Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Našla jsem tě, Bello!

24.07.2011 (15:30) • BellaBarcaCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1728×

Viděla jsem, že naše armáda prohrává. Cullenovi totiž nebyli sami. Jakési zvěrstvo jim pomáhalo. Mně to bylo jedno, jelikož mi na mé armádě nezáleží. Chci jen zabít ji. Kmitala jsem očima na všechny členy boje, ale jenom jednoho z Cullenů jsem nenašla. Edward. Jistě, musela jsem ho najít, jít po jeho pachu. Věděla jsem, že s ním bude i ona, a tím se můžu snadno pomstít. Našla jsem tě, Bello!

Spěchala jsem po stopě čtenáře myšlenek na vrcholek hory. Edward bude jistě překvapen, že nejdu sama. Usedla jsem na kámen a koukala na ty dva, i na Rileyho.

„Riley, poslouchej mě,“ kecal Edward. „Victoria tě jen využívá, aby odvedla mou pozornost. Ví, že tě zabiju.“

V tu dobu jsem skočila na skálu. Dál jsem poslouchala.

„Vlastně je ráda, že to s tebou vyřídím za ni.“

„Neposlouchej ho, Riley. Říkala jsem ti o jejich schopnostech,“ zašeptala jsem něžným hlasem, i když to, co říkal on, je velká pravda. Musela jsem Rileymu lhát, aby mi snadno uvěřil. Až to tu skoncuji s tou voňavou, stejně Rileyho hlava skončí na zemi.

„Umím přečíst její myšlenky, takže vím, jak o tobě smýšlí,“ pokračoval.

„Lže,“ přesvědčovala jsem Rileyho. Zatím si ho musím držet u sebe.

„Tebe a celou armádu stvořila jen proto, aby pomstila svého skutečného druha, Jamese. To jeho milovala, ne tebe.“

Rileyho oči střelily na mne. Dělala jsem jakoby nic, předstírala jsem pravdu.

„Záleží mi jen na tobě. To ty víš.“ Použila jsem smutná očka.

„Přemýšlej o tom. Jsi z Forks. Znáš to tu. Jedině proto si tě vybrala. Nemiluje tě.“ Začal mi lézt na nervy.

„Riley… Nenech ho, aby nám tohle dělal. Ty víš, že tě miluju,“ lhala jsem.

Chvilku Riley přemýšlel. Nevím, nad čím, protože jednou jsem mu do hlavy našťouchala to, že ho miluju. Pak postoupil dopředu, zlý výraz.

„Jsi mrtvý,“ zašeptal. Vyskočil z místa, kde stál. Vrhnul se na Edwarda. Ale nepovedlo se mu ho zničit.

Vykulila jsem oči. Vlk. Vlk ho strhnul stranou. Vlkodlak s ním házel do všech stran. Ano, kdybych ho milovala, teď bych mu šla pomoct. Ale neudělala jsem to. Ukousnul mu ruku! Řev Rileyho se ozýval po celé pláni stromů. Sebrala jsem se a utíkala pryč.

„Už nikdy nebudeš mít tak skvělou příležitost,“ zařval na mě čtenář myšlenek.

Zarazila jsem se a zastavila. Hlava se mi otočila na Edwarda, oči jsem měla vyděšené, plné napjetí.

„Chceš ji. Chceš, abych zažil stejnou bolest, jakou jsi cítila, když jsem zabil Jamese.“

Výraz měl rozzlobený. Jestli bude v tomhle pokračovat, jestli bude vyprávět o tom, jak si vychutnával spálení Jamese, nevydržím to. Jenže ona stála blízko mě, jen on dělal překážku.

„Když jsem ho roztrhal na kusy…“

Začala jsem se třást. Zmocnila se mě touha ho zabít, zabít je oba. Jeho spálit, ji vysát a pochutnat si po ní. Aby oba nežili.

„A spálil ho na popel. Když jsem ho proměnil v nic.“

Neudržela jsem se. Vrhla jsem se na něho s myšlenkou utrhnout mu hlavu. Skočila jsem se zuřivým výkřikem. Mé ruce ho svalily na zem, snažila jsem se jeho hlavu utrhnout. Nenechal se. Ale její pach… Rozptyloval mě. Musela jsem si ji vzít do svých rukou. Vymrštila jsem se z jeho sevření a zamířila k ní. Bezmocně tam stála. Kousek, kousíček jsem od ní stála, málem jsem ji chňapla a bylo by po všem.

Jenže Edward mě zachytil přesně před tím, než jsem se jí stačila dotknout. Vyhodil mě do vzduchu a já přistála na stromě. Chytila jsem se větve a zuřivým pohledem jsem se na ni podívala. Začínalo mi to lézt na nervy. Pokaždé to byl jenom kousíček od ní, jenže on mi stál v cestě! Edwarde, ta je moje!

Vyšplhala jsem na korunu stromu. Jenže ten pacholek si mě všimnul. Jeho silou strčil do stromu a shodil ho. Už aby má představa konečně zasáhla. Musím nejdříve zabít jeho, pak už Bella nebude mít ochranu. Utrhnu mu hlavu a ta překážka k ní by zmizela. Nebo ho alespoň udržet zpátky od ní, protože on by měl žít. Edward by měl cítit to, co teď cítím já - bolest. Jen ho mít na očích a Bella bude moje.

Spadla jsem na zem. Podívala jsem se na ni. Měla vyděšený výraz. Neboj, holčičko, brzo to skončí, pomyslela jsem si.

Přede mnou se zase objevil Edward. To on je ta překážka. Už aby z něho zbyl jen popel.

Svalil mě na zem. Házel se mnou o zem. Nedala jsem se! Chtěla jsem se mu vymrštit ze sevření. Bojovali jsme. Ale pak ho něco strhlo na zem. 

Ach, Riley mi šel pomoct. Ano, teď už to bude hračka. Edward uchopil do ruky Rileyho hlavu a praštil s ní o kámen. Musela jsem se přidat, Edwarda oddělat, jinak se k ní nikdy nedostanu. Uchopila jsem ho za ruce a druhou rukou jsem mu držela krk. Chtěla jsem mu utrhnout hlavu, ale vymrštil se. Riley ho tedy podržel a já mu pomalu trhala hlavu.

Jenže pak její pach zesílil. Podívala jsem se jejím směrem, lákalo mě se tam podívat. Pustila jsem Edwardovo tělo a upalovala za ní. Bude moje. Musím ji mít! Její, určitě teplá, krev tekla po její ruce, kapala na studenou zem. Neodolala jsem. Oba s Rileym jsme nechali Edwarda a soustředili se na její pach.

Edward ale přemohl Rileyho. Samozřejmě. Ten ňouma Riley je slabý, nemá na Edwarda, je hloupý. Neudrží ho, abych já měla dostatek času Bellu zabít. Čtenář myšlenek ale udeřil i mě. Strhnul mě na zem. A jelikož jsem byla nabuzená, pořád jsem se nedala.

„Victoria! Victoria!“

Hlasu Rileyho jsem si nevšímala, ale tím směrem jsem se podívala.Ten vlkodlak ho oddělal dřív, než jsem chtěla já. Koukla jsem se na něho se zuřivým výrazem, a pak jsem si ho už nevšímala. Ať ho zabije, stejně mi na něm nezáleží. Měla jsem si vybrat silnějšího a chytřejšího spolupomocníka. Nyní jsem se soustředila na svoji potravu.

Bezbranně tam stála, celá krvavá. Jen vteřinku a je po ní. Kousek!

Nikdy nemám šanci!!! Do cesty mi vstoupil Edward! Opět mi udělal překážku! Sakra, kdy s tím přestane? On se přece jenom nevzdá, pořád bude o ni bojovat. Vzala jsem ho za krk a už jsem ho málem měla. Byla jsem tak rozzuřená, že bych ho dokázala zabít sama. On se ale vymrštil, otočil se zády a uchopil mě za krk. Tahal, škrtil mě, bolest zesílila, bolelo to. V tu chvíli mě opět vyhodil do vzduchu. Tam, kam jsem dopadla, se opět objevil. Mrštil mnou na zem a držel mi krk. Ne, nedám se, ty idiote! Ale asi jsem prohrávala. V tu chvíli mě nezajímalo okolí, nebo to, že prohrávám. Já totiž vyhraju.

Ale pak... Asi jsem se mýlila. Kousl mě do krku, čímž mi tělo oddělil od hlavy. Už jsem část mého těla necítila. Skácela jsem se na zem a…

Autor: BellaBarcaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Našla jsem tě, Bello!: