Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nelituji toho...

twilight

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nelituji toho...Takže, původně to měl být tripple drabble, ale nakonec jsem se nějak rozepsala. Takže to máte takhle. Co když Edwardova matka nezemřela? Potkají se někdy vůbec? Příběh vyprává ona, Edwardova máma. Přeji pěkné čtení a, pls, taky nějaké komentíky.

11.03.2011 (18:15) • lejonkacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1856×

 

 

Psal se rok 1918 a můj syn umíral na španělskou chřipku. I já jsem na ni umírala - a umřela.

Přesto tu stojím, ve Volteře. Ach, jak to město nenávidím. Musím tu být, nesmím za svým synem. Je to součást dohody, kterou jsem musela přijmout, aby on, můj syn, mohl zůstat „naživu“. Je jako já, upír. Ale nikdy se neshledáme kvůli Arovi, mému manželovi i pánovi zároveň. Kvůli mému daru, díky kterému mě nikdo nepozná. Kvůli tomuhle hroznému životu a mému trápení.

Můj dar je nejvzácnější ze všech. Mým darem je měnit se v kohokoli jen chci. Většinou, když máme návštěvu, tak se měním za Caia. Bože, jak nesnáším být v mužském těle.

Mám nové jméno a to Sulpicie. Pamatuji si na moje lidské jméno - Elizabeth Masenová.

Viděla jsem svého syna. Ach, jak to pro mě bylo kruté, když přišel žádat o smrt kvůli dívce, kterou miloval. A já se musela chovat jako protivný, zlý a krutý Caius.

Naštěstí to dopadlo dobře a můj syn odešel v pořádku i se svou dívkou.

Ale ještě těžší to bylo asi o rok později. To jsme šli, úplně všichni, kromě manželek, protože nemůžu vzít podobu dvou osob zároveň. Já jsem šla, musela jít, jako Caius.

A viděla jsem své vnouče, malou Nessie, dceru Isabelly a Edwarda. Napůl člověk a napůl upír. Museli jsme se rozhodnout, jestli to dovolíme. Já jsem byla jednoznačně na straně mého syna!

Ještě štěstí, že Edward nikomu z nás nedokázal číst myšlenky, protože jsme měli Zunu, která měla dar – štít. Úplně stejný, jako té dívky mého synáčka, Isabelly. Bylo to hodně neobvyklé, ale bylo to tak. Kdyby došlo k bitvě, vyhráli bychom, žádné schopnosti by na nás, ani na ně, nefungovaly.

Ale pak vyšli z lesa vlci. To už by byl vyrovnaný souboj.

Ale nikdy bych proti nim nebojovala. Raději bych dobrovolně zemřela, než bych bojovala proti tomu jedinému člověku na světě, kterého mám, i když on o mně neví.

Musela jsem se chovat hrozně. Aro mi dával svými dotyky pokyny. Určoval, co udělám, kdybych se mu vzepřela, zabil by ho, zabil by je všechny a to jsem nikdy nemohla dovolit.

Potom mi dal Aro pokyn, že nesmím souhlasit s tím, že je všechny necháme na živu. Řekl, že se jim nic nestane, když budu hodná, protože on i Marcus budou proti, a že odejdeme, ale musím být proti. Udělal mi to schválně, věděl, že mě bude bolet tohle dělat.

Bylo to pro mě moc těžké, ale zvládla jsem to, musela jsem, kvůli němu. On se o mně nikdy nedozví pravdu. Nemůže. Mrzí mě to, tak hrozně moc bych to chtěla. Ale alespoň je naživu, má svou rodinu, manželku, dceru, sestry, bratry a náhradní rodiče.

Nakonec jsme odešli. Aro mi to slíbil a on svoje sliby plní.

Naposledy jsem se koukla přes rameno, když jsme odcházeli. Zahlédla jsem jeho, jak objímá svou ženu a svou dceru. Tolik různých emocí zachycených v jednom momentu.

Potom se všechno vrátilo zase do starých kolejí. Nenáviděla jsem to tam. Chtěla jsem utéct.

Jednoho večera jsme šla za Arem prosit o propuštění. Řekla jsem mu, jak to tady nenávidím. Samozřejmě to, jak jsem čekala, okamžitě odmítl.

Nabídl mi dohodu. Můžu jít, ale samozřejmě se zase musím vrátit. Dal mi rok. Můžu jít za svým synem, ale až se po roce vrátím, tak už ho nikdy neuvidím. A nesmím mu říct, že jsem u Volturiů, jinak by to dopadlo špatně. Pro něho i pro mě.

Brala jsem to, ale rok není moc dlouhá doba. Nezajímalo mě to. Starala jsem se jenom to, co bude. A to ten nejkrásnější rok.

Vyšla jsem z Volterry.  A nezastavila se, dokud jsem nedošla za svým synem, za Edwardem Cullenem…

 

 

A chtěla bych tuhle povídku věnovat našemu fanclubu na Facebooku. Oni mě inspirují k povídkám. Mám je všechny moc ráda. Takže♥♥♥Twilightfanclub♥♥♥ -http://www.facebook.com/home.php?sk=group_131301843598718&ap=1

----> Tohle je pro vás!

 

Autor: lejonkacullen, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nelituji toho...:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře