Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nečekané setkání - Nový Měsíc

16.09.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2295×

Úryvek z knihy:

Bylo to to samé místo… ale nebylo tam to, co jsem hledala.

Zklamání mě zasáhlo téměř okamžitě poté, co jsem si uvědomila, že jsem to místo našla. Svezla jsem se k zemi přímo tam, kde jsem stála, klečela jsem tam na kraji mýtiny a začínala jsem lapat po dechu.

Jaký mělo smysl jít dál? Nic tu neulpělo. Nic víc než vzpomínky, které jsem si mohla přivolat, kdykoliv se mi zachtělo, kdybych ovšem byla ochotná protrpět si bolest s tím spojenou. Ale ta bolest, která mě držela teď, mě úplně ovládala. Bez něj na tomhle místě nebylo nic zvláštního. Nebyla jsem si přesně jistá, co jsem doufala, že tu pocítím, ale louka postrádala tu atmosféru, postrádala všechno, byla to prostě obyčejná louka. Zrovna jako v mých nočních můrách. Hlava se mi omámeně točila.

Alespoň že jsem přišla sama. Když jsem si to uvědomila, pocítila jsem nával vděčnosti. Kdybych tu louku objevila s Jacobem… no, zkrátka bych nedokázala nijak zakrýt propast, do které jsem teď padala. Jak bych mu vysvětlila, že mám pocit, že se rozlomím na kousky, že se stáčím do klubíčka, abych zabránila té prázdné díře roztrhat mě na kusy? Bylo daleko lepší, že jsem neměla žádné publikum.

A ani nebudu muset nikomu vysvětlovat, proč tolik spěchám, abych už byla zase pryč. Jacob by předpokládal, že když jsme podstoupili takové těžkosti, abychom to pitomé místo našli, budu tu chtít strávit víc než pár vteřin. Ale já už jsem se snažila najít sílu zase vstát, přinutila jsem se rozbalit se z klubíčka, abych odtamtud mohla utéct. Na tom prázdném místě jsem trpěla příliš velkou bolestí – odplazila bych se odtud, kdybych musela.

Jaké štěstí, že jsem byla sama!

Sama. Opakovala jsem si to slovo s ponurým uspokojením, když jsem se navzdory bolesti vyškrábala na nohy. Přesně v tom okamžiku na severní straně louky vystoupila ze stínu stromů nějaká postava, tak na třicet kroků ode mě.

Ve vteřině se u mě vystřídalo několik emocí. První bylo překvapení; byla jsem tu daleko od jakékoli vyznačené cesty, a nečekala jsem žádnou společnost. Pak, když mi oči zaostřily na tu nehybnou postavu a já jsem viděla, jak stojí naprosto bez pohnutí a že má bledou kůži, zalomcoval mnou nával pronikavé naděje. Zlomyslně jsem ho potlačila a pak jsem musela snášet stejně ostré šlehání bolesti, když jsem pohledem přejela k obličeji pod černými vlasy, který ovšem nepatřil tomu, koho jsem chtěla vidět. Následoval strach; tohle nebyl obličej, po kterém jsem tesknila, ale byl dost blízko na to, abych poznala, že ten muž stojící přede mnou není žádný zbloudilý turista.

Bella:

Projel mnou záchvěv zklamání. Místo něho jsem tu potkala někoho, koho vůbec neznám a kdo se teď pomalu začíná přibližovat ke mně.

Nebylo pochyb, že je to upír. Jeho kůže byla bílá jako stěna a rychlost, kterou se přibližoval, rozhodně nebyla lidská. Netrvalo mu ani pár sekund, co se dostal přes celou louku. Vypadal starší než jiní upíři, co už jsem poznala.

„Ahoj Bello“ pozdravil mě nově příchozí.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se, aniž bych ho nejprve pozdravila. Pud sebezáchovy začínal převažovat nad slušným vychováním.

„Jsem Riley Hardy. Možná jsi o mně už od Cullenových slyšela.“

„Vy znáte Cullenovi??“

„Ano znám a velmi dobře. Jsem ten upír, který založil rodinu Cullenových.“

„Takže to vy jste tenkrát v Londýně přeměnil Carlislea??“

„Ano, to jsem já, pomyslný zakladatel rodiny Cullenových. Od té doby jsem je párkrát navštívil, ale jinak se moc nestýkáme. Cullenovi ti o mně nevyprávěli??“

„Řekli mi pouze to, co se stalo v Londýně. Nic víc o vás nevím.“

Potom mě napadlo, že když je jejich dobrý známý mohl by vědět, kde se teď nacházejí.

„Nevíte náhodou, kde jsou Cullenovi teď???“

Riley:

Z vyprávění Cullenových jsem věděl, jaká je Bella energická, odvážná dívka. Když mě viděla poprvé, nebála se a úplně v klidu se se mnou dokázala bavit.

Když se mě zeptala na Cullenovi, nevěděl jsem najednou, co říct.

„Cullenovi nežijí momentálně pohromadě. Edward se vydal do Jižní Ameriky hledat Victorii, Rosalie s Emmetem šli na vysokou školu na Aljašku a ostatní nyní žijí v Denali, ale myslím, že se tam dlouho nezdrží.“

Poté jsem zpozoroval, jak usilovně přemýšlí o něčem, co by se asi bála vyslovit na hlas nebo se styděla.

„Riley, mohu se vás na něco zeptat? Živíte se ještě stále lidskou krví?“

„ Lidskou krví se už neživím, to bylo dřív. Potom, co jsem poznal způsob života Carlislea, jsem zkusil zvířecí a už jsem u ní zůstal. Nemusíš se mě bát.“

Bella:

To, že se ho nemusím bát, mi bylo jasné hned od začátku. Kdyby to totiž byl krvežíznivý upír, nevybavoval by se se mnou a okamžitě by po mě skočil.

Teď se mi hlavou honila jiná myšlenka. Edward, když byl se mnou, měl neustálou starost, aby se díky jeho rodině ze mě nestala stejná zrůda, za kterou se považoval on sám. Teď tu ale nebyl a nemohl mě chránit. Hlavou se mi honila myšlenka, kterou jsem po dlouhou dobu nedokázala vyřknout nahlas.

Po krátké odmlce jsem se chopila slova.

„Riley, byl byste schopen stvořit dalšího upíra?“

„Samozřejmě, že byl. O koho by mělo jít?“

„O mě. Totiž, abych to vysvětlila. Edward s rodinou před pár měsíci odešel, abych byla před nimi chráněná a nemohla se stát stejnou “zrůdou“ jako je on, ale já chci už přes půl roku být jako on a strávit s ním celou věčnost. Mohl byste to pro mě udělat a pak mě vzít za Cullenovými?“

Riley:

Tohle se mi ještě nikdy nestalo, aby mě obyčejný člověk požádal, abych ho proměnil v upíra. Ale když jsem viděl, jak moc po tom touží, byl jsem odhodlán jí to splnit.

„Jsi si tím jistá, Bello? Je to pak už nevratný a budeš se s tím muset naučit žít.“

„Jsem si jistá. Po Edwardovi jsem to žádala hned, jak jsme se vypořádali s Jamesem.“

Když si byla tak jistá, nedokázal jsem jí odmítnout, i když mělo jít jen o malinký doušek její krve, než ji předám svůj jed. Byl jsem odhodlán ji proměnit, přesně podle jejího přání.

Alice:

I když jsme opustili Forks, neustále jsem myslela na Bellu, kterou jsem tam nechala a sledovala její další osud.

Dnes jsem měla vizi. Odehrávalo se to na louce, na kterou vzal Edward Bellu potom, co zjistila, že je upír. Stála tam společně s Rileyim a potom ji kousl a naplnil tak její přání.

Ihned potom, co jsem to viděla, jsem volala Edwardovi a řekla mu, co se Bella rozhodne udělat. Okamžitě se chtěl vydat za ní a nebyl sám. Celá naše rodina nyní směřovala zpátky do Forks.

Bella:

Byla jsem v tu chvíli velmi ráda, že se Riley rozhodl mi vyhovět. Těšila jsem se na život s Edwardem, který nebude mít konce. Věčnost bude naše.

Potom jsem kývla na Rileyho, že jsem připravená a pak jsem už ucítila jeho bělavé ostré zuby, jak se mi zakousávají do krku. Potom jsem ucítila jen spalující oheň po celém těle a nedokázala se vůbec pohnout. Proměna byla v plném proudu.

Riley:

Bellina přeměna se začala pořádně rozvíjet. Bella se zmítala v bolestech a škubala sebou, když na louku dorazilo sedm postav. Cullenovi nestačili zírat, jak to šlo rychle. Proměnu už teď nebylo možné zastavit a jim nezbývalo nic jiného, než sledovat, jak to skončí.

„Jak jsi mohl, Riley??“ zeptal se mě Edward.

„Přála si to, toužila po tobě, chtěla s tebou být do konce věčnosti.“

To ho trochu obměkčilo. Vzal ji do náručí a nesl ji směrem k jejich lesnímu obydlí, kde ji položil na pohovku a celou dobu, co probíhala přeměna, byl u ní.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané setkání - Nový Měsíc: