Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nesmrtelnost je v něčem úplně jiném

05.02.2011 (16:30) • NewBella • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1573×

Ahoj, jmenuji se Isabella Swanová. Je mi 92 let. A protože už mi do konce mého života příliš času nezbývá, chtěla bych vám vyprávět svůj příběh.

Jsem adoptivní dcera rodiny Cullenových. Můj původ je nejasný, už jako miminko mě kdosi v noci nechal před prahem Forkské nemocnice. Můj adoptivní otec Carlisle mě našel a odvezl k sobě domů. Tehdy jich bylo osm. Carlisle a Esmé, Emmett a Rosalie, Alice a Jasper a Edward a Tanya. Všichni dospělí a nadlidsky krásní.

Esmé se mě ujala a já rostla a rostla. Časem se mi začalo zdát zvláštní, že jsou všichni pořád stejní. Asi v 11 letech mi řekli pravdu. Všechno o upírech, nadpřirozené moci, síle, rychlosti, krvi, neměnnosti a o všem, co se toho týkalo. Věděla jsem, že nejsou nebezpeční, koneckonců - byla to moje rodina a já jejich tajemství vzala jako samozřejmost.

Být člověkem v domě plném upírů mělo samozřejmě i své nevýhody, ale kladných stránek tohoto vztahu bylo víc.

Esmé se ke mně chovala jako opravdová matka. Chovala se ke mně s něhou a láskou víc než lidskou. Pokud má být upír bezcitný, Esmé upírem určitě není.

Emmett byl bratr úžasný, i na zabití. S ním jsem nikdy neměla nouzi o zábavu. Svými vtípky mě dokázal rozesmát, ale i vytočit do nepříčetnosti.

Rosalie byla mým vzorem krásy a dokonalosti. Když jsem se dostala do puberty, naučila mě vše, co se dívčího světa týkalo.

Alice? To je kapitola sama o sobě. Byla mou nejlepší přítelkyní, mou sestrou, mojí zpovědnicí. Přítelkyní se vším všudy - souhrou a bezmeznou důvěrou, ale i věcmi, které mě doháněly k šílenství. Hlavně její příšerná sebejistota a samozřejmě její nákupní horečky.

S Jasperem jsem měla vztah hodně zvláštní. Vlastně jsme na sebe mezi lidmi skoro nepromluvili, ale dokonale jsme si rozuměli. Byli jsme si vzájemnou oporou. Kdykoliv se jeden z nás dostal do slepé uličky, druhý mu okamžitě přispěchal na pomoc.

Edwarda, toho jsem zbožňovala už odmalička. Byl to můj ochránce. Bránil mě, když mi někdo ubližoval, utěšoval mě, když mě něco bolelo. Trávila jsem s ním většinu svého dětství. Často jsem mu spávala stulená v náručí a nebylo tajemství, které by nevěděl, problému, se kterým by mi nepomohl.

Tanya byla moje učitelka. Naučila mě vše, co jsem do života potřebovala. Rozhodnost, samostatnost, sebejistotu a hlavně sebelásku. Zamilovala si pořekadlo „Nikdy neříkej, že něco nejde, protože se najde nějaký blbec, který to udělá,“ a mně se ho snažila neustále vštěpit do hlavy.

Zdá se zvláštní, že spolu může žít tolik rozdílných lidí v tak dokonalé harmonii. Na to se dá odpovědět jen jedním slovem. Carlisle. Protože on je tím lepidlem. Lepidlem, které dokázalo spojit tolik různorodých bytostí v jednu láskyplnou nehynoucí rodinu.

Takhle v klidu a harmonii jsme žili až do mých 17 let. Nastal čas, kdy se muselo rozhodnout co dál. Nebylo moc možností. A já jsem se rozhodla pro proměnu. Tuto možnost ale naprosto odmítal Edward. Prý, že mi nedovolí zahodit můj život. Dlouho jsme se s ním o to přeli, až ho nakonec umoudřila Tanya. Ač to znělo zvláštně, pořád to pro mě byla ta nejbezpečnější možnost a Edward to věděl. A tak se rozhodlo, že týden po skončení mého studia na střední škole budu přeměněna.

Ale pár týdnů před plánovanou přeměnou mi do života vstoupil Alex. Objevil se na naší škole den ze dne a mně tím vyrazil dech. Věděla jsem, že bych se teď už neměla s nikým sbližovat, ale nemohla jsem si pomoct. Zamilovala jsem se do něj, a bohužel do bylo oboustranné. Ač je to ironické, ta doba se stala nejtěžším obdobím mého života. V tu chvíli jsem jistě věděla jen jednu věc. Že nemůžu žít dvojí život.

K Alexovi jsem cítila lásku. Nezkrotnou a nezničitelnou. Ale k přeměně mě táhla nejen nehynoucí láska k rodině, ale i strach ze smrti, který mě doprovázel už od mého dětství. Proto jsem si vybrala přeměnu a Alexovi jsem dala sbohem.

Když jsem si lehla na lůžko a čekala na injekci s jedem, přehrála jsem si v hlavě poslední týdny svého života. A čím častěji se mi v hlavě objevoval Alexův obličej, tím více jsem si uvědomovala, že jdu špatnou cestou.  V tom okamžiku se mi vybavil citát z jedné knihy, kterou mi Edward četl jako malé... Nesmrtelnost není o tom, žít navěky, ale mít pro co žít.

Ještě ten den jsem se sbalila, rozloučila jsem se se všemi a šla za Alexem. Probrečela jsem několik hodin, možná desítek hodin, ale věděla jsem, že jsem udělala správně.

Prožila jsem dlouhý a šťastný život, ale na Cullenovy jsem nikdy nezapomněla. A proto doufám v zázrak. Že je před svou smrtí ještě jednou uvidím.

Doufám, že se Vám povídka líbila. Prosím, nechte komentáře. :D NewBella

Autor: NewBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nesmrtelnost je v něčem úplně jiném: