Má první krátká jednorázovka na téma Twilight. Určitě mnoho z vás zapřemýšlelo, co by se stalo na konci knihy Zatmění, kdyby Bella na louce uposlechla Edwarda. Prosím, zanechte komentář, budu ráda i za případnou radu a kritiku. :-)
03.05.2011 (21:00) • Katsumi • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2088×
Běželi jsme lesem nadlidskou rychlostí. Tedy, on běžel. Já mu seděla na zádech a pevně se k němu tiskla. I když jsem na jeho rychlý běh za celou tu dobu, co jsme spolu, zvyklá, klepu se strachy. Není to strachy z rychlosti, kterou dokáže vyvinout. Je to z toho, co mě za chvíli čeká. Možná opravdu nejsem připravená na to, stát se upírem. Ale teď už nemůžu couvnout. Před chvílí jsem zažila to nejúžasnější, co mě za celý můj lidský život potkalo. Edward mi dal sebe, a to se vším všudy. Bylo to…naprosto dokonalé. Sice na tom utrpěla naše již chystaná a domluvená svatba, kterou jsem se chtěla rozloučit nejen se svými rodiči a přáteli, ale Edward mě dokázal přemluvit. Prozatím jsem ničeho nelitovala, ale začínám pochybovat…
„Lásko, jsme tady,“ řekl rychle Edward a snažil se mě dostat ze zad.
„Držíš se mě stejně pevně, jako když jsme běželi poprvé. Děje se něco? Začínáš pochybovat? Nelíbilo se ti to?“ V jeho očích se zračila neskutečná bolest. Bál se, aby o mě nepřišel. Myslel si, že se mi to nelíbilo! Jak absurdní. Byl to ten nejlepší okamžik v mém životě. Naše těla splynula v jedno…Začínala jsem se utápět ve vzpomínkách, což Edwarda ještě více rozmrzelo.
„Nic se neděje,“ vyhrkla jsem rychle. „Vždyť víš, že se mi to moc líbilo.“ Smutně se na mě usmál.
„Můžeme s tím počkat. Jestli chceš svatbu…můžeme ji přichystat se vším všudy. Víš přeci, že mi na ní už vůbec nezáleží. Chci jen tebe.“ Při těchto slovech spojil naše rty. Už jsem mu zase propadala…Bello, prober se, tohle přeci nejde!
„Ne Edwarde, proměníš mě. Hned teď.“ Usmál se nad mou tvrdohlavostí. Tentokrát mě chytil kolem pasu a pomalu vedl k velkému prosklenému domu. Když otevřel dveře, spatřila jsem celou jeho, teď už vlastně naši, rodinu. Alice byla zamračená a zklamaná, ostatním se v obličeji zračilo překvapení.
„Bello,“ špitla Alice. Sotva jsem ji slyšela.
„Jak jsi mi to mohla udělat? Víš, že jsem se těšila, až…“ Její slova pomalu vyšuměla do ticha. Edward si povzdychl a podíval se na mě.
„Jsi si jistá, že to chceš udělat? Opravdu si to můžeš rozmyslet. Do ničeho tě nenutím a nikdy nebudu.“
„Nechci si nic rozmýšlet,“ vydechla jsem rychle a přivinula se na Edwardovu hruď. Carlisle k nám pomalu přešel, položil mi ruku na rameno a vynutil si můj pohled.
„Kde…?“ Ihned jsem pochopila a pohlédla na Edwarda. Vzal mě do náručí a za necelou vteřinu jsme stáli na prahu jeho pokoje. Pomalu mě položil na postel a usmál se.
„Dobrá. Zkusím jí dát větší dávku morfia, snad to pomůže.“ Edward i já jsme kývli a čekali na Carlisla.
„Bello, vážně…“
„Ne,“ řekla jsem rázně. „Chci, abys to udělal, pokud tedy ty nechceš, abych s tebou strávila zbytek věčnosti.“ Pomalu se ke mně přiblížil a věnoval mi dlouhý, intenzivní polibek. Chtěla jsem ho a on to moc dobře věděl. Asi proto se po pár vteřinách odtáhl co nejdál.
Carlisle vešel do dveří s nebezpečně velkou injekcí, kterou se mi chystal zabodnout přímo do žíly. Když bral mou ruku do své, zavřela jsem oči a nevnímala jehlu vnikající do vystouplé namodralé žíly.
„Mám tu pro jistotu zůstat, nebo můžu odejít?“ Tato otázka směřovala na Edwarda. Když jsem otevřela oči, Carlisle už tam nestál.
„Bello, miluji tě.“
„I já tebe.“
„Chci, abys věděla, že tohle se nikdy nezmění. Vždy jsem tě milovat, miluji a budu milovat.“ Nesměle jsem kývla a sledovala Edwarda přibližujícího se ke mně. Pomalu mě položil do polštářů a začal líbat. V tuhle chvíli se ve mně probudil neznámý pocit. Onen pocit začal sílit. Ano, už jsem byla naprosto připravená. Edwardovy rty se pomalu začaly přesouvat k mému krku, až se úplně zastavily na tepně.
Najednou jsem ucítila nepříjemnou bolest. Zakousl se svými ostrými špičáky do mé jemné kůže a zajel jimi až do tepny, přičemž mi jemně hladil celé tělo. Mé syknutí bylo nejspíš velmi hlasité, ale tento zvuk po chvíli přerušilo něco hlasitějšího. Zmateně jsem hledala původce tohoto zvuku, ale po chvíli mi něco došlo. To já tu křičím bolestí! Tělo se mi zmítalo ve velkých křečích.
Křik ustal, Edwarda musela má bolest neskutečně mučit. Oheň mě pálil po celém těle. Jak dlouho to mohlo trvat? Den? Pár hodin? Nebo dokonce minut? Hlavní pro mě bylo, aby Edward netrpěl. Po několikáté se moje oči pootevřely a hledaly po prostoru Edwarda nebo něčí přítomnost. Ale jako vždy se objevila nepříjemná mlha a tělo opět popadlo neuvěřitelné pálení.
„Kdy už to skončí? Vždyť to trvá tak dlouho!“ Edwardův hlas. Jak krásný, sametový hlas. Možná držel mou ruku, možná ne. Co však vím jistě je, že mě spaluje nesnesitelný žár. Největší plameny hořely u srdce, které bilo jako splašené.
„Carlisle…“
„Proměna probíhá naprosto normálně, nemusíš se o ni bát. Alice?“
„Za dvě hodiny by měla být proměna dokončena.“ Edward si oddychl. Zajímavé, už teď jsou mé smysly o tolik lepší. Bolest pomalu ustupovala.
Jak Alice řekla, tak se i stalo. Přesně po dvou hodinách jsem otevřela oči a pohlédla na tu nejdokonalejší bytost na světě – Edwarda Cullena.
Autor: Katsumi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Náhlá proměna:
Povedené. Ale i tak jsem ráda, že to v knize dopadlo tak, jak to dopadlo.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!