Zajisté si všichni pamatujete, jak Edward opustil Bellu. Vím, je to ohrané téma, ale tentokrát nejde o Belliny pocity atp., jde o telefonát Rose Edwardovi. Hezké čtení. :)
05.05.2011 (18:15) • twimaja • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2773×
Edward:
Dva měsíce. Hm, je čas volat domů.
Abych to objasnil – každé dva měsíce volám Alici. Nechci, aby si mysleli, že už nechci být členem rodiny. Já jen potřebuji čas, abych vstřebal ten fakt, že jsem opustil… Bellu. Možná, že jsem udělal hloupost, však mi to Alice také mnohokrát připomněla, ale byl to jediný způsob, jak ji chránit. Jak ochránit její čistou duši před naším nečistým, zlým světem. Vím, že bude trpět, ale ona se z toho dostane. Pomůže jí Jacob, tím jsem si jistý. Kdybych mohl, vrátil bych se, ale já nemůžu, nesmím. Už jednou kvůli mně přišla málem o život, ale stihl jsem její smrti včas zabránit. Podruhé to byl Jasper, kdo ji skoro zabil. A potřetí to klidně může být někdo jiný. Když není se mnou, bude v bezpečí s Jacobem. Ne, že bych byl nějak rád, že je zrovna s ním, ale on ji může ochránit možná lépe než já.
Zvedl jsem telefon a polkl. Čekal jsem, až Alice telefon zvedne, ale nic se nedělo. Asi šla nakupovat, to je jí podobné.
„Haló?“ ozval se povědomý hlas, ale nebyl Alicin.
Rosalie. Ach ne. Ona nebyla ten člověk, se kterým chci mluvit. Mám ji rád, samozřejmě, avšak ona neměla ráda Bellu a já nestojím o žádné řeči typu: „Už ses vzpamatoval z toho rozchodu?“
„Tady Edward. Rose, dáš mi Alici k telefonu?“
„Ehm, ona tady teď není,“ řekla tichým hlasem, aby ji nikdo neslyšel. „Odjela na pár dní… pryč.“
Nechápal jsem to. Alice odjela? Zavřel jsem dveře balkónku a díval se na světla Ria di Janeira. „Aha. Kam jela?“
Rose si odkašlala a mě najednou připadala nervózní, ne-li smutná. „Jela do Forks, Edwarde.“
„Cože?“ vybuchl jsem. „Proč do Forks? Slíbila mi, že –“
„Hele, Edwarde, uklidni se, ano?“ skočila mi do řeči, a já měl sto chutí jet za ní a roztrhat ji na kusy.
Rosalie:
Jak mu to sakra říct? Nechci mu ublížit. No, budu muset s pravdou ven. Bella už je určitě dávno po smrti a Alice neměla žádný důvod tam jet.
„Rosalie!“ zavrčel na mě. „Řekni mi, proč tam jela!“
Polkla jsem a podívala se okolo sebe. Nikdo z mé rodiny v obývacím pokoji naštěstí nebyl. To bych potom dostala, kdyby se dozvěděli, co se chystám Edwardovi říct.
„Ona byla nešťastná,“ zašeptala jsem. „A Alice měla vizi… a…“
„Rose!“ vyštěkl, až jsem se otřásla.
Zhluboka jsem se nadechla a nechala svůj hlas, ať mu to sdělí. „Alice viděla, že Bella skočila z útesu. Je mrtvá, Edwarde.“ Najednou jsem se cítila provinile. Já jsem pitomá!
„Mrtvá?“ Edward položil telefon.
Odhodila jsem sluchátko na postel a ubalila si jednu facku. Ne pořádnou, abych si ještě neutrhla hlavu, ale trochu zabolela. Určitě ale nebolela víc, než to, co jsem řekla Edwardovi. Takhle zradit bratra, i když nevlastního…!
Vzala jsem sluchátko zpátky do ruky, chtěla jsem vytočit Edwarda a říct mu, že to není pravda, že se Alice mýlila. Lhát mu. Ale nebyl dostupný. Bože můj, snad si nic neudělal.
Edward: (předtím, než se mu rozhodla Rose znovu zavolat)
Mrtvá? Mrtvá? Moje Bella je mrtvá?
Ten pocit, který mě zavalil ani nedokážu popsat. Cítil jsem se úplně prázdný. Kdybych ještě měl fungující srdce, přestalo by bít. Ona porušila slib a… Sakra, Edwarde! napomenul jsem se. Proč, proboha, myslím na nějaký hloupý slib, který mi dala. Vždyť už není mezi živými. Proboha!
Je zvláštní, že mi zrovna tohle řekla Rosalie. Možná to řekla schválně, abych se už přestal trápit – což nechápu, protože jí muselo být jasné, že teď se budu trápit ještě víc – a začal myslet i na ně, na svou rodinu, přestěhoval se k nim zpátky a našel si nějakou upírku za družku. Cožpak je Rosalie takhle blbá? Ihned jsem se znovu okřikl.
Musím se přesvědčit, zda mi nelhala.
Vzal jsem sluchátko zpátky do ruky a vytočil číslo do domu Swanových.
Zvedl ho nějaký kluk. Nepoznal jsem ten hlas. „Dům Swanových.“
Sebral jsem odvahu, tu poslední, která ve mně zbyla, protože už jsem byl dočista prázdný. „Je tam Charlie?“ netušil jsem, proč se ptám zrovna na něj, ale ta poslední odvaha byla nedostatečná, abych se zeptal, jestli je tam… Bella.
„Ne,“ odpověděl mi přísný hlas. Stále jsem nevěděl, kdo to je.
Kde může Charlie být? „Aha. A kde je?“
V hlase jsem poznal trochu výsměchu – takže mi došlo, že mě ten neznámý poznal, ale i smutek a lítost. „On zařizuje pohřeb.“
Ztuhl jsem a začal telefon drtit. Už mi bylo všechno jedno. Láska mého života je pryč. Možná, že když pojedu do Volterry a požádám Volturiovy o smrt, setkám se s ní v nebi. Pokud tedy do nebe půjdu. Raději bych se viděl v pekle, aby mě uškvařili. Nechci žít bez ní.
Autor: twimaja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Nechci žít bez ní:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!