit?
Edward božský Cullen se v tu chvíli hlasitě nadechl. Zavřel oči, jako kdyby si užíval chuť vzduchu a pak si s jemným úsměvem povzdechl. „Omlouvám se…“ řekl sametově a tiše. Bez špetky lítosti.
Zaslechla jsem hlasité cvaknutí.
Všechny dveře auta se zamkly...
Autor: AlwaysHappy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Na špatném místě:
Wow!
Hneď na začiatku som nečakala, že sa dostane k ich domu, čo bol dobrý nápad, ale keď už sa tam dostala a otvoril jej Edward, tak som zase nečakala to čo nasledovalo!
je to úplne super napísané!!
Moc hezké...souhlasím, chtělo by to pokračování :)
Wow, to bylo super!
Chtělo by to pokračování
Koukám že s povídkami se špatným koncem se poslední dobou roztrhl pytel
I když zrovna nejsem fanynka sad endů tak tahle povídka se mi líbila :) Možná by byla zajímavá i s dobrým koncem...;)
waaw
Noo, zajímavý nápad.
Napadly mě hned dva různé konce mezi kterými bych váhala, nebýt nadpisu.
Fakt moc pěkné.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!