Další nával smutné nálady mi pomohl k tomu, abych napsala další smutnou jednorázovku. Já snad ani jiný neumím. Strašně mě to baví. Já tohle téma miluji. ♥ Odehrává se po odchodu Edwarda. Je to už pět měsíců, co ji nechal v lese. Bella nešla na vysokou a zůstala ve Forks s Charliem. Pak se rozhodne něco dělat. ‹Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s tebou.›
21.11.2010 (16:00) • Alex00 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1547×
Písnička «zde»
Něco končí a něco naopak začíná
Nemůžu ho přinutit, aby mě miloval. On má právo mě nemilovat. Nezlobím se na něj, že mě opustil. Neměla jsem ponětí, že by se to mohlo stát. Byla jsem tak naivní. Dělala jsem chyby.
Trápila jsem sebe, Jacoba a své blízké. Bloumala jsem pět měsíců po jeho odchodu jako mrtvola. Připadalo mi, že žít pro něco, je lepší, než žít pro nic. Zbývaly mi dvě možnosti – buď se přes to přenést a žít dál, nebo to dál neprodlužovat.
Moc dlouho jsem si nalhávala, že by se ke mně mohl někdy vrátit. Chtěla jsem už mít klid. Byla jsem moc unavená. Až moc dobře jsem totiž věděla, že se přesto nepřenesu.
Už se nikdy nevrátí! Moc dlouho jsem žila ve lži. Dávala plané naděje Jakeovi. Nechtěla jsem mu už dále lhát. Bolelo mě, když jsem mu ublížila. Možná, že když odejdu, bude to pro něj lepší. Možná mu ublížím, ale zapomene. Jednou určitě. Najde si novou dívku, která ho bude milovat.
Má naděje shořela na popel. Už ji nic nepodněcovalo, aby plála dál, slabě, ale přece. Jednou jsem si to musela přiznat. Připadalo mi to sobecké. Nechám tady lidi, kteří mě měli rádi. Ublížím jim. Nechtěla jsem už dále cítit to prázdno, bolest.
Věřila jsem, že když ukončím svůj život, někde se narodí někdo, kdo bude mít štěstí. Chtěla jsem uvolnit místo někomu dalšímu. Nemám, co bych už nabídla. Děravé srdce, lži, smutek, depresi? Či strhaný obličej plný beznaděje, nebo plané naděje? Už jsem se nechtěla trápit, ani nikoho jiného.
Jeho i kdysi mou rodinu mi vše připomínalo. Už že jsem žila stále ve Forks mě bolelo. Vidět jeho dům, školu, do které jsem chodila. Potom, co odešel, jsem nešla na drahou vysokou. Prostě jsem jen zůstala ve Forks, na brigádě. Žila jsem dál s Charliem. Dál jsem je trápila.
Vědomí, že jejich trápení už brzy ukončím, mi darovalo trošku dobrý pocit. Cítila jsem po pěti měsících trochu tepla. Bylo to… teplé jako letní paprsky slunce? Hřálo mě to u mého zkřehlého srdce.
Dokázala jsem už milovat jen jeho, nikoho jiného. V mém srdci si nárokoval celé místo. S radostí jsem mu vyhověla. Udělala bych pro něj vše.
Nebyla jsem v životě tak dobrá, abych si ho zasloužila. Když si ho nezasloužím, je to pro mě znamení, že se nemůžu dostat do nebe, nebo tam někam.
Proč vůbec existuje ta bolest?
Už jen, že jsem si ho nárokovala, byl hřích. Nebo že jsem někdy mohla pomyslet na to, že je můj.
Vždy jsem chtěla umřít v lese. Něco na tom mě fascinovalo. Okolo přírody, zvířat a tak. Možná, že už jsem se zbláznila. Zbláznila smutkem. Já to nedokáži odhadnout.
Nasedla jsem do svého věrného náklaďáčku, který mě stále věrně doprovázel na cestách. Jeho červená barva byla už příliš oprýskaná. Rozhodla jsem se, že to tak nenechám. Vylezla jsem tedy znovu z auta.
Když jsem otevřela garáž, hledala jsem nějakou barvu. Našla jsem ledově modrou. Modrou barvu měl na mně nejraději. Přivřela jsem oči pod tíhou vzpomínek.
Zabouchla jsem dveře garáže. Vydala jsem se k zpět k náklaďáčku. Otevřela jsem barvu. Štětcem jsem ledabyle začala natírat kapotu auta. Nezředěná barva moc nevynikala na autě. Teď už mi to ale bylo jedno. Vše mi bylo jedno.
Stála jsem tak jak cvok a natírala bezmyšlenkově svůj náklaďáček. Přitom jsem si broukala svoji ukolébavku. Oči se mi plnily slzami, ale nepřestávala jsem. Byla zima, moc ledový vítr mi ovíval nahé paže. Mohlo být tak něco pod nulou. Já jsem tam ale dále stála a natírala.
Když jsem byla trochu spokojená, přestala jsem. Plechovku s barvou jsem upustila na zem. Zapatlané ruce barvou jsem ledabyle otřela do svého tílka. Byla mi hrozná zima za těch pět měsíců.
Auto jsem nechala před barákem. Nechtěla jsem ho přece tahat do lesa, no ne.
Štrádovala jsem si to za barák k lesu. Mé bosé nohy se bořily hlouběji do sněhu. Jak jsem byla blíže, tím jsem cítila méně chladu. Už jsem skoro nic nevnímala. Mé kroky mě za patnáct minut dovedly do lesa. Šla jsem tam, kde to skončilo a kde to teprve konečně skončí.
Sedla jsem si ke stromu, u kterého jsem tehdy stála. Viděla jsem to tak živě. Odcházel ode mě, běžela jsem za ním. Byl rychlejší než já.
Zklamal příliš brzy…
Svalila jsem na zem do sněhu. Objala jsem si kolena rukama. Začala jsem se jemně třást. Nabírala jsem odvahu, která mě pomalu opouštěla.
***
Sníh se barvil Bellinou krví, která jí odkapávala z ruky. Jak Belly život končil, na svět se dral nový život. Nová šance na život. Začínal nový nezmařený život.
Tu noc, co Bella umřela, se narodila malá Megan.
Zase ji někomu věnuji.
Pro Tebe ♥
(Ten dotyčný už bude vědět.)
Snad se líbilo.
Autor: Alex00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Něco končí a něco naopak začíná:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!