Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nessie peče

07.12.2011 (16:00) • NessCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 17× • zobrazeno 2589×

Je 6. prosince a za osmnáct dní je Štědrý den. Poprvé budu trávit Štědrý den jen s Jacobem a Billym. Samozřejmě, aby i rodiče a ostatní členové naší velké rodiny nebyli ochuzeni o Štědrý den se mnou, rozhodli jsme se, že Štědrý den s nimi oslavíme na druhý den.

Seděla jsem u nás doma, v La Push, s Billym v kuchyni, a přemýšlela, jak bych si mohla zkrátit čekání na mou jedinou lásku. Byl teprve na hlídce hodinu a mně to připadalo jako věčnost, i když jsem byla zvyklá, že jsme od sebe byli odloučeni i na tři dny, tak to pokaždé byli pro mě muka. Snažila jsem se pohledem posunovat ručičky na hodinách, ale takovou moc jsem bohužel neměla. Holt to těch pět hodin budu muset ještě nějakým způsobem vydržet. Ale jak bych se tedy zabavila.

Najednou jsem dostala mistrovský plán. A podle mě je to skvělý nápad.

„Napeču vánoční cukroví,“ vykřikla jsem a Billy pomalu nadskočil na svém vozíčku.

„Jsi si jistá, Nessie? Víš, že ty a kuchyň jste nebyly nikde velké přítelkyně.“ Měl pravdu, ale copak jsem za to mohla? „Nerad bych zase poslouchal Jacoba, že měl otravu jídlem.“ No, tak jsem holt jednou trochu přiotrávila svého přítele. To se stává každému, ne? Nebo ne?

„Ale jak můžu pokazit pečení cukroví?“ namítla jsem a Billy se už chystal říct nejméně sto příkladů, jak bych to já dokázala zkazit.

„Já to zvládnu,“ řekla jsem odhodlaně a věřila jsem si. Billy raději už nic neříkal a se slovy, že by se rád ve zdraví dočkal vnoučat, odjel k Charliemu. Jakmile za ním zaklaply dveře, z police jsem vzala kuchařku a hledala. Hledala a hledala. Nakonec jsem našla to, co jsem potřebovala. Medové perníčky. Samozřejmě jsme doma neměli ani polovinu ingrediencí, které byly zapotřebí. Rychle jsem si napsala seznam na nákup a jela nakupovat.

Ani ne za hodinu už jsem byla doma. Všechny ingredience jsem měla nachystané a odvážené v miskách a pečení mohlo začít. Ale ještě mi něco k vánoční atmosféře chybělo.

„Koledy! Jak jsem mohla zapomenout na koledy?“ ptala jsem se sama sebe a šla najít nějaké to CD s koledami. Chvilka hledání a mezi Nirvanou a Pink jsem našla to, co jsem hledala. Neváhala jsem a dala CD do přehrávače a začala si do rytmu vánočních koled pobrukovat.

A konečně jsem mohla tedy začít. Přidávala jsem všechny ingredience podle kuchařky a zatím to vypadalo dobře. Když už jsem měla těsto hotové, vzala jsem si kousek a rozválela jsem ho na podložce a začala jsem vykrajovat různé tvary.  První plech jsem měla za chvilku plný a dala jsem ho do vyhřáté trouby. Mezitím, než se první dávka perníčků upekla, vykrajovala jsem dál a plnila další plechy. Ani ne za půl hodiny jsem s velkým sebevědomím vytáhla první várku perníčků z trouby a byli snad ještě krásnější než na obrázku. Hned jsem jeden ochutnala, i když jsem si pomalu spálila jazyk, byl perníček podle mě vynikající. S čistým svědomím jsem pokračovala v práci, dokud jsem nedodělala pátou várku stejně dobrých perníčků, jako byla ta první várka. Byla jsem se svým mistrovským dílem spokojená, ale když jsem se podívala kolem sebe a uviděla tu příšernou spoušť, tak mi moje nálada trochu ochabla, ale pořád jsem byla šťastná, že jsem to zvládla.

Zrovna jsem vracela mouku do horní police, když se rozrazily dveře a já jsem se lekla. Samozřejmě jsem upustila mouku, která s žuchnutím na mě dopadla a já na sto procent vypadala jako vánoční sněhulák. Teď už, bohužel, moje nálada byla opravdu na bodu mrazu. S nasuptěným pohledem jsem se podívala na vetřelce, který má teď moji mizernou náladu na svědomí.

„Jacobe?“ Stál tam Jacob? Já už snad ještě k tomu všemu už i blouzním? Ještě měl být dvě a půl hodiny na hlídce, tak co tady, proboha, dělá?

„Jsi v pořádku, Nessie?“ zeptal se mě. Usmál se na mě úsměvem, pod kterým se mi vždy podlamují moje kolena, ale jeho oči ho prozradily. Viděla jsem v nich strach a děs? To vypadám tak strašně, že se mě i děsí?

„Jen budu potřebovat dlouhou sprchu,“ řekla jsem a snažila jsem se ze sebe aspoň trochu otřepat mouku, která byla opravdu všude a když myslím tím opravdu všude, tak opravdu všude.

„To je dobře,“ řekl a nenápadně si prohlížel kuchyni, jakoby něco hledal. Ale co?

Nedalo mi to a musela jsem se ho zeptat, jestli teda něco hledá. „Hledáš snad něco?“

„Jen se tak porozhlížím,“ lhal mi a já jsem to poznala.

„Jaku?“ oslovila jsem ho a on moc dobře věděl, že jsem ho prokoukla. Najednou si začal kontrolovat boty. A podrobně je zkoumat.

„Dobře. Billy volal k Emily a Samovi, že se chystáš péct a trochu se obával, aby to tady přežilo ve zdraví, a hlavně ty. Ale Sam nebyl doma, a tak Emily volala Paulovi, aby se proměnil a raději to šel sem zkontrolovat, a tak jsem tady,“ přiznal se a i přes tu mouku muselo být vidět, jak jsem rudá vztekem. Oni mi nevěří? Po dvou rocích, co spolu oficiálně chodíme, mi prostě nevěří? Nic jsem neříkala. Nechala jsem nepořádek v kuchyni nepořádkem a šla do koupelny. Zamknula jsem dveře a napustila si plnou vanu vody. Jacob se mi celou dobu omlouval, ale já jsem jeho omluvy nevnímala. Byla jsem naštvaná. Až voda začal být studená a já jsem si byla jistá, že ani jedno zrnko mouky už na mém těle není, jsem vylezla z vany a osušila se. Vzala jsem si na sebe ručník a s hlavou vztyčenou jsem vyšla z koupelny. Jen jeden krok přes práh koupelny stačil, aby Jacob byl u mě a opět se mi omlouval. Já jsem kolem něho jen prošla a se slovy, že dnes spí na gauči v obýváku, jsem se zavřela v našem pokoji.

„Ráno moudřejší večera,“ řekla jsem si a zavrtala se do peřin a poddala jsem se spánku, a to bylo teprve pět hodin odpoledne.

Bylo kolem deváté večer, když mě probudily hlasy z kuchyně.

„To je dobrý.“

„Je to o hodně lepší než ta žemlovka, kterou dělala naposled a kuchyň skoro přežila v pořádku.“ Poznala jsem Billyho hlas. Oni jí moje perníčky? To si ze mě snad dělají srandu? Okamžitě jsem vystartovala z postele a jako vichřice jsem vletěla do kuchyně. Pohled, který se mi naskytl, byl k nezaplacení. Jacob, Billy a dokonce i Charlie - se začali dohadovat evidentně o poslední kousek perníčku, který zbyl. Jakmile mě ale uviděli, přestali a nevěděli, co dělat. Jako první se vzpamatoval Jacob.

„Dáš si, zlato, ten poslední perníček?“ zeptal se mě a vztek se opět ve mně začal vařit. Já jsem se tady hodinu a půl namáhala s pečením a oni to během jediného večera všechno, až na jeden perníček, snědli sami.

„Celý týden spíš na gauči!“ křikla jsem na něho a šla trucovat do našeho pokoje. Poslední, co jsem slyšela než jsem se opět ponořila do říše snů bylo: „Co jsem komu udělal?“

„Já jsem vám říkal, že to všechno nemáme jíst.“

„Tak jste to neměli s tátou jíst, Charlie. Vy teď nebudete týden spát na gauči.“

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie peče: