Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Naleznutá rodina

wallpaper

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Naleznutá rodinaJe tu další povídka o naší Renesme. Když byla malá, její rodina ji dala do dětského domova. Rostla normálně, akorát byla chytřejší a bystřejší. Jenže v osmnácti nalezne rodinu. Možná z této povídky jednou udělám vícedílnou. Zatím je to v podobě jednorázové a na závěr přeji příjemné počtení.

06.09.2010 (15:15) • anulkacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1777×

Nikdy jsem nechápala, jak někdo může být šťastný. Nikdy jsem tem pocit necítila. Byl krásný letní večer a já šla ulicí Londýna. Byla to nějaká opuštěná ulice, kudy nikdo nechodil. Jen já jsem si sem tam udělala zkratku a šla tou ulicí. Nebyli tam skoro žádné domy, jen jeden. Měl bílou barvu a líbil se mi. Byl takový útulný a světlý. Nikdy jsem ho neviděla zevnitř, ale to mi nevadilo. Kolem něho byly stromy a jedna jediná lavička. Dnes jsem se rozhodla se tam na chvíli posadit a popřemýšlet nad životem. Docela jsem měla čas, protože doma mě nikdo nečekal.

Sedla jsem si teda na tu lavičku a podívala jsem se do nebe. Na nebi zářil milion, možná i více hvězd. Nikdy jsem nepoznala lásku, přátelství ani rodinu. Bylo mi čerstvých devatenáct a já rok žila na vlastní pěst. Od svého narození, až do osmnácti jsem žila v dětském domově. Moc mě nemuseli a neměli mě rádi. Nedivím se jim. Hezká sice jsem, ale je mi to k ničemu, když moc nemluvím. Má rodina mě dala do dětského domova, aby mě ochránili. Nevěděla jsem nad čím a docela by mě to zajímalo, ale to se nejspíš nikdy nedozvím.

Také bych měla říci, že nejsem úplný normální člověk. Jsem poloupír na útěku. Pár dní mi chodí dopisy, abych přišla na nějaké místo. Dnes mi jeden přišel, ale ještě jsem ho neotevřela. Myslím si, že je to pořád ten stejný člověk, ale akorát nevím, proč bych tam měla chodit. Můžu se označit za normální. Sice bych toho člověka v pohodě přeprala, ale taky to může být upír. Nepatřím k těm zvědavcům, abych to riskla. Kdyby se aspoň podepsal, ale to ho nikdy nenapadlo. Dopisy posílá už od doby, co jsem odešla z dětského domova. Přichází mi to zvláštní a ve svých pocitech se nevyznám.

Kdybych aspoň věděla, kde mám rodinu. Mají být upíři a mají se živit zvířecí krví. To si pamatuji letmo z mého dětství. Rostla jsem normálním tempem, ale byla jsem vždy chytřejší a vyzrálejší. Učivo mi stačilo přečíst jednou a měla jsem to v hlavě doteď. Možná nevěříte, ale to mi je jedno. Přehodila jsem nohu přes nohu a sáhla do kabelky. Našla jsem ten dopis a chtěla ho vyhodit, ale něco mě lákalo ho otevřít. Chvíli jsem uvažovala, jestli je to dobrý nápad. Podívala jsem se na druhou stranu obálky a pomalu ho začala otvírat. Vyndala jsem dopis a šeptem si ho četla.

Drahá Renesme,

nevím, co se děje, že nepřicházíš na určité místo. Nevím o tobě skoro nic. Jen pár novinek a to je vše. Možná si myslíš, že mě neznáš a máš strach, ale strach mít nemusíš a možná mě i poznáš, ale nejsem si jistý. Pořád si pamatuji, jak jsi byla malá. Od té doby tě sem tam zkontroluji, ale není tolik času. Proto ti každý den posílám dopis a doufám, že se tam aspoň jednou objevíš. Rád bych tě víc poznal, protože mi strašně chybíš a ne jenom mně. Dokonce nám je líto, co jsme udělali, ale bylo to pro tvé dobro. Nechtěli jsme, aby tě zabili. Byla jsi ve velkém nebezpečí a to jsme nechtěli. Jsi naše zlatíčko a vždy budeš. Chtěl bych pro tebe ronit slzy, ale nejde to. Doufám, že jsem ti natolik napověděl, že bys mohla přijít dnes ve 22:00 do parku k altánu.  Děkuji

Dopis jsem složila a dala nazpět do kabelky. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že deset hodin je za půl hodiny. Vlastně jsem se ještě nepředstavila. Jmenuji se Renesme Cullen. Dnes to bylo také poprvé, co byl dopis delší a tučně napsán. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec se rozhodla, že tam půjdu. Začínalo mi to docházet. Je to někdo z mé rodiny. Stoupla jsem z lavičky a šla do parku. Cesta tam trvala dvacet minut a já měla největší čas, abych vyšla. Šla jsem normálním krokem, ani rychlým ani pomalým. Šla jsem tak akorát, protože čím blíž jsem byla, tím vetší jsem měla ten pocit.

Nevěděla jsem, do čeho jdu, a šla jsem nejistě. Najednou jsem vcházela bránou do parku. Všude byly krásné zelené stromy a lavičky. Jen altán tady byl jeden. Z dálky jsem už viděla mužskou postavu. Začala jsem toho upíra poznávat. Měl by se jmenovat Edward a měl by to být můj táta. Vešla jsem do altánku a čekala. Nechtěla jsem začínat hovor, ne teď, když mně málem tekly slzy.

„Jsi to ty?“ zeptal se podle všeho táta. Nevěděla jsem, co odpovědět, byla jsem zmatená a nevím co ještě. Jen jsem tedy kývla hlavou a čekala jsem, co bude dál.

„Víš, kdo jsem?“ ptal se dále.

„Nevím to jistě, ale asi můj táta Edward!“ odpověděla jsem šeptem.

„Pamatuješ si mě dobře!“ usmál se pokřiveným úsměvem.

Najednou mi všechno naskočilo. Všechny osoby z rodiny i to, jak mě ochraňovali a neradi mě dali do toho domu hrůzy. Pamatuji si mámu Bellu, strýčky Emmetta a Jaspera. Začala jsem plakat, protože jsem ve své minulosti poznávala tetu Alici a Rose a nakonec dědu Carlislea a babičku Esme a ještě tam byl jeden kluk. Podle všeho Jacob a byl vlkodlak a hodně jsem ho měla ráda. Podívala jsem se na tátu a bez slov ho objala. Objal mě taky, ale slyšela jsem tiché odkašlání. Otočila jsem se a tam byla máma. Neřešila jsem nic a utíkala ji obejmout.

Objímala jsem mámu a tátu. Plakala jsem štěstím nad získanou rodinou. Chtěla jsem vidět i ostatní, ale to stačí potom. První den, co mám zase štěstí a měla bych ho už dávno kdybych sem šla a počkala. Sedli jsme si na lavičku, co tu byla. Pověděli mi všechno, co se tehdy stalo. Celé jsem to probrečela a máma mě objímala. Táta vyprávěl a máma mě měla v náruči. Zvedli jsme se a šli jsme tou opuštěnou ulicí, kde se procházím. Táta šel před námi a mířil si to k tomu domu, který se mi tak líbil. Něco mi došlo. Každý den jsem je měla tak blízko jako oni měli mě.

Táta otevřel dveře a podržel nám je. Já vešla a úžasem jsem oněměla. Byla to nádhera. Líbilo se mi to tady a máma mě odvedla do obývacího pokoje. Než jsem pořádně vešla, už jsem měla kolem krku tetu Alici. Slzy mi tekly proudem. Objala mě celá rodina a já byla šťastná, ale někdo mi tu chyběl. Chyběl mi tu Jacob. Táta mi řekl i o jeho otisku. Doufám, že žije. Najednou někdo silně zabouchal na dveře, až jsem nadskočila. Strýček Emm šel otevřít. Všichni byli potichu.

„Co chcete!“ ptal se mužský hlas.

„Mel bys něco vědět!“ odpověděl můj strýček.

Oba přišli do obývacího pokoje a já se pomalu otočila. Viděla jsem Jacoba. Viděla jsem mou lásku, která mi tolik chyběla. Vyskočila jsem na nohy a podívala jsem se na něho.

„Ness, jsi to ty?“ zeptal se mě.

„Ano, jsem to já!“ odpověděla jsem mu.

Pořádně jsme se objali a co se z toho stalo? Od doby, co jsem prožívala, uběhlo dvacet let. Jacob se pořád mění a to je dobře, a já? Já jsem šťastná, zamilovaná a jsem máma. Dva roky po svatbě jsem porodila dvojčata. S Překvapením kluka a holku. Jeremy je vlkodlak a Elizabeth je poloupír. Proto je tu ponaučení. Nikdy neříkejte nikdy, protože nikdy nevíte, co se přihodí třeba během pár minut.

logo

stáhnout mp3

Autor: anulkacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naleznutá rodina:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře