Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Návrat ztraceného syna

Sraz Ostrava!!! 30


Návrat ztraceného synaRozhodla jsem se napsat jednorázovku z doby, kdy Edward opustil Carlislea a Esme kvůli vegetariánství (byla o tom zmínka ve Stmnívání) a jeho návrat. Tak snad se vám to bude líbit.

Seděl jsem v bezpečí mé malé jeskyňky, ukryté v srdci rozlehlého lesa. Do mé mysli se poslední dobou znovu a znovu vracela ta samá myšlenka. Byly to už čtyři roky od doby, kdy jsem odešel od Carlislea a Esme. Tehdy jsem byl přesvědčený, že dělám dobře. Ale byla to pravda? Samozřejmě, že si díky svému daru za oběti vybírám pouze vrahy, násilníky a podobně. Ano, ale opravdu se tím daly omluvit všechny ty zmařené lidské životy? Dřív jsem si myslel, že ano, ale teď jsem na pochybách. To, že já sám jsem vrah, jsem prostě nemohl nijak popřít. A to ani nemluvím o mém stesku, který jsem cítil po svých ,rodičích‘. Carlisle ani Esme mi v odchodu nijak nebránili, ale jejich nešťastné myšlenky si budu pamatovat navždy. Stejně jako jejich obličeje. Jak jsem jim to vlastně mohl udělat? Věděl jsem, že těch nějakých deset let, které jsem strávil s Carlislem, byly navzdory vegetariánství milionkrát lepší než ty čtyři, které jsem nyní prožíval.

Jsem zrůda, uvědomil jsem si najednou. Projelo mnou zhnusení nad tím, co jsem dělal. Nejraději bych se teď hned rozběhl zpátky domů. Ale nedokázal jsem to. Jak bych se mohl před nimi objevit s karmínově rudýma očima? Co by si o mě pomyslel Carlisle, který lidskou krev dokonce nikdy nepil? A já to klidně dělal čtyři roky!

Ztuhle jsem seděl, sžíraný nerozhodností. Ve mně se přela touha po rodině, touha po lidské krvi, a zároveň stud, který mi bránil podlehnout kterékoliv z nich. Měl jsem pocit, že tady sedím snad celé měsíce, než jsem konečně zjistil, co je pro mě doopravdy důležité.

Nakonec jsem nejistě vstal. Pochopil jsem, že bez lidské krve můžu žít, ale bez své rodiny nikoliv. Teď, když rozhodnutí padlo, se mi nálada přece jen o něco zvedla. Na okamžik jsem se zaobíral myšlenkou, kde asi právě teď žijí. No, když jsem je opouštěl, bydleli jsem teprve půl roku v městečku Forks, takže bylo pravděpodobné, že právě tam je najdu. S úsměvem na rtech jsem vyrazil do lesa.

 


 

 

K vile, kterou jsme si tady koupili, jsem se přibližoval lesem. Těžko jsem to, vzhledem ke svým očím a stravovacím návykům, mohl vzít přes město. Zhluboka jsem se nadechl, ve snaze zjisti více informací. Spokojeně jsem vydechl. Nesmírně se mi ulevilo, když jsem ucítil, že nejsou doma. Možná to bylo hloupé, ale já se nesmírně děsil okamžiku, kdy se jim podívám do očí. Skrýval jsem se v lese, až jsem zaslechl zvuk, kterého jsem se tolik děsil a zároveň se na něj těšil. Zvuk auta, které odbočovalo z hlavní silnice na naši lesní cestu.

Zadržel jsem dech a na okamžik jsem dokonale ztuhl. Vzápětí jsem uslyšel jejich myšlenky. Oni o mě ještě nevěděli, a tak jsem mohl v klidu naslouchat jejich běžnému hovoru. Jenže to už auto zastavilo na trávníku a oni vystoupili. S náhlou radostí jsem jim pohlédl do obličeje a pomyslel jsem si – teď, nebo nikdy, a nervózně vystoupil ze stínů lesa.

„Edwarde!“ Carlisle. Rychle jsem sklopil hlavu, nechtěl jsem, aby mi viděl do obličeje. Pošetilé, když vezmu v úvahu, že bude trvat několik měsíců, než opět získají obvyklou barvu. Ale to mi v té chvíli ani nedošlo.

Během příští vteřiny už mě Esme objímala. „Edwarde,“ zašeptala.

Na okamžik jsem se usmál. Jak skvělé bylo být opět s nimi. Pak jsem jí ale opatrně vyklouzl z  náruče. Pro dodání odvahy jsem se zhluboka nadechl a zvedl své krvavě rudé oči ke Carlisleovi. „Já… omlouvám se.“ Zašeptal jsem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Návrat ztraceného syna:

 1
14.07.2015 [12:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.06.2011 [16:19]

BellaSwan666 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!