Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Navždy spolu - 2. část

2. část mé jednorázovky. Snad se vám konec bude líbít. PS: Prosím, zanechte komentáře, stačí smajlík, ať vím, jestli se povídka líbila, nebo ne. Děkuji.

„Ty nebudeš?“ ptala jsem se.

„Ne, jsem na přísné dietě,“ vysvětlil. Pokrčila jsem rameny a dala se do jídla.

„Chceš ještě?“ ptal se mě, když jsem dojídala.

„Ne, musím jít za Veronou, čeká na mě,“ usmála jsem se.

„Aha, uvidíme se ještě někdy?“ ptal se mě.

„Jistě, zítra mám hodinu baletu, můžeš se přijít podívat,“ navrhla jsem.

„Budu tam,“ slíbil. Pomohl mi do kabátu, zaplatil colu a hranolky a společně jsme vyšli do zimního podvečeru.

„Takže zítra,“ loučili jsme se. Emmett mě letmo políbil na tvář, kdyby šlo o jiného muže, protestovala bych, jenže tohle byl Emmett, můj anděl.

„Budu se těšit,“ zašeptal. Pak už jsem viděla jen jeho záda, jak mizí za rohem. Veronin dům nebyl daleko, jen pár ulic odtud. Verona měla malý domek, ve kterém žila společně se svým manželem a dcerou.

„Ahoj Rose!“ vykřikla jen, co mě spatřila ve dveřích.

„Ahoj,“ usmála jsem se.

„Pojď dál, Josh je ještě v práci,“ usmála se. Daly jsme si společně víno, já si hrála s malou Ellie. Povídaly jsme si o svatbě a dětech, najednou jsem si uvědomila, že se strašně těším, až budu mít svoje vlastní dítě, budu ho objímat každý den a taky mu každý den vyznávat lásku, nebudu zahleděná do toho, aby byl ze všech nejlepší a nejkrásnější, tak jak to dělali moji rodiče.

„Miluješ Royce?“ ptala se mě.

„Ano… teda, myslela jsem, že ho miluju, on je dobrá partie a je taky krásný, ale mám pocit, že mi ho spíš vybrala máma než já sama,“ řekla jsem.

„Rose, jestli ho nemiluješ, neber si ho, budeš celý život nešťastná!“ řekla Verona.

„Já vím, Ver. Jenže když si ho nevezmu, budou mnou mí rodiče zklamaní, Royce bude zuřit,“ řekla jsem.

„Je to na tobě,“ řekla smutně Verona. Kolem půl desáté jsme se spolu rozloučily, naposled jsem políbila Ellie na čelo a vyšla do zimního večera. Byl štiplavý mráz, zapla jsem si kabát ještě víc ke krku a narazila si na hlavu čepici, kterou mi věnoval Royce.

Šla jsem domů a přemýšlela nad svatbou a Roycem. Na mysl se mi tlačil Emmettův úsměv.

„Hej, Rose! Pojď sem!“ volal na mě kdosi z dálky. Zahleděla jsem se do noci a viděla partu mužů, byl mezi nimi i Royce.

„Ahoj zlato,“ pozdravil mě. Všimla jsem si, že je opilý. Royce mě chytl a chtěl mě políbit, ale vyškubla jsem se mu.

„Ale, Rose, no, neříkal jsem, že je nádherná?“ otočil se Royce k těm chlapům.

„Já nevím, je celá zahalená!“ řekl jeden, taky opilý! Zmocňovala se mě panika.

„Rose? Co bys řekla tomu si na chvíli sundat ten kabát?“ ptal se mě Royce.

„Ne! Royci! Přijď za mnou, až budeš střízlivý!“ vyštěkla jsem. Jenže on i jeho kumpáni se jen zasmáli. Věděla jsem, že nemám šanci, zkusila jsem křičet, jenže Royce mi zakryl ústa.

Teď to příjde, pomyslela jsem si, když jsem měla na sobě jen kabát. A taky, že ano. Ti chlapi byli hrubí, postupně mě všichni znásilnili, moje slzní kanálky byly již vyčerpané. Plakala jsem studem a bolestí. Neměla jsem sílu ani křičet.

„Jdeme, chlapi,“ řekl Royce. Pak jsem viděla jejich siluety mizet ve tmě.

Čekala jsem na smrt. Raději být mrtvá, než s takovým mužem! Pak jsem si vzpomněla na Emmetta a píchlo mě u srdce. Ten mě už chtít nebude, kdo by chtěl takhle zneuctěnou ženu? Jedině blázen. Strašně mě bolelo celé tělo, modlila jsem se, aby smrt konečně přišla, ale ona stále nikde. Místo toho jsem uslyšela kroky. V první chvíli jsem si myslela, že se vrátili, aby mě ještě víc ponížili, někdo se nade mnou sklonil, ale nebyl to Roycův obličej, byl to Emmett.

„Ach, Rose!“ vydechl.

„Emm…“ Neměla jsem sílu promluvit.

„Pšš, jsem tady, Rose, nedovolím, abys umřela,“ řekl. Nech mě umřít! Já už nechci žít!  Opatrně mě vzal do náruče, nesl mě jako tu nejdražší věc na světě.

„Carlisle!“ volal Emmett, když jsme byli v nějakém domě.

„Ach ne, co se jí stalo?“ slyšela jsem nějakou ženu.

„To je Rosalie Haleová!“ Tento hlas jsem poznala, byl jako nejdražší samet a patřil Edwardovi.

„Já vím!“ šťěkl Emmett.

„Její rodina ji bude hledat!“ namítl Edward.

„Já vím! Co jsem měl dělat? Nechat ji tam umřít?“ ptal se Emmett.

„Emmette, ty víš, jak přemněna bolí, chceš jí to udělat?“ ptal se Edward.

„Nenechám ji umřít!“ Přeměna? Jaká přeměna? Přeměna v co?

„Emmett…“ snažila se ta žena.

„Esmé, já se do ní zamiloval! Už od té doby co jsem ji viděl ve městě, dneska jsme byli spolu, Esmé, já ji musím zachránit!“ Emmett jako by vzlykal.

„Emme… já se taky… taky zamilovala,“ zachraptěla jsem.

„Klid, Rosalie, bude to dobré!“ konejšil mě Emmett. Chci být s Emmettem, miluju ho, Royce byl idiot a znásilnil mě! Emmette, prosím, pomoz mi!

„Chce to, slyším její myšlenky, chce být s tebou, Emmette!“ řekl Edward.

„Jsem tady!“ řekl někdo další.

„Carlisle, prosím, pomoz jí,“ prosil Emmett.

„Polož ji sem!“ řekl Carlisle, Emm mě položil na stůl a chytl mě za ruku.

„Emmette, jseš si jistý, že to zvládneš?“ ptal se ho Carlisle.

„Jo, zůstanu u ní,“ řekl pevně Emmett.

„Dobře, až se probudí, všechno ji naučíš! Budeš ji držet na uzdě, Emmette, my ti budeme pomáhat, ale je to tvoje přítelkyně,“ řekl Carlisle.

„Jasně, pro Rose cokoliv,“ řekl Emmett.

„Prosím, odpusť,“ zašeptal Carlisle. Odhrnul mi vlasy z krku, cítila jsem jeho chladný dech, pak jsem cítila něco ostrého, jak se mi zabodlo do krku. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Moje tělo bylo jako v ohni. Emmettova uklidňující slova jsem slyšela jen z dálky. Tohle je můj boj. Teď už doopravdy umřu? Nevím, Emmett šeptal něco o tom, že mi pomůže. Věřila jsem mu, chtěla jsem mu věřit. Pak moje srdce přestalo tlouct a já jsem vydechla naposledy.

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy spolu - 2. část:

Moc krásná jednorázovka. Konečně povídka o Rose a Emmovi.
Takže k ději: Jelikož jsem zapomněla přečíst první část, tak nevím o co před tím šlo. Nádherný děj, někde to nebylo moc plynulé, ale to nevadilo. Možná ten konec byl troch urychlený s tou proměnou a taky si mohla napsat o pár řádků víc o proměně! Jinak se to krásně četlo a doufám, že napíšeš více takových. A určitě si je přečtu!

Jen tak dál

Přidat komentář:

Nick:

Text: