Marcus sedí v sále a přemýšlí. Dokud nevejde jeden člověk, který měl sloužit jen jako jídlo...
29.04.2012 (16:00) • Break • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2030×
Další várka lidí šla na smrt. Heidi přišla do síně, hrdě si vykračovala tak jako obvykle. Za ní šli lidé. Zatím vůbec netušili, co je čeká. Vůbec neměli ponětí o naší existenci. Mysleli si, že jsou to jen fikce, hloupé a nesmyslné výmysly různých spisovatelů. Jak naivní. Aro seděl na trůně a Caius po jeho levici. Pohrdavě se na skupinku díval. Nebral je jako možnost budoucích upírů. Na to byl až moc hrdý. Zato Arovi svítily oči neskrývaným nadšením. Tak jako každý den čekal, že se objeví nějaký úžasný a dosud nevídaný talent. Vážil si upírů s darem. Podíval jsem se na Athenodoru a Sulpicii. Každá se dívala na svého manžela, Sulpicie na Ara a Athenodora na Caia. Když jsem viděl tu lásku, oddanost a věrnost v jejích očích, bodlo mě u srdce. Opět jsem pomyslel na Didyme. Mou drahou Didyme. Pořád se nenašel ten, co jí vzal její nesmrtelný život. Ani po těch dlouhých letech… stále nikdo nezaplatil za ten ohavný čin. Aro stále naléhal, abych se nechal utišit Corininým darem. Ale když jsem uviděl, co udělal její dar s Athenodorou a Sulpicií, raději jsem to razantně odmítl. Bolest mi Didyme alespoň připomínala. Corin by mi ji nevrátila. Neuměla to. Tak jako nikdo. Uměla pouze něco jako omámit smysly, vytvořit si na její osobě neodvyknutelnou závislost. Přesně takto trpěly manželky. Nechtěl jsem dopadnout jako ony. Aro hledal talenty, dokázal vycítit, když měl někdo potenciál. Ale nikdy nenašel tak vzácný a jedinečný dar, který by dokázal přivést zpět naše drahé zesnulé. Moji drahou zesnulou lásku. Na mysl mi přišla myšlenka nebo spíše vzpomínka, jak se mi pokoušel najít jinou milou. Nebo mě alespoň přesvědčit, abych na ni už nemyslel. Ale to jsem rozhodně nemohl. Zradil bych ji. Zneuctil bych její svatou památku. I když nebyla více než drahocenná vzpomínka uchovaná v mojí nesmrtelné paměti. Tedy pro Ara. A bylo možné, že i Caius vzpomínal. Mně chyběl Didymin dar, cítil jsem se šťastný, ale spíše to způsobovala samotná její přítomnost. A její ztráta dala zkamenět mé již dlouho kamenné a mrazivé srdce. Měl jsem na výběr a zvolil jsem si. Raději život v bolesti než v zapomnění.
„Vítejte!“ Aro vstal z trůnu. Lidé na něj vystrašeně koukali. „Vítejte ve Volteře! A nyní…“ Upíří rychlostí se přesunul k muži, který stál nejblíž. Zakousl se mu do krku. Muž vydal přidušený výkřik a bolestí vykulil oči. Ostatní oněměle přihlíželi. Aro zahodil mrtvolu.
„Tak prosím, mí drazí.“ Pokynul nám k davu. Manželky se okamžitě vrhly na najednou křičící ženy. Řev byl úděsný, uši rvoucí, ale se mnou to ani nehnulo. Až když byl nakrmený i Caius, zvedl jsem se a také se šel napít. Hned na první pohled mě zaujala jedna dívka. Choulila se v koutě, třásla se strachy a hrůzou rozšířenýma očima sledovala ty hrůzy před sebou. Ale byla jedna věc, která mě opravdu zarazila. Ta podoba… Vlasy, ústa, tvar očí, nos, postava… celá Didyme. Všechna lačnost a chuť na její krev mě okamžitě přešla.
„Bratře?“ ozval se Caius.
„Co se děje?“ Aro sestoupil k nám. Instinktivně jsem se otočil, tělo jsem měl v obranném postoji. Vycenil jsem na Ara zuby a začal vrčet.
„Didyme…“ žasl Aro. Nevěřícně na ni koukal skrz mezeru mého těla.
„Alexa,“ opravila ho tiše. Z jejího hlasu byl znát strach.
„Nechte ji!“ nakázal Aro. Caius se s povýšeneckým výrazem vrátil na trůn a Aro s ním. Uvolnil jsem se, pomohl jsem dívce na nohy a pak si ji k sobě přivinul. Opět jsem se cítil šťastný, našel jsem svojí lásku. A co víc, cítil jsem z ní, že je mi vděčná a začíná ke mně něco cítit…
Autor: Break (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Náhoda sloučená s minulostí:
je to krasne,romanticke strašne krásne ten marcus ma prekvapil ako keby sa naspať vrátil k životu suhlasim skvela postava
ale caia mam naj z celej sagy
krásná povídka chtělo by to pokračování
Marcus je skvělá postava, jsem moc ráda že o ní je další povídka. Sice mě trošku překvapilo, jak Aro hnedka odkývnul její přežití, ale je to originální nápad. Rozhodně by si zasloužil pokračování. Jestli pak bude jako Dydime i v jiných ohledech než jen ve vzhledu Protože to by Marcovi určitě nestačilo. Prosím, nenech se odradit menším zájmem a piš o nich. Je tu takových tak žalostně málo.
Tady je důkaz, že i v tak krátké povídce může být tolik pocitů. Mě se to nesmírně moc líbilo. A nejen to - prahnu po pokračování. Protože tohle MUSÍ mít pokračování.
Moc příběhu o vladcích Volterry moc není, a proto si cením každé takové povídky. Jaká krása to musela být, když našel opět svou a zároveň i jinou Didyme...
A nakonec - tleskám. Tohle si vážně zaslouží palec nahoru.
úžasné napiš ještě něco
To bylo tak krásné!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!