Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nečekané zjištění

17.05.2010 (18:15) • Verony1 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4534×

Nečekané zjištění

Už uběhl nějaký ten pátek od onoho neblahého setkání s Jamesem. Noha se mi už uzdravila a já s Edwardem jsme si jen užívali prázdniny.

Jeden problém tu ale byl. Edward se o mě neuvěřitelně bál, a jestli jsem si před tím myslela, že už to víc nejde, tak jsem se mýlila, bylo to stokrát horší. Nespouštěl ze mě oči ani na vteřinu.

„Edwarde, takhle to dál nejde,“ řekla jsem, když jsme spolu jednou leželi na mé posteli, samozřejmě aniž by o tom měl Charlie ponětí.

„A co, lásko?“

„Nespustíš ze mě oči. Já nejsem z cukru. Nerozpustím se, jakmile mě necháš pět minut bez dozoru.“

„Promiň, Bello, já tě jen chci chránit.“

„Já vím, ale už to moc přeháníš. No, kdy naposledy jsi byl na lovu?“

„Včera.“

„Myslím pořádným lovu.“

„To já nepotřebuju, tohle mi stačí.“

„Ale nepovídej. Zajeď si s Emmettem na lov. Anebo víš co, zajeďte si celá rodina na víkendový lov.“

„To ani náhodou, nenechám tě tu samotnou!“

„Co jsem ti před chvílí říkala? Já se o sebe dokážu postarat. Dařilo se mi to sedmnáct let celkem dobře.“

„Ale to jsi ještě neznala svět upírů.“

„Ne, ale to na tom nic nezmění.“

„Ale změní a hodně. Nemůžu tě nechat bez ochrany.“

„Nic se mi nestane, jasný. Slib mi, že pojedeš.“

„Já ano, ale někdo tu s tebou stejně zůstane.“

„To se uvidí. A teď jdu spát. Dobrou.“

„Dobrou,“ řekl a začal mi broukat moji ukolébavku. Sice jsem chtěla ještě přemýšlet, jak dostat všechny Cullenovi na lov, ale začaly se mi klížit oči a já se za chvilku ponořila do říše snů.

Ráno mě probudily sluneční paprsky. Jak neobvyklé ve Forks.

„Dobré ráno,“ řekl můj anděl.

„Dobré,“ oplatila jsem mu a vyžádala si polibek.

„Co chceš dneska dělat?“ zeptal se. A mě v tu chvíli napadl skvělý plán.

„Hm… docela ráda bych se podívala za Jakem.“

„Proč mi to děláš, Bello?“

„A co?“ zeptala jsem se nechápavě a nasadil nevinný kukuč.

„Víš moc dobře, že tam nesmím.“

„Ano, vím, ale neboj, nic se mi tam nestane. Můžeš mě dovézt až k hranicím a pak si mě zase vyzvednout, neboj, nezdržím se dlouho.“

„No tak dobře, ale ne moc dlouho a zavoláš mi, kdyby se něco dělo.“

„To víš, že jo,“ řekla jsem a s nadšením vyskočila z postele. Snad mi můj plán vyjde.

„Jdu zavolat Jakovi,“ oznámila jsme mu a sešla do kuchyně.

Zvedl to sice jen Billy a řekl, že Jacob dnes nebude mít čas, ale já i přesto řekla, že přijedu. Jacoba ke svému plánu nepotřebuju.

Jeli jsme mým náklaďáčkem a zastavili u hranic La Push, kde Edward vystoupil. Dal mi milion instrukcí a pak mě nechal odjet.

Na nic jsem nečekala a vyrazila. Na chvíli jsem zajela k Billymu, to jen aby Edward nemohl říct, že jsem lhala a jela zpátky. Během cesty jsme zavolala Emmovi, který slíbil, že na mě bude čekat na hranicích.

A opravdu tam stál i se svým Jeepem.

„Tak o co jde, Bello? Eda ti už nestačí a chceš pořádnýho chlapa? Věř, že bych to pochopil, ale jsem šťastně ženatý,“ řekl a mohl se potrhat smíchy.

„Ha ha, vtipný, Emmette, mohl bys prosím být na chvilku vážný.“

„Zkusím to. Tak o co jde?“

„Určitě sis všimnul, že Edward ze mě poslední dobou nespustí oči a abych pravdu řekla, už mě s tím rozčiluje, a tak jsem myslela, že bys ho vytáhnul na lov. Třeba na víkend, no a napadlo mě, že byste mohli jet všichni.“

„Copak, že nás tak vyháníš? Už nás máš plný zuby, co?“

„Ne, to ne. Jen se cítím provinile, že kvůli mně už nejezdíte na lov všichni jako rodina.“

„Nemusíš se cítit provinile, ale pro klid tvé duše udělám, co bude v mých silách.“

„Díky, Emme, a chraň si myšlenky, jo? Edward se o této naší schůzce nesmí dozvědět.“

„Jasný, neboj. Tak já padám. Dám ti vědět, jak jsem pořídil.“

„Díky, Emmette,“ poděkovala jsem naposledy a už jsem jen viděla, jak rychle ujíždí. Hned jsem zavolala Edwardovi, ať se pro mě staví.

Byl u mě za dvě minuty. Vysvětlila jsem mu, že Jacobovi do toho něco přišlo a že tedy nebyl doma. Ale že jsem nechtěla hned odjíždět a strávila jsem nějakou chvíli s Billym. Zas tolik jsem nelhala, tak snad mě neprokoukl.

Nasedli jsme do auta a sotva jsme ujeli dva kilometry, rozezněl se telefon. A hned, jak ho Edward zvednul jsem i já svým nedokonalým lidským sluchem slyšela zvonivý hlásek Alice.

„Hned přijeď domů. Bude výlet,“ říkala nadšeně. Že by můj plán vyšel? A to to Emmett zvládnul tak rychle? Musím uznat, že je opravdu dobrý.

Dojeli jsme k jejich domu a v obýváku už na nás všichni čekali. Došli jsme do obýváku a já si sedla na sedačku vedle Esmé a Edward vedle mě na opěradlo.

Za chvíli jsem uslyšela Edwardův křik: „To nepřipadá v úvahu!“

„Edwarde, Bella sama s tím souhlasí. Nic se jí nestane, budeme pryč jen dva dny,“ přesvědčoval ho Carlisle. Takže Edward už si všechno přečetl.

„Nenechám ji tu samotnou!“

„To teda necháš, Edwarde. Jen jeďte. Budu jen ráda, nechci vás v ničem omezovat.“

„V ničem nás neomezuješ, Bello,“ přesvědčoval mě Edward.

„Ne, Edwarde, mlč už a jeď. Prosím.“

„No dobrá,“ souhlasil poraženecky.

„Skvěle, za hodinu vyrážíme,“ řekla nadšeně Alice.

Následující hodinu všichni balili a já se loučila s Edwardem a stále ho přesvědčovala, že se nic nestane. Domů jel ještě se mnou, tam jsme se naposled rozloučili a on nasedl do svého auta, které prozatím řídila Rosalie, a všichni odjeli.

Šla jsem do domu a po prohledání kuchyně jsem usoudila, že musím na nákup. Napsala jsem si seznam a vyrazila.

Jakmile jsem dorazila domů, uvařila jsem tátovi večeři a šla si sednout ven s mojí oblíbenou knížkou. Musela jsem využít sluníčka, které tu bylo jen vzácností. Nakonec jsem venku zůstala až do doby, než přijel Charlie a my si šli dát večeři.

Po večeři jsem si dala sprchu a chystala se na telefonát s Edwardem.

Telefonát byl opravdu dlouhý a já jsem spokojeně ulehla do postele. Byla sice nezvykle prázdná, ale nějak to dvě noci vydržím. Za chvíli jsem už spala jako dřevo.

Ráno jsem se už neprobudila do jasného dne, ba naopak opět pršelo. Rozhodla jsem se tedy dnes zůstat doma.

Po snídani jsem si usmyslela, že prozkoumám půdu, na které jsem ještě nikdy nebyla. Vzala jsem si baterku a vydala se na půdu.

Byl tam neskutečný bordel. Věci byly naházené přes sebe a ještě ke všemu toho prachu. To se musí alespoň trochu uspořádat. Vzala jsem si hadr, gumové rukavice a kýbl s vodou a dala se do práce.

Vyhodila jsem spoustu zbytečných krámů, jako je stará lampa, která už dávno neplnila svoji funkci a spoustu dalších zbytečností.

Uklízela jsem a uklízela, až jsem narazila na starou ručně vyřezávanou truhlu. Opatrně jsem ji otevřela, ale ani to nezabránilo prachu, aby mě celou zaprášil.

Všechno tu leželo už určitě hrozně dlouho. Začala jsem věci prohledávat. Byly to různé staré dopisy, papír už byl zežloutlý a písmo téměř vybledlé, ale narazila jsme na staré fotografie. Byla na nich má praprapraprababička, které jsem byla velice podobná, s nějakým mužem. Ten muž mi byl hrozně povědomý a vyskytoval se na všech fotkách.

Zkoumala jsem pečlivě fotografie. Panebože! To není možné! Ten muž na fotografii vypadal přesně jako Edward. Ale to přeci není možné. Ta fotografie je z roku 1900 a to Edward ještě nebyl na světě.

Začala jsem si číst i dopisy. Nebyl to Edward, ale jistý Charles Masen. Masen! To přeci není jen náhoda.

Oprášila jsem se a šla ihned k počítači. Do vyhledávače jsem zadala toto jméno a hned mi vyjelo několik oken.

Nakonec jsem zjistila, že šlo o velmi bohatého muže, který zemřel v roce 1916 na španělskou chřipku. A po něm i jeho žena i syn Edward Anthony Masen. Tuto větu jsem si musela číst několikrát. To přeci není možné, co měl Edwardův otec společného s mou babičkou?

Vrátila jsem se pro zbylé dopisy a začala je pečlivě studovat. To, co jsem ale zjistila, mi vyrazilo dech. Seděla jsem v šoku na posteli a nemohla tomu uvěřit. Podle těchto dopisů by mohl být Edwardův otec, otcem babiččina dítěte. Jak ale babička píše, neví to jistě, a proto stále zůstane se svým manželem.

Podle těchto dopisů už se nadále nevídali, ale co mi vrtá hlavou víc, že já jsem možná příbuzná Edwarda!

To by ale znamenalo, že… že nemůžeme být spolu. Bylo by divný, i když jsme vzdálení příbuzní, abychom byli spolu. Nic horšího už jsem zjistit nemohla.

Následující hodiny jsem byla jak mátoha. Byla jsem z toho stále v šoku. V noci ze soboty na neděli, kdy už se měli vrátit, mi najednou někdo zaklepal na okno.

„Jsem zpátky, lásko, vrátil jsem se o pár hodin dřív. Nemohl jsem to bez tebe vydržet,“ řekl, vklouzl do mého pokoje a začal mě líbat.

„Ne, Edwarde, dost. Nedotýkej se mě!“

„Co se děje, Bello?“ ptal se zmateně.

„Promiň, Edwarde, já jen nevím, co si myslet.“

„O čem to mluvíš? Řekni mi prosím, o co jde,“ naléhal. A tak jsem mu radši všechno vyklopila. Od fotek, přes dopisy, až po mé konečné zjištění a můj názor na to celé.

„Takže… my jsme příbuzní?“

„Možná ano, Edwarde.“

„Proto nechceš, abych se tě dotknul?“

„Ne, promiň, ale já potřebuju mít jistotu, že můj příbuzný nejsi.“

„Ach, Bello,“ řekl a objal mě, což jsem mu dovolila.

Tu noc jsme byli jako na trní. Edward to zavolal Carlisleovi a ten řekl, že je možnost, jak to zjistit. Prý přijde hned ráno. Nemohla jsem ani zamhouřit oko a Edward evidentně také nebyl ve své kůži.

Konečně začalo svítat a já se šla obléct a vyrazili jsme. K domu jsme dorazili rychleji než kdy dřív. V garáži už stála všechna auta a tak jsme rychle běželi za Carlislem. Odebral mi krev, z čehož mi málem bylo špatně a Edwardovi jed a vyhnal nás ven, že musí udělat pár testů.

Oba dva jsme byli nalepený u dveří a čekali, až Carlisle konečně vyjde ven.

Po téměř hodině konečně vyšel a s vážným výrazem sešel do obýváku. Před Edwardem myšlenky zřejmě tajil a já byla čím dál nervóznější.

„Takže, Bello a Edwarde, udělal jsem všechny potřebné testy a došel jsem k závěru…, že nejste příbuzní.“ Jakmile to dořekl, spadl mi obrovsky kámen ze srdce a skočila jsem Edwardovi kolem krku.

Všichni se radovali s námi, ale za chvíli místnost utichla a oni nám dopřáli soukromí.

„Jsem tak ráda, že nejsi můj praprapradědeček.“

„Ani nevíš jak já. Nemohl bych být bez tebe.“

„A já bez tebe. Miluju tě, Edwarde.“

„Taky tě miluju, Bello, navždy,“ řekl a políbil mě.

moje shrnutí

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané zjištění: