Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nahý omyl

Bella chodí na místní uměleckou školu. Při jedné z hodin nedává pořádně pozor a bez rozmyslu kývne na jistý projekt, aniž by předem věděla, o co se jedná. Myslí si, že jako předlohu dostane mísu s ovocem, kterou bude muset převést na plátno. Ano, Bella bude malovat, ale ovoce rozhodně ne. Copak Bella dostane za úkol namalovat?

18.10.2011 (15:00) • Kim • FanFiction jednodílné • komentováno 149× • zobrazeno 20841×

Bylo právě jedenáct hodin odpoledne a ve škole probíhala přednáška výtvarných umění. Měla jsem tuto hodinu ráda. Obvykle jsem sedávala v první řadě, aby mi nic z toho, co říkala profesorka Cullenová, neuteklo, ale dneska jsem si vybrala místo vzadu. Byla jsem úplně nepoužitelná. Nejen že moje hlava byla jako střep, samovolně mi padala na lavici a má víčka jakbysmet, ale taky jsem se potýkala s potížemi udržet snídani v žaludku. Za tento můj stav nestav mohla má spolubydlící Tanya.

To ona mě včera večer vytáhla na jednu skleničku. Prý, že jsem pořád zavřená v pokoji, neužívám si života a jedna sklenička mi nic neudělá. Z jedné skleničky se staly dvě láhve, přičemž půlku jedné jsem musela vypít sama, když se Tanya někam vypařila s pohledným blonďákem v závěsu. Tanya nebyla žádná světice, pokud šlo o kluky. Každé ráno jsem v naší kuchyni poznávala nové a nové pánské návštěvníky.

„Bello? Bello?“ přerušil mě z polospánku hlas profesorky Cullenové. Urychleně jsem se narovnala a automaticky zvedla ruku nahoru. Teprve poté jsem se začala rozhlížet po celé posluchárně, o co vlastně jde. Všechny páry očí v místnosti byly upřeny mě.

„Ach, támhle jsi,“ usmála se profesorka. „Tak co na to říkáš? Souhlasíš?“ zeptala se mě a čekala odpověď na otázku, kterou můj mozek nezaznamenal. Chtěla jsem se jí optat, zda mi může otázku zopakovat, ale tuhle myšlenku jsem okamžitě zahnala. Přece nebudu upozorňovat na to, že jsem nedávala pozor.

„A-ano?“ vykoktala jsem odpověď, kterou jsem protáhla do otázky. „Ano,“ řekla jsem už pevně rozhodnutá. Několik blízko sedících studentů se uchechtlo a začalo si mezi sebou šuškat. Už dávno jsem se smířila s tím, že mě všichni považují za divnou. Byla jsem ta holka, která se s nikým nebaví. Neřešila jsem to.

„Výborně! Já věděla, že na tebe je vždy spoleh,“ pochválila mě a já jako na povel zčervenala. „Všichni, co jste tady, byste si měli vzít z Belly příklad.“ Teď už mluvila k celé třídě a opět se ozýval ten trapný smích. Ale já pořád nevěděla, na co že jsem to kývla. „Jelikož už jsi několikrát v ateliéru byla, tak ti nemusím říkat co a jak,“ oznamovala mi a mně už bylo vše jasné. Jak sama řekla, v ateliéru jsem nebyla poprvé.

Byla to malá budova nedaleko školy, která sloužila škole pro praktickou výuku. Uvnitř se nacházelo několik plně vybavených místností potřebnými materiály pro malování, design, sochařství a ostatní výuku.

Není to tak dávno, kdy jsem tam byla naposledy. Díky svému prospěchu jsem zastupovala školu na různých výstavách.

Každý zástupce dostal nějakou předlohu, kterou měl převést na plátno. Já už malovala starodávnou vázu ze 14. století, kytici slunečnic a další věci. Teď jde určitě o to samé. Akorát místo vázy dostanu například nějakou misku s ovocem. Nechápu, proč se nikdo jiný nepřihlásil.

Po skončení hodiny si mě ještě odchytila profesorka a oznámila mi, že model bude připraven v deset hodin, tak abych přišla v čas. Termín model mi přišel trošku zvláštní, ale nějak dlouho jsem nad tím nepřemýšlela. Všechno jsem jí odkývala a jediné, po čem jsem toužila, bylo dát si horkou sprchu, aspirin a zalézt do postele. Tohle Tanye nedaruju.

***

Opatrně jsem odemkla dveře a nakoukla do předsíně. Vedle Tanyiných drahých lodiček se válely pánské, bílé tenisky. Otráveně jsem protočila oči a vešla dovnitř. Z její ložnice se ozývaly tlumené hlasy a sem tam Tanyin pisklavý smích. Nezaregistrovali mě, ale to jsem se rozhodla změnit.

Znovu jsem otevřela vchodové dveře a pořádně s nimi třískla. Nastražila jsem uši a čekala, co se bude dít. Všechny zvuky utichly a já se pomalu plížila ke dveřím jejího pokoje. Být o kousek blíž, měla bych zlomený nos.

Dveře se prudce rozletěly a v nich stála rozježená Tanya ve svém růžovém županu. Když mě spatřila, pokusila se upravit a nevinně se usmála.

„Už jsi doma?“ zeptala se udiveně, i když věděla, že v tuto dobu mi končívá škola. Jen jsem přikývla a šla si najít něco k snědku do kuchyně.

„Tohle je Jimmy a právě odchází.“ Odněkud zpoza dveří vytáhla vysokého, hnědovlasého kluka, který si právě zapínal knoflíčky na košili. Poté ho strčila směrem do předsíně a šla za mnou.

Zatímco já jsem si točila vodu do skleničky, Tanya se posadila na kuchyňskou desku vedle dřezu. Zvedla jsem jedno obočí a podívala se na svou spolubydlící pohledem - to nebyl ten kluk ze včerejška.

„Co?“ Rozhodila rukama. „S tím ze včerejška mi to nevyšlo, a když jsem se vrátila ke stolu, už jsi tam nebyla. Jimmy byl tak ochotný a odvezl mě domů.“

„Už jsem tam nebyla?“ zasmála jsem se nevěřícně a provrtávala ji pohledem. „Čekala jsem tam na tebe hodinu a půl. Hodinu a půl,“ zopakovala jsem ten časový údaj, aby si uvědomila, kolik to vůbec je.

„Promiň,“ řekla s provinilým výrazem. „Mám nápad!“ vypískla z ničeho nic. Chytila má ramena a prudce si mě otočila čelem k sobě. „Co bys řekla na to, kdybychom si zítra vyrazily. Jen ty a já. Zajdeme na manikúru, pedikúru, ke kadeřnici… Prostě takový ženský povyraženíčko.“ Nešlo si nevšimnout těch jejích nadšených jiskřiček v očích, když se zmiňovala o všech těch otřesných věcech.

Za tu dobu, co spolu bydlíme, jsme nic podobného nepodnikly, kromě toho včerejška. Já většinu času trávila ve škole nebo zavřená v pokoji a Tanya se naopak doma zdržovala jen velmi málo. Proto jsem byla ráda, že mám na zítřejší den alibi. „Slibuju, že tentokrát už tě nikde nenechám. Tak co na to říkáš?“

„Zní to vážně zajímavě, ale já zítra nemůžu.“

„Nemůžeš, jak nemůžeš? Pokud vím, tak jsi mi včera říkala, že máš ve škole volno,“ šermovala mi před obličejem svým kostnatým prstem a nedůvěřivě si mě měřila. „Tak co je to za chlapa?“ Myslí ta holka taky na něco jiného? To ji zrovna musela napadnout ta nejnepravděpodobnější věc na světě -teda v mém případě?

„Musím do školy.“

„Děláš si srandu, že jo? Řekni, že je to vtip.“

„Není to vtip,“ vyštěkla jsem uraženě. „Dostala jsem od profesorky nějaký úkol.“

„Od Cullenové?“ vytřeštila oči a vypadala, že to s ní brzo flákne o zem. Nejistě jsem přikývla a pro jistotu si připravila sklenici vody, kdyby bylo potřeba vzkříšení. Chvíli na mě nepřítomně zírala, než se jí na obličeji usadil blažený úsměv. S tím samým výrazem se posadila k jídelnímu stolu a dlaněmi si podepřela hlavu. Přitom se dívala do stropu.

„Ta má úžasnýho syna,“ zapředla zamilovaně a taky si tak povzdechla. Měla jsem obrovskou chuť vychrstnout jí tu vodu, co jsem stále držela v ruce, do obličeje. Přemohla jsem se a jen protočila oči v sloup.

„Bella volá Tanyu. Vrať se zpátky na zem.“ Hlasitě jsem jí luskla před obličejem, až nadskočila.

„Tys ho neviděla. Já jo a musím říct, že lepší zboží nenajdeš.“ Významně se na mě podívala. Obdivně pískla a začala rukama naznačovat něco, o čem jsem se rozhodla dál nepřemýšlet. „Kdyby právě teď nebyl někde v cizině, už dávno by byl můj.“ Ačkoli by se Tanya mohla zdát velmi sebevědomá, měla pravdu. Jí stačilo, když se na nějakého muže jen podívala a už se jí plazil u nohou.

„Jsi blázen,“ zasmála jsem se.

„Jen nech bejt. Taky by se ti líbil.“

„Nelíbil,“ ujistila jsem ji o opaku. Mě jen tak nějaký kluk do kolen nedostane. A proč taky? S chlapy je jen samé trápení.

„Ale líbil,“ hádala se. „Takže z toho zítřka teda nic nebude?“ Záporně jsem zakroutila hlavou. „Protože… Proč vlastně? Neříkej, že zase musíš něco napatlat na plátno?“ Při slově napatlat mi z očí šlehaly blesky, ale přesto jsem přikývla. „Ježíš, kdybys malovala alespoň nahý chlapy. To bych chápala, ale takhle…“ rozčilovala se, zatímco já se dusila smíchy. Proč mě nepřekvapuje, že si Tanya všechno spojuje s muži?

Nechala jsem tam brblající Tanyu o samotě a zavřela se v pokoji. Pečlivě jsem si připravila všechno na zítra a vůbec nepostřehla, že by má spolubydlící opustila byt. Teprve až kolem půlnoci bouchly dveře a ke mně dolehl hlas Tanyy a cizího muže, kterému se díky alkoholu pletl jazyk. Dobrou chvilku něco tvořili v obýváku a následně se odebrali do jejího pokoje. Už jsem na její noční návštěvy byla zvyklá. Otočila jsem se na druhý bok a znovu se odebrala do říše snů.

Ráno jsem vstávala se zvláštním pocitem už o dvě hodiny dříve, než byl nastavený budík. Dalo by se říct, že jsem byla nervózní, což se mi nikdy předtím se mi to nestalo.

V celém bytě bylo ticho, takže Tanya ještě buď spala, anebo nebyla vůbec doma. Dvakrát jsem to neřešila. Udělala jsem si kafe a v klidu si přečetla ranní noviny. Stále byl ještě čas, tak jsem si pustila nějaký kanál o vaření a nepřítomně na něj koukala.

Po deváté jsem si posbírala všechny potřebné pomůcky a vydala se k autu. Díky tomu, že už jsem v ateliéru několikrát byla, znala jsem nejen cestu, ale především i veškeré zkratky, a tím se vyhnula dopravní špičce, která začínala vládnout městu.

Uběhlo sotva dvacet minut a já už parkovala před starší budovou. Naproti vchodu se nacházela recepce, kde si mě zapsali a dali mi klíč od dveří.

Odemkla jsem a vešla do místnosti, která spíš působila jako nějaký sklad. Našly se tu různě věci. Od všech možných barev až po malířské stojany.

Rozhlížela jsem se kolem dokola, ale žádná předloha tu nebyla připravená. Podívala jsem se na své hodinky a pokrčila rameny. Ještě byl čas, tak mi to asi přinesou později.

Asi jsem byla tak zabraná do svých myšlenek, protože jsem leknutím až vyjekla, když se za mnou ozval skřípavý zvuk.

„Ahoj,“ pozdravil mě potichu nějaký cizí kluk, který tam něco tvořil s pohovkou a nervózně po mně pokukoval. Musela jsem uznat, že byl velmi pohledný. Tipla bych si, že byl o pár let starší než já.

Vysoká postava, svaly rýsující se mu pod černou košilí, nádherná tvář s bronzovými, rozcuchanými vlasy a zlatýma očima. Celkově byl k sežrání. Bože, už mluvím jako Tanya. Ta holka má na mě špatný vliv. Ještě jednou jsem ho okoukla a nemohla se zbavit dojmu, že ho odněkud znám.

Jako naschvál si mého zkoumavého pohledu všiml a kouzelně se na mě usmál. Z jeho úsměvu se mi do tváří začala hrnout červená, a proto jsem se okamžitě rozešla ke svým věcem a začala si pomalu všechno připravovat.

Netrvalo to dlouho a byla jsem hotová, jenže nikdo sem nepřišel s žádnou vázou nebo mísou, kterou bych teoreticky měla malovat. Jediný, kdo se tu kromě mě pohyboval, byl ten kluk. Otočila jsem se na něj, abych se ho zeptala, jestli o něčem neví. Jenže když jsem na něj obrátila, srdce se mi zastavilo a div se o mě nepokoušel infarkt.

„Proboha, co-co to děláš?“ vyhrkla jsem přidušeně a očima sjížděla po jeho nahé hrudi až k rozepnutým kalhotám, které si právě stahoval ke kolenům. Zalapala jsem po dechu a okamžitě se k němu otočila zády.

„Svlékám se?“

„Ale-ale proč?!“ Srdce mi sprintovalo jako o závod. Určitě je to nějaký úchyl, co mě chce znásilnit.  „Vezmi si, co chceš, ale mě nech na pokoji. Prosím,“ žadonila jsem.

„O čem to mluvíš?“ zasmál se ten kluk za mnou. „Jsi ta holka, co měla dneska přijít malovat nebo snad ne?“ O čem to ten blbec mluví. Snad si nemyslí, že… A kruci!

„Chceš říct…?“ Otočila jsem se na něj s otazníky místo očí.

Pokud jsem se ho na něco toužila zeptat, tak stačil jediný pohled na jeho stále částečně odhalené tělo a všechny otázky a myšlenky se mi z hlavy vykouřily. S vykulenýma očima jsem se vrátila ke konverzaci zády. „Nejsi mísa s ovocem,“ zavyla jsem pološeptem spíše k sobě.

„Co říkáš?“

„Říkám, že se stal nahý omyl. Teda malý, malý omyl.“ Urychleně jsem opravila tu blbost, co ze mě vypadla. Byla jsem nesmírně ráda, že k němu stojím zády a on tak nemůže vidět můj červený obličej. I když jsem měla neblahé tušení, že studem musím mít červené i vlasy. Zatímco já se snažila všechno vydýchat, kluk za mnou se nacházel v obrovském záchvatu smíchu. „Mohl by ses obléknout, prosím?“ houkla jsem na něj přes rameno a spínala k bohu, aby to udělal a já mohla vypadnout pryč.

Napínala jsem uši a poslouchala, co se za mnou děje. Chvilku bylo ticho a pak jsem zaslechla zvuk šustění látky, zapínání zipu a znovu šustění.

„Hotovo,“ oznámil a podle mých uší se někam přesunul.

Nervózně jsem si skousla ret a s hlavou sklopenou k zemi se otočila. Očima jsem našla jeho boty a stoupala výš. Už u kolen, které byly schované pod látkou, jsem si mohla oddechnout. Konečně se naše pohledy setkaly. Ten naháč seděl na té pohovce a měřil se mě zadumaným pohledem, který jsem mu s radostí oplácela.

„Budeš na mě ještě dlouho zírat, nebo mi konečně řekneš, co to mělo znamenat? “ řekla jsem pevným hlasem a nepřístupně si založila ruce na prsou. Dělalo mi obrovským problém udržet oči na jeho tváři. Občas se stalo, že mi sjely níž a znovu jsem si ho představila bez toho oblečení.

„Nevím víc než ty. Bylo mi řečeno, že sem mám přijít a bude tu na mě čekat nějaká holka.“

„A kdo ti to jako řekl?“ prskala jsem na všechny strany. Dokud nedostanu nějaký důkaz, že všechno co říká je pravda, neuvěřím mu ani nos mezi nohama… nohama…? Kdy ses mu zase podívala tam dolů? Do očí se mu dívej, do očí!

„Má matka. Esmé Cullenová.“

„Tvá matka je profesorka Cullenová?“ vykulila jsem oči a nemohla popadnout dech. Teď už mi bylo jasné, koho mi ten kluk připomíná. Oči stejné barvy má i moje profesorka na výtvarné umění.

„Já ti to neřekl?“ Zmateně se podrbal na zátylku a nejistě se na mě usmál. Vyskočil z gauče a vydal se ke mně.

„Ne,“ zasmála jsem se falešně a šly na mě mdloby.

Až řeknu Tanye, že jsem se setkala s jejím objektem zájmu a ten se přede mnou málem celý svlékl, tak se složí. Na jedné věci jsem s ní musela souhlasit – líbil se mi.

„Asi bych se měl představit,“ zeširoka se usmál a natáhl ke mně ruku, „Edward Cullen.“

„Bella.“ Na chvilku jsem zaváhala, než jsem ji přijala.

Bylo tu docela teplo, takže když mou teplou ruku stiskla úplně ledová, ucukla jsem a překvapeně se na Edwarda zadívala.

„Je ti zima?“ zeptala jsem se starostlivě. Edward po mně střelil vyděšeným pohledem a pravou ruku si ihned strčil do kalhot. Teprve pak mírně zavrtěl hlavou „To je tím, jak jsem se tu zbytečně svléknul,“ vtipkoval.

O tom, jestli to bylo zbytečné, by se dalo polemizovat. Nahlas jsem samozřejmě nic neřekla – ta červená mluvila sama za sebe.

„Tak já radši půjdu,“ řekla jsem po chvilce trapného zírání z očí do očí a šla si posbírat věci.

„Počkej,“ zastavil mě s naléhavostí v hlase.

Pokřiveně se na mě usmál a rozpačitě se podrbal na krku. S pozvednutým obočím jsem ho sledovala a čekala, kdy konečně promluví.

„Nemůžeš odejít… Co to malování?“

„Řeknu ti to takhle,“ mlaskla jsem a opřela se pohodlně o zeď. „Tohle všechno je jeden velký omyl. Když jsem na tohle všechno kývla, byla jsem jaksi mimo. Nikdy jsem nemalovala člověka a už vůbec ne člověka bez oblečení. Určitě se najde jiná holka, před kterou se budeš moct… ty víš co.“

„Hele, taky nejsem nadšený, že tohle musím dělat,“ znechuceně se zamračil.

„Nejsi tu dobrovolně?“

„Jasně, dobrovolně se svlékám před cizími dívkami. Odhalila jsi mě,“ zasmál se sarkasticky a zvedl ruce nad hlavu.

„Tak proč…?“

„Proč to dělám? Ušetřím tě historky o tom, jak jsem čirou náhodou polonahý vběhnul do pokoje plného lidí a rovnou ti řeknu, že právě díky tomu tu za trest musím být,“ vysvětloval se sklopenou hlavou.

„Cože jsi?“ řehtala jsem se na celou budovu. Edward po mně šlehl ublíženým pohledem. Zmlkla jsem a dál se smála jen v duchu. „Takže za trest, hm? Tak to bys ho měl asi splnit, ne?“

„Takže mi pomůžeš?“ vyhrkl, až se mu radostí rozsvítily oči. Vypadal, že v nejhorším by si klidně klekl na kolena a takhle trápit se mi ho zase nechtělo.

„Ano,“ souhlasila jsem, „ ale tu historku bych si někdy ráda poslechla.“

„Není o co stát,“ mávl rukou. „Děkuju, Bello.“

„Tak se připrav,“ rozkázala jsem mu s hraným klidem. Skutečnost byla úplně jiná. Uvnitř jsem se klepala jako malá holka, když mi došlo, co mě za chvíli čeká.

Přešla jsem k připravenému stojanu a dělala, že si ještě něco potřebuju nachystat. Tak jsem si mohla Edwarda nenápadně prohlížet. Stál ke mně zády a zrovna si rozepínal knoflíčky u košile. Když sklouzla na zem, naskytl se mi pohled na jeho široká, svalnatá záda. Ovšem to byl jen slabý odvar toho, co jsem uviděla, když se otočil. Něco málo už jsem viděla předtím, ale stejně se má tvář zbarvila do nachova. Ten kluk musí trávit veškerý čas v posilovně, jinak jsem si jeho muskulaturu neuměla vysvětlit.

Očima jsem bloudila po jeho těle - od svalnatých paží, přes vypracovaný hrudník až k břichu.

Mému srdci stačil letmý pohled na pár jemných chloupků v jeho podbřišku, aby se okamžitě rozeběhlo kupředu.

„Mám si sundat… i kalhoty?“

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mě nějaký kluk, kterého znám sotva hodinu, bude ptát, jestli si má sundat kalhoty. Tahle jediná věta mě vyřadila z rovnováhy. Podívala jsem se na tu černou látky, co zakrývala Edwardovu dolní polovinu a hlasitě polkla.

„Ne, ale mohl bys je mít rozepnuté,“ napadlo mě najednou.

„Prosím?“ Prudce zvedl hlavu a překvapeně se na mě podíval. Jeden jeho koutek se mu vyhoupl nahoru.

„Rozepni si kalhoty,“ zopakovala jsem. Na každé slovo jsem dávala zvláštní důraz a přitom očima pozorně následovala jeho ruku, která se za tu dobu dostala k zapínání. Dvěma prsty uchopil zip a já musela zatnout zuby, aby nebylo slyšet mé náhle zrychlené dýchání.

Váhavě se na mě podíval a téměř neznatelně pohnul rukou o kousek dolů.

„Víc.“

Opět ten nepatrný pohyb zopakoval.

„Víc,“ vydechla jsem znovu s notnou dávkou netrpělivosti. „Rozepni je úplně,“ vylétlo ze mě, aniž bych to plánovala.

Edward se pobaveně uchechtnul, ale udělal přesně to, co jsem po něm požadovala.

Hlasitě jsem si odkašlala, abych našla svůj hlas, který se někam vytratil. „Teď si lehni támhle na to.“ Ukázala jsem prstem k věci, které se normálně říká pohovka, ale zrovna teď jsem neměla ani ponětí, jak se jmenuju já sama.

Počkala jsem, až se tam Edward nějak uloží a pokračovala. „Fajn. Pravou ruku si dej nad hlavu.“ Názorně jsem mu ukazovala, jak si to představuju. Pak mě napadlo něco, co by ten obraz trochu opepřilo. „A levou si maličko zastrč do kalhot.“

Nic nenamítal. Udělal všechno, co jsem po něm chtěla, a tak bylo načase se pustit do práce.

„Jdeme na to. Uvolni se a jen lež… Nic víc.“

 

Naposledy jsem se zhluboka nadechla a chopila se malého štětečku. Nemyslela jsem si, že to bude hračka, ale tohle bylo ještě stonásobně horší. Kdykoliv jsem se rukou jen byť přiblížila k ještě prázdnému obrazu, nepřirozeně se rozklepala. Edward vypadal tak dokonale. Bála jsem se, že tohle se mi přenést do obrazu nepovede a celé to zkazím.

Nakonec to nebylo tak těžké. Pečlivě jsem se soustředila na každý kousek Edwardova těla a převáděla ho na plátno. Zrovna jsem byla zabraná do malování Edwardova obličeje, když se můj model začal nahlas pochechtávat.

„Co je?“ Odložila jsem štětec a přísně si založila ruce v bok.

„Co je co?“

„Proč se tak blbě tlemíš?“ Edward dostal záchvat smíchu. „Takhle nemůžu pracovat, když se celej klepeš!“

„Promiň, ale když ty se u toho tváříš tak vážně a přitom roztomile vyplazuješ jazyk.“

Zamračila jsem se na něj, ale raději to nekomentovala. Znovu jsem se chopila palety a dala se do práce.

Po zbytek mého tvoření jsem se snažila tvářit normálně, ale soustředit se na výraz mého obličeje a zároveň na rozhaleného Edwarda přede mnou prostě nešlo. Takže když se Edwardovi znovu rty vytáhly nahoru, jen jsem na něj vyplázla jazyk a pokračovala dál.

Posledních pár tahů a bylo vymalováno. „Mám to, můžeš se obléknout.“ Nebo nemusíš, pomyslela jsem si.

„Můžu to vidět?“ optal se s úsměvem a nadšeně vyskočil z pohovky. Cestou ke mně si oblékal košili, zapínal si kalhoty a jediné, na co jsem se zmohla já, bylo hypnotizovat Edwardovu ruku na tom titěrném zapínání v jeho dolní části. Teprve až když se těsně přede mnou ozvalo zakašlání, odtrhla jsem se, podívala se znovu na své dílo, abych se částečně zklidnila, a teprve pak se mohla věnovat Edwardovi, který mě sledoval se zvednutým obočím. „Tak můžu?“

„Můžeš co?“ vypadlo ze mě zmateně.

„Vidět ten obraz.“ Usmál se a hlavou kývl ke stojanu, který nás odděloval. Znovu jsem okoukla namalovaného Edwarda a zčervenala. Tohle mu přece nemůžu ukázat.

„To nepřichází v úvahu. Absolutně ne!“ Přikrčila jsem se, rukama chytla vršek stojanu a obraz tak zakryla vlastním tělem. Podívala jsem se na Edwarda, který mě propaloval přivřenýma očima a snažil se vypadat naštvaně. Vyplázla jsem na něj jazyk a více se přitlačila ke stojanu.

Edward se ale nedal odradit. Pevně chytil mé ruce držící stojan, jednu podruhé je z něho sundal, a aniž by je pustil, přešel vedle mě. Nedíval se však na svou podobiznu, ale vpíjel se do mě pohledem.

Ruce mi spolu se svými dal za záda a celým tělem se začal přibližovat. Čím blíž byl, tím víc mi vynechávalo srdce a kolena pomalu vypovídala službu. Zavřela jsem oči dřív, než se jeho vypracovaná hruď dotkla té mé. Dýchala jsem zhluboka a napjatě čekala, co přijde. Políbí mě?

Nic takového se ovšem nestalo. Místo toho se jeho stisk zesílil, trochu víc se do mě opřel a já byla nucena udělat několik kroků dozadu, abych nepřepadla. Prudce jsem otevřela oči a nasupeně se podívala na Edwarda, který stál u mého obrazu a zkoumavě si ho prohlížel.

„Esmé bude nadšená,“ zhodnotil mou práci.

„Myslíš?“

„Vím to.“

Přimhouřenýma očima si prohlížel svůj portrét. Pak ze stolku sebral malý štěteček, namočil ho do barvy a několikrát do obrazu čmárnul.

„Taky maluješ?“ zajímalo mě.

„Jo,“ přikývl. Štětec položil zpátky do sklenice a s pobaveným úsměvem se na mě otočil. „Jako prase.“

V tu chvíli mě něco napadlo. Rozhlédla jsem se po celé místnosti a hledala čisté plátno. Na stole leželo jedno menší, které bylo perfektní.

„Co to děláš?“ Nechápavě mě sledoval, když jsem vytahovala nový stojan. „Budeš ještě něco malovat?“

„Já ne,“ zasmála jsem se, „ale ty.“ Otočila jsem se na něj s připraveným štětcem. Ten jeho výraz byl k nezaplacení.

„Edwarde, prosím.“ Hodila jsem po něm štěněčí pohled a jemně ho chytila za konečky prstů. Krůček po krůčku jsem se posouvala blíž k němu, až se dostala tak blízko, že bylo možné cítit jeho studený dech na mé tváři. „Nakresli mi něco,“ šeptla jsem mu do obličeje. Opatrně jsem zvedla jeho ruku a vložila do ní štětec. Za celou dobu se naše oči od sebe neodtrhly.

„Nevím, jestli to dokážu.“ Pozorovala jsem pohyb jeho rtů, ale zvuk, který z nich vycházel, ke mně doléhal z velké dálky.

Zavřela jsem oči a pokusila se zkoncentrovat. „Pomůžu ti.“

Obešla jsem ho a svou pravou ruku omotala kolem jeho zápěstí. „Je jedno, co budeš malovat. Zavři oči,“ pohlédla jsem mu do tváře – opravdu měl své oči zavřené, „a představuj si jako bys to měl přímo před sebou.“ Začala jsem Edwardovou rukou jezdit po plátně. „Nech za sebe kreslit srdce.“

Nechala jsem Edwarda kreslit a posadila se před stojan na gauč. Už vím, proč se mi Edward tehdy smál. On sám se tvářil vážně - krásně krčil obočí a špulil rty –, když jeho ruka rychle jezdila a něco tvořila. Vypadl tak neodolatelně a profesionálně.

„Domalováno!“ Ze snění mě vyrušil Edwardův veselý hlas.

„Ukaž. Jsem hrozně zvědavá,“ vyskočila jsem a rozeběhla se k Edwardovi.

Se smíchem mě zadržel nataženýma rukama. „Uklidni se. Ukážu ti to, ale nejdřív…“ Zadumaně s ďábelským pousmáním si mě prohlédl a štětcem, který stále držel v ruce, mi přesně mezi oči udělal malou čárku.

„Hej! Jen počkej!“

Na nic jsem nečekala a okamžitě taky chmatla po štětci, který byl namočený v zelené barvě. Jedním rychlým tahem měl Edward na nose zelený flek. Jenže Edward byl dvakrát tak rychlejší než já, proto, než jsem se pořádně vzpamatovala, přibyly mi na obličeji další dvě barevné šmouhy. Oběhla jsem stůl s barvami na opačnou stranu, než stál Edward, abych měla aspoň nějakou šanci si štětec obarvit. Modrá barva se bude na jeho dokonalém obličeji obzvláště vyjímat. Už jsem se napřahovala udeřit, ale místo toho se mi jedna Edwardova paže omotala kolem pasu, tak že jsem se nemohla hýbat, a on mi mezitím otečkoval čelo.

„Nesportovní chování. Pusť mě!“

Stisk povolil a já se kvapně otočila, čímž jsem mu udělala jednu čmouhu přes pravou tvář a hned vzápětí přes levou. Teď měl na obličeji dokonalé x. Edward se na mě hraně zamračil a už byl nakročen mi všechno oplatit.

„Už dost,“ dostala jsem ze sebe přes záchvat smíchu, který se přicházel znovu a znovu při pohledu na Edwardův zmalovaný obličej a nejen na ten. Dokonce i jeho oblečení nezůstalo bez následků. Původně černá košile nesla kromě barevných cákanců i dva otisky mých dlaní a o jeho kalhotách ani nemluvě. „Kdybys… kdybys viděl, jak vypadáš.“

„No dovol,“ hrál uraženého, ale koutky úst mu vesele cukaly. „To ty tady vypadáš jak náčelník Apačů,“ ukázal na mě.

„Bello?“ Edward se ocitnul těsně přede mnou a jemně mi palcem setřel fialovou čáru nad rty.

„Ano?“

„Nechtěla bys -“

Než to stačil dopovědět, dveře se se zavrzáním otevřely a dovnitř nahlídla Edwardova matka. Oba dva jsme od sebe odskočili.

„Ach, nechtěla jsem vás vylekat,“ omlouvala se s mírným úsměvem. Nad naším zbarvením jen pobaveně zakroutila hlavou. „Už jste hotoví?“ Nakukovala nám za záda.

„Ehm,“ odkašlala jsem si, nervózně se podívala nejdřív na živého Edwarda a pak na toho neživého za mými zády. „Jo.“ Ač se mi nechtělo, ustoupila jsem.

Profesorka nic neříkala. Dlouho kresbu studovala, nakláněla hlavu na všechny možné strany, až si nakonec prohlédla mě a Edwarda.

„Perfektní.“ Oba nás poplácala po rameni a blaženě se usmála. „Jsi šikovná, Bello.“ Edward ji podpořil značným přikývnutím.

„Děkuju,“ poděkovala jsem jí potěšeně.

„Tak já si vezmu ten obraz a ukradnu ti i Edwarda.“ Při slově ti jsem sebou trhla. Musím říct, že to znělo hezky… Můj Edward. Můj.

„Na shledanou, Bello.“ Cullenová zmizela i s obrazem za dveřmi.

„Dneska to bylo super. Ráda jsem tě poznala, Edwarde.“

„Jo, to bylo. Třeba bychom si to mohli někdy zopakovat,“ zasmál se. Už se nadechoval, že něco řekne, ale byl přerušen hlasem jeho matky z chodby.

„Edwarde!“

Edward naštvaně zatnul čelist a protočil oči. Těsně u dveří se na mě ještě otočil.

„Zavolám ti.“ Palcem a malíčkem u ucha naznačil telefon. Horlivě jsem mu na to zakývala a Edward hned na to zmizel za dveřmi. Okamžik jsem ještě pozorovala místo, kde stál, a hned na to se rozeběhla se stojanu.

Udiveně jsem uchopila obraz do rukou. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Z obrazu na mě hleděla profesionálně nakreslená tvář dívky s čokoládovýma očima a kaštanovými vlasy. Pod tím vším stála jedna jediná věta.

Mé srdce nakreslilo tebe.

 

---

 

 

BlackStar, tvůj dáreček je tady. Snad tě to tolik nezklamalo.

A co vy ostatní... Co na to říkáte?

Já doufám, že se vám to líbilo a zanecháte mi nějaký komentář. :)

 

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nahý omyl :

Na to, že nemusím Eda, tak tohle byla paráda!!:)

Opravdu podařená povídka.

uzasna povidka

úžasné

Nádhera z toho by bola krásna kapitolka

moc pěkný... no, ale kde je zbytek?

Perfektní skoda že není pokráčko

N Á D H E R A!!! Hm, vyzlečený Edward, čo by som JA dala za tú príležitosť :D

Super bomba uzasny!!!

Zlato, ja nemôžem. Ako toto je veta, ktorá ma takmer dostala do kolien (obrazne – sedela som): „Určite je to nejaký úchyl, co mě chce znásilnit.“ Ako ja na jej mieste... ehm. Pardon. To nie je o mne.

„Malý/nahý omyl.“ „Nos medzi nohama.“ - To nemalo chybu. Kote, ty si lepšia ako ibalgin. Akože, kým som prečítala túto poviedku, tak mi bolo docela zle. Ale ty si malý zázrak. Zdvihneš náladu za všetkých okolností. Aj úbohým zdochlinám ako som ja.

Každopádne konečne k veci. Nádherná jednorázovka. Nie, že by som čakala niečo iné. Ale toto bolo proste úplne perfektné. Skvelý nápad a to spracovanie. Ach. Mám chuť slastne vzdychať. Veľmi podobne som vzdychala, keď sa jej Edward vyzliekal. I keď... nenechala ho to skončiť nejako skoro? :D Ešte to chcelo možno jednu časť oblečenia proste odhodiť. Mne by to určite nevadilo. Keď nahý tak nahý.

Inak by ma docela zaujímalo, čo ten chudáčik vyviedol, že si zaslúžil taký trest. Nakoniec sa z trestu síce vykľulala láska na večnosť, ale aj tak.
Milujem ťa. Ďakujem za možnosť prečítať si tak úžasnú poviedku.

Perfekníííí

Úžasný... Bude pokračování ???

Ach, ten konec! Prostě je radost číst něco takového

to bylo krááásný! já chci pokračování!

Přečetla jsem si to a nelituju. Dokonalá jednorázovka, moc se mi líbila. Úplně jsem to viděla, jakoby se to dělo v naší škole.

To bylo krásny škoda chtěla bych pokračování ale jinak

Skvělé moc se mi to líbí napiš pokráčku prosííím prosíím smutně koukám

tak to bylo dokonaly

jak ty to děláš

¨WoW Nádherné !!! :D

Aaach, to bylo naprosto dokonalé!! Tak sladké, roztomilé a romantické! Celá jsem z toho roztála
Fakt se ti to moc a moc povedlo!!
Úžasný nápad a ještě úžasnější provedení
Byly tam i vtipné momenty, takže jsem si vážně na tomhle bonbónku krásně smlsla
Krása!!!

jj hezke bude dalsi ?

Krásné, boží, úžasné. Vždycky to končí v tom nejlepším... :D

To bylo krasne! Diky

krásná, vtipná a roztomilá povídka

Dokonalé, dokonalé a dokonalé!!!!

To bolo tak úžasné, že som sa ako magor usmievala na počítač a mamka sa zo mňa smiala ako Edward z Belly pri maľovaní. Najlepšia poviedka akú som kedy čítala.

Ráda bych četla pokračování!!! PROSÍÍÍÍÍÍÍM!!!!! Jen pár kapitol!! Bylo to FAMÓZNÍ!!!!!!!!!

Krása...když jsem to četla bylo jako....ani nevím jako co...prostě nádhera...máš vážně talent na to psát takovéhle články...jen tak dál... :)

vážně nádhera, ale je dost těžký představit si Bellu jak říká Edwardovi ať si rozepne klhoty

slíbila jsem ti dlouhý komentář, tak ho tady máš, nebude sice nějak dlouhý, ale znáš to
nemám slov, jediné co se mi dostavý je snad PÁNI to bylo dokonalé. jak tě to mohlo napadnout? mě samotnou by to nikdy nenapadlo, ale tohle bylo dokonalé.
muselo ti to trvat strašně dliouho, protože podle mě se díla přes noc nerodí, ale to nevadí. tvoje povídka byla krásná musela jsem se zasmát nad představou opilé Belly Edward byl opravdu skvělý, moc ráda bych se taky dověděla tu historku o tom, jak vběhl do té místnosti, určitě to byla dokoonalá podívaná nejkrásnější na povídce bylo, když mu bella řekla at si ten poklopec rozepne víc, víc, víc až mu nakoenc řekla, aby si ho rozepnul úplně
jo, bella je holt stydlivka upřímně jsem se styděla spolu s ní, když se edward svlékal njehezčí byl samozřejmě konec
krásná jednorázovka. byla krásně propracovaná, moc se mi líbila a četlo se to jedna báseň
Napadlo mě - jako už ostatní - jestli bys nechtěla napsat pokračování, nebo tohle to samé, akorát z pohledu edwarda, kde by byla i ta historka
opravdu dokonalé, jedno z nejhezčích děl na stránkách

to je to nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej co jsem kdy četla je to tak tak tak..... úžasné smekám poklonu a hodně hlubokou

Bože! Jak to děláš, že mě každá tvoje povídka donutí řezat se smíchy? Vážně, píšeš skvěle

to bylo úžasné !! opravdu

Asi jsem se zamilovala do tvých povídek

bomba.. chtelo by to pokracko

Nádhera!!!

Skvělé, úžasné, boží!!!! "Nejsi mísa s ovocem..." to mě fakt dostalo!

Dokonale a chtelo by pokracko!!!

Krásné, to by si zasloužilo pokračování

Rozkošné!!!!!!

dokonalost!

úžasné

ja nemam slov....opravdu fantasticke a pokracovani urcite napis

skvělé

Božínku, to je tak překrásné... Slintám...

Dokonylý Rychle napiš pokráčko !
Totálně mě to zabilo bylo to úžasný
ta jejich válka se šťetci si fakt skvělá !!!

Ty... Nádherná povídka, opravdu skvělá xD Ta jeho odpověď: Jako prase, to prostě dodělala, mohla jsem se utlemit k smrti, ale stejně povídka neztratila švih a drama :) Bezvadný

dokonalost

úžasné, moc mě to dojalo něco takového zažít povídka byla skvělá, jen doufám, že Edward nekecal a Belle zavolal a taky doufám, že když se Tanya dozvěděla o Edovi, nepokusila se ho Belle přebrat

Ty bláho...
Kim, už na tvém shrnutí se mi tenhle nápad líbil a musím uznat, že zpracování bylo kouzelné.
Píšeš s lehkostí a občasným vtipem, nepoužíváš žádné zbytečně složité obraty, děj je plynulý a hrozně dobře se čte.
A i když bylo vlastně hned od začátku jasné, jak se bude děj vyvíjet, tvůj styl psaní tomu dodal šťávu, takže i z jednoduchého námětu vzniklo něco, co má kouzlo romantiky, napětí... a vyvolává úsměv na tváři.
S klidem přiznám, že bych si klidně s Bellou vyměnila místo jen proto, aby mohla vidět Edwarda bez košile a s rozepnutými kalhotami.
To že se pak napětí mezi nimi přehouplo v hru s barvami bylo hrozně milé. Brala jsem to jako odlehčení a zároveň projev toho, že si ti dva prostě kápli do noty.
Esmé jim možná překazila cosi, ale když zapojím svoji fantazii, tak si dokážu živě představit třeba jejich skutečné rande.
Ano, čekala jsem, že Edward nakreslí Bellu. Ale ta věta, která byla pod výtvorem napsaná, mě zahřála u srdíčka.
Moc pěkné, Kim. Těším se na další jednorázovku, kterou si od tebe budu moct přečíst. Děkuji.

Jéé, to je krása!!!! Nádherně napsané...

super

Naprosto dokonalýýý , přečetla jsem to jedním dechem .. a kdyby bylo pokráčko vůbec bych se nezlobila a určitě budu čekat .. mno prostě nádhera

Tyvole! Jak mi tohle mohlo uniknout, Kim! Stydím se! Stydím se!
To byla nádhera
Ty taky maluješ? Jo. Jako prase. Nejlepší věta.
Jsem z toho unešená. Přiznám, že bych chtěla pokračování, ale nutit tě do toho nebudu. V tom je kouzlo jednorázovek, a to otevřený konec. Nádhera! Nádhera!

Moc se Ti povedla,doufám, že bude následovat pokráčko!!!!

Tvou povídku jsem četla dvakrát a je prostě skvělá :) chtěla bych tě požádat o pokračování, ale zároveň ho nechci, protože jak jsi to uzavřela, tak to je naprosto dokonalé! Psaní ti opravdu moc jde!

úžasné

Kim...doufám že máš pokračování...a hodláš ho převést do počítače a to potom sem...

No páni! Když tady vidím ten počet komentářů, říkám si, jestli má vůbec cenu ještě něco dodávat - pravděpodobnost, že vytasím s něčím, co jsi ještě neslyšela, je opravdu malá.
Je to naprosto úžasný nápad a geniální zpracování. Strašně mě se mi líbí tvůj styl psaní - jak už jsem psala i k tvé předchozí jednorázovce. Líbí se mi, jak je to čtivé, plynulé a vtipné, a zároveň je mi to blízké díky frázím, které do článku vkládáš a které běžně používám v mluvě. (Snad chápeš, jak jsem to myslela... )
A kdybych se měla vyjádřit k ději? Úžasné! Nápad dělá hodně, ale když je ten nápad ještě k tomu dobře zpracovaný, vznikne z toho senzační povídka - přesně jako je tahle. Představa Edwarda, jak se svléká před Bellou, a ta je rudá všude možně, je skvělá. A pak taky zip a slovíčko víc... Docela jsem se divila, že Bella v této chvíli dokázala udržet klidnou hlavu... Jejich laškování bylo taktéž perfektní, takové odlehčené chvíle mám strašně ráda. Trochu mě naštvala Esmé - to je tam potom nemohla alespoň chvilku nechat o samotě, když už jim tam vlezla?! Každopádně ta poslední věta byla úžasná, celé to nádherně ukončila - lepší konec bych si snad ani nedovedla představit.
Zajímalo by mě, co za trest to bylo... Jestli napíšeš pokračování, určitě si jej přečtu, ale vím, že pokračování jednorázových povídek ztrácí to původní kouzlo, proto tě o ni ani nebudu žádat...
Úžasná jednorázovka, děkuju za zpříjemnění odpoledne!

nádhera

Dokonalé, krásné, nádherné nemam dalších slov, které by to mohlo vystihnout tato povídka je jedna ba nejlepsí kterou jsem četla, úplně mě vtáhla do děje a užívala jsem si každé slovo, moment -
Už někorikrát jsem byla připravena si ji přečist, ale bohužel mě od toho vždy něco odtrhlo, ale dnes jsem se nenechala a jsem velice rádá.
Opravdu nádhera že ani nepotřebuje pokračování ale to neznamená že tě od něj odrazuju ba naopak, nehorázně se na něj těším

dokonalé

Bylo to krásné, úžasné a nádherné!!!!

Tohle je dokonalé...

Přečetla jsem už hodně povídek(asi všechny)a tahle je ze všech nejkrásnější!!!

No tak to je krásne ... A daj prosím pokračovanie

pokračování!!!!!!pokračování!!!!!!

Bože, to byla nádhera!!! Víc ze sebe nevymáčknu, jsem ještě v šoku... ten konec...
Prosím, moc prosím, pokračování...
Když jsem došla na konec, chtěla jsem číst dál a ono u6 to nešlo! To se mi posleední dobou stává pořád...
Vážně úchvatná povídka...

nádhera, dokonalost sama, ta tvoje povídka! ...prosím prosím, smutně koukám, chtěla bych pokračování

Oúúú!!! To bolo tak krásne!!! No vážne! Bolo to úžasné!!! jednoducho dokonalosť sama!

Holky moje , tolik úžasných komentářů. Nečekala jsem, že to bude číst tolik lidí. Hrozně moc vám všem děkuju. Zasloužily byste si mnohem víc než pouhé „děkuju“, ale momentálně nemám slov. Zbožňuju vás a ještě jednou děkuju. Jste nejlepší!

tyjo, tak to je jedna z nejlepších povídek, co jsem četla. udělej pokračování, fakt nádherné

mohla by jsi udelat pokracko jestli ji zavolal jo a je to nadheraaaaaaaaaaaaaa

Mě by to nenapadlo.Skvělé!

Fajn, Fajn, fajn. Koukám na to s vyvalenýma očima. Tohle bylo naprosto dokonalé. Nic víc ze sebe asi nevysoukám. A jdu se schovat.

Teda Kim, tohle byl vážně nářez! Smála jsem se pomalu od začátku do konce, i když vlastně u konce se mi úsměv zadrhával... Já tak doufala, že si dají alespoň pusu, ale i tak to prostě bylo naprosto dokonalý! Nápad úžasnej a rozhodně by to chtělo pokračování!!!!
Ještě jednou nádhera!

ja chcem pokračovanieee!
dokonalosť!

Tak tohle bylo naprosto dokanalý. Strašně působivé a naprosto výstižné. Mám z toho nepopsatelný pocit a popravdě četla bych dál a dál kdyby bylo co Rozhodně si myslím že by takové pokračování nemuselo být vůbec špatné. prosím, prosím.

Páni, to bylo něco. Ne jen, že to bylo něco z úplně jiného soudku, ale taky to bylo mimořádně povedené.
Musím se přiznat, že pasáž s červenými vlasy jsem si četla třikrát a smála se tomu jako absolutní magor. Já bych asi na jejím místě zareagovala stejně.
Samozřejmě poslední věta byla nádherná.

Úchvatné!

Absolutně perfektní! Je tam všechno: vtip, napětí, skvěle popsané pocity, překvapení i trocha romantiky. Z jejich blízkosti sálalo dusno. Moc příjemný dusno. Prostě úžasný. Přečetla jsem si to včera před spaním (měla jsem hezký sny) a teď znovu.
Ještě by to chtělo poodhalit tu historku a ...a tak dál.

nádhera

naprosto úžasné, chtělo by to pokračování

Prosím o pokračoví. Nádhera

úplne fajnové... a ten koniec perfektný.. prosím pokračovanie.. prosím.

Dokonalé! Hrozně moc se mi to líbilo, prosím, napiš pokračování Moc krásně píšeš, a máš skvělý nápady

dokonaly druhy dil by byl super

Ježiši, to bolo úžasné. Ja nemám slov. Pri tej časti, kde sa v ateliéri objavil Edward a začal sa vyzliekať som sa strašne smiala. To proste nemalo chybu. No a ten koniec... Ach. To bolo krásne. Proste nám musíš napísať pokračovanie. Dokonalé dielo.

Pokračování .....perfektní

Pokračovanie!!!! Prosím!!!! Je to úžasné, jednoducho nádhera, super nápad.

Prosím prosím zoufale prosím napiš pokračování prosím prosím naádhera nádhera

Krásná povídka, snad bude i pokračování :)

Úplne dokonalá jednorázovka priam si vyžadujúca pokračovanie

toto bolo tak prekrásne, že to nedokážem ani povedať!!!! veľmi sa ti to podarilo

prosíím pokračovanie!!!!!

Jůůů:) Nádherný to máš:) Nechceš napsat pokračování;)? Tleskááám ti!

Pokračování...prosím...je to nádhera....

Prosím Tě, udělej pokračování !!! Naprosto skvělý !!!

Nemám slov. je to naprosto ohromující a úžasné. Prosím prosím napiš pokračování. Bylo by to opravdu super. strašně se mi to líbilo

tak to bylo úžasné bylo to neokoukané, krásné a veselé

Páááni! To bylo opravdu nádherné.. Fakt se mi to líbilo.

taky chci pokračování

Moc krásné. Ten konec byl dokolaný. Doufám, že se jí opravdu ozve a prosím pokračování. Opravdu se mi to moc líbilo. Dokonalý nápad.

Já chci taky pokračování!!!! je to famózní!!! A prosím prosím - POKRAČOVÁNÍ!!!

no wooooow.... krásne veeeeľmi.....

Páni! Tak to bylo úžasné! Ani nevím kde, ale perex k této povídce už jsem si někde přečetla a musím ti říct, že jsem se na to tak hrozně moc těšila, až to snad ani není možné.
A jak už psala kajka007 v jednoducosti je krása. originální a jednoduchý nápad. Moc se ti to povedlo a jak si to celé zpracovala, tak to byla báseň číst... Píšeš nádherně a tohle... To se ti mimořádně povedlo!
Akorát je možná trošku škoda, že se mezi Edwardem a Bellou nestihlo udát nic jiného. Jasně, volný nedokončený konec taky má své kouzlo a každý si může domyslet, jak to dopadne a tak vlastně zabráníš veškerému zklamání z případného konce, ale přesto se tě ptám... Nechceš napsat aspoň ještě jednu kapitolu pokračování?
Musím říct, že jsem se do této povídky zamilovala a i to, jak znázorňuješ Edwarda, tak to je také originální... Moc se mi to líbilo!

uuuuuuzzasnééééé prosííím napis pokracko please

Tak! Normálně komentář řadou smajlíků nezačínám, ale tentokrát to nešlo jinak, protože po tom, co jsem pět minut jenom zírala před sebe na obrazovku počítače a úpěnlivě přemýšlela o tom, co napsat, jsem usoudila, že nejjednodušší bude začít tím, že ti ukážu, jak asi se právě teď tvářím.
Takže, tramtadááá, slavnostně ti představuju můj zkomolený výraz, který obsahuje tyhle dva smajlíky najednou, plus ještě takové něco s omámenýma očima, vypláznutým jazykem a slinou u pusy, což jsem ale tady bohužel nenašla.

Takže... Chceš vědět, jaké to bylo? Jako upřímně, bez keců a nějakých řečí kolem?
Fajn, máš to mít. Sice velice silně pochybuju o tom, že by tě třeba mohlo jakkoliv překvapit, ale bylo to prostě úplně totálně BOŽÍÍÍÍ!!! A nejenom to, přičti k tomu ještě dokonalé, úžasné, překrásné, nádherné, ambiciózní a všechno možné, co ještě existuje, a teď si celý ten spojený význam vynásob deseti na entou. A možná už se to trochu bude blížit k tomu nějakému konečnému slovu, které vyjadřuje tu dokonalost, kterou tahle povídka bezpochyby byla. (Dával tenhle odstavec vůbec smysl? )

Něco ti povím, hele. Po přečtení jsem dospěla k tomu, že je třeba všechny moje sny a cíle tak nějak překopat. Rozhodla jsem se, že se naučím čarovat, pak si nějakým tím čáry-máry zajistím kreslířský talent, nechám gympl gymplem, přestoupím na uměleckou a tam mi prostě bez řečí strčí jako předlohu něco velice podobného. (Ano, šiblá Shindeen, a ona ví. )
Ale jen si to představ... Úplně naživo... Mít před sebou něco, jako je polonahý Edward Cullen?! Ou májn gááát, logické myšlení ať se jde bodnout, já chci být umělec!
Ale Edward bez košile samozřejmě není to jediné, co se mi tu líbilo, jen pro ujasnění, aby sis o mně nemyslela bůhvíco. Při každém slově jsem se div nerozplývala, a když tam pak bylo to jejich dovádění, jak po sobě čmárali, křenila jsem se jako pitomeček a prostě si nemohla nijak pomoct. Nemluvě o té poslední větě, kterou jsi mě naprosto dostala. Kimuškoooo, že nám napíšeš pokračování? (On tu fakt není smajlík s andělskou svatozáří?)
Já, a určitě nejsem jediná, si totiž strašně, strašně moc přejeme vědět, jak to mezi těmi dvěma hrdličkami bylo dál.
On to sice ještě asi nikdo tam netuší, ale uvědomuje si Esmé vůbec, že tím, jak Edíka "potrestala", mu vlastně našla smysl jeho budoucí nekonečné existence? (Btw, co ten holomek vlastně provedl? )
No, doufám, že o tom aspoň popřemýšlíš, a teď už pro jistotu budu končit. Radši ani nechci vědět, kolik blbostí jsem tu už zase napsala.

Takže ještě jednou a naposled - jsi úžasná spisovatelka s těmi nejlepšími příběhy. Smekám před tebou.
Nádherně jsi mi zpříjemnila odpoledne.


PS: "Neuvěřím mu ani nos mezi nohama…" Tak tos zabila.

Prostě nádhera Za pokračování bych se určitě nezlobila

Jestli neuděláš pokračování , tak seš pěkně zlá to ti povim , protože tohle je D.O.K.O.N.A.L.Í .

Jé, to bylo krásné Já chci taky aby mě namaloval

Klaním se. Dokonalá povídka. Jedna z nejlepších, kterou jsem tu kdy četla. Nemám slov a nevím, co říct, protože nic není dostatečné k tomu, jaký mám z té povídky pocit. Nádherně jsi mě vtáhla do děje. Bylo to fakt úžasné a Ed úchvatný a prostě tleskám:D TEN KONEC BYL FENOMENÁLNÍ.

nádhera

nadherny , prosim napis pokracovani

Nádherná povídka... a ten konec Prostě krása

to bolo perfektné :D skoda ze to uz nepokračuje

nechcela by si pripísať pokračovanie,????

pěkné

Páni! Tak tahle povídka byla naprosto dokonalá! Píšeš naprosto úžasně a fantasticky!
Starašně moc se mi líbil nos mezi nohama! "A maluju jako prase!"
Já bych rozhodně něco takového nevymyslela - máš to fantasticky propracované do detailů a tvůj styl psaní je také dokonalý! (budu muset utřít uslintanou obrazovku)
Opravdu ti tleskám a klaním se takovému talentu!
P.S.: Pokračováním bych rozhodně nepohrdla!

Wow. To bylo fakt něco!

Páni...
Tak to bylo vážně něco a asi to budu rozdýchávat ještě dlouho. Musím se přiznat, že v poslední době nestíhám číst vůbec nic, už je to docela dlouho, co jsem si naposledy přečetla nějakou jednorázovku. Ale ten námět mě zaujal natolik, že jsem prostě neodolala a dobře jsem udělala - kdybych si tuto povídku nepřečetla, o hodně bych přišla. Jak už tu někde bylo řečeno, už ten název člověka zaujal a donutil ho, aby si přečetl perex. A perex zase člověka navnadil na celou povídku. Ale ať už jsem od této povídky čekala cokoliv, vysoce předčila mé představy i očekiávání. Kdybych to totiž měla shrnout do jednoho slova, přímo se mi tu nabízí slovo dokonalost... Jinak bych to vyjádřit nedokázala.

Už nápad byl přímo... Geniální, ale to, jak si s ním vynaložila! Při tom, jak umíš psát, by jsi dokázala napsat dokonalou povídku i o stonožce. Líbí se mi, jak popisuješ situace, přesně víš, co rozvést, co zase nechat tak, jak to je. Povídka se prostě a jednoduše četla sama, ještě teď se tu tlemím na obrazovku (vážně nechci vědět, co si o mně myslí ).
Už představa Belly, jak učitelce kývá na malování jejího syna v předtuše, že bude malovat ovoce, byla sama o sobě vtipná. Co mě, ale absolutně dostalo, byl první rozhovor Edwarda a Belly v ateliéru. Belliny hlášky opravdu stály za to Především její "Ty nejsi mísa s ovocem" Měla jsi dát do perexu upozornění, že se při čtení nemá nic pít, protože jsem si málem poplivala obrazovku minerálkou . A i po zbytek času povídka neztrácela kouzlo. Vtipné, chvilkami i romantické scény mě zaujaly natolik, že jsem si ani nevšimla, když jsem se dostala na konec. A ta poslední věta krásně dokreslila celou tuto dokonalou povídku. Prostě... Nějak na to nemám slov.

Asi se bude zdát, že opakuji po ostatních, ale i mě by obrovsky potěšilo, i když samozřejmě, rozhodnutí je na tobě, jako na autorce. Je to jen mé snažné přání .

Takže, abych to malinko shrnula... Tato jednorázovka se jistojistě řadí mezi tři nejpovedenější, jaké jsem četla. Málokdy se mi stane, že mě povídka zaujme tolik, jako mě zaujala tato tvá jednorázovka. Byla krásná, skvělá, plynulá a mě osobně zpříjemnila den. Můžu ti říct pouze to, že jsi skvělá autorka s velkým talentem. To, co napíšeš, se zdá neskutečně živé a já ti děkuji za to, že jsem měla šanci si tuto povídku přečíst. Patří ti můj největší obdiv a smekám před tebou.

T-t-ty! T-to bylo já... Já nemůžu. Ať už bych použila jakékoliv kladné přídavné jméno, tuhle povídku a tebe bych tím urazila. Tohle se prostě nedá popsat. Pocity z této povídky jsou jednoduše ukázkové!

I když nám všem bylo asi od začátku jasné, co je pointa a jak to skončí, i tak jsi mě dokázala překvapit. Nejen dějově, ale i tím, jak jsi to napsala. Samozřejmě, že celému tomuto webu je jasné, jak úžasná autorka jsi, ale tohle byla síla. Vůbec nemůžu uvěřit, že někdo něco takového napsal. Jsi geniální autorka, ale i tohle předčilo mé představy o tobě.

Když pomineme perfektní zpracování, tak musím říct, že i když byl tento nápad v podstatě jednoduchý, okouzlilo mě to daleko víc než nějaké složité zápletky. Omlouvám se admince, ale její větu musím zopakovat: V jednoduchosti je krása. A tys jsi nám předvedla, že toto rčení je pravdivé.

Celou povídku jsem měla úsměv na rtech a držela jim palečky. Málo jednorázovek si mě takto získá, ale tahle mě dostala do kolen a ještě pořád ji vydýchávám. Určitě se k ní budu ráda a vracet!

P.S: Až vydáš knihu, dej mi vědět, ju?

To bolo úplne dokonalá, Kim! Bola to tá najlepšia jednorázová poviedka, akú som na tomto webe vôbec čítala. A ver, že som ich už čítala mnoho.
Taktiež sa pripájam aj k ostatným zvedavcom. Tiež som zvedavá, prečo Edward vpálil polonahý do miestnosti preplnenej ľuďmi. Ale... určite na to mal dôvod.
Priznám sa, že sa mi ohromne páčila tá "bitka" s farbami, bolo to vážne úžasné. Aj keď na polonahého Edwarda to nemá.

Takže... Ako by som to vlastne zhrnula? Dokonalosť! Asi je to jediné slovíčko, ktorým by sa tento skvost dal opísať.

Povídku jsem četla už včera, ale protože mi můj milý tatínek (slyšíš doufám tu ironii v mém hlase ) vypl ze sekundy na sekundu internet, komentuju až teď.
Povídka se mi líbila, sice už z názvu i perexu bylo jasné, o čem povídka bude, ale to mě jenom víc navnadilo si ji přečíst. Styl psaní máš nádherný, skvělé popisy, myšlenky, city, umíš se do toho vžít a to se cení.
Nápad sám o sobě skvělý - Bella nečekaně kývne na nabídku, kteoru by nikdo nečekal. Edward leží polonahý na sedačce - já nevím proč, ale u téhle povídky jsem se fakt klátila smíchy. Takový menší trapásek co tam předváděli...
Bella s větou: "Nejsi mísa s ovocem" to totálně zabila, vsadím se, že ji Edward slyšel a kdyby náhodou ne, nezávidím mu, mohl chytnout parádní záchvat smíchu.
Celý obraz musel být nádherný, protože pak mezi nimi vládla taková uvolněná atmosféra. A Edwardův obraz musel být taktéž geniální - ty jeho kecy že něco neumí fakt nesnáším.
A poslední věta je krásný náznak šťastného, romantického konce. Takže, povídku hodnotím na jedničku s hvězdičkou, opravdu paráda.

Páááni! Tak to bylo něco perfektního! Po přečtení nadpisu a první větě v perexu mi sice bylo jasné, co se bude dít, ale to mě přinutilo k tomu si to přečíst ještě víc!
Věta „Nejsi mísa s ovocem.” mě dostala do kolen! Byla to krásná oddechová povídka a ty píšeš vážně nádherně! Poutavě, prostě krásně! A ten nápad teda stojí za to, mě by něco takového v životě nenapadlo a kdyby náhodou ano, rozhodně by se mi nepovedlo to takhe perfektně zrealizovat. Víc slov nemám...

Ježiši Marja! Nic krásnějšího jsem ještě nečetla! Nevím jestli je to tím, že mám jako tvoje Bella tak blízký vztah k malování nebo co, ale bylo to prostě dokonalý a ta věta na konci... škoda slov, to se nedá ani popsat. Bylo to nádherný a chtěla bych vidět ty obrazy. A taky bych chtěla vědět, jak to pokračovalo dál. Vím, že se opakuji, ale je to dokonalý. Bylo to prostě úžasný a asi se to stalo mojí nejoblíbenější povídkou vůbec. Jsem tak šťastná, že jsem si to přečetla. Už dlouhou dobu hledám něco takového, ale stále jsem nic nenacházela, pokoušela jsem se i něco sama napsat, ale tomuhle se nedá vyrovnat. Je to dokanalý. Docela by mně zajímalo, kolikrát to ještě řeknu, ale jsem velice ráda, že nemusím lhát, protože je to opravdu, opravdu, opravdu, opravdu dokonalost sama. Kéž by se mi něco podobného na škole stalo. No každopádně si musím ještě počkat, protože figurální kresbu máme až v 2. a 3. ročníku, ale kéž by se mi fakt něco takého stalo. Tak teď už snad naposled.

Bylo to dokonalýýýýý!!!

Môj darček! Môj darček! Môj darčééék!
Uááá, ja už mám Vianocé! To som si ani krajší darček nemohla vybrať! Proste krása a keď si predstavím, aké musela mať Bella rozpaky, keď sa začal vyzliekať... Bože, tak to si viem živo predstaviť.
Ju, ale najviac by ma asi zaujímalo, prečo vpadol do izby plných ľudí polonahý. To mi vŕta v hlave a odpoveď by sa hodila. Ak som ju niekde v tom zápale prešvihla, tak prepáč, ale polonahý Edward je proste niečo.
Bolo to napísané s takou ľahkosťou a čítalo sa to proste samo a, nanešťastie, príliš rýchlo. Zišlo by sa ešte pár takýchto úžasných poviedok...
Takže, Kim, naozaj ti z celej mojej maličkej dušičky ďakujem za tak krásny darček a budem dúfať, že sa ešte nejakého do Vianoc dočkám!
P.S. Viem, som hrozná otrava.
S.P.S.

já bych se přimlouvala za pokračování, tahle povídka mě naprosto vtáhla, což už se mi dlouho nestalo, tak prosím prosím přehodnoť jestli má být opravdu jen jednorázovka

Myslím, že není o čem debatovat. Bylo to skvělý!
Smála jsem se od začátku až do konce. Chudák Bella očekává misku s ovocem a místo toho tam najde polonahého Edwarda, který je určitě k nakousnutí. Vyřešli to dobře, namalovala ho a ani při tom nemusel být nahý a řekla bych, že to jak ho malovala bylo lepší, než kdyby nahý byl.
No a pak když ona namaloval ji... úžo žúžo. A ta věta... je to jasný. I když jsi to tam nenapsala přímo, vím, co bylo dál. A žili šťastně až do smrti a neříkej, že ne
Bylo to prostě úžasný a já se těším na nějaký tvůj další nápad, protože ty máš skvělý

wow, nádhera, došla mi slova, jedno pokráčování by se hodila, taky by mě zajímalo, jak k tomu Edward přišel a co bylo potom, moc se mi to líbí, povídka by byla tak fajn, no budu držet palce, ať něco jako pokračování napíšeš

Wow! Po dnešku si říkám, že si něco pěkného přečtu, a ono na mě vybafne tohle?
Jsi nepřekonatelná! Nemůžu uvěřit, že jsi něco tak skvěého napsala. Musím uznat, že tohle je velmi originální téma a já se jen blaženě usmívám, když si to znovu pročítám. Za takovou délku a snahu by sis zasloužila delší komentář, pokud se kněmu dohrabu a v polovině někde neusnu, máš ho mít.

Začátek už byl zajímavý tím, že Bella žije s Tanyou. Ty dvě mi nikdy dohromady nešly, ale je vidět, že tady o tom je to FF, prostě změna postav apod. věci. (Vím, jsem blesk. Vždycky si toho všimnu, až když už je "dobojováno". To jsem celá já. )

U scény, jak se Edward začal svlékat, jsem padala pod stůl. Jako nic ve zlém, ale asi bych si taky nenechala líbit, kdyby se přede mnou začal svlékat. Buď bych padla naznak na zem, anebo bych se ani nehnula. Ona mě Bella překvapila tím, jak si ještě zkušeně počínala. Fandím jí! A taky pohled Edwarda musel být k nezaplacení. Toho bych taky chtěla vidět.

Když se dostala ke kreslení, usmívala jsem se stála nad tím, jak Edwarda tlačila s těmi kalhotami. Prý "Víc, víc...", měla jsem i takové myšlenky, že by mu je stáhla sama. (Proboha, to ta hodina na mě působí! , omlouvám se.)

Jejich dětinská štvanice s barvami byla roztomilá a rozhodně mi to tam zkazila Esmé. Edward jí může vyřídit, že u mě má do budoucna vroubek, ošklivá paní učitelka! Třeba jí Edward ještě někdy brnkne, byla bych ráda, ačkoli vím, že pokračování povídky ztrácí svoje kouzlo.

Poslední věta zahřála svým způsobem u srdíčka i mě. Díky ti za tak krásný zážitek u této povídky, moc jsi mě pobavila, potěšila a já jsem ráda, že se tu něco takového objevilo. Fandím ti, Edwarde!

Roxy, děkuju za komentář. Vůbec jsem nečekala, že se ti to bude líbit. Opravdu hodně mě to potěšilo. S pokračováním moc nepočítej, ale možná jednou...

Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na jméno Tanya a /na shledanou/ se píše takto.

Ovšem, proč pod článek píšu, je jiný důvod. Povídka mě zaujala svým tématem, které je neobyčejné a nápadité. Zpracování je též pěkné a musím přiznat, že bych si s Bellou klidně i místo vyměnila. Bylo to popsané s takovou grácií a lehkostí, až to vzalo dech. Pokud by to nebylo troufalé, brala bych pokračování, taková malá povídka na pokračování, střihnou si ji, by nebylo na škodu. Uvažuj o tom, protože já bych ráda věděla, proč Edward dostal takovýto trest (podrobněji). Je to velmi čtivé a máš můj obdiv.
Pěkné...

P.S.: V jednoduchosti je krása.

Přidat komentář:

Nick:

Text: